Říjen

Čtvrtek 1. 10. 1914. Přes noc se střílelo. Spalo se dobře, bylo velmi teplo. Ruská infanterie je prý již ve vesnici před námi. K večeru přišla zpráva, že prý Rusové ustoupili a my že půjdeme tedy dopředu. Dostal jsem z domu lístek.

Pátek 2. 10. 1914.  Ráno že prý jsme hned nevstali dělaly se klenčata. Já jsem nedělal. Je to blbovina. Je tepleji, ale začíná pršet. Prší celé dopoledne, ležíme v díře. Vše je připraveno ke střílení. Procny jsou dole u lesa, mají to tam též dobře zřízené. Dnes přišel ersatz[1], čtvrtá kolona, jak infanterie tak kannonen, byla jednak zajata a rozprášena, zbývající mužstvo rozděleno k regimentu. Mnozí z nich se zdají býti již šediví. Je zde fádně, ale chtěl bych zde býti několik týdnů, nerad bych šel odtud, máme to zde zřízené a čas by zde utekl, aspoň bychom se nemuseli brázdit v tom blátě a dešti. Odpoledne se spalo a až večer jsme auftrefovali, přečetli nám armeebefele[2] a pak byla dobrá večeře – brambory a fašírované. Dlouho jsem nemohl usnout a vzpomínal všech.

Sobota 3. 10. 1914. Ráno vypivše čaj byl jsem pro vaselín[3] a pak měl býti austauš[4] na boty – já jsem měl dobré. Dostal jsem lístek od bratra a od Johanna. Zítra prý máme jeti pryč – vorükovat[5].  Ráno se odnášela munice z bereitštelunku[6] k novému depu. To trvalo až do poledne. Odpoledne se spalo. Večer jsme dostali zbylé letní prádlo. Spalo se dobře.

Neděle 4. 10. 1914. Ve 3 h byl tagwach[7]. Dostali jsme zimní prádlo a deky. Jako dar od civilních lidí dostali jsme kousek ementálského sýra a krabici sardinek. Vše jsme napakovali a pak o ½ 7 jsme opustili ty boudy, kde bylo tak dobře. Jeli jsme asi hodinu a museli jsme obrátit. Prý jsme jeli špatně. Pak se pokračovalo až do poledne. Bláta bylo po kolena a klouzalo se, chůze byla velmi těžká. Chvílemi pršelo, chvílemi svítilo slunce, bylo velmi chladno, k poledni se pak oteplilo. Ke 2 hodině odpoledne jsme vjeli do štelunku – totiž měli jsme vjet, ale nešlo to – koně jsou již slabé a nemohou vyjet, i na hlavní cestě zůstávali stát. Na kopci se otočilo a jelo se hned zpět. Na cestě museli jsme dlouho stát, než přešel 8. inf. reg. Kůň se převrátil a letěl ze stráně i s košem dolů, naštěstí koni se nic nestalo. Pak jelo se dál po 9 hod., vjeli jsme na pole a byl freilager[8]. Spali jsme pod celtou vespod, voda jen žbluňkala, celou noc pršelo. Spalo se mizerně. Zvláštní, že každá neděle je tak mizerná.

Pondělí 5. 10. 1914. Těžko se vstávalo, byl jsem jak polámaný. Přestalo pršet a jelo se dál. Jedeme tou silnicí jako dříve. Zdá se mi, že jedeme směrem k Dembici[9]. Pak byl rast na poli a je slyšet střelba. Pak se jelo dál a byla na silnici menáž. Jelo se zase dál a vjelo se na tu silnici od Tarnova ke Lvovu. Zde byl most vyhozen do povětří a pionýři zde postavili most. Byl to první most přes který jsme jeli. V Dembici jsme lagrovali. Byla již citelně zima a slámy již velmi málo.

Úterý 6. 10. 1914. Jelo se dál – v 11 hodin byl abmarš. Pršelo celý den, byl jsem celý promoklý. Večer jsme lagrovali ve velkém dvoře, bylo tam po kolena bláta. Spal jsem v seně, bylo velmi zima.

Středa 7. 10. 1914. Ráno se hned jelo dál směrem k Řešovu. Byl již pěknější den. U zámku byli oběšení kozáci. Pak se pokračovalo až do 6 hodin. Nachtlager[10] byl na velmi pěkném místě – pěkná louka. Večer jsme vařili bramborový guláš a bílou kávu. Zde byly ruským šrapnelem zraněny 4 ženy. Spal jsem ve stodole – dobře.

Čtvrtek 8. 10. 1914. Ráno jsme pozdě vstali, museli jsme spěchat. Byl velmi pěkný den, ale již citelný mráz. Je slyšeti střelbu. Již se rozvětvujeme v proudy. Bylo asi poledne a zatočili jsme k pozicím. Zde již inf. v hromadě a volala „hurá“. I my jsme pak autretovali a major Köcker dostal vyznamenání. Pak byl abtreten k menáži. Nemenážovalo se – jelo se dál. Asi po ½ hodině bylo slyšeti střelbu infanterie. Les před námi je silně obsazen Rusy. Je silný inf. feuer. Inf. postupuje ve švarmech asi 500 kroků před námi. My střílet nemůžeme pro velmi špatný terén. Hledáme vhodné místo pro štelunk, ale nic nemůžeme najít. Střely infanterie fičí kolem nás. Jsme trochu schovaní za domem. Pak byl štelunk na poli a střílelo se. Již byla tma, když jsme štelunk opustili a byl bereitschaft štelunk. V jednom domě bylo těsto a mouka, lidé byli pryč, upekl jsem tedy chléb. Střelba infanterie trvala dlouho do noci. Ve 12 hodin jsem šel spát.

Pátek 9. 10. 1914. Jelo se asi 100 kroků dál do štelunku. Slámu jsme vzali sebou dáti ke kšicům a pak jsme leželi. Kolem nás vodí ruské zajatce, z nichž mnozí jsou i ranění. Nestřílelo se. Po menáži jsme jeli dál přes les. Večer jsem spal pod celtou, pršelo, měl jsem službu.

Sobota 10. 10. 1914. Brzy se odjelo asi v 9 hodin. Byl feuerštelunk, ale nestřílelo se. Jelo se dál, v lese byl dlouhý rast, seděl jsem s Blateckým – je u 3. inf. reg. Byl kšič bedeckung. Sedím a vzpomínáme s Blateckým na domov. Jede se dál. V nejbližším městě byl nocleh, spal jsem v zahradě na slámě. Museli jsme všichni antretovat, ježto byl ukraden špek, ale nevědělo se, zdali to vzala infanterie nebo my.

Neděle 11. 10. 1914. Tagwach byl ve 3 hodiny, ale až v 7 hodin se jelo dál. Ve městě je velmi mnoho vojska. Psal jsem domů. Za městem jsme stáli až do večera. Goliáš jel kolem. Večer jsme jeli kupředu, jeli jsme přes koleje a ponšvarmostky byly rozbité, museli jsme obrátit a pak jsme hned spali v té vesnici. Nebe bylo jasné a bylo viděti kometu.

Pondělí 12. 10. 1914. Ráno byl poloviční alarm, pak jsme jeli přes koleje jako včera a u jedné vesnice byl most vyhozen do povětří. Za mostem jsme čekali až do poledne. Stále prší, vaříme si brambory. Dostal jsem dopis z domu. Do večera stáli jsme na místě, u ohníčků jsme se ohřívali a sušili se, ježto stále pršelo. Večer jsme postavili stan z celt. Slámy bylo velmi málo. Již od 4. jsme nefasovali žádný chléb. No, i sůl a tabák začíná docházet.

Úterý 13. 10. 1914. Ráno o ½ 3 byl tagwach a asi v 5 hodin se odjelo. Prší stále, bláta a vody je tolik na cestě, že koně v dolinách až po pás zapadají. Jsme zvyklí tomu špatnému počasí, přesto ale zdá se to býti k nevydržení. Jdou zde pověsti, že do listopadu má to býti ukončeno. Pak za vesnicí byl štelunk, ale nestřílelo se, vařili jsme si v domě brambory a dostali jsme zelí. Odjelo se zpět lesem do vesnice, kde jsme byli přes noc.

Středa 14. 10. 1914. Tagwach byl ve 2 hodiny, ježto za tmy měli jsme vyjet do štelunku. Celou noc byla silná inf. střelba. Vjeli jsme do štelunku. Máme napřed sestřelit komín, kde prý je beobachter[11] ruský. Rusové jsou zakopáni za Sanem[12] a hledí překazit postavení mostu. Chléb se dosud žádný nefasoval. Spoléháme se jen na brambory, jež si mastíme lojem. Celé dopoledne se střílelo. Uvařili jsme brambory a důstojník k nám přidělený jedl s námi z jednoho esšálku a liboval si. Nemohou dostat ani maso koupit. Poslední prase, jež koupili bylo trichinové[13]. K menáži bude konzerva, zelí a brambory. Již neprší, počíná se jasnit, ale kdoví na jak dlouho. Komín, ač naň silně střílí 4 batterie, dosud stojí. Již se nestřílí tak silně, bude poledne. Dostal jsem dopis od Žandy. Až do večera se střílelo, ale pomaleji. Ve štelunku jsme spali pod celtou.

Čtvrtek 15. 10. 1914. Ve 4 hodiny byl tagwach. K snídani byl čaj bez cukru. Hned se dal jeden šus[14] a pak přišel rozkaz jet kupředu. Odjelo se a u školy jsme pak čekali – byla silná inf. střelba, zvlášť strojní pušky hrčely. Pak jelo se dál kol řeky Visloku[15], hráz nás kryla před ruskou střelbou. Vjeli jsme do štelunku, před námi bylo silné stromořadí. Střílelo se dosti silně. Po poledni bylo dosti příjemně, slunce svítilo. S malými přestávkami střílelo se až do večera. Dostali jsme 1/8 chleba, to byla vzácnost. Spali jsme pod celtami ve feuerstellungu. Měl jsem službu aufíra, ale spal jsem celou noc, byla velká zima, zvlášť na nohy.

Pátek 16. 10. 1914. Tagwach byl ve ¼ na 4 a hned byla káva k snídani. Až se rozsvětlilo, počalo se zase střílet. Přes San se dosud nemůžeme dostat. Dostal každý 1/3 chleba, kterou skoro každý hned snědl. Je jasná obloha, zdá se, že bude v poledne teplo. Píši mezi střílením, jen když se vystřelí dělám přestávky. Po menáži jsem chvíli spal a pak jsem se umyl a převlékl po 6 nedělích, ale přesto nebylo prádlo tak špinavé. Až do noci se pomalu střílelo. Večer se postavili zase celty a po večeři, před kterou jsme měli brambory, se šlo spát. Celou noc v delších přestávkách byla střelba, krajina se osvětlovala reflektory. My jsme nestříleli.

Sobota 17. 10. 1914. Vstávali jsme jako včera, přes noc se mi nezdála býti tak velká zima. Slunce vychází, nebe je jasné, zase bude pěkný den. Již se zase silně střílí. Celý den byl jednotvárný. Dostal jsem dopisy z domu a z Brna. Večer se zase spalo pod celtou. Bylo tepleji než včera.

Neděle 18. 10. 1914. Nic zvláštního. Psal jsem domů. Co asi dělají? Jsou hody. Je asi 9 hodin, dosud se nevystřelilo, ležím na slámě u kšicu a vzpomínám hodů doma. Do poledne se nestřílelo. K menáži byly brambory a zelí, byl jsem najezen. Po poledni ležel jsem se Sylvou na slámě a vzpomínal hodů. Asi ve 3 hodiny přišel rozkaz nachystat vše k odjezdu. Slunce již bylo zapadlé, když byl aufprotzen, pak ale hned přišel rozkaz zůstat na místě, zase jsme kšice zatáhli zpět. Po večeři jsme spali pod celtou jako včera. Noc byla teplá.

Pondělí 19. 10. 1914. Ve 3 hodiny byl tagwach a o ½ 5 mělo býti vše maršbereit[16]. Je již 9 hodin a ani nestřílíme, ani nejedeme pryč. Prý přijede na naše místo jiná batterie, musíme tedy čekat až přijede. Asi k 10 hodině jsme odjeli. Mlha spadla a bylo krásně jasné nebe. Den byl nádherný jako v srpnu. Jedeme tou cestou zpět. Pozdě v noci přijeli jsme do města. Inf. střelbu bylo slyšeti ve vzdálenosti 300 kroků. Za městem na poli byl nocleh. Celty se nestavěly, jen tak na slámu jsme si lehli. Infanterie střílela celou noc, občas koule zafičela nad hlavou, ale nám to nic neudělalo.

Úterý 20. 10. 1914. Hned kousek dál byl štellung a zahrabávali jsme se. Žádali jsme chléb, ale hejtman řekl, že to není ještě tak vážné, že tak portmonsky to nemáme brát. Bylo poledne, když jsme počali střílet. Den je velmi krásný. Je to ponejprv, kdy jsem neměl k večeři a snídani ani kousek chleba. Střílelo se málo. Obědvali jsme až večer, pak jsme šli spát. Unaveni jsme rozdělali slámu a spalo se dosti dobře, jenže v noci pršelo. Šrapnelem zabiti byli 2 koně a několik mužů zraněno.

Středa 21. 10. 1914. Vstav, vypil jsem kávu, chleba nebylo. Obloha se zatahuje mraky. Je asi 8 hodin a dosud se nestřílí, jen infanterie občas (jak naše, tak ruská) a koule fičí nám nad hlavou. Dopoledne se nestřílelo. Po poledni byli jsme v kostele, byl pln slámy. Spalo se v něm, ve věži byla rozhledna. Jinak se ale kostelních věcí nikdo ani nedotkl. Pak jsme antretovali[17]. Franz Gloss byl dekorován. Do večera se nestřílelo. Je večer, ležíme v celtách a svítíme kalíšky z kostela. Dostali jsme chléb. Noc byla teplá, nepršelo, ale je silný vítr. Spal jsem dobře, jen zdá se mi, že mám revma v nohách.

Čtvrtek 22. 10. 1914. Celé dopoledne se nedělalo nic, ani se nestřílelo. Od Rundy jsem pil víno a vepřové maso jsem též měl – jsem najeden. Píši bratrovi, Hynkovi a Mikulčíkům. Odpoledne se též nestřílelo. Večer se očekával angrif[18] Rusů. Nebylo nic.

Pátek 23. 10. 1914. Vstávalo se jako obyčejně. Dostal jsem balík z domu. Dopoledne jsme nedělali nic. Hrajeme karty se Sylvou a Loveckým pod muničákem. Celý den nic zajímavého a odpoledne se též nedělalo nic. Spal jsem. Počíná se zase zamračovat. Psal jsem domů. Večer jsme vykládali a pak jsem usnul – zima nebylo.

Sobota 24. 10. 1914. Dopoledne jako včera, dostali jsme chléb, tabák a pak jsme trochu očistili kanony. Pak jsem pročítal znovu dopisy. Mám dlouhou chvíli – vzpomínám domova a všeho. Rány z kvéra, jež dřív tak pravidelně se ozývaly, ustaly. Má se za to, že to střílejí civilisti, jež jsou schováni na střechách a stromech. Již prý byli i někteří chyceni. Nalezen byl ruský telefon, který dosud fungoval. Obyvatelé jsou při ruské straně, rekvíruje se všechno. Vlevo od nás je slyšeti pilnou střelbu z kanonů, večer i ohně bylo vidět. Infanterie má zde vykopané dekunky[19] v zemi – je to jáma, přes ni několik trámů, pak na tom sláma a zaházené hlínou. Vevnitř je vystláno slámou, je tam velmi teplo, i my máme podobné. Z toho se dá usoudit, že se pomýšlí na delší pobyt. Jdou stále pověsti, že brzy se to skončí. Což ale platné pověsti, když skutečnost dle mého zdání tomu nenasvědčuje. Večer přišla rezerva, byli tam i rekruti. Večer jsme zase povídali a pak se spalo.

Neděle 25. 10. 1914. Nic zajímavého, jen, že jsme dostali prádlo a deky. K poledni vypálili Rusové několik ran a pak bylo zase ticho. Jsem zase trochu nemocen, ale nerad bych šel do nemocnice. Ležíme na slámě, vyspaní jsme a chleba máme. Těchto několik dní se nám výtečně daří. I cigaret je dosti a maso jsme včera ve městě koupili a dnes uvařili guláš. Do večera jsem ležel. Mám službu „Tag“. V noci jsem byl u procen. Noc je velmi teplá, ale obloha již není jasná. Střílí se jen slabě.

Pondělí 26. 10. 1914. Udělav Tagwach, lehl jsem, ježto mi není dosud dobře. Je zamračeno a prší. Odpoledne jsem spal. Dosud mi není dobře.

Úterý 27. 10. 1914. Spal jsem dobře. Kopeme dekunky pro spaní, ježto prý zde budeme 3 týdny. Naši jsou prý již v Černovicích a od nás na sever prý jsou zajaté 3 regimenty Rusů a též u Varšavy prý německé vojsko zvítězilo. Jinak nebylo nic zajímavého, jen, že náš leutnant Kunchak dostane za svou snahu „signum laudon“[20] Obloha se jasní – neprší. Psal jsem Johannovi – jinak celý den nic zvláštního.

Středa 28. 10. 1914. Spal jsem dlouho, již bylo úplně světlo. Pak jsme ještě spravili boudu. Není mi stále dobře. Odpoledne se zase nedělalo nic. Psal jsem bratrovi a domů. Večer jsem vykládal se Sylvou a Koutným a vzpomínali jsme všeho.

Čtvrtek 29. 10. 1914. Dosud mi není úplně dobře, ale spal jsem dobře. Od lékaře jsem dostal pilulku. Je pěkný den. Dostali jsme zase sardinky. Večer jsme hráli karty se Sylvou a poslali jsme učiteli Koubovi a Gartnerovi[21] lístek.

Pátek 30. 10. 1914. Je již citelná zima a je zamračeno, zdá se, že bude snažit. Svíčky z kostela – kalíšky – svítí dobře. Nic zajímavého. Je mi již líp.

Sobota 31. 10. 1914. Jako obyčejně je zamračeno a zima. Teď hrajeme karty, prý půjdeme dozadu na winterkvartýr. Nato jsme šli k očkování. Menáž byla dobrá. Nebe je stále zamračené, vítr fičí severovýchodní, je studený den opravdu podzimní. Zítra je Všech svatých a pak dušiček. Jaké to budou dušičky zde? Kolik myšlenek zalétne na ty malé hřbitovy osvětlené s ozdobenými hroby zemřelých známých? Budou to vzpomínky. Co asi dělají doma, zdali vzpomínají? A co zítra? Vaříme si čaj, jde to pomalu, neb svíčka moc nehřeje. Je večer, ležím polovyslečen, přikryt dekama, vedle mě Šrom a povídáme si jako obyčejně. Máme toho k povídání dosti a vždy věci zajímavé, zvlášť vzpomínky na domov a myšlenky na návrat se shodují.

  

[1] Doplnění mužstva.

[2] Rozkazy.

[3] Vazelína.

[4] Výměna.

[5] Postupovat kupředu – z něm. vorrücken.

[6] Pohotovostní postavení.

[7] Budíček.

[8] Ležení pod širým nebem.

[9] Debica – město asi 40 km západně od Řešova.

[10] Noční ležení.

[11] Pozorovatel.

[12] Řeka na dnešním jihovýchodě Polska.

[13] Trichinelóza (latinsky trichinellosis) je parazitární onemocnění zvířat a člověka.

[14] Schuss – výstřel.

[15] Wislok – řeka v dnešním jihovýchodním Polsku v Podkarpatském vojvodství, levý přítok Sanu v povodí Visly.

[16] Připraveno k pochodu.

[17] Antreten – nástup.

[18] Útok.

[19] Zákop, úkryt.

[20] Správně Signum laudis – vojenská záslužná medaile.

[21] Bzenečtí učitelé – oba pak později ředitelé na bzenecké škole.