Bzenec před 11 miliony let

…aneb poklady dávné minulosti v našich vinohradech

Zná je téměř každý, kdo se někdy procházel vinohrady v okolí Bzence. Malé mušličky, které se bělají ve výmolech cest, v písku pod našima nohama či v krtincích. Stejně tak téměř každý někdy slyšel, že v místech dnešních vinohradů se kdysi rozlévalo moře. Jaká je ale skutečná historie těchto drobných fosilií?

Geologická minulost Bzence a okolí

Z geologického hlediska patří Bzenec a jeho okolí do rozsáhlého celku vídeňské pánve, která se nachází mezi Východními Alpami a Západními Karpaty. Tato podlouhlá sníženina leží převážně na území Rakouska, odkud částečně zasahuje na jižní Moravu a jihozápadní Slovensko. Její výplň tvoří především sedimenty miocénu, tedy geologického období, které trvalo přibližně před 23 až 5,3 miliony let. Sedimenty v okolí Bzence se usazovaly převážně v období označovaném jako pannon. Stáří bělavého písku, na nějž můžeme narazit například v okolí Starého hradu, tak dosahuje zhruba 11 milionů let. V průběhu miocénu byla vídeňská pánev součástí vnitrozemského mořského systému zvaného Paratethyda. Ta se rozprostírala od jižní Moravy přes Rakousko, Slovensko a Maďarsko až po dnešní Rumunsko a Ukrajinu. Vídeňská pánev byla tou dobou okrajovým zálivem Paratethydy. Během pozdního miocénu se začalo omezovat propojení jednotlivých částí Paratethydy. Přibližně před 11,6 milionu let vzniklo v oblasti Panonské pánve rozsáhlé brakické Panonské jezero (obr. 1), jehož vývoj významně ovlivňovaly delty velkých řek. Do vídeňské pánve přinášela sedimenty především delta tehdejšího Dunaje, zatímco v oblasti Bzence utvářela prostředí delta tehdejší Moravy (obr. 2 a 3). Spojení vídeňské pánve s hlavní částí Panonského jezera se postupně omezovalo.

Jak vypadalo pannonské „moře“ ve Bzenci?

Jak již bylo zmíněno, nejednalo se o moře v pravém slova smyslu. Podmínky ovlivňující celou oblast byly značně proměnlivé, kolísala teplota vzduchu i vody, docházelo k výkyvům salinity (slanosti vody), měnilo se množství srážek, výška vodní hladiny i vodní proudy. Pobřeží lemovaly porosty bažinné vegetace a prostředí pod hladinou bylo obýváno drobnými rybami a dalšími obratlovci, měkkýši a korýši. Pozůstatky těchto živočichů se nám do dnešní doby zachovaly právě v podobě fosilií, na něž můžeme v okolí Bzence narazit.

Pannonské sedimenty, v nichž se tyto fosilie nacházejí, jsou nejčastěji tvořeny jemnozrnným pískem a siltem (prachem). Ve Bzenci je snadno rozeznáme díky světle béžové až šedé barvě. Typické jsou také drobné šupinky slídy (muskovitu), díky kterým se pannonský písek jemně leskne. Nejlépe můžeme pozůstatky pannonu pozorovat v odkryvu pod Starým hradem (obr. 5). Tuto lokalitu jistě většina Bzenčanů alespoň jednou navštívila – vysoká stěna tvořená jemným pískem, ve které se nacházejí drobné bílé mušličky… Tato stěna je odkryvem tzv. bzeneckého souvrství. Odkryv je přes 50 metrů dlouhý a více než 6 metrů vysoký a přináší nám svědectví o životě a podmínkách na dně tehdejšího Panonského jezera. Střídající se vrstvy písků a siltů se vlivem proudění vody ukládaly různými způsoby – odborně se tyto způsoby uložení označují jako šikmé, laminární a křížové zvrstvení. V některých vrstvách můžeme objevit také načervenalá až hnědá místa zbarvená sloučeninami železa (obr. 4) nebo bíle zbarvené vápnité konkrece (pevnější útvary tvořené převážně uhličitanem vápenatým).

A co jsou tedy ty mušličky zač?

Drobné schránky, které v okolí Bzence nacházíme, odborně označujeme jako fosilie. Nejčastěji můžeme narazit na ulity plžů rodu Melanopsis (obr. 7). Fosilní ulity můžeme nacházet jak drobné a tenkostěnné (např. druhu Melanopsis bouei), tak robustní a silnostěnné (např. Melanopsis fossilis nebo Melanopsis bonelli). U druhů Melanopsis bouei a Melanopsis fossilis můžeme dokonce nacházet schránky různé velikosti, což může dokládat přítomnost mladších i dospělých jedinců.

Pokud máte opravdu dobrý zrak a trochu štěstí, může se vám podařit objevit i drobné ulity rodu Theodoxus. Tyto malé, zhruba 3 mm velké ulity jsou obzvlášť pozoruhodné – velmi často totiž mají zachováno své původní zbarvení (obr. 6).

Mlže byste ve fosilním záznamu Bzence nacházeli obtížněji. Jejich misky se často vyskytují poškozené nebo pouze ve formě úlomků. Přesto zde můžete narazit na zástupce druhů Congeria subglobosa nebo Arpadicardium majeri. Když se na pannonské sedimenty podíváme pod mikroskopem, objevíme v nich i tzv. mikrofosilie – tedy fosilie, k jejichž podrobnému studiu potřebujeme mikroskop. Vyskytují se zde schránky korýšů, jež odborně řadíme mezi ostrakody. Pro Bzenec typické jsou rody Cyprideis a Amplocypris. Kromě ostrakodů můžeme pozorovat i schránky foraminifer (dírkonošců) a úlomky křemitých ostnů hub.

Jak a kde se dá taková fosilie najít?

Pannonské fosilie se ve Bzenci a jeho okolí vyskytují poměrně hojně. Při procházce místními vinohrady se dá snadno narazit na místa, kde na povrch vystupují pannonské sedimenty. Poznáte je podle světle šedého až béžového zbarvení, písek je na dotek velmi jemný. Pokud takové místo objevíte, stačí se pozorně dívat pod nohy – mezi zrnky písku můžete najít bělavé ulity téměř jedenáct milionů let starých plžů. K jejich hledání přitom není potřeba žádné speciální vybavení – často stačí pozorné oči a trocha trpělivosti.

Pokud vás fosilní schránky a geologická minulost Bzence zaujaly, můžete navštívit Expozici města Bzence. Část výstavních prostor je věnována právě místním fosiliím a dalším geologickým a archeologickým nálezům.

Podrobnější informace o geologické minulosti Bzence a místních fosiliích naleznete v diplomové práci Společenstva fosilií z paleontologických lokalit v okolí Bzence (pannon moravské části vídeňské pánve). Odkaz na práci zde.

Pokud máte další dotazy nebo byste třeba jen rádi určili fosilii, kterou jste sami našli, můžete mě kontaktovat na adrese mark.cechova@email.cz.

Mgr. Markéta Michalíková Čechová