Paměti města Bzence

XI. Občané a obecní rozpočet z první polovice 18. století a horenské právo bzenecké

 

Stopy spoust, jež byly městu způsobeny válkami v 17. století, nebyly úplně shlazeny ani ve století 18. Jest to zřejmo ze seznamu usedlostí, jenž byl sestaven dne 25. října r. 1719. Poznáváme z něho, kolik domů bylo obydleno a kolik bylo ještě pusto. Zároveň se z něho dovídáme jmen tehdejších občanů. Tento seznam byl asi pořízen dle seznamu občanů z urbáře z r. 1604, jak lze souditi z toho, že pusté domy se většinou uvádějí se jmény občanů, kteří je drželi roku 1604.

Na Dolním náměstí: 1. Pavel Maitner, 2. radnice, 3. Matyáš David, 4. pivník panský, kdysi dům Tomáše Lomnického, 5. Martin Rychmach, 6. Jan Somer, 7. Epimach Storch, zběhl [1], r. 1719 byl rychtářem, 8. Ant. Duchoslavský, 9. malý panský dvůr, 10. při něm pustá usedlost, 11. pustá usedlost Martina Krtičného, 12. pustá usedlost Eliáše Blanařovského, 13. Filip Kotek, 14. Antonín Hučický, 15. Pavel Kotek, 16. pustá usedlost prve Jana Hrubého, 17. Jan Mišík, 18. Bernard Koltman, 19. Ant. Blahutka, 20. Jan Plyma, 21. pustá prve Jana Kováře, 22. pustá prve Lorence Tesaře, 23. pustá prve Mik. Rybáře, 24. pustá prve Jana Hrnčíře, staví Ant. Vincúrek, 25. Frant. Hýbl, 26. Jan Kotek ml., 27. Jan Martinkovský, 28. Pavel Goldtmam, 29. Jan Stehlík, 30. Jan Kotek st., 31. Mel. Matyáš, 32. Jan Koltman, 33. Jura Koltman, 34. Karel Weisberger, 35. Lorenc Truchlík, 36. vdova Plachtová, 37. Jan Englmon, 38. Bernard Srba, 39. Filip Duchoslavský, 40. Jan Strážnický, 41. obecní dům, 42. Matěj Maleček, 43. Martin Schulz, 44. Vác. Polák, 45. Pav. Jedlovský, 46. Ant. Solga, 47. židovka Eliáška, 48. žid Eliáš Kotlib, 49. žid Jakob Hrbáček, 50. žid Lazar, 51. žid Wolf Löbl, 52. žid Lazar Jakob, 53. žid Abrahám Císař, 54. žid Šimon Šalomon, 55. židovka Lea Hrnčířka, 56. Jakob Beran, 57. žid Srul Beran, 58. žid Jakob Hrbáček, 59. žid Jakob Bondit, 60. žid Baruch Šalomon, 61. žid Jakob Vrac, 62. žid Jakob Libmon, 63. židovka vdova Vězlická, 64. žid Berl Šalomoun, 65. žid Löbl Jakob, 66. židovka Löblová, 67. Martin Skočovský, 68. Jan Ostrožka, 69. Jíra Nikl, 70. Jiřík Šubert.

Na Horním náměstí: 1. žid Wolf, řezník, 2. žid Kimpl Šalomon, 3. žid Mojžíš, krejčí, 4. žid Löbl, sklenář, 5. žid Baruch Natan, 6. Pavel Klúčka, 7. pustá Matyáše Masaře, 8. pustá Šimona Syrového, 9. pustá Mat. Šilhavého, 10. pustá Jana Chotibořského, 11. pustá, jatky, prve Janka Tomana, 12. pustá Jana Dřevosúkala, 13. pustá pí. Doroty Kropáčové, 14. pustá Maruše Kadidlové, 15. pustá Jana Trnky, 16. Frant. Mareček, 17. pustá Jiříka Záviše, 18. pustá, dům panský, 19. pustá Jiříka Tichého, 20. pustá Martina Ušákového, 21. Fr. Kříž, 22. pustá Pavla Nováka, 23. pustá Jana Hanáka, 24. pustá Andryse Bolešova, 25. pustá Janka Poláka, 26. pustá Jiříka Hanuska, 27. pustá Stefla Blanaře, 28. pustá Jana Boukala, 29. Pavel Chmel, 30. Tomáš Rychmach, 31. Jiří Rychmach, 32. Martin Tvarůžek, 33. Šimon Sýkora.

Na Suchém řádku: 1. pustá Mik. Mudroně, 2. pustá Jana Hošťalkovského, 3. pustá Jana i Andrýse Mastného, 4. pustá Val. Šilhavého, staví Kašpar Klapetka, 5. Václav Žižík, 6. pustá Mik. Albrechta, staví Fr. Matoušek a Ignác Koráb, 7. pustá Jana Mikulů jinak Nikl, stav Jíra Mikulík, 8. pustá Pavla Korába jinak Choravého, staví Jan Jáchym, 9. pustá Marka Adamce, staví Josef Juřena, 10. pustá Mik. Ledvinky, staví T. Ventrča, 11. pustá Vítka drába, staví Ignác Kazda, 12. pastýřská chalupa, pastýřů obecních, 13. pustá, sbor, 14. pustá Ondřeje Křížového, 15. pustá Šebesty Masařového, 16. pustá Adama Slivy, 17. pustá Petra Šebaňového, 18. pustá Jáchyma Blanařového, 19. pustá Jana Chvátalového, 20. pustá Mik. Kočího, 21. pustá Tom. Kučeravého, 22. Jiříka Rojíčka, 23. pustá Janka Třetiny, 24. pustá Henrycha Barvíře, 25. pustá Jiříka Valáškového, 26. pustá Matěje Šrankového, 28. pustá Mat. Háčkového, 29. pustá Jana i Andrysa Potočkového, 30. pustá Buryana Lubinského, 31. pustá Vaňka Kadlcovského, 32. pustá Vávry Šardického, 33. Jan Kuba, 34. pustá Jana Přerovského, 35. Jan Fabian, 36. Jan Trubanský, 37. Václav Vinařský, 38. Adam Dohnal, 39. Jura Solga, 40. Fr. Růžička, 41. Jakub Kučera, 42. Vác. Klúčka, 43. pustá Tomáše Lomnického, staví Ant. Zapletal, 44. Andrys Jakšíček, 45. Jan Jakšíček, 46. vdova Kristina Jančího, 47. Jak. Baďura.

V Mlýnské ulici: 1. Melichar Pogoda, 2. Ant. Sumr, 3. Jura Juřena, 4. Jan Smyslík, 5. Jak. Hering, 6. Ant. Jaroš, 7. Jura Súček, 8. Tom. Pogoda, 9. Mart. Novosad, 10. Sam. Jančí, 11. vd. Jana Matyáše, 12. Jos. Súček, 13. Mart. Valštýn, 14. Václav Myvalt, 15. Vác. Matyáš, 16. Jak. Stařeček, 17. Vác. Dubianský, 18. Vác. Kuba, 19. Vác. Sumr, 20. Jura Skupňa, 21. Jan Klúčka st., 22. vd. Jana Kazdy, 23. vd. Jana Chmela st., 24. Mik. Kútný, 25. Vác. Beránek, 26. Pav. Zapletal, 27. Jan Kútný, 28. vdova Jelínková, 29. Jan Baďura, 30. vd. Nováčka, 31. Bart. Rychmach, 32. Vác. Kaluška, 33. Pav. Paša.

V Bzinské ulici: 1. Martin Sova, 2. L. Foltin, 3. Mart. Stařeček, 4. Mart. Stavjaný, 5. Vác. Súček, 6. Mart. Jureček, 7. Bern. Strnad, 8. Václ. Kruz, 9. Mart. Cvrček, 10. Jan Matyáš Chromý, 11. Vác. Zigmud, 12. Jan Adamec, 13. Kašpar Pečírka, 14. Mart. Hodonský, 15. Jiří Jaroš, 16. Jan Hutšický, 17. Andrys Procházka, 18. Mart. Vrzal, 19. Matyáš Bílý, 20. Bernard Orlický, 21. Kristián Vacenovský, 22. Mik. Lachman, 23. vd. Dorota Bránková, 24. Mik. Veverka, 25. Jiří Pečírka, 26. Jak. Ivan, 27. Mat. Růžička, 28. vd. Chmelka, 29. vd. Haniška, 30. Petr Nevřivý, 31. Karel Trnka.

Ve Vracovské ulici: 1. Tom. Klúčka, 2. panské sídlo, které mívali purkrechtní lidé, nyní 3 chaloupky pod plat panský, 3. Jan Wolf Fojtík, 4. Jíra Jurnikl, 5. vdova Bička, 6. Mel. Vacenovský, 7. Jiří Rúčka, 8. Pav. Brázda, 9. Jan Cvrček, 10. Mart. Strnad, 11. Fr. Repík, 12. Bern. Vacenovský, 13. Mart. Vojtěch, 14. Jiří Šebesta, 15. Jan Klúčka ml., 16. Jiří Zábelkovský, 17. Mart. Repík, 18. vd. Plachá, 19. Ant. Klúčka, 20. Jan Rozdal, 21. Vác. Šemila, 22. Mik. Smetana, 23. Jan Urban, 24. Frant. Josefík, 25. Pav. Vincúrek, 26. Jos. Klúčka, 27. vd. Kruzka, které hospodaří její zeť Seraf. Bezchleb, bažantník, 28. Vác. Musil, 29. Jan Ryndák, 30. Pav. Orlický, 31. vd. Jíry Koltmana, 32. Ant. Jureček, 33. Vác. Strážnický, 34. Jan Musil, 35. Mart. Lukovský, 36. Tom. Šlechta, 37. Jiřík Fišer, 38. Jak. Chmel, 39. žid Ešerka Bezduše, 40. žid Jak. Vlach, 41. žid David, 42. žid Srul Boskovský, 43. žid Jak. Majer, 44. žid Jos. Vlášek, 45. žid Wolf Polách.

V roce 1719 bylo tedy v Bzenci ještě 58 pustých usedlostí, a sice 5 na Dolním náměstí, 21 na Horním a 32 na Suchém řádku, kdežto v Mlýnské, Bzinské a Vracovské ulici již opuštěných domů nebylo. Je nápadné, proč právě na Suchém řádku a Horním náměstí zůstalo tak mnoho domů opuštěných, kdežto v ulici Mlýnské, Bzinské a Vracovské byly všechny osazeny. Snad vrchnost zadávala napřed ony usedlosti, k nimž patřilo více pozemků a jež byly právě v oněch třech ulicích, a potom teprve usedlosti, k nimž patřilo méně pozemků. Jest velmi pravděpodobné, že usedlosti na Suchém řádku a Horním náměstí byly pusty ještě z doby války třicetileté a že náležely kdysi českým bratřím, kteří se po roce 1624 ze Bzence vystěhovali.

V r. 1719 bylo v Bzenci obydleno jen 168 domů, z nichž 32 bylo židovských.

Jaké mělo v této době město příjmy a vydání, dovídáme se „z počtu obecního města Bzence na příjem a vydání peněz ze šenku rathúzného na zisky a jiných od poctivé obce složených všelijakých skládek od 1. července 1720 do 30. dubna 1721 za purkmistrovství p. Jana Kotka starého vedený“. Hlavním zdrojem příjmů obecních byl nálev vína na radnici; nalévalo se tam jednak víno občanů, kteří se nechtěli s nálevem svého vína obtěžovati, a proto je s jistým ziskem přenechávali šenku na radnici, jednak víno z obecních vinic koupené, jednak vypůjčené. Vína občanů se prodalo od 1. července do 31. prosince r. 1720 277 věder a od 1. ledna do 30. dubna r. 1721 100 věder se ziskem 298 zl. 7 3/4 kr. Vína útěžkového  z obecních vinic r. 1720 vzrostlého se prodalo 93 věder s výdělkem 293 zl. 14 kr. Na víně vypůjčeném se vydělalo 39 zl. 51 kr. Příjem z radničního nálevu činil za 10 měsíců 621 zl. 12 3/4 gr.

Jiným pramenem příjmů obecních byly „peníze akcízové“ a sbírky po občanech. Akcízu neboli konsumu, jejž bylo odváděti občanům z vína, se za tu dobu vybralo 149 zl. 1 kr. Co se týče sbírek po občanech, vyupomínal na vyhořelý rathúz Ant. Klúčka in prima parte [2] 54 zl. 45 kr., Mart. Sova in secunda parte [3] 63 zl. 45 kr., na pana advokáta se sebralo 41 zl. 45 kr., na brněnské potřeby po půl rýnském od 158 sousedů 79 zl., od hoferů Jan Martinkovský, servus [4], vyupomínal 121 zl. 7 kr. Extraordinární příjem činil 111 zl.

Suma sumárum všeho příjmu za r. 1720 byla 1 329 zl. 51 kr. 2 d., vydání činilo 1 250 zl. 10 kr., takže zůstává 79 zl. 41 kr. 3 d.

Z vydání jsou pozoruhodnější položky: Městský písař dostával měsíčního platu 4 zl. 10 kr., tedy ročně 50 zl., rektor 20 zl., varhaník 20 zl., mistr popravčí 12 zl. 40 kr. Náklad na vyhořelý rathúz činil 77 zl. 21 kr. 2 d., na vyhořený obecní dům 66 zl. 48 kr., na šerhovnu 4 zl. 24 kr.

Radnice byla kryta šindelem, obecní dům a šerhovna slámou; proto vyžadovaly střechy časté opravy, jak vidíme i „ze specifikací od 1. januari do 31. martia r. 1737 na všelijaké potřeby vydaných peněz“. Uvedu onu specifikaci celou, poněvadž se z ní dovídáme, kolik se tehdy platilo za rozličné práce a funkce:

Janu Vysloužilovi od dělání a vykrytí 7 kop došků na obecním domě a po velkém povětří na šerhovně dáno 28 kr., bednáři od vrážení 6 obručí na obroční víno ve sklepě 4 kr. 2 d., kravákovi od opatrování býků za r. 1736 1 zl. 36 kr., dne 6 febr. městskému písaři, který jezdil k p. krajskému o vyzdvižení exekuce, 15 kr., od dovezení 2 fůr sena z Písku pro obecní býky 30 kr., od Veni sankte p. kaplanovi 30 kr., rektorovi a varhaníkovi 18 kr., p. hejtmanovi od renovací 3 zl., za 5 knih papíru na knížky 30 kr., úroky Berlovi z Křížových 100 zl. 6 zl., za krmivo pro býky 3 zl. Suma vydání 16 zl. 17 kr. 2 d.

Podepsán jest purgm. Jiřík Súček a radní Kristián Vacenovský, Pavel Orlický a Jan Rúčka.

Až za války třicetileté zpustlo mnoho vinic, z nichž některé již nikdy nebyly révou osazeny, nýbrž v pole změněny, většina z nich byla během doby vzdělána. Bzenečtí vinaři se řídili zvláštním právem zvaným „horenským“, jež se jim čítalo a v paměť vštěpovalo o výročních hromadách. Právo to vykonával horný neboli pergmistr s horními konšely čili horníky.

Horenské právo dozíralo, aby vinice nepustly, bránilo škodám na vinicích, rovnalo pře se jich týkající a mezi vinaři vzniklé, před ním se také činily kupy vinic, kladly se za ně peníze a vtělovaly se zápisy ty do horenských registrů.

Pokuty a tresty, stanovené horenským právem na rozličné přestupky a zločiny, byly u přirovnání k nynějším velmi kruté. Tehdy, kdy bezpečnostní opatření byla nedokonalá, hleděli tímto způsobem chrániti svůj majetek před poškozováním a ničením. V Bzenci bylo v užívání horenské právo engelštejnské, jehož opis se nám zachoval z r. 1735, jež však při nejmenším pochází ze století 16. Ačkoliv je již uveřejnil r. 1893 Dr. Josef Cvrček v „Časopise Matice moravské“, uvedu je i v těchto Pamětech, aby čtenář, jenž by si je chtěl přečísti, je měl po ruce.

 

„Horensképrávo engelštejnské při městě Bzenci za horenství p. Jana Kotka starého, p. Filipa Kotka mladého, p. Mart. Hodonského, p. Jos. Součka, p. Jana Hlučického, p. Ant. Bílého a p. Mich. Grejssla a nově přepsané ke dni sv. Vavřince r. 1735 od Bernarda Jak. Hoffmana, ten čas syndikuse bzeneckého.
 

  1. Nejprve ohlašujeme, že pán náš markrabě J. M. kníže země této jest pravý pán gruntovních hor v zemi moravské; což by se stalo neb přihodilo svárlivých aneb obtížných věcí, to my na J. M. horní konšele vznésti máme, a J. M. má to spraviti a vypraviti jakožto vrchní pán soudů našich.
  2.  

  3. Oznamujeme, že každý pergmister je mocný na místě J. M. nad horami a jeho horní konšelé též moc takovou mají a jako pergmistr jsou, a kdož by koupil neb prodal vinohrad, když by pergmistra nemohli míti, tehdy může jeden konšel horní odevzdati aneb přivlastniti, dada pergmistru jeho právo. Kdož čtvrt vinohradu přijímá, ten má dáti 2 d. [5] a ten, kdož odevzdává, 1 d. Pergmistr má oba dáti vepsati v knihy horenské, zač jest prodán, na které časy neb léta pro potomní nesnáze.
  4.  

  5. O soudu také oznamujeme, že dvakráte v roce soud horní osazen býti má, první soud tu neděli po sv. Jiří a druhý tu neděli před nebo po sv. Vavřinci, leč by z některé zvláštní příčiny odložen byl od samého pána gruntovního.
  6.  

  7. Také oznamujeme, že všichni, kteří vinohrad v horách mají, ti mají v ty časy jmenované při obojích soudech aneb právích býti, a každý má oznámiti své vinohrady před pergmistrem a horními konšely a má dáti z jedné každé čtvrti 1 d., a kdož by toho neučinil, ten propadne 10 gr. tolikrát, kolikrát by toho neučinil a to bez všeho odporu.
  8.  

  9. Také oznamujeme, že žádný vincour nemá dělníků z cizího vinohradu do svého odluzovati. Pakli by to učinil, a na něj to shledáno bylo, kolikrát se toho dopustil, tolikrát propadne 10 gr. svým pergnosům [6], a v tom jeho pán nic vinen nebude.
  10.  

  11. O shnilých kolech taky oznamuje, že vincourovi odpuštěno jest, aby sobě shnilé koly sbíral a pakli by on, anebo jeho vladař, aneb jeho dělník lámal dobré a užitečné koly na kusy, ten jest na Milosti Pána svého, a hrdlo propadl by každý, kdož by to učinil.
  12.  

  13. O vzetí kolku také oznamujeme, když by který pocestný člověk vzal jeden kůl v horách, o který by se podpíral, ten za to nic nepropadne, a kdož by vzal dva a popaden byl s nimi, ten propadl 5 liber svého masa neb ruku, pakli by vzal tři, ten propadl hrdlo.
  14.  

  15. O tlučení kolů také oznamujeme, když by již koly k bití byly hospodářovi k požitku, kdož by jeden kůl vzal sobě k požitku a hospodářovi ke škodě, ten hrdlo tratí.
  16.  

  17. O místu před vinohradem také oznamujeme, že místečko před vinohradem má tak široké býti, co vůz s koňmi dlouhý jest, a to místo má tak velké právo, jako vinohrad sám, a kdož by na toto místo utekl, a jej kdo řečí neb jinými neslušnými věcmi neb slovy urazil, ten propadl 5 lib. svého masa neb ruku; pakli utekl do vinohradu o poctivou věc, tehda má plný frejunk [7] jako v kterém místě až do pergmistrova příští [8] aneb do příští jednoho z konšelů; ti mají dáti jej ku právu k jeho odpovědi, což k němu žalovati má. Pakli je věc nepoctivá, tehdy nemá žádného frejunku jako zrádce, mordéř nebo násilník.
  18.  

  19. O svádce ve vinohradech my také oznamujeme, když by se dva dělníci ve dvou vinohradech svadili, a mez že by je dělila, ačkoliv v hromadu by nepřišli, jeden každý z nich propadl 10 gr., pakli by v hromadu běželi přes meze a jeden druhého udeřil, tehdy jsou frejunk zrušili a hrdlo propadli, pakli by kdo života svého na vinohradě bránil, nemoha toho nijak ujíti v témže by zabil druhého, ten proti hoře, ani proti horným nic by vinen nebyl, jedině aby proti Pánu Bohu a přátelům doložil, jakž právo jest.
  20.  

  21. O runě a mezích mezi vinohrady my také oznamujeme, že vnitřní meze svým chodem přísluší k zevnitřnímu vinohradu, ačkoliv jich obojích jest; také nemá blízko z obou stran meze dolovati, než pňoví tak daleko má býti od meze, co by motykou mezi ním a mezí mohl táhnouti, a kdož by v tom byl postižen, že by k mezi blízko doloval sobě ku polepšení, a že by se skrze to meze kazila, kolikrát by to koli udělal, tolikrát 5 lib. vosku pergmistrovi a 12 d. alb. [9] propadl a sousedu svému aby škodu opravil.
  22.  

  23. O podtahování pod zem oblouků my také oznamujeme, kdož by jeden vinný peň aneb více z svého souseda vinohradu pod zemí do svého vinohradu uvedl a jinému pni odnímal, sousedu ku škodě a sobě k polepšení, uznal-li jeden konšel horní nebo dva muži obecní, a bude svědky usvědčen, ten hrdlo propadl a jest falešný a přísluší na rošt a pakli uteče, jeho všecek statek, mohovitý a nemohovitý, propadl Pánu svému a jest nevyčtený [10] a nemůže nikde žádného frejunku míti.
  24.  

  25. O tažení oblouků my také oznamujeme, který by kopáč peň dolovaný aneb oblouky vytahoval aneb uřezával sobě ku požitku a vinohradu ke škodě – on jej prodej aneb saď na jiné místo – bude-li s tím popaden, propadne hrdlo a přísluší na rošt.
  26.  

  27. O krádeži vína my také oznamujeme, kdo by ve vinohradě popaden byl ve dne neb v noci, když by víno zralé bylo, a bral-li by víno, ten hrdlo propadl, a pokládají jej za zloděje, a kterýž by soused jej popadl, tomu má všecka obec a hora neb právo pomoci buď na mistra [11], aneb k čemukolivěk, a což by koli na nákladu bylo, má s ním celá obec trpěti.
  28.  

  29. O krádeži my také oznamujeme, kdož by chodil na soumezi aneb frydu na hoře neb dole a neukradl by nic, ale má úmysl krásti, bude-li popaden, bude počten za zloděje a hrdlo tratí.
  30.  

  31. O hotařích my také oznamujeme, když hotař se usadí [12], ten má věrně hlídati a tomu jest odpuštěno, když večer jde domů po zvonění klekání, aby sobě vzal 3 hrozny vína, a ty má nésti v ruce a ne v koši a má je ukázati pergmistru anebo jednomu hornému konšelu. Neudělá-li toho, mají v jeho domu hledati a najdou-li u něho znamení, buď málo neb mnoho, ten propadl hrdlo, a taky toto právo k němu jest, dělal-li by ve své boudě mest, aneb prodával-li by hrozny, buďto ve dne aneb v noci, aneb prodával-li by ovoce ze stromu aneb na stromu, každý takový propadl hrdlo, takové hotařův právo jest a v sobě zavírá. Jestliže by jej kdo nutiti chtěl, buď jízdný neb pěší aneb obecný člověk, o lidský statek a bude v tom dopaden, hrdlo tratí.
  32.  

  33. Právo pergmistra na hrozny; také pergmistr má toto právo, aby jemu hotař na každou sobotu 3 hrozny dal neb košík vína, jež by státi mohlo za 2 d., a má počíti bráti na konci v hoře a má brati napříč přes všechny vinohrady z vinohradu do vinohradu.
  34.  

  35. Soud o vinohradech; také tyto hory právo mají: Když se dva sousedé o jeden vinohrad, buďto známí neb neznámí, soudí, tehdy pergmistr má je oba v přípovědní právo vzíti a má každému práva popřáti a obě strany zaručiti ku právu, a potom se o tu věc spolu suďte a na kterém sejde, ten propadl pánu svému 10 gr. a pergmistrovi 12 d. Pakli se chce zase souditi, má tomu, který jej dostal právem vendirovati [13], hotových peněz položiti tolik, jak ten vinohrad drahý jest, a potom nechť žaluje, jak chce.
  36.  

  37. O odvolání k soudu; my také oznamujeme, jestliže by se který soused odvolal, buďto žalobník nebo odporník, k soudu, ten má to učiniti k soudu ze čtyř stolic, pergmistrův a jich radou, a mají k tomu vzíti své při horách, kteří mají vinohrady, aneb jiné dobré lidi, aby moudře mohli se smluviti; pakli se nemohou smluviti, mají se utéci k našemu Pánu markraběti této země, a J. M. má na to vydati ortel s radou svých služebníků a s radou měšťanů v městě Brně, a což tu nalezeno bude, to mají zase dáti na město neb na dědinu tu, kdež se o to soudí, a při tom má zůstáno býti, a žádný se odvolati nemůže.
  38.  

  39. Kdo by vinohrad zastavil; my také oznamujeme, jestliže by kdo vinohrad zastavil buďto židům neb křesťanům pro svou nouzi, tehdy má býti vymíněno před pergmistrem, co podstavuje, požitek-li, kterým by se ten vinohrad vyplatiti mohl, a aby pňoví zůstalo; pakli zastavuje grunt k tomu, tož do roka to stojí při židu, chce-li se tím užitkem hojiti; pakli by co na požitku sešlo [14], tehdy může pňoví prodati, ale má prve dlužníkovi svému dáti věděti, a nevyplatí-li ho třikrát po 14 dnech aneb v 6 nedělích, tehdy může ten vinohrad prodati; co nad to zbude, dlužníkovi svému to nahraditi má. Pakli by co sešlo, to má dlužník vyplniti. A jestliže by kdy žid neb jiný člověk půjčil na vinohrad a dal své připovědění před horným a pergnosy, ten má své peníze na každý rok před právem ohlásiti a neučiní-li toho, pohorší svému právu, ale to stojí při pergmistru a židu; zdá-li se, že by ten vinohrad za to dosti drahý byl, tehdy má ten žid vinohrad prodati, aby vinohradu nic nesešlo a aby dělán byl, aby Pánu nehynulo na jeho platech, a ten člověk nemá tím nic vinen býti jiným statkem svým.
  40.  

  41. Kdo víno koupil; také oznamujeme, kdyby který host víno koupil v horách, tehdy kdo by víno prodal, má jemu to víno před svými dvěma sousedy pro svědectví hamovati [15], tak aby Pánu na jeho desátku nic nesešlo, a má to vypraviti bez hindrování [16] a má ochrániti za míli od hory, a žádný usedlý člověk nemá zapovídati toho člověka aneb pro peníze obstavovati; pakli by se dva hosti o jednu koupi svadili, může jeden druhého obstaviti a má se jim na druhý den pomoci, aby na třetí den mohlo býti odpravení.
  42.  

  43. O hamu [17]; my také oznamujeme, že mají jeden ham udělati a ten má hamován býti s radou pergnosův, aby byl k sobě i do sebe, k brání i dodávání.
  44.  

  45. O vybírání desátků; my také oznamujeme, že desátník má svou čtvrt na horním kbelu [18] s vědomím a radou horních konšelův, kterýmž svůj desátek bráti má, a pergmistr aneb jeden pergnos má s nimi jeti, aby se lidem spravedlivě stalo. Pakli by chudý člověk své víno do beček vlil, tehdy desátník má vzíti míru spravedlivou na jednom drelinku a to víno hamovati, buď ho málo neb mnoho. Pakli by ten člověk neměl vína tolik, tehdy má v druhém neb v třetím vinohradě vedle sebe, nahoře neb dole koupiti, aby Pánu svému desátek vyplnil.
  46.  

  47. Kdo by víno před desátkem překryl [19]; také toto oznamujeme, že desátník má toto právo, kdož by své víno překryl tajně schovaje a desátku pravého nedal a bylo by to na něm shledáno, ten jest desátníku neb pánu gruntovnímu to víno, což v tom vinohradu utržil, propadl, a potom, jako k jinému zloději trestáním má se k němu přikročiti.
  48.  

  49. Kdo na pni vína kupuje vnově; také hora toho za právo má: Kdož vnově víno na pňoví kupuje, ten má svou přípověď dáti pergmistrovi před jedním perknosem neb konšelem horním; jestliže pak by se víno zkazilo skrze krupobití, aneb skrze kterékoliv dopuštění boží, a že by ten člověk chudý neměl jemu co dáti a také, že by nenašel koupiti ve třetím vinohradě od sebe dole neb na hoře, má jemu zase peníze jeho vrátiti; pakli by jich jemu nedal, tehdy ten má své peníze na pňoví.
  50.  

  51. O perkrechtu daní také hora za právo toto má: Jestliže by kdy kterého roku víno se zkazilo neb neurodilo a že by kdo neměl z čeho perkrechtu dáti a nenalezl v hoře koupiti, tehdy Pán jeho na jiný rok má jemu beze vší škody čekati.
  52.  

  53. O obstávce vína pod horou také toto hora za právo má: Že žádný člověk nemůže vína u hor pro peněžitý dluh zapovídati, leč by to byl prve zaopatřil před pergmistrem a horními konšely právem svou přípovědí; tehdy jest nejprvnější a obdrží své právo.
  54.  

  55. O upomínání dluhů dále hora za právo má: Že každý dlužník pro upomínání dluhů má jíti na míli od hor beze vší překážky.
  56.  

  57. Kdo by vinohradu neřezal; také hora vinohradní za právo má, kdo by vinohrad měl a nemohl ho dělati a k tomu se nepřičinil, aby řezán byl, když by řezali jiní a kopali, a že by se víno v pupencích ukazovalo na vinohradech, ten vinohrad jest propadnut Pánu gruntovnímu beze všeho odporu. Pakli by ten člověk nebo erbové zase ten vinohrad chtěli míti a od Pána gruntovního vyplatiti, má jim k výplatě neobtížné dán býti, a má se sousedům svým o škodu umluviti a Pánu svému 5 funtů vosku dáti, perkmistrovi 10 gr., aneb ten vinohrad odevzdej sám od sebe i ode všech svých přátel a erbův.
  58.  

  59. O dědictví také hora za právo má: Kdož vinohrad má ve své moci den a rok, kterýž by koli dědic v zemi usedlý byl a po smrtelné ruce chtěl by toho vinohradu držitelem býti, ten se má každý rok na právu horním jedním penízem připovídati. Neučiní-li toho a zanedbá-li jeden rok, sám svého práva se zbaví a nemá-li on aneb jeho erbové k tomu co říci, tehdy má tak mnoho ehontirovat aneb uručiti, jak nahoře psáno jest, těch 5 funtů vosku.
  60.  

  61. O poručnících dále hora toto za právo má: Když poručníci vinohrad v své moci mají a jej drží, kteréhožto vinohradu nejbližší erbové čekají, když k svým letům přijdou a ještě jim z toho poručníci odpovídati mají, opustí-li to den a rok, sám sobě v tom překážku učiní na každý rok, nebude-li se připovídati.
  62.  

  63. O sbírání vína také toto hora za právo má: Když by se již víno bráti aneb sbírati mělo, který by soused šel ze svého vinohradu mimo vinohrad sousedův a jemu stoje na jeho mezi bráče vzal, ten jest pergmistrovi z každého bráče 5 gr. pokuty propadl, pakli by stál na své mezi a volal na ně, on nic nepropadne.
  64.  

  65. O pasení dobytka také hora toto za právo má: Když již víno oberou, tehdy pergmistr s radou horních konšelů má dáti provolati, aby žádného dobytka, krav, koní, sviní, ovcí do vinohradu nepouštěli, a čí by koli dobytek postižen byl, ten propadl z každé hlavy dobytka 1 gr., a komu by se škoda stala, opraviti a s ním se umluviti má.
  66.  

  67. O ostrlizu jest také zapověděno, aby žádný neostrlizoval než ve svém vinohradě, leč by všudy v hoře sebráno bylo, a kdož by v tom popaden byl, ten pergmistru 5 gr. propadl.
  68.  

  69. O honbě neboli myslivosti také toto jest zapověděno: Všelijaká honba aneb myslivost přes celý rok nemá ve vinohradech bývati, a kdo by s koněm dopaden byl, ztratí koně a k tomu propadne 5 funtů, pakli by mocí ujel, aneb byl-li by jizdný proti moci, buď nám v tom J. M. pan markrabě ku pomoci, jakož prve psáno jest, a k J. M. utéci se o to mají aneb k Pánu gruntovnímu.
  70.  

  71. Réví cizího nebráti také hora za právo má: kdož by pňoví neb réví z cizího číhokoli vinohradu domů bez vůle pána vinohradu toho nosil, ten propadl 5 gr. pergmistrovi.
  72.  

  73. Vína v hroznech neprodávati také hora za právo má: když víno zralé, a že by kdo ze svého vinohradu před vinobraním pomalu víno v hroznech aneb jinak prodávati chtěl, toho nemá žádný učiniti bez dovolení Pána gruntovního, komuž ty vinohrady přináležejí. A pakli by to bez vůle Pána gruntovního učinil, ten propadne to víno, co v tom vinohradě má a hornému 10 gr. pokuty.
  74.  

  75. Stezky nenáležitě zapověděné; také hora za právo má, že všechny nespravedlivé stezky mezi vinohrady jsou zapověděny a kdož by v tom popaden byl, pergmistrovi 10 gr. propadl, a chtěl-li by toho pergmistr zanedbati a byl by přemožen neboli přesvědčen jedním konšelem horným, ten jest propadl Pánu svému 5 funtů, kolikrát koli by se toho dopustil.
  76.  

  77. Vína z cizích hor nešenkovati a nevoziti. Psáno jest, že hora za právo má, také žádného vína z jiných hor nešenkovati a nevoziti, pokavadž z těch hor desáteční mají. Pakli by žádný šenkovati a dávati nechtěl a obci skrze to ouzkost na víně byla, mají moc koupiti kdekoliv od starších a šenkovati podle kupu a spravedlivého rozeznání některých obecních lidí, kteří by k tomu povoláni byli, a jestliže by kdo víno z cizích hor přivezl dříve, nežli by z domácích vykoštováno a vyprodáno bylo, ten každý takové víno propadl.
  78.  

  79. O hotařích také ohlašujeme, že žádný hotař nemá do vinohradu jen na 3 grefty jíti pod pokutou hrdla ztracení. Než uhlídá-li, že by byla škoda od koho, buď od ptáků, nebo od dobytka, neb od jiného dělána, má jíti ptáky vyhnat a dobytek má právo přihnat.
  80.  

  81. Psi mají vázáni býti, když hrozny zaměkají; také ohlašujeme, v kterém vinohradě pes postižen bude a hotař jej postihne, ten, kterého pes jest, má dáti hornému 10 gr. pokuty a tomu, komu ten pes škodu udělal, s ním se vyrovnati povinen jest.
  82.  

Zpráva hotařům, kterak ve svém povolání chovati se mají, když se do hor od horného přijímají.
 

  1. Předně a nejprve hotaři aby hor pilni byli a sousedům hus ani žádného dobytka nebili, hry v búdách aby též zanechávali, ovocí též všelijakých pod ztracením hrdla nebrali.
  2.  

  3. Aby hotaři dále do vinohradu nevkročovali nežli na 3 kroky, leč by viděli jakou škodu, a jestliže by soused hotaře kterého ve vinohradě zastal při jakékoli škodě, buďto že by ořechy sbíral, neb jablka, neb hrušky trhal, i jiné ovoce jakékoliv, o to na hrdle trestán býti má.
  4.  

  5. Jestliže by hotaři na jakém pití přes pole i doma byli postiženi, o to dostatečně od horného trestáni býti mají.
  6.  

  7. Tolikéž kteří hotaři své mají vinohrady, aby v hoře bez horného anebo horníka vůle ořechů netloukli, nežli s jejich jistým vědomím a vůlí, jestli by se takové ořechy trefovaly k jeho ořechům aneboližto k sousedovým.
  8.  

  9. Tolikéž hotaři aby žádného ovoce neprodávali, buďto hrušek, jablek, leč by se v tom hornému opověděli, pakli by v tom postižen byl, hotař i soused, který by od něho kupoval, na hrdle trestán býti má.
  10.  

  11. Tolikéž co se dotýče ořechů, když ze stromu prší, nižádný hotař ráno vstana sbírati nemá, ba ani ve dne, pokud lidé ořechů neotlukou, pakli který postižen bude, jako k jinému zloději horný se zachovej.
  12.  

  13. Jestliže by hotaři kohokoli ve vinohradě zastali a toho hornému neoznámili, od horného trestáni býti mají.
  14.  

  15. I tolikéž jak mnozí hotaři smějí cesty aneb chodníky, kteréž jsou svobodny, zapovídati; ořechy a jiné všelijaké ovoce nastražují, potomně přítomní lidé mnohdykrát když o tom nevědí, zdvihnouce, s nimi se o to hadrují a nenáležitě šacují mimo vědomost a vůli horného, ten a takový hotař skrz to lotrovství, na kterémž by se ta věc našla, od horného jako jiný trestán býti má.
  16.  

  17. Toto také z přísného poručení od J. M. pána se poroučí hotařům, aby žádné myslivosti střelbou, ani osidlem, ani strunami na koroptve, ani na zajíce neprovozovali a toho neprodávali, a jestliže by v tom hotaři, nebo kdo jiný postižen byl a hotaři o tom vědíce hornému toho neoznámili, a to dostatečně jestliže by se na ně proneslo, na hrdle trestáni jako jiní zloději býti mají.
  18.  

  19. Tolikéž hotaři kdyby koho v hoře při jakékoli škodě nebo zlodějství zastali, mají sobě jeden druhému dáti věděti jakýmkolivěk heslem nebo znamením a tu sejdouce se k sobě na pomoc býti a bez bití takového člověka vzíti a pakli by se bránil, jej svázati a tak svázaného k hornému jako jiného lotra a zloděje přivésti.

A takoví hotaři budete věděti jak se chovati a čeho se uvarovati a bez vůle horného před sebe nic nebrati a jemu ve všem odpovídati, aby horný o hotařích, kde bývají, věděti mohl.

Přísaha hotařův. Já N., hotař hor vinohradních, přisahám Pánu Bohu všemohoucímu, Otci, Synu i Duchu svatému, Matce Boží Marii Panně a všem svatým, i této poctivé obci, jakož jsem k této povinnosti hotařské volen, že se v takové službě věrně a spravedlivě se vší bedlivostí a pilností chovati chci a vinohradům jak panským, obecním, sousedským i přespolních, kteříkoli v těchto horách své vinohrady mají, aby se od žádného škoda na hroznech a ovocích všelijakých nedála, bedlivě přehlídati i sám se téhož pod ztracením hrdla nedopouštěti, a kdož by koliv zoumyslně škodu čině postižen byl, neprohlídajíc na žádné přátelství neb nepřátelství, přízeň neb nepřízeň na dar neb nedar, na něj toho nezatajovati, ale ku právu horenskému dostaviti připovídám a podle všech artikulův, kteréž se na nás vztahují, chovati a podle nich se říditi chci. K tomu mně pomáhej Bůh v trojici jediný, bez poskvrny počatá Panna Maria, Matka Boží a všichni svatí. Amen.“

Na konci jest „Rejstřík práva horenského v markrabství moravském“, sestavený ze začátečních slov jednotlivých článků, jež jsou tištěna v těchto Pamětech řidšími písmeny.

 


Poznámky k textu:

[1] Zběhnutí z gruntu bylo tehdy zjevem velmi častým; usedlosti se prodávaly na malé roční splátky, jež byly spíše úrokem a proto, i když jich kupec několik zaplatil, mnoho toho nebylo a nelíbilo-li se mu, zběhl, nemaje při tom příliš velké škody.

[2] V první části.

[3] V druhé části.

[4] Sluha.

[5] Denár.

[6] Horní soudruh.

[7] Volnost.

[8] Příchod.

[9] 12 denárů bílých.

[10] Bezprávný.

[11] Mistra popravčího; obec a horenské právo má s ním nésti náklad na útrpné vyšetřování dopadeného.

[12] Ustanoví.

[13] Prodati.

[14] Scházelo.

[15] Naměřiti.

[16] Překážení.

[17] Míra na měření sudů.

[18] Nádoba, kterou bral desátník (výběrčí desátků) vinný desátek.

[19] Utajil.