Sportování ve bzeneckém lese aneb Vinařský pohár v letech 1980 až 1991

Foto bzeneckého lesa – Filip Radosta

V srpnu 1980 se ve Bzenci neplánovaně sešli Vlaďa Konůpka s bratry Třináctými. Řeč přišla mimo jiné i na dávné dětské olympiády party Silného orla (PSO) v bzeneckém lese v šedesátých letech, kterých byli pravidelnými účastníky. A tak se tito tatíci skoročtyřicátníci pokusili navázat na slavnou tradici a vydali se do již dosti změněného lesa, změřit síly v některých disciplínách. Vlaďa tam měl čerstvě zbudované doskočiště (stačil jen rovný plácek, místo mezi borovicemi k rozběhu, rýč a hrábě – písek je všude po celém lese, a prkýnko na odraz), neboť sportovní duch a touha soutěžit jej znovu zavedla do lesa, zaskákat si a zaběhat na v dětství vyměřených tratích. Bratři Třináctí zase měli u rodičů v octárně schovány stojany a laťku, také ještě z dob dětských olympiád. Tak vzniklo atletické klání, jehož název byl jasně daný – Vinařský pohár. Od počátku a pak každoročně se konal v den tradičních bzeneckých Vinařských slavností, kdy jsme se, dřívější Bzenčané, vždycky rádi do města vraceli. Onen první ročník proběhl za účasti tří zakladatelů, obsahoval pouze čtyři atletické disciplíny a historicky prvním vítězem se stal Jenda Třináctý. Postupem času účastníků přibývalo, až třeba při 9. ročníku Vinařského poháru v roce 1990 soupeřilo 11 závodníků. A nebyla to záležitost jen nás dřívějších Bzenčanů, na Vinařské slavnosti s námi přijížděli kamarádi a známí, kteří se klání většinou rádi účastnili. Namátkou vzpomenu borce ze Zarazic, Vranovic, Nedakonic, Chomutova, Jeseníku, Prahy Žižkova, Libně, Radotína.

Pokud jde o samotné závody, nikdy to nebyla žádná idylka, ale lítý boj o každé umístění, o každý centimetr, každou vteřinu. Občas vzplály emoce – byl či nebyl přešlap, byl či nebyl start o desetinku vteřiny před povelem startéra, bylo či nebylo křížení tratě! Nebo když chomutovský borec Jarda Žbánek prosazoval do zavedeného programu novou, na techniku hodně náročnou disciplínu – hod oštěpem. Jako majitel oštěpu ji měl zvládnutou, což vyvolalo řadu protestů. Ten argumentoval tím, že Vlaďa, jako kdysi dorostenecký závodník v bězích má tisícovku stále ještě v nohách, když ho dokáže jenom občas porazit mladší brácha Zdeněk. Po bouřlivých debatách přímo na sportovišti byl hod oštěpem zařazen do programu 4. ročníku poháru. Podle předpokladu vyhrál Jarda s náskokem téměř sedmi metrů. Ten nakonec vyhrál i celkové pořadí poháru toho roku. V dalších ročnících už se hod oštěpem nekonal, běh na 1000 m přes jeho značnou náročnost poslední disciplíny dne, v programu zůstal.

Celkem se konalo 10 ročníků Vinařského poháru, naposledy v roce 1991. Jen v letech 1982 a 1983 se závody nekonaly. Podle termínu klání, je zřejmé, že se často závodilo ve značných vedrech, za hojné spoluúčasti komárů, pouze v roce 1989 panovala zima, déšť a vítr. Jednou se také stalo, že někteří závodníci odmítli startovat v závěrečné tisícovce, s tím, že trať vedla blízko vojenské střelnice a zrovna ten den byla střelba docela hustá. Ti ostatní, co běželi, to označovali za alibismus vyčerpaných slabších jedinců…  Od 6.ročníku, v roce 1987, se do některých disciplín zapojovali i naši potomci – junioři a poslední dva ročníky už s námi absolvovali kompletní atletický šestiboj. Tedy běh na 100 m, skok vysoký, vrh koulí (v začátcích dlažební kostkou), skok daleký, trojskok a běh na 1000 m. Nakonec se jeden z nich nešťastným zraněním nechtěně postaral o konec Vinařských pohárů. V přípravě na 11.ročník v roce 1992 si tehdy třináctiletý Petr Konůpka při skoku do výšky, po dopadu do písku doskočiště, ošklivě zlomil ruku. V kyjovské nemocnici mu ji pak po dvouhodinovém rovnání kostí dokonale spravil chirurg MUDr Smetka – Bzenčan, který se shodou okolností znal ze zahraniční mise s Petrovým strýcem, významným bzeneckým rodákem Jaromírem Konůpkou…

Dnes sedmačtyřicetiletý Petr pracuje jako Vládní zmocněnec pro lidská práva a třebaže jeho babička s dědou už dlouho nežijí, každý rok se svými dětmi přijíždí do bzeneckého lesa zaběhat si na legendárních tratích tisícovky a stovky).   

Účastníci bzeneckých klání o akci často hovořili se svými kamarády, tak se stalo, že hodně podobná akce se párkrát uskutečnila na pražském atletickém stadionu na Strahově. Trojnásobný účastník Vinařského poháru Petr Chrpa kamarádil se správcem stadionu a nadšeně mu vyprávěl o bzeneckém závodění zarputilých tatíků. Od slov k činům tam pak nebylo daleko, vše potřebné bylo po ruce, na profi úrovni a NESTRP (netradiční strahovský pětiboj) byl na světě. Bzenec inspiroval Prahu – jak sami pořadatelé pětiboje často tvrdili. Bzencem kovaní borci Petr Chrpa a Vlaďa Konůpka párkrát absolvovali i toto klání, kde soupeřili kromě jiných třeba se synem věhlasného režiséra Zdeňka Podskalského, dnes rovněž režisérem Zdeňkem Podskalským. Hlavního pořadatele Pepu Růžičku pak Vlaďa pozval na svůj cyklistický závod Praha – Doksy, který byl tenkrát ještě v plenkách, jezdí se však dodnes (letos 44. ročník) a dá se říct, že i tato legendární, mezi cyklisty velmi oblíbená akce má svůj prapůvod ve Bzenci. To už je ale jiná kapitola.

Text: Vladimír Konůpka

Na ukázku několik údajů z obsáhlé kroniky Party Silného orla:

Přehled vítězů Vinařského poháru:

1. Ročník  – 17.8.1980  – Jenda Třináctý (Zarazice, dříve Bzenec)
2. Ročník  – 15.8.1981  – Zdeněk Konůpka (Jeseník, dříve Bzenec)
3. Ročník  – 18.8.1984 – Zdeněk Konůpka
4. Ročník  – 24.8.1985 – Jarda Žbánek (Chomutov)
5. Ročník  – 23.8.1986 – Zdeněk Konůpka
6. Ročník  – 22.8.1987 – Vlaďa Konůpka  (Praha St.Město, dříve Bzenec)
7. Ročník  – 20.8.1988 – Luděk Kokta  (Praha Libeň)
8. Ročník  – 19.8.1989 – Vlaďa Konůpka a Michal Kokta (Praha Libeň)
9. Ročník  – 12.8.1990 – Vlaďa Konůpka
10. Ročník  – 17.8.1991 – Vlaďa Konůpka

Držitelé rekordu poháru v jednotlivých disciplínách: