Paměti města Bzence

I. Předmluva

 

Na vysvětlenou uvádím, že nebylo mým úmyslem napsati dějiny Bzence, poněvadž nejsem dějepiscem. Ježto však jest záhodno, aby Bzenčané, než se někdo odhodlá sepsati dějiny jejich města, poznali je aspoň částečně, rozhodl jsem se sestaviti tyto Paměti. Snažil jsem se snésti, pokud mně bylo možno, vše, co kdy vzrušovalo jejich mysl, jímalo jejich srdce. Proto z rozličných pramenů, jež mně byly přístupny, uvádím tak mnoho drobnůstek, které se snad budou zdáti bezvýznamnými, z nichž však, jako z kaménků se tvoří obraz mosaikový, jedině jest možno utvořiti si kulturní obraz té které doby.

Tyto Paměti jsou tedy jen neúplnou snůškou materiálu k dějinám Bzence, jež hledají stavitele – dějepisce. K sestavení jich použil jsem, mimo tištěné prameny, matrik, zápisních knih a listin farního archivu, urbářů, rozličných knih a listin městského i zámeckého archivu, tedy jen pramenů místních; teprve až nastanou klidnější doby a urovnanější poměry, bude možno, dojde-li k druhému vydání Pamětí, je doplniti z pramenů přespolních.

Texty, až na nepatrné změny, jichž vyžadovalo snadnější porozumění smyslu, – jsouť Paměti psány pro lid – uvádím téměř doslovně, aby byl zachycen ráz a zabarvení slohu doby, z níž pocházejí.

Výtěžek Pamětí, jenž závisí na tom, jaké bude pro ně porozumění u Bzenčanů, pro něž jsou vlastně psány, se věnuje na opravu kaple sv. Floriana. Přes 200 let se rozhlíží se Starého hradu po Slovácku jako svědkyně radostných i trudných událostí, jež prožívali Bzenčané; srostli s ní takřka, zosobnili si ji, nazývajíce ji Floriánkem, stala se jim drahou bytostí. Sám jsem byl svědkem jejich pláče, když rozpoutaný živel ničil její střechu i věž. Až se bude jednati o to, aby se zastkvěla v původní své kráse – bylať nevhodnými opravami během doby znetvořena – zajisté žádný Bzenčan neodepře, pokud mu bude možno, podpory. Vždyť jde o vzácnou stavitelskou památku ze začátku 18. století, jde o ozdobu Bzence a celého kraje! Z toho důvodu zhotovil zdarma plány na opravu kaple jeden z našich nejlepších znalců církevního umění stavitelského, konservátor arch. Vladimír Fischer z Brna.

Tomuto opravdu krásnému účelu bude tedy věnován výtěžek těchto Pamětí. I vyslovuji skromné přání, aby byly přijaty se shovívavostí a čteny s takovou trpělivostí a láskou, s jakou byly sbírány.

Konám milou povinnost, děkuje všem, kdož jakýmkoli způsobem přispěli k vydání těchto Pamětí, zvláště p. starostovi města Bzence L. Skálovi, že umožnil vkusnou úpravu Pamětí, p. lékárníku Fr. Flugrovi, že mně ochotně dal k použití své zápisky dějin Bzence se týkající a p. disp. J. Životskému za obětavou pomoc po stránce technické.

 

Josef Hanák.

V BZENCI v únoru 1919.