Přepis nedatovaného dokumentu, který nalezl ve bzeneckém sběrném dvoře jeho tehdejší správce Antonín Hank. Dokument předal své dceři Miladě Hiršové. 

Činnost podzemního hnutí „CARBON“

Skupina Bzenec, podle směrnic číslo 2.

Vznik skupiny: Nedaleko Bzence, v prostoru lesa Soboněk, byli v dubnu 1944 shozeni parašutisté s úkolem vybudovat vojenské opěrné body, připravené k vlastnímu úkolu. Oldřich Kučera, učitel ve Bzenci, měl během 48 hodin navázán styk prostřednictvím učitele Antonína Straky s velitelem této parašutistické jednotky mjr. Františkem Bogatajem, který byl zároveň velitelem skupiny Carbon.

Po několika poradách s ním, o rozdělení skupin a velitelů na jižní Moravě, byla mezi prvními zřízena (červenec 1944) skupina ve Bzenci (s pobočkou Těmice) a jejím velitelem určen por. pěchoty Oldřich Kučera, učitel ve Bzenci.

Počátečním úkolem bylo sestavit spolehlivé družstvo připravené pro příjem materiálu poslaného letadly z Londýna (start Itálie). Základní družstvo bylo utvořeno na podzim 1944 a aktivně začalo fungovat od 2. 1. 1945 a bylo složeno z těchto členů:

  • velitel: por. pěchoty Oldřich Kučera,
  • zástupce velitele: Jindřich Neumann,
  • Karel Klučka,
  • Josef Jaroš,
  • Miroslav Goliáš,
  • Stanislav Blatecký,
  • Jaroslav Strážnický.

Úkolem oddílu, který se postupně zřídil, bylo: zajistiti zbraněmi prostor provizorního letiště „Doubravy“ pro masové přistání parašutistického oddílu z východu nebo západu vyzbrojeného těžkými zbraněmi a shozených v týlu nepřítele. Oddíl po splnění úkolu (zajištění přistávací plochy) se měl připojiti k bojujícím jednotkám. Z tohoto předpokládaného důvodu musely býti zbraně shozené z letadel pro naši skupinu, až do posledního okamžiku připraveny pro tento úkol.

Průběh činnosti: V únoru 1945 bylo sedmičlenné družstvo rozšířeno. Byli určeni 4 velitelé čet, kteří nenápadně organizovali své čety:

  • velitel I. čety: Václav Vyžďura,
  • velitel II. čety: Josef Šebesta,
  • velitel III. čety: Josef Formánek,
  • velitel IV. čety: Jan Kindl (Těmice).

Byly prováděny schůzky a porady velitelů čet s velitelem plochy O. Kučerou, vydávány dispozice pro předpokládaný úkol a pro přijetí zbraní z letadla.

Místa činnosti: Bzenec bez přemisťování plochy – Horní hory a prostor luk 2 km severně od žel. trati a nádraží Lidéřovice.

Provedení akce: Nejodvážnější akcí bylo přijetí zbrojního materiálu z letadla, protože akce se děla v bezprostřední blízkosti kasáren s německým vojskem, a přesto byla úspěšně provedena s nasazením života oddílu přijímacího materiál.

Datum akce: Materiál shozen letcem a přijat posádkou v noci na 23. 3. 1945 ve 2:45 hod. Jména účastníků akce: Oldřich Kučera, Jindřich Neumann, Karel Klučka, Josef Jaroš, Miroslav Goliáš, Stanislav Blatecký.

Úkol akce: Přijmutí materiálu shozeného z letadla a jeho ukrytí na místě, zde nechat 2 až 3 dny, než se uklidní případný rozruch tímto způsobený, a pak materiál odvézt do bezpečí.

Místo akce: Bod 92 v prostoru Horní hory severně od Bzence.

Použité prostředky a provedení akce: Podle zpráv hlášených naší tajnou vysílačkou, mjr. Bogatajem a odpovědnými lidmi z Londýna, byla plocha Bzenec hlášena krycím jménem „Srnec“ nebo „Hřebec“ a její velitel Old. Kučera potvrzen krycím jménem „Olda“. Materiál měl býti shozen na heslo ve veřejném rozhlase z Londýna: „Násobek lichých čísel 1 krát 1.“

Smluvená znamení: Morseovými značkami kapesní svítilnou: ze země letcům SR; letci zemi CA. Rozestavení světel v podobě písmene velkého T.

Pravděpodobný náklad: 6 velkých balíků o váze 1 cent a 6 malých. Potřeba 6 až 8 lidí. Doba shozu mezi 11 hod. – 3 hod. ráno.

Výsledek akce: Šestičlenná posádka připravena 23. 3. 1945 na místě shozu. Letec přiletěl v 0:45 hod. a dal patřičné znamení, pak kroužil nad plochou č. 2 na kterou se posádka nedostavila, ač byla londýnským vysíláním vyzvána. V důsledku toho dlouho marně kroužil letoun a hledal smluvené znamení, čímž upozornil civilní obyvatelstvo a německé vojáky. Odletěl a přiletěl zpět ve 2:45 hod., a když ani teď druhou posádku nenašel, které měl hodit polovinu materiálu, přiletěl nad naši plochu a shodil celý náklad o změněné váze, než bylo telegramem objednáno. Velký balík místo 100 kg vážil 280 kg, úhrnem 12 velkých a 12 malých balíků. Posádka v počtu 6 členů s nadlidským úsilím od 2:45 do 6 hod. (do rozednění) ukryla všechny balíky shozené do prostoru. Chybou letce opožděným shozením malého balíku s dalekohledy 3 km od prostoru za kopcem u Domanína, který posádka nenašla a nemohla ani vidět, se stalo, že hned příštího dne, kdy jej našel jeden občan, který nález ohlásil četnictvu, tito gestapu, byl prostor obsazen německým vojskem a policií a místo vedle místa prohledáno. Během předešlé noci ukryla posádka některé malé a dva větší balíky na vzdálenějším místě a tyto byly během příští noci z prostoru, ač hlídaném německým vojskem, odneseny do bezpečí s nasazením života. Ostatní materiál se vinou letce a občana z Domanína dostal do rukou gestapa.

Zbývající materiál: 22 automatů (16 odevzdáno po válce ruskému velitelství, 6 automatů odebráno rumunským velitelstvím při odzbrojení), 2 velké bedny ekrazitu a rozbušek (předáno po válce ruskému velitelství). 3 automaty předány ještě za války místním partyzánům. Skupina měla spojení s komunistickou ilegální skupinou spojkou Josefem Jarošem a se skupinou místních partyzánů spojkou Josefem Formánkem. Partyzány podporovali členové naší skupiny jak potravinami, tak i zbraněmi. Poněvadž pro rychle se blížící frontu nedošlo ze zahraničí k provedení vlastního úkolu skupiny, byla tato při dobývání Bzence rumunskými vojáky nasazena se zbraní, avšak po krátké době z nepochopitelných důvodů byli její členové pokládáni za německé partyzány. Rumuny byli odzbrojeni a nepřipuštěni k dalšímu boji.

Vlastní ztráty: Ztrát nebylo, pouze zranění. 2 členové skupiny zraněni během boje střepinami granátu (Jaroš, Neumann), 1 člen (Stanislav Blatecký) při dopravě zakopaného materiálu z ohroženého a zaminovaného prostoru byl zraněn nášlapnou minou na noze a oku (na toto nevidí). Za to, že nevykrvácel vděčí svým pohotovým kamarádům (členům posádky Klučky a Jaroše), kteří jej dopravili k lékařskému ošetření.

Jiné akce skupiny povšechně: Pomoc studentům při přechodu na Slovensko. Úkryt osob stíhaných gestapem (Žižlavský, Janoušek, Pekárek), pomoc spojeneckému důstojníkovi a jeho vyléčení (provedl J. Neumann), přímá podpora parašutistů (provedl O. Kučera), skrývání zbraní a střeliva (Jan Kindl), podporování místních partyzánů.

Likvidace skupiny: Po místních bojích 20. 4. 1945 přišli členové pořádkové a bezpečností služby. Likvidováni byli svým velitelem a zbraně předány podle rozkazu ruskému velitelství.