Poezie: Ladislav Koutný

Vítejte!

Šátečkem máváme vyšívaným

barvami písničku hraje.

Od milé šohaji věnovaný

s úsměvy slunného kraje.

 

Ej, co je v Slovácku zpěvu, jasu,

stříbrem-li košilky svítí.

Kdo u nás nepoznal v krojích chasu,

neví, co krásy je v žití.

 

Zazní-li šohaji podkověnka,

jiskřivá písnička skočí.

Co svodů roztřásá šohajenka

v kroji-li v kole se točí.

 

Jen v cimbál uhodit, šohaj výská,

jak by pil vínečko pravé.

Nejednu stařenku rozestýská

to srdce šohaje žhavé.

 

Je v našem Slovácku plno kvasu,

svoboda, jak víno vzruší.

Kdo poznal ztepilou naši chasu,

ví, že má žhavý cit v duši.

 

Šátečkem máváme, srdce v dlani,

slovácká muzika hraje!

Na koních chlapci jak malovaní

vstříc nesou pozdravy kraje!!

Ladislav Koutný.

Floriánek

Ej, bzenecký Floriánku,

proč byls Němci sklát?

Kdo má střežit majoránku,

ohni vzdorovat?

 

Pohled tvůj všem milý v kraji

zářil domovem.

Rty jak vánkem podnes štkají –

Patřils srdcem všem!

 

Družně kývals k Javořině,

druhu k Blatnici.

Jas rozlévals Slovačině

k jižní hranici.

 

Těm, jež Germán vehnal k dáli,

věznil v cizině,

při vzpomínce oči hrály,

jak kdys při víně.

 

Pohled na tě dnes však zraní,

z hrudi loudí vzdech.

Teskné věru vzpomínání

při zbořených zdech!

 

Za žebravý pohled zdáli,

verše kladu v dlaň.

Jak groše se vysypaly –

Srdce – prostá daň!

Ladislav Koutný

U POMNÍKU PADLÝCH (1934)

Ladislav Koutný

 

V rozcestí ční jak malá tvrz

bzenecký pomník padlých.

Povyschly dávno zdroje slz

mateřských očí vpadlých.

 

„Proti své vůli“ — zní nápis —

„životy své jsme dali.

Svobodné, rodné své vlasti

my se však nedočkali“.

 

Nad urnou rodných synů svých

matka se v kleku kloní.

Jí v rukou, bolem bezvládných,

věnec zřít vavřínový.

 

Z jmen řad čtyř, vrytých v kameni,

vzpomínka tiše kane.

Sta a sta verst, ač vzdáleni,

u matky synek stane … 

 

Mladičký, — — úsměv rdí se v rtech,

podoben na vlas mámě.

Už tomu bude dvacet let,

v létě, po svaté Anně.

 

— Dodnes mi, hochu, zní tvůj hlas,

pln víry, odhodlání.

— Neboj se, mami, přijdu zas!

Sbohem a na shledání!

 

Císařův čtli jste manifest,

vzdor předků prolnul vámi.

Že proti vůli padli jste …

dvojnásob pálí rány!

 

Krev vaše, bratry z Legií,

pomstěna v sterém boji.

Svobody lípy ožily,

svobody duch nás pojí!

 

V brannosti dnech, vy, z bojišť prsť,

přijměte od svých bratří!

Svých srdcí, lide, nezatvrz,

na pomník s láskou patři!