Září 1917

Sobota 1. 9. 1917. Do Wladimiru Volyňského[1] jsme přibyli po dvanácté hodině a ve městě jsme se hned přihlásili. Byl nám přidělen opuštěný dům na nocleh. Brzy jsem usnul. Vstali jsme v osm ráno. Pak jsme byli přiděleni k 86. Landst-Baon II. komp. a ubytovali jsme se v dosti hezkém baráku v druhém poschodí. Dopoledne, ježto bylo volno, prohlédl jsem si město. Je dosti obstojné, jen židé jsou zde špinaví. V jedenáct hodin byl oběd a byl také obstojný. Odpoledne započal kurs ve tři hodiny. Na nádraží je vlak přeměněn v malou továrnu ku správce kanonů a tam odborníci nám různé novosti na kanonech ukazovali. V pět hodin byl konec. Po večeři šel jsem do kina – hráli židovský kus z ruského života. O půl desáté jsem přišel domů, ulehl a dobře jsem spal.

Neděle 2. 9. 1917. Vstal jsem v sedm hodin. Dnes je celý den volno. Řádně jsem se očistil a dal své věci do pořádku. Pak jsem šel do pravoslavného kostela a byl jsem přítomen mši svaté. Obřady udělaly na mě hluboký dojem i lid svou zbožností. V 11 hodin byl oběd, pak jsem spal do 2 hodin. Podíval jsem se do Soldatenheimu[2] a pak jsem šel k jisté české rodině, s níž jsem se včera poznal a tam jsme se bavili až do večera. Navečer byl koncert u Soldatenheimu.

Pondělí 3. 9. 1917. Vstal jsem v 6 hodin, napsal domů a pak šel do kursu. Probíral se náš polní kanon, celkem nic nového, vše jsem se v kasárnách učil, jenže tehdy nebylo to tak dobře a jasně vysvětleno. Oběd v 11 hodin a odpoledne kurs trval od 3 do 6:30. Odpoledne jsme se více po dělostřelecku bavili. Večer jsem se procházel po městě, navštívil jsem českou rodinu a pak do heimu[3] a v 9 hodin jsem ulehl.

Úterý 4. 9. 1917. Dopoledne škola. Prší a je velmi šeredně a chladno. Odpoledne jako včera. Večer jsem šel do kovárny a dobře jsem se bavil, pak jsem byl v heimu a v 9 hodin jsem šel spát.

Středa 5. 9. 1917. Škola jako včera, nic nového. Večer byl jsem v kině.

Čtvrtek 6. 9. 1917. Dopoledne škola, velmi fádní, odpoledne měla býti zkouška, byla však odložena na zítřek dopoledne. Večer jsem šel ke kinu a sešel jsem se s Němečkem z Olšovce[4]. Pak jsme ve vojenské útulně[5] pili limonádu.

Pátek 7. 9. 1917. Dnes byl do rána první mrazík. Dopoledne byla zkouška, pro mě dopadla dobře. Odpoledne navštívil jsem Jančího – je zde v nemocnici jako kuchař na Kovelské ulici č. 79. Dobře jsem se s ním pobavil. Večer byl jsem v kině.

Sobota 8. 9. 1917.  Ráno připravili jsme vše na odjezd. Vyjeli jsme v 9:30 smíšeným vlakem, my jeli v nákladním voze. Je velmi hezký den. Krajina celkem velmi příjemná rovina s osamělými hospodářskými domy. Do Kovelu přijeli jsme ve 12 hodin a čekali do 2 odpoledne. Pak se jelo do Lubitova[6] a polní dráhou dále do Rovnowaldu. V 7 hodin byl jsem u batterie. Byl jsem rád. Mám slíbenou dovolenou a dnes večer přišel mi balík od bratra. Dlouho jsme si s kolegy povídali.

Neděle 9. 9. 1917. V 6 hodin jsem vstal. Dopoledne jsem se okoupal a pak jsem psal. U batterie nic nového. Klid. Odpoledne jsem spal. Je velmi hezký den. Přijeli kolegové z dovolené. Večer jsem šel do služby na strom[7].

Pondělí 10. 9. 1917. Od 2 do 3:30 měl jsem službu, byl naprostý klid. Dopoledne jsem pral prádlo. Je pěkný den. Odpoledne práce jako obyčejně.

Úterý 11. 9. 1917. Dopoledne jsem si své věci dal do pořádku. Den je pěkný, jenže hodně chladno. V poledne jsem dostal peníze na dovolenou a dal jsem všem Sbohem a šel s radostí. Ani padesát kroků jsem neudělal a volali na mě, že přišel telegram a dovolené jsou zastaveny. V prvém okamžiku jsem nechtěl věřit až přišel důstojník a zvěst potvrdil. Myslel jsem, že se zblázním. Peníze i dovolenku jsem odevzdal a lehl si, abych se z rozčílení vzpamatoval. Obdržel jsem železný kříž, který mi byl přidělen 22. května. Celé odpoledne jsem byl melancholicky naladěný. Večer jsem hrál karty.

Středa 12. 9. 1917. Vše jsme si dávali do pořádku, jinak u batterie nic neděláno, veškerá práce zastavena. Odpoledne jsme hráli karty. Jinak naprostý klid a velmi hezký den. Večer jsem šel do služby na strom a od 2 do 3:30 jsem pozoroval.

Čtvrtek 13. 9. 1917. Pozoroval jsem na stromě. Naprostý klid. Již je citelně chladno. V 11 hodin přišel rozkaz, že prý je stran odchodu vše zastaveno a vše je jak bylo – čili vše nejisté. Odpoledne jsem šel ke Klimkovi. Celé odpoledne pršelo a zmokl jsem.

Pátek 14. 9. 1917. Pěkný den. Práce stojí, má se za to, že přece půjdeme pryč. Rusové hodně střílí a i my jsme stříleli. Dovolená je zase povolena. Odpoledne se zase hodně střílelo. Večer šli zase žádosti o dovolenou k regimentu. Obrlt. Prokš přijel z dovolené a asi pojede zítra zase zpět.

Sobota 15. 9. 1917. Ráno jako obyčejně. Dopoledne jsme hráli karty. V poledne přišly dovolenky, aniž bychom je čekali. Hned jsem si vše zabalil a po menáži jsme odjeli s obavou, abychom nebyli zase voláni zpět. Z Rovnowaldu vyjeli jsme ve 4 hodiny a do Lubitova přijeli jsme v 19:30. Pak jsme sedli do širokokolejné dráhy a jeli do Kovelu, kamž jsme přibyli v 21:30. Nejbližší vlak jede až ve 12:30 a musíme tady čekat.

Neděle 16. 9. 1917. Jízda přes Lublin a Brest, kdež jsem mluvil s Holomkem.

Pondělí 17. 9. 1917. Příjezd domů.

Úterý 18. 9. 1917. Vinobraní.

Středa 19. 9. 1917. Ve sklepě.

Do 6. října 1917 – Dovolená a pobyt doma.

[1] Volodymyr, známý také jako Vladimir nebo Vladiměř, je jedno z nejstarších měst na Ukrajině. Leží na severozápadě země ve Volyňské oblasti, necelých 15 km od hranice s Polskem. Prochází tudy železniční trať Kovel–Lvov s nákladní odbočkou do polského Hrubieszowa

[2] Vojenské zátiší – místo sloužící k odpočinku vojáků.

[3] Soldatenheimu.

[4] Místní část Bzence, do roku 1837 samostatná obec.

[5] Dříve zmiňované vojenské zátiší.

[6] Lyubytiv, Volyňská Ukrajina.

[7] Pozorovací stanoviště na stromě – viz. zápisy z předchozích měsíců.