Vzpomínky na Danuši Nevřivou

Danuše Nevřivá se narodila 18. října 1930 ve Bzenci v č. p. 748 na dnešní ulici Krále Vladislava. Zemřela v Napajedlích, 29. července 2025 v kruhu svých nejbližších. Pevné rodinné vazby byly jednou z nejdůležitějších hodnot jejího života.

Koncem 19. století přišel do Bzence Antonín Terman s rodinou. Postupně zde vybudoval pekárnu a postavil dům s obchodem, který se později stal jakousi základnou – bezpečným přístavem několika dalších generací rodiny.

Dcera pekaře Termana, Františka, se provdala za bzeneckého rodáka Stanislava Biče. Krátce po narození první dcery Věry se odstěhovali na západní Slovensko, kde se věnovali hospodaření na statku. Byli tam spokojení, ale krize přinesla problémy, a nakonec museli hospodaření ukončit a vrátit se zpět do Bzence k rodičům a sourozencům Františky. Tehdy možná poprvé poznali, jak může pomoci stmelená rodina.

Po návratu do Bzence se narodila mladší Danuška. Rodinné štěstí však netrvalo dlouho a přišla další tragická rána. Tatínek Stanislav těžce onemocněl a když byly Danušce 2 roky, umřel. Několik dní potom zemřela Danušce i její babička. Maminka Františka s dcerami zůstala sama. Ale i nyní jí pomohla rodina.

Věra a Dada trávily krásné dětství s maminkou, dědečkem, strýcem, tetami, bratranci Zdenou a Milou a sestřenicí Andi. Milou přezdívku Dada, která už Danuši zůstala po celý život, vymyslel Zdena – její bratranec, vrstevník a spřízněná duše. Dada milovala slovácké písničky, zpívala je a kluci ji hned doprovázeli na housle a kytaru. Rodina přivedla sestry Bičovy i do Sokola, který pro ně hodně znamenal a kde Věra a Dada trávily spoustu hezkých chvil. Sestry také pomáhaly dědečkovi v pekárně a obchodě.

Přišla válka a další rány osudu. Dědeček ochrnul a vedení obchodu a pekárny musel převzít jeho jediný syn. Nadějný technický talent Tonda, jehož patent lze dodnes najít v databázi českých patentů, se vzdal svých snů vystudovat techniku a stát se inženýrem a práci v pekárně a vedení obchodu převzal. Právě v době, kdy se vše perfektně naučil, smířil se s osudem a tato práce jej začala těšit, přišel rok 1948 a komunisti jim pekárnu i obchod vzali. Strýc Tonda bohužel toto neštěstí a stres neunesl a sáhl si na život. Rodina držela při sobě i po této kruté události.

Dada vychodila obecnou a měšťanskou školu ve Bzenci, po válce absolvovala tříletou odbornou školu pro ženská povolání ve Veselí nad Moravou a maturitu získala na ročním doplňovacím kurzu při Vesně v Brně v roce 1948. V tomto roce se také zúčastnila v Praze slavného Všesokolského sletu, který se stal mimo jiné jedním z největších veřejných protestů proti komunistickému puči. Odplata přišla brzy – potrestání funkcionářů, zákaz Sokola. Pro Dadu však Sokol prostě existoval vždycky, ať už ho ti, kteří zrovna seděli nahoře, nazývali jakkoli.

Danuše Bičová se vdala v roce 1951, jejím manželem byl Bzenčan Josef Nevřivý, oblíbený a vážený kantor, středoškolský profesor matematiky a fyziky. Narodily se jim tři děti, Mila, Danka a Radka. Když děti povyrostly, nastoupila Danuše Nevřivá ve školním roce 1963–64 do zaměstnání jako učitelka ZDŠ ve Bzenci. Současně musela zahájit dálkové studium oboru matematika a fyzika na pedagogické fakultě. Následovala nelehká doba – úmrtí maminky, starost o tři školáky, o domácnost, zahradu a vinohrad, studium a zaměstnání.

Danuše odpromovala v roce 1968, postgraduální studium absolvovala v letech 1972–1974 a kromě toho absolvovala ještě 4 další odborné kurzy týkající se modernizace matematiky a pracovního vyučování dívek. Na základní škole ve Bzenci učila až do odchodu do důchodu na konci roku 1984. Své povolání milovala a nikdy nelitovala rozhodnutí stát se učitelkou. Že to bylo správné rozhodnutí potvrzují i generace jejích žáků, kteří na ni s láskou a úctou vzpomínají.

Důchod však pro ni ani v nejmenším neznamenal konec milované práce – šest vnoučat svou bezbřehou dětskou energií vyplnilo každý kout domu i mysli prarodičů a prázdniny u babičky a dědy ve Bzenci zůstávají jejich nejhezčí vzpomínkou.

Danuše ovdověla v roce 2007. Svého manžela do opatrovala s velkou láskou a obětavostí. Po manželově smrti žila ještě 9 let sama ve Bzenci. Tam ji postupně navštěvovalo šest jejích pravnoučat. Dalších pět pravnoučátek ji už navštěvovalo v Napajedlích, kam se přestěhovala za rodinou v roce 2016. V kontaktu zůstávala i s ostatními členy široké rodiny. V Napajedlích strávila dalších 9 let. Bohužel o čtyři roky přežila i svého syna.

Danuše byla řadu let velmi čilá. Bzenecká a později i napajedelská zahrádka jí kvetly pod rukama a když už byl pohyb větší námahou, četla, luštila ta nejtěžší sudoku, sledovala zajímavé pořady v televizi. K 88. narozeninám dostala počítač. Naučila se skypovat, najít si informace na internetu, oblíbila si facebookovou stránku Starý Bzenec, sledovala život v přírodě skrytými kamerami – například s bzeneckými čápy prožívala výchovu jejich mláďat. Často navštěvovala setkání bývalých kolegů a kamarádek ve Bzenci.

Až začátkem července roku 2025 se její zdraví prudce zhoršilo. Opustila nás v noci z 29. na 30. července. Zemřela klidně v přítomnosti nejbližších.

Dana Rulfová a Radka Táborová

Za uvedený článek a fotografie moc děkujeme paní Daně Rulfové a Radce Táborové!