Uvedené vzpomínky jsou souhrnem listů psaných na psacím stroji, které jsou nyní uloženy v Expozici města Bzence a popisují vzpomínky na činnost divadelních spolků v místě od dob konce rakouské monarchie až po rok 1978. Zřejmě vznikly na konci 70. let 20. století, ale přesnou dataci ani jméno autora prozatím neznáme.

Při přepisu jsme se snažili zachovat původní znění a do textu zasahovat co nejméně, avšak jistým změnám jsme se nevyhnuli, vzhledem k tomu, že originál tvoří soustava listů se vzájemně se překrývajícími poznámkami a vsuvkami. I tak je však text hodnotný, protože vnáší aspoň trochu světla do tohoto doposud nezmapovaného úseku z kulturního života v městě Bzenci.

Vzpomínky na historii ochotnického divadla v městě Bzenci

Již před první světovou válkou bylo v Bzenci dobré ochotnické divadlo a mnoho her se hrálo i v přírodě, nejčastěji v zámeckém parku. K nejlepším tehdejším ochotníkům patřil pan Gusta Sommer, který byl duší tehdejšího ochotničení. Také pan Holas a jiní. Mezi dobré ochotnické herečky té doby patřily Gábina Raiskupová, Žofka Sýkorová a sl. Juřicová.

Po první válce bylo ochotničení velmi živé, zvláště v Sokole a o hodně se tehdy zasloužili také vojáci z místní posádky. Mezi nejčastěji obsazované herečky patřila sl. Bujnochová a pak paní Somrová.

Poválečné hry (zde myšlena I. světová válka – pozn. přepisovatele) byly dle vzpomínek tyto: „Kříž u potoka“, „Divoška“, „Ferdinand spí“, „Chudý písničkář“, „Pasekáři“, „Lucerna“, „Staří blázni“, „Nevěsta na českou korunu“, „Paličova dcera“, „Nevěsta z Amsterdamu“, „RUR“, „Nad Tatrů sa blýská“, „Zvony“ a mnoho jiných her na které se již zapomnělo.

Také je třeba vzpomenout na dobré loutkové scény. Loutková divadla, hlavně všelijaké pohádky, byly hrány dobře na loutkové scéně tehdejšího Orla. Velmi dobře si počínalo Loutkové divadlo u TJ Sokol. Sokol měl pěkný loutkový sál – a zvláště výborně zařízené jeviště s mnoha barevnými reflektory a hodně pěkně namalovaných různých scének. Hrálo se každou neděli a divadlo mělo velký úspěch u malých diváků. Duší tohoto loutkového divadla byl pan učitel Jára Strážnický a veliké loutky oblékala a šila pro ně nové kostýmy paní učitelka Hanzlíková.

Za první republiky vynikalo několik velmi dobrých ochotníků: p. Somr, K. Šemora, Fr. Ruth, Al. Plešák, Bedřich Paula, Bedřich Koutný, František Kuchař, z žen a dívek pak: sl. Dřímalová, uč. Kuncová, Ventrčová, pí. Kumpánová, sl. Strážnická, sl. Černá aj.

Dobrý divadelní kroužek byl vytvořen také u TJ Orel, za vedení p. Augustina Boudy. Tento kroužek sehrál rovněž mnoho dobrých her a hlavně operet: „Země úsměvů“, „Růže z Argentiny“, „Paní Marjánka“, „Matka pluku“, „Mlynář a jeho dítě“, „Zvíkovský rarášek“, „Radúz a Mahulena“ aj.

Největšího rozmachu nabylo ochotnické divadlo u nás v Bzenci za Protektorátu. Byl zrušen Orel i Sokol. Hrálo se pod rouškou hasičů a Československé církve. V té době zajíždělo k nám Státní divadlo z Brna, Prahy, Olomouce. Sehrány byly u nás všechny úryvky oper a operet. Sokolovna byla vždy přeplněna.

V té době přišel do Bzence z Domanína velký milovník divadla řídící učitel Felix Šeděnka. Za výborné spolupráce dirigenta rotmistra Riedla, vždy výborné scény Ing. Jiřího Čecha a kpt. Mikuly nabylo ochotnické divadlo v době Protektorátu a pak zvlášť až do roku 1978 svého rozmachu a vrcholu. V té době vynikali jako herci – ochotníci zvláště: uč. Kunclová – v jejím podání ztvárněné postavy Babičky, Kostelničky a mnoha jiných rolí, mohly být ihned předvedeny na některé velké státní scéně. Další: Dita Vejskalová, Hedva Krutová, Lidka Ryzáková, učitelka Pírková, Běhalová, Terča Kumpánová, Bedřich Koutný, Bedřich Paula, Lojza Plešák, František Nejezchleba, Jiří brázda, Karel Ševčík, uč. Miloš Janík a mnoho ostatních.

Ještě se ale ve vzpomínkách jednou vrátím k životu ochotnického divadla za Protektorátu. Udržovali jsme dobrou náladu Bzenčanů dobrými veselohrami a hlavně různými operetami. Za Protektorátu se horlivě hrálo – bylo mnoho ochotníků. Tu vzpomínáme na učitele Svatoše Čecha, který exceloval v mnoha hlavních rolích, na učitele Ferdu Dvořáka, učitelky Věru Červenákovou, Olinu Šimčíkovou, Frantu Palečka a největšího organizátora Pepka Uličného. K němu malá perlička: Byla nacvičena ostravská opereta „Děvčátko z kolonie“. Pepek Uličný tuto operetu zahajoval. Měl předat dirigentovi rtm. Riedlovi taktovku. Pepek byl tak vyveden z míry přeplněnou Sokolovnou, že při předávání užil místo slova taktovka „aktovka“ – bylo hodně smíchu a veselosti, ale opereta dopadla skvěle.

A ještě jedna krásná vzpomínka! Hráli jsme operetu „U panského dvora“ – tato líbivá lidová opereta byla hrána při nabité Sokolovně asi 5 x – byli jsme s ní pozváni do Hodonína. Cenzura Gestapa nám mnoho českých písní v této operetě pro Hodonín vyškrtla, nebo jej změnila. Před představením přišli gestapáci a přísně mi – jako režiséru – nařídili, abychom hráli a zpívali jen dle povoleného textu. Opereta se velmi líbila – skvělý doprovod hudby, líbivé texty písní – ke konci operety vznikla tak krásná nálada obecenstva, které stálo na židlích – písně se musely 2 – 5 x opakovat, všichni zpívali, i Němci tleskali a smáli se, aniž věděli čemu. V této krásné náladě se odzpívaly i všechny zakázané a pozměněné písně, žádný postih z toho nebyl, jen zůstala krásná nálada a zbyly pěkné vzpomínky.

Divadelní kroužek vedený panem Šeděnkou vedle mnoha vyjmenovaných her a dobrých ochotníků každoročně připravoval Tradiční vinařské slavnosti, které se odbývaly v zámeckém areálu a také na bzeneckém náměstí. Byly na tyto slavnosti připraveny různé historické scény: Uzavírání vinných hor, Přísaha hotařů, Zralé hrozny, Potrestání viníků – židů, za falšování (grulování) vína.

Také se na tyto slavnosti organizoval historický průvod městem. V kočárech jeli zámečtí páni, v průvodu šly různé cechy: bednáři, ševci, řezníci, vinaři, kupci, židé, panští myslivci, obecný lid a děti – vše v historických krojích – celkem asi 250 – 300 krojovaných. Pro nákladnost se tyto průvody omezovaly, až zanikly úplně. O výbornou inscenaci těchto tradičních slavností se vždy velmi dobře postaral ing. Jiří Čech za spolupráce Fr. Nejezchleby.

V době Protektorátu byly sehrány následující hry: „Maryša“, „Její pastorkyňa“, „Naši furianti“, „Palackého třída 27“, „Strakonický dudák“, „Grand hotel Nevada“, „Poslední muž“, „Ženský zákon“ aj.

Z operet pak: „Perly panny Serafínky“, „Muzikantská Liduška“, „Pražské švadlenky“, „U panského dvora“, „Děvčátko z kolonie“, „Děvče z předměstí“ a mnohé jiné hry.

Pak v období od r. 1945 – 1975 byly tyto hry v režii Felixe Šeděnky. V mnoha hrách hrál sám hlavní roli: „Čtyři hrubiáni“ (3 reprízy), „Deset malých černoušků“ (5 repríz), „Otec“ (4 reprízy), „Lucerna“ (8 repríz), „Příliš štědrý večer“, „Nebezpečný věk“, „RUR“, „Lakomec“, „Chudák manžel“, „Červený mlýn“, „Poslední muž“, „Jedenácté přikázání“, „Třetí zvonění“, „Ženský zákon“, „Svatba sňatkového podvodníka“, „Jeppe z vršku“, „Je libo cigaretu?“, „Ztřeštěná neděle“, „Past“, „Charleiova teta“, „Idiotka“, „Truchlící rodina“, „Stellvortův objev“, „Oženit se je riziko“, „Soucit“, „O myších a lidech“, „Dalskabáty – hříšná ves“, „Mraky na nebesích“, „Půlnoční mše“ aj.

Z operet: „Děvčátko z kolonie“ (podruhé), „Děvče z předměstí“ (potřetí), „Pražské švadlenky“, „Perly panny Serafínky“, „Nejkrásnější den“ a jiné.

Maskování těchto her prováděl celkem dobře p. Holičský mistr Kumpán Bedřich a jeho tovaryš a pomocník Koutný Bedřich. Velmi dobře líčil pan mistr Domanský z Kyjova. Později nás líčila velmi dobře vlásenkářka ze Slováckého divadla z Uherského Hradiště pí. Bahníková.

Na zdejší ZDŠ byl a je velmi dobrý divadelní kroužek. Za vedení řídícího učitele Šeděnky Felixe a nyní za vedení učitele Janíka bylo sehráno mnoho pohádkových her.

Za vedení pana Šeděnky: „Jiříkovo vidění“, „Perníková chaloupka“, „Sněhurka a sedm trpaslíků“, „Krakonošova medicína“, „Jirka s kozů“, „Tři bílé růže“, „Kocour v botách“, „Medová pohádka“, „Princezna se zlatou hvězdou na čele“, „Popelka“, „Zkouška čerta Belínka“, „Maminčino srdce“ a mnoho jiných pohádkových her.

Za vedení učitele Janíka, který se opravdu horlivě věnuje na zdejší škole dětskému divadlu, byly dobře inscenovány tyto pohádkové hry v období r. 1970 – 1978: „Slavík“, „Malá zlá kouzelnice“, „Vyměněná princezna“, „Konec vodnického povolání“, „Pohádka o Honzovi“, „Princezna Zlatovláska“, „Strašidlo Bublifer“, „Potrestaná pýcha“, „Krakonoš pán hor“ a jiné pohádkové jednoaktovky.