Srpen 1916

Úterý 1. 8. 1916. Vstal jsem pozdě. Je zamračeno a bude asi pršet. Celý den se střílelo a dosti silně. Jinak nic nového. I přes noc jsme stříleli. V noci bylo již citelně chladno.

Středa 2. 8. 1916. Časně ráno promluvil k nám hejtman ohledně telefonu a dva mají býti za trest uvázáni. Každou chvíli se střelí několik ran. Den je hezký. Střílelo se celý den a až k večeru to utichlo.

Čtvrtek 3. 8. 1916. Hned časně z rána začalo to hučet. Rusové střílí velmi silně, asi je to jejich příprava k útoku. Včera večer dostal jsem bedničku z domova, ale vše v ní bylo zkažené. Kolem poledne dostoupila palba vrcholu a zároveň udělali Rusové útok – první linii prorazili, aniž by toho bylo pozorováno a postupovali směrem k naší batterii. Přišel rozkaz ujet. Rázem bylo vše napakováno a v poklusu odjeli jsme. Asi 3 km vzadu byl štelunk[1], ale hned jsme zase odjeli a pak u větrného mlýnu byl druhý, odkud jsme až do večera pomalu stříleli. Můj kůň utekl, legionáři[2] ho však chytili. Naši dělali protiútok a dostali se skoro až do dřívějších pozic, a proto jsme navečer jeli do prvnějšího štelunku zpět. Přes noc pršelo.

Pátek 4. 8. 1916. Je šeredné počasí. Velký vichr fičí a občas poprchá. Chvílemi se střílí. Jsme pod celtou a kdybychom nebyli nuceni vyjíti ven, ani bych nevylezl. Je velmi chladno.

Sobota 5. 8. 1916. V noci jsme jednou stříleli a pak byl klid. Je zase zamračeno a větrno. Přes den se střílelo málo. Odpoledne se vyjasnilo. Severně od nás je silná kanonáda.

Neděle 6. 8. 1916. Spal jsem do poledne. Nic nového. Odpoledne poprchalo.

Pondělí 7. 8. 1916. Je šeredné počasí a každou chvíli prší. Jsou zde Němci. Nic nového. Klid.

Úterý 8. 8. 1916. Zase to hučí na všech stranách. Poprchá. Střílí se, ale jen slabě. Verdun prý padl – k Němcům přišla depeše. Po deváté hodině kanonáda utichla, vlevo však to hučelo celou noc.

Středa 9. 8. 1916. Je zamračeno a zima. Je klid. Večer se druhý granát v rouře[3] roztrhl a více jsme pak s tím kanonem nestříleli. Večer byl krásný.

Čtvrtek 10. 8. 1916. Je velmi pěkný den. Asi o desáté byla najednou visita na všechny věci, co každý má. V poledne jel můj kanon na reparaturu[4] a je klid. Večer byl opět krásný.

Pátek 11. 8. 1916. Je klid. Večer jsme měli wachu[5]. Byla velká bouřka a zároveň vpravo dělali Rusové feuerüberfall[6]. Spal jsem pak velmi dobře.

Sobota 12. 8. 1916. Vyjasnilo se a je velmi hezky a teplo. Odpoledne padlo poblíž batterie několik granátů. Jeden kůň od 99. oddílu strojních pušek byl zabit. Nic nového. Klid na všech stranách. Večer byl koňský guláš – výtečný.

Neděle 13. 8. 1916. Je zase hezký den. Sklenář přišel za mnou a donesl cigarety. Je klid. Po menáži přišel rozkaz, že se musí dělat lepší dekunky[7] a pak unterštandy[8]. Hned jsme začali. Šlo to dosti těžko, poněvadž se stále sesouval písek. Večer přijel Novotný z Kovelu, ale kanon nedovezl.

Pondělí 14. 8. 1916. Hned ráno jsme v práci pokračovali. V poledne jsme byli skoro hotovi. Dnes je již zamračeno a každou chvíli prší. Byl jsem dekorován bronzovou medailí. Je klid, jen vpravo slabá kanonáda. Večer jsme si povídali. Byla krásná noc.

Úterý 15. 8. 1916. Prší a ani se nechce vylézt z pod celty. Musejí se kopat jámy na dekunky. Mužstvo na nich celý den pracovalo. Byl jsem špatně naložen. Spal jsem také špatně.

Středa 16. 8. 1916. Jel jsem do lesa na dříví. Do menáže jsem zajel jednou. Je zamračeno. Odpoledne jel jsem dvakrát a v noci kolem dvanácté jsme stříleli, a to velmi silně. Naši chtěli zasypat ruské linie vepředu.

Čtvrtek 17. 8. 1916. Je dosti hezky. Kopaly se dekunky a kryly se kládami. Odpoledne jsem pomáhal. Víc nic nového.

Pátek 18. 8. 1916. Dnes se nedělá, protože se nemůže vozit dříví z lesa ve dne, protože by vozy byly vidět z ruského pozorovacího balonu a mohli by Rusové střílet. Řádně jsem se omyl. Celý den byl rast[9]. Foly jede na dovolenou.

Sobota 19. 8. 1916. Dopoledne se kopaly dekunky. Je velmi teplý den. Dnes se toho mnoho neudělalo. Večer brzy jsem šel spát.

Neděle 20. 8. 1916. Je zamračeno. Jinak nic nového. Kopou se dekunky pro důstojníky. Přišel následující rozkaz: Každý obdrží gasmasku[10] a mimo to bedienung[11] dostane štucnu[12] a k ní 40 ostrých a 2 handgranáty[13]. Před naší pozicí udělají se zákopy infanterie[14] a prý se budou i betonovat a dávat drátěné překážky a mimoto prý do boku vždy jedna strojní puška. Též z nás bude teď poloviční infanterie. Jsem zvědav, jak se to osvědčí, ale všeho moc škodí. Odpoledne se vyjasnilo.

Pondělí 21. 8. 1916. Pracuje se na dekuncích. Den je dosti hezký, ale trochu chladno a vítr. Večer se trochu střílelo. Nic nového.

Úterý 22. 8. 1916. Pracuje se dál na dekuncích. Dostali jsme masky a handgranáty. Nic nového. Odpoledne přiletěly dva šrapnely přímo do batterie. Víc nic nového.

Středa 23. 8. 1916. Dostal jsem rozkaz jeti do Krivjatek[15] pro kanon. Šel jsem k procnám a zapřáhnul. Jel jsem přes Písečno a Kozienice[16] a za dvě hodiny byl jsem na nádraží v Krivjátkách. Zde však žádný kanon nebyl a ani na bahn kmd. ani na munt. kmd. nic o tom nevěděli, tedy byl jsem nucen jeti zpět bez kanonu. Cesta byla velmi zajímavá. Legionáři huláni execírovali[17]. V Písečnu hrála kapela legionu. Cestou jsem potkal Sklenáře, který jel na dovolenou. Ve čtyři hodiny přijel jsem zpět. Večer byla kanonáda vpravo i vlevo a i do batterie vletělo několik granátů – hned jsme vyletěli z celt a schovali jsme se v jamách. Více pak Rusové nestříleli. Měli jsme službu – wachu.

Čtvrtek 24. 8. 1916. Dnes je jubileum prvého boje. Den je velmi hezký a je teplo. Ruské balony jsou venku, a proto nemusíme pracovat. Dopoledne se vůbec nepracovalo. Večer byla kanonáda vpravo.

Pátek 25. 8. 1916. Ráno jsem byl s hejtmanem v lese a prohlíželi jsme si místo, kam přijde jeden kanon. Zákopníci mají vystavěti kolem něj valy. Pak jsem dostal rozkaz jeti opět do Krivjtaky pro kanon. Jel jsem až po menáži již známou cestou. Na nádraží mně nechtěli kanon vydat, prý je pro 4 batterii. Musel jsem telefonovat. Asi o čtvrté hodině byl mi kanon vydán a jel jsem zpět. Jinak celý den nic nového.

Sobota 26. 8. 1916. Ráno byl jsem poslán bych přihlížel k práci ve švarmu, kam má přijíti kanon. Šlo to dosti těžce a pomalu to pokračuje. Den je hezký. Až do tří hodin jsme pracovali a pak jsem šel k batterii a obědval jsem. Pak jsem dostal rozkaz jeti do lesa pro dřevo na stavbu a pak v noci odvézt to do švarmu. Ve dne mohlo se jeti jen k rezervám a tam se dřevo složilo, a pak v noci až není viděti, teprve to odvézt do švarmu. Se třemi vozy jel jsem k večeru kol našeho štelunku do švarmu. Již se stmívalo a nežli jsem přijel k lesu u švarmu byla tma úplně. Zde teprve musel jsem hlídat cestu a proplétal se mezi stromy a pařezy. Krom toho jsou v lese sem a tam vykopané rezervní švarmy a příkopy. Bylo to přímo k uzoufání – tma jak v pytli a vézti teď tři vozy s dlouhým dřevem tak neschůdným terénem. Vlastně žádné cesty ani nebylo, teprve musel jsem ji hledat. Rakety vystřelené ve švarmu vždy na několik vteřin les osvětlili a v té chvíli vždy vyhledati se musel kousek cesty. Pak jsem musel ještě dřevo ve dne u rezerv složené odvézti do švarmu. Cesta k nalezení byla ještě těžší, ale z tísně pomohl nám jistý vojín, jež stál na stráži a půjčil nám svíčky, tak mohli jsme v nejnebezpečnějším místě mezi dvěma příkopy si posvítit. Více než půl noci jsem se trmácel, nežli jsem byl hotov a pak jel jsem domů a i na této cestě jenž jsem dobře znal, musil jsem jíti před vozy a tyto vésti. Pak jsem ulehl a spal výtečně.

Neděle 27. 8. 1916. Když přišla káva, vzbudili mě a byl jsem tázán, jak práce pokročila. Dopoledne jsem se pak omyl, holil a psal. Je velký vítr a již chladno. Odpoledne jel jsem do lesa pro dříví na násep. Vozil jsem přímo do švarmu. Je klid a nic nového. Večer byl také klid, ale spal jsem špatně.

Pondělí 28. 8. 1916. Hned ráno šel jsem zase vozit dřevo z lesa. Prý přišla depeše, že Rumunsko nám vypovědělo válku a Itálie prý Německu. Pěkné zprávy. Je klid. Celý den jsem vozil dřevo. Dopoledne začalo pršet.

Úterý 29. 8. 1916. Ráno jsem zase vozil dříví do švarmu. Nic zvláštního. Klid. Večer jsem měl službu – wachu. Spal jsem dobře.

Středa 30. 8. 1916. Zase vozím dříví. Lítá hojně aeroplánů, dva prý byly sestřeleny. Práce na dekunku postupuje dosti rychle a dnes bude již možná dostatek dřeva navezen. Nic nového. Klid. Večer jsme stříleli a Rusové odpovídali. Byl jsem tak unaven, že jsem ani pod celtu nevlezl.

Čtvrtek 31. 8. 1916. Dopoledne jsem se čtyřmi muži šel k dekunku a dopoledne pracoval tam. Vše se maskýrovalo a ježto bylo ještě málo stromků, jel jsem se dvěma vozy do lesa. Nežli naskládali stromky, šel jsem za Klimkem, který je u švére ¾. Večer říkal hejtman, že ráno ve čtyři mám jeti s kanonem. Vše se připravilo a již jsem spal, když přišlo telefonicky, že nemám jeti. V noci byla velká bouřka, že nám teklo do celt. Spal jsem špatně. Jinak nic nového, jen vpravo to hučelo celý den.

 

[1] Postavení.

[2] Zde myšleny Polské legie.

[3] Hlavni.

[4] Opravu.

[5] Strážní službu.

[6] Dělostřelecký přepad.

[7] Deckung – kryt, okop.

[8] Unterstand – úkryt.

[9] Odpočinek.

[10] Plynovou masku.

[11] Obsluha děla.

[12] Pušku s krátkou hlavní.

[13] Ruční granáty.

[14] Pěchota.

[15] Grywiatki – dnes Hryv’yatky Грив’ятки (Volyňská Ukrajina).

[16] Piaseczno a Kozliniczy – dnes Pisochne Пісочне a Kozlynychi Козлиничі.

[17] Měli výcvik.