Červen 1915

Úterý 1. 6. 1915. Časně jsem vstal, pak jsem psal do knížek od kanonů. Dnes večer má býti změna štelunku[1]. Den je velmi hezký. Odpoledne jsme vše připravili k odjezdu. Navečer jsme si zde koupili maso, které jsme hned upekli. Asi v devět hodin jsme odjeli a jeli jsme kolem Čeglice[2]. A pak u lesa byl freilager[3]. Spalo se dobře.

Středa 2. 6. 1915. Vstali jsme časně a pak jsme dlouho čekali, než ustanoveno bylo místo. Na poli pak byl štelunk a kopali jsme laufgraben[4]. Odpoledne pršelo, proto postavili jsme si celty a hráli karty.

Čtvrtek 3. 6. 1915. Je velmi krásný den. Prý je dnes Božího těla. Celty jsme odnesli do lesa a pak jsem se vykoupal a převlékl. Přišla zpráva, že jsme zas Přemyšl dobyli zpět[5]. Ve dvě hodiny jsme volali „Hurá“. Jinak celý den nic zajímavého. Spali jsme pod celtami.

Pátek 4. 6. 1915. Časně ráno jsem si vypral prádlo, pak jsme leželi. Odpoledne jsme stříleli. Nic zajímavého. Večer počalo poprchat.

Sobota 5. 6. 1915. Ráno jsme vstali, pršelo, ale brzy přestalo. Vpravo od nás, směr severovýchod je ves Slujawy[6]. Opačně Konary. Celý den nic zajímavého. Večer jsme měli službu – wachu[7].

Neděle 6. 6. 1915. Časně jsem vstal. Den je zase hezký, ale není tak velké parno. Dopoledne se čistily kanony. Odpoledne byl raport[8] telefonem. Večer jsme hráli karty. Celý den nic zajímavého.

Pondělí 7. 6. 1915. Je zase velmi hezky. Asi v jedenáct hodin přišel rozkaz maršbereit machen[9]. Pojede se pryč na jiné místo. Ve dvě hodiny jsme vyjeli. Jeli jsme směrem západním kolem Ivanisky[10] a na sever od této vesnice byl u vesnice Stopec[11] halt a rast[12] až do desíti hodin. Pak za tmy vjeli jsme do štelunku. Sláma tam byla, tedy jsme si jen lehli a spali. Cestou přes den bylo velmi mnoho prachu – bolela mě hlava a nemohl jsem usnout.

Úterý 8. 6. 1915. Vstali jsme až přinesli kávu, asi v 7 hodin. Pak jsem ještě spal až skoro do devíti hodin. U kanonu máme stůl a hráli jsme tedy celý den až do noci karty. Večer si trochu povídali a pak jsem spal. Dnes shořel balón.

Středa 9. 6. 1915. Vstal jsem asi v šest hodin a pak jsem psal. Den je zase nádherný. Dopoledne i odpoledne jsem psal. Večer měl jsem službu – wachu; procházel jsem se až do dvanácti hodin v noci a pak šel jsem spát pod celtu. Spal jsem dobře.

Čtvrtek 10. 6. 1915. Časně jsem vstal, ale pak šel jsem zase spát. Odpoledne jsme hráli karty – den je zase nádherný. Večer jsme zpívali.

Pátek 11. 6. 1915. Vstal jsem asi v osm hodin a pak jsem psal. Je zase krásný den. Dopoledne jsme hráli karty a odpoledne jsem ležel pod muničákem[13]. Je vedro a na slunci vydržet je nemožno. Večer jsme dlouho vykládali a až kolem půlnoci šel jsem spát.

Sobota 12. 6. 1915. Dlouho jsem spal. Odpoledne se zamračilo a zdálo se, že bude bouřka, pak se ale zase vyjasnilo. U rozkazu bylo, že se musí zítra kopat rezervní štelunky. Večer jsme si zase povídali.

Neděle 13. 6. 1915. Vstal jsem asi v osm hodin. To již byli ti, kteří byli určení ku kopání zákopů, již dávno pryč. Odpoledne jsme hráli karty. Večer u rozkazu bylo, že zase bude denně rajtšchůl[14].

Pondělí 14. 6. 1915. Ráno jsem vstal a pak šel do vsi – byla škola jízdy. Odpoledne jsem psal. Navečer jsme stříleli, a pak vše se připravilo, ježto v noci se má též střílet. Asi v jedenáct hodin jsme stříleli, ale pomálu. Je velká zima a fouká vítr. Občas několik kapek spadne, ale k pršení se to nemá. O půlnoci jsme šli spát. Spal jsem velmi dobře.

Úterý 15. 6. 1915. Po snídani jsem lehl a spal dále. Venku trochu poprchá a je silný vítr. Je zima. Ležíme pod celtami v dekách. Je poledne, a ještě se mi nechce vstát. Odpoledne byl silný vítr a pršelo. Ležel jsem pod celtou až do noci.

Středa 16. 6. 1915. Jako včera – po kávě jsem ještě spal. Pak mně přivezli hodinky z Krakova a šil jsem pro ně schránku. Neprší, ale je dosud zima a vítr fouká. Nic zajímavého.

Čtvrtek 17. 6. 1915. Ráno rajtšůla, pak jsem byl u fáráků[15]. Dopoledne jsem byl v domě a tam jsem se bavil s Polkou. Odpoledne jsem šel zase k fárákům. Celý den je hezky, ale jinak nic nového. Večer přišli rekruti, ale zůstali ve vsi. Je mezi nimi jeden Bzenčan. Máme službu.

Pátek 18. 6. 1915. Dosti dlouho jsem spal a pak šel jsem do vsi, podívat se na rekruty. Byl tam ze Bzence Jaroš. Večer jsme hráli na schovávanku v žitě.

Sobota 19. 6. 1915. Dlouho jsme spali. Je zase hezký den a teplo. Jinak nic nového. Odpoledne jsem spal. Večer zase jsme měli zábavu.

Neděle 20. 6. 1915. Dlouho spíme. Venku poprchá a je vítr. Jinak celý den nic zajímavého. Večer jsem hrál „komando“[16] a pak šel jsem spát.

Pondělí 21. 6. 1915. Celý den nic zajímavého. Hráli jsme karty – „komando“.

Úterý 22. 6. 1915. Je zamračeno. Zdá se, že bude pršet. Odpoledne hráli jsme karty a kolem šesté hodiny najednou slyšeti je střelbu infanterie a volání „Hurá“. Pak se vysvětlilo, že Lvov byl zabrán. Také jsme pak v devět hodin zpívali a volali „Hurá“. Až do půlnoci se zpívalo a pak šli jsme spát. Bylo velmi chladno. Noc byla jasná.

Středa 23. 6. 1915. Ještě jsem spal, když volali batterii „maršbereit“ – bylo asi devět hodin. Vše jsme napakovali. Před polednem jsme odjeli a jeli jsme přes Ivanisku[17]. Za městem jsme čekali na silnici na další rozkazy. Po šesté hodině jsme jeli dále přes Opatov[18]. Je to město asi jako Hradiště, ale jen samý žid. Jídla zde bylo ke koupi ještě dost. Jeli jsme ještě za Opatov do vsi Brzezie[19], kdež jsme byli přes noc. Měli jsme službu – wachu. Málo jsem spal. Před námi, směrem severním, viděti je ohně.

Čtvrtek 24. 6. 1915. Ve čtyři hodiny byl Tagwach[20] a pak se čekalo až do šesti, kdy byl abmarš[21]. Je již slyšeti střelbu infanterie i z kanonů. V šest hodin jsme vyjeli, ale u silnice jsme čekali. Jedeme dále polní cestou a v poledne vjeli jsme na poli do štelunku. Procny[22] zůstaly vzadu a koně jeli na kvartýr do vsi Wojnovitze[23], kde byl zabitý Rus v kádi. Pak jsem šel zase do štelunku. Celty byly postavené, ježto se myslilo, že bude pršet. Po menáži jsem si pak lehl pod celtu a spal. Je slyšeti ruskou kanonádu. Večer jsem šel brzy spát.

Pátek 25. 6. 1915. Ve tři hodiny byl Tagwach. Složili jsme celty a spali dál, než přijela káva. Procny jsou zapřáhnuty a stojí připraveny. Byla velká mlha, ale již se jasní. Je slyšeti střelbu jak infanterie, tak kanonádu. Pak jeli koně zpět do vsi, prý až k večeru pojedeme do druhého štelunku. Celý den bylo vedro, ležel jsem u kanonu a spal jsem. Pak asi ve tři hodiny jeli jsme přes Wojnovitze a pak přes ruskou dráhu, jejíž koleje byly zničeny. Na kraji borového lesa byl štelunk. Dost se mně líbí. Vykopali jsme dekunk[24] a pak po večeři jsem se procházel. Nově narukovaný rekrut, který byl v lese na práci, způsobil zbytečný alarm. Bylo již dvanáct hodin, když jsem ulehl.

Sobota 26. 6. 1915. Vstal jsem asi v šest hodin. Posnídal jsem a pak přišel rozkaz ke změně štelunku. Jeli jsme směrem východním asi 1 km a v poli ječmene byl štelunk. Stříleli jsme málo, jinak byla ale silná kanonáda. Den byl parný a byl jsem proti vedru schoulen pod muničním vozem. Večer jsme povídali s Veilem až skoro do půlnoci a pak jsme spali u kanonu na slámě. Noc byla velmi krásná a teplá; i měsíc svítil a byl v úplňku.

Neděle 27. 6. 1915. V šest hodin jsme vstali a byla snídaně. Pak jsme leželi dále. Pak jsme maskýrovali kanony. Po menáži jsme execírovali[25]. Do večera jsem hrál karty a pak jako včera „u kanonu spal“.

Pondělí 28. 6. 1915. Dlouho jsme spali. Je zase pěkný den. Dopoledne nic zajímavého. Po menáži jsme se očkovali a pak hned přišel rozkaz k abmarši. Vše jsme sebrali a jelo se na levý flígl[26]. Cesta byla plná prachu a jeli jsme asi do 7 hodin. V lese byl pak štelunk. Je zde nedostatek vody. Měli jsme službu – wachu – a já byl do jedenácti u telefonu. Všichni telefonisti kladli drát, ježto beobachtung[27] je asi 3 km vpředu. Jeli jsme přes Malachov, Korizizňu a Borovňu[28].

Úterý 29. 6. 1915. Vstali jsme asi v sedm hodin. Pak jsem se umyl a brzy na to jsme narichtovali[29] kanony podle richtšusu[30]. Pak jsme maskýrovali kanony a okolí. Zde na této straně byl prý předevčírem velký boj. Zítra má býti zase všeobecný útok a zvlášť silná kanonáda. Odpoledne byla bouřka, ale nepršelo – jen pár kapek. Do večera jsem hrál šachy a pak brzy šli jsme spát – zítra má být brzy tagwach. Je zamračeno, brzy bude asi zase bouřka.

Středa 30. 6. 1915. Brzy jsme vstali, ale pak hned přišla zvěst, že se angriff nebude dělat, prý Rus coufnul sám. V osm hodin již jsme jeli kupředu, ale s přestávkami. Jeli jsme kolem ruských dekunků, jež byly vzorně udělány. Pak jsme jeli přes les a v lese byla menáž. Byla bouřka a pršelo. Byl jsem celý zmoklý. Pak se jelo ještě kousek a v lese v průseku byl štelunk. Stříleli jsme dosti, až do noci. Skoro celé odpoledne pršelo. Večer se postvily celty a spali jsme. Spal jsem dobře a měl jsem pěkné sny.

 

[1] Dělostřelecké postavení.

[2] Szczeglice.

[3] Tábor pod širým nebem.

[4] Spojovací zákop.

[5] Přemyšl byl Rakousko-Uherskou armádou podporovanou Němci dobyt zpět dne 3. června 1915. Poslední ruští vojáci v pevnosti se vzdali dne 5. 6. 1915. Silně poničená pevnost pak již ztratila svůj vojenský význam. Fronta se navíc posunula dál na východ a během války se již boje zpět k Přemyšlu nepřiblížily.

[6] Kujawy – vesnice asi 5 km severovýchodně od Szczeglice.

[7] Stráž.

[8] Hlášení.

[9] Připravit se k pochodu.

[10] Iwaniska.

[11] Stobiec – asi 13 km severozápadně od Szczeglice.

[12] Zastavení a odpočinek.

[13] Muničním vozem.

[14] Reitschule – jezdecká škola.

[15] Vozkové.

[16] Druh karetní hry – propracovanější varianta karetní hry „cviku“.

[17] Iwaniska.

[18] Opatów –město ve Svatokřížském vojvodství, které se nalézá 13 km severovýchodně od Iwaniska. Dnes zde žije téměř 7000 obyvatel.

[19] 5 km východně od Opatówa.

[20] Budíček.

[21] Odchod.

[22] Kolesny.

[23] Wojnowice – vesnice asi 10 km severovýchodně od Brzezie.

[24] Deckung – okop, kryt.

[25] Cvičili.

[26] Levé křídlo.

[27] Pozorovatelna.

[28] Małachów, Korycizna, Borownia.

[29] Připravili.

[30] Směru palby.