Uvedený přepis brožurky vydané nákladem Spořitelny města Bzence v roce 1935 je zajímavý nejen údaji o jejím fungování v roce 1935, ale také kapitolou o její historii a historii města Bzence. Přepis je ponechán v původní gramatické podobě. 

25. ÚČETNÍ ZÁVĚRKA SPOŘITELNY MĚSTA BZENCE ZA ROK 1935

Nákladem vlastním – tiskem Knihtiskárny F. Tomeček, Bzenec.

Rok 1935

V němž spořitelna vstoupila v 25. rok svého trvání, byl oproti rokům předcházejícím již celkem dosti klidný a objevovaly se známky zlepšení a jistého vzestupu. Hospodářské poměry v našem městě a kraji vyvíjely se poměrně klidně. Zemědělství získalo obilním monopolem a lepším zhodnocením své výroby. Zelinářství sice z počátku roku bylo hodně postiženo poklesem cen a zcela nepatrným vývozem, postupně pak během roku se poměry zlepšovaly natolik, že se alespoň hradily náklady výrobní. Později i v tomto oboru nastalo poměrné zlepšení.

Vinařství loňského roku doznalo v místě dobrou a zdravou úrodou pěkných výsledků. Živnosti však pracovaly omezeně a také obchodnictvo pociťovalo zmenšenou tržbu při větším daňovém a jiném zatížení.

Stavební ruch byl stále malý, pokles cen domů odrazoval od většího stavebního podnikání. Dřívější horečka investovat za každých okolností již pominula a nastoupila klidná rozvaha.

Třeba nynější doba není ještě příznivá tvoření nových kapitálů, přece za uplynulý rok můžeme vykazovati pěkný přírůstek na vkladech a to 963 329,97 Kč.

I v jiných oborech naší působnosti jeví se oživení a poukazujeme v tomto směru na účty bilanční.

Úvěrové žádosti musela správa spořitelny jako vždy dobře zkoumati, žádosti o nezdravé úvěry odmítati a poskytovati jen ty, které byly dobré a na oživení pracovního procesu.

Pohotové prostředky spořitelny značně vzrostly, takže jsme náležitě připraveni pro nové potřeby hospodářského života.

Spořitelna přispívá také dary a věnováním zdejší obci, všeužitečným podnikům, podporuje nezaměstnané a nemocné zdejší příslušníky a na tyto účely věnovala v roce 1935 částku 25 500 Kč. Celková částka od roku 1926 dosud vyplacených darů činí 134 297 Kč.

Vlastní jmění spořitelny tvořené z výsledků hospodaření obnáší 1 155 410,20 Kč. Svaz čsl. spořitelen v Praze provedl nepředvídanou revisi spořitelny ve dnech 3. – 6. prosince 1935.

Do nového roku jdeme s novou zákonnou úpravou sazeb úrokových. Předpokládáme, že snížení úroků ze zápůjček přispěje k oživení hospodářského života.

Osvědčenou již zásadou vedeno, hodlá ředitelství spořitelny i v příštích letech obezřetně postupovati a pomáhati všude tam, kde je toho potřebí, ale také tak, aby spořitelna nedoznala újmy.

Výroční zprávu předkládáme veřejnosti k laskavému posouzení a s upřímným díkem všem, kteří nás poctili svou důvěrou, jakož i projevili svou přízeň.

Ředitelství.

SPRÁVA SPOŘITELNY

DNE 31. PROSINCE 1935:

Vládní komisař:

ANTONÍN RUMPL, vrchní komisař v Uh. Hradišti.

Výbor:

Předseda: JAN TVARŮŽEK, rolník.

Místopředseda: JINDŘICH PÁLENÍK, přednosta pošt. úřadu.

Členové výboru:

JAN AJMUNT, obchodník.

AUGUSTIN ČERNÍN, obchodník.

BEDŘICH FÜRST, továrník.

FRANTIŠEK JAKŠA, rolník.

JAN JAKŠA, rolník.

METODĚJ MANN, správce spořitelny.

PAVEL NOVÁK, stan. manipulant.

NOVOTNÝ JOSEF, rolník.

PETR POSPĚCH, domkař.

JAN RUČKA, rolník.

JAN VALDŠTÝN, rolník.

Náhradníci:

PAVEL ADAMČÍK, staniční manipulant.

ANTONÍN HANK, obchodník.

FRANTIŠEK NOVÁK, rolník.

ANTONÍN ŠKRABAL, odb. uč.

Ředitelství:

Předseda: JAN AJMUNT.

Místopředseda: AUGUSTIN ČERNÍN.

Členové:

JAN TVARŮŽEK, PETR POSPĚCH, METODĚJ MANN.

Náhradníci:

BEDŘICH FÜRST, JAN RUČKA.

Odbor revisní:

BEDŘICH FÜRST, FRANTIŠEK JAKŠA, JINDŘICH PÁLENÍK, BOHUMIL KUČERA, odb. učitel, CTIBOR ŠŤASTNÝ, odb. učitel.

Úřednictvo:

METODĚJ MANN, správce.

ANTONÍN GAZDA, pokladník a zást. ved. úředníka.

MARIE ČERNÁ, účetní asistentka.

OSKAR SÝKORA, účetní praktikant, koná voj. službu.

BOUDA JAROSLAV, účetní praktikant.

LUDMILA ENGLIŠOVÁ, zřízenec.

Účet pokladní za rok 1935
a) Fond spořitelní: Příjem Vydání
h h
Hotovost dne 1. ledna 1935 93 505 20
Vklady na spořitelní knížky 7 954 707 47 7 088 716 50
Vklady peněžních ústavů 55 143 95 820 95
Vklady v hrazených běžných účtech 1 281 769 55 1 238 753 55
Zápůjčky na hypotéky 272 904 99 272 115  –
Zápůjčky na hypotéky státem zaručené 4 593 1
Zápůjčky komunální 41 721 91
Zápůjčky na cenné papíry 2 124  – 2055
Zápůjčky na jiné zástavy 1 039 885 15 1 151 838 15
Směnky 2 217 665 55 2 303 343 70
Cenné papíry 101 100  – 119 150  –
Uložené přebytky u bank 808 351 40 1 065 392 40
Uložené přebytky u spořitelen 878 212 5 1 460 267 55
Uložené přebytky u Poštovní spořitelny 4 628 510 50 4 616 304 50
Inventář 7 000 40
Tiskopisy 1 620 60 8 403 55
Valuty a kupony 88 702 55 77 026 35
Deposita: vlastní úschova 62 242  – 179 737  –
Deposita: cizí úschova 3 600  – 7 600  –
Deponenti 187 337  – 65 842  –
Inkaso cizích směnek 80 826 10 80 826 10
Garanční fond obce bzenecké 20 000  –
Záruka obce bzenecké 20 000  –
Zálohy k zúčtování 490 917 50 497 855 5
Kolkové poplatky 136 40 94 80
Příděl penzijnímu fondu 11 503 80
Úroky ze vkladů na spořitelní knížky 957 45 463 785 37
Úroky ze vkladů peněžních ústavů 26 275 95
Úroky ze vkladů v hrazených účtech běžných 27 20 50 628 5
Úroky ze zápůjček hypotečních 341328 31
Úroky ze zápůjček hypot. státem zaručených 24 156 99
Úroky ze zápůjček komunálních 82 446 64
Úroky ze zápůjček na cenné papíry 216 75
Úroky ze zápůjček na jiné zástavy 55 011 65
Úroky z cenných papírů 95 456 80
Úroky ze směnek 58 547 30
Úroky z uložených přebytků 130 551 80
Výnos domu č. 326 ve Bzenci 3 120  – 2 346 75
Různé výtěžky 16 339 85
Daně: z obchodů spořitelních 7 296 40
Daně: z nemovitostí 1 138 85
Správní výlohy: věcné 3 554 40 36 793 75
Správní výlohy: osobní zpoplatněné 64 341 60
Správní výlohy: osobní nezpoplatněné 24 992 55
Dary, jichž vyžaduje provozování obchodů 3 000
V+nování k 85. nar. prez. T. G. Masaryka 22 500
Hotovost dne 31. prosince 1935 147 526 40
21 127 292 2 21 127 292 2
b) Fond penzijní: Příjem Vydání
h h
Úroky: ze vkladů 11 605 60
Úroky: z cenných papírů 8 591 80
Příděl fondu spořitelního 11 593 80
Vklady 31 701 20
31 701 20 31 701 20
Obrat za rok 1935 – 42 170 460,04 Kč

Krb svůj vlastní nezaloží, kdo úspory své neuloží. Spořte! Začněte ještě dnes!

Účet ztráty a zisku k 31. prosinci 1935
Ztráty h h
Úroky ze vkladů na spořitelní knížky 462 827 92
Úroky ze vkladů hrazených v běž. účtech 50 600 85
Úroky ze vkladů peněžních ústavů 26 275 95 539 704 72
Správní výlohy: osobní zpoplatněné 64 341 60
Správní výlohy: osobní nezpoplatněné 24 992 55
Správní výlohy: věcné 32 539 35
Správní výlohy: tiskopisy 6 782 95 128 656 45
Daně: z obchodů spořitelních 9 196 40
Daně: z nemovitosti 1 138 85
Odpisy: na nemovitosti 2 960  –
Odpisy: na inventáři 8 700 40 11 660 40
Dary jichž vyžaduje provoz. obchodů 3 000  –
Věnování na oslavu 85. naroz. T.G. Masaryka 22 500  –
Přebytek fondu reservnímu všeobecnému 30 000  –
Přebytek fondu pro úhradu ztrát z hypoték 20 000  –
Přebytek fondu penzijnímu 32 060 95 82 060 95
797 917 77
Zisky h h
Úroky ze zápůjček hypotečních 331 132 11
Úroky ze zápůjček hypot. stát. zaručených 24 156 99
Úroky ze zápůjček komunálních 82 446 64
Úroky ze zápůjček na cenné papíry 233 13
Úroky ze zápůjček v zaruč. běžných účtech 55 011 65
Úroky ze směnek 58 393 80
Úroky z cenných papírů 95 465 15
Úroky z uložených přebytků 130 551 80 777 391 27
Výnos na účtu valut a kupónů 2 735 40
Realizovaný zisk na cenných papírech 678  –
Výnos vlastního domu 773 25
Různé výtěžky a úroky z prodlení 16 339 85
797 917 77
b) Fond penzijní: Ztráty Zisky
h h
Úroky: ze vkladů 11 605 60
Úroky: z cenných papírů 8 591 80
Správní přebytek za rok 1935 20 197 40
  20 197 40 20 197 40

Ve Bzenci dne 31. prosince 1935

Jan Ajmunt, předseda ředitelství.

Antonín Gazda, pokladník.

Metoděj Mann, správce.

Prozkoumáno a s účetními knihami i doklady v úplném souhlasu shledáno:

Bohumil Kučera, Ctibor Šťastný – členové odboru revisního.

Rozvaha k 31. 12. 1935
Jmění: h h
Hotovost pokladní 147 526 40
Zápůjčky na hypotéky 5 847 197 10
Zápůjčky na hypotéky státem zaručené 418 956 59
Zápůjčky komunální 1 363 549 72
Zápůjčky na cenné papíry 4 542  –
Zápůjčky na jiné zástavy 926 434  –
Zápůjčky na směnky 879 671 70 1 810 647 70
Cenné papíry: ukládací 1 868 250 95
Cenné papíry: ostatní 68 550  – 1 936 800 95
Uložené přebytky: volné 3 579 197  –
Nemovitosti pro vlastní účely 107 150  –
Inventář 56 300  –
Valuty a kupóny 7 147 5
Zálohy k zúčtování 8 807 80
Nedoplacené úroky: zápůjčky hypoteční 36 696 50
Nedoplacené úroky: cenné papíry 17 755 35 54 451 85
Depozita: ve vlastní úschově 1 179 248  –
Depozita: v cizí úschově 248 200  – 1 427 448  –
Hodnoty penzijního fondu 482 258 35
17 247 438 51
Dluhy h h
Vklady: na spořitelní knížky 12 769 513 62
Vklady: peněžních ústavů 592 275  –
Vklady: hrazené v běžných účtech 1 165 922  – 14 527 710 62
Přeplacené úroky: zápůjčky hypoteční 2 741 10
Přeplacené úroky: zápůjčky na cenné papíry 14 44
Přeplacené úroky: směnky 12 421 70 15 177 24
Pasiva: rezerva zvlášt. daně výdělkové 7 200  –
Pasiva: rezerva příspěvku Zvláštního fondu 5 300  –
Pasiva: zálohy k zúčtování 17 679 79
Pasiva: vkladné a kolkové poplatky 407 20 30 586 95
Pohledávka penzijního fondu 32 060 95
Kurzovní rozdíly 59 044 55
Deponenti 1 427 448  –
Vlastní jmění:
všeobecný fond rezervní 270 000  –
fond úhrady ztrát na cenných papírech 135 955 80
fond úhrady ztrát na hypotékách 90 000  –
fond úhrady ztrát na směnkách 50 000  –
fond úhr. ztrát na zápůjčkách na cenné papíry 5 000  –
fond úhr. ztrát na zápůjčkách na jiné zástavy 22 196 5
fond úhrady ztrát na vkladech u jiných ústavů 100 000  –
fond penzijní 482 258 35 1 155 410 20
17 247 438 51
Fond penzijní:    
h h
Vklady 276 493  –
Cenné papíry 165 047 50
Kursovní rozdíly 7 450  –
Nedoplacené úroky z cenných papírů 1 204 90
Pohledávka u fondu spořitelního 32 060 95
Jmění fondu penzijního 482 258 35
  482 258 35 482 258 35
Ve Bzenci dne 31. prosince 1935.

Ředitelství spořitelny:

Jan Ajmunt, Augustin Černín, Petr Pospěch, Jan Tvarůžek, Metoděj Mann.

S účetními knihami srovnali a jmění i závazky spořitelny podrobně zjistili:

Bedřich Fürst, František Jakša, Jindřich Páleník – členové odboru kontrolního.

Statistický přehled rozvoje Spořitelny města Bzence od roku 1911 – 1935
Rok 1911 1921 1922 1923
Počet vkladatelů 109 916 1046 1150
Stav vkladů 148 333,13 3 567 779,54 4 424 408,84 4 610 654,05
Stav zápůjček hypotečních 23 600 189 504 245 379 1 137 623
Stav jiných zápůjček 900 405 558,09 408 569,53 592 900
Stav směnek 116 371,32 1 099 900 1 446 210 1 176 030
Stav fondů 429,57 83 355,67 133 273,84 192 625,36
Obrat 834 736,21 16 300 757,39 20 972 546,64 29 743 002,66
Na účely dobročinné  –  –  –  –
Rok 1924 1925 1926 1927
Počet vkladatelů 1 413 1 572 2 269 2 582
Stav vkladů 5 970 820,34 6 879 095,67 7 329 828,07 8 599 178,22
Stav zápůjček hypotečních 1 210 572,85 1 550 420,89 2 004 719,99 2 571 919,59
Stav jiných zápůjček 574 200 517 910 1 125 844,66 993 573,48
Stav směnek 1 229 170 417 467 417 377 776 228,62
Stav fondů 245 868,94 265 982,36 323 701,38 392 085,46
Obrat 27 199 213,86 26 413 707,52 28 215 400,24 30 783 942
Na účely dobročinné  –  – 3 322 1 075
Rok 1928 1929 1930 1931
Počet vkladatelů 2 813 3 057 3 322 3 601
Stav vkladů 9 104 877,15 10 532 354,14 11 601 119,97 12 722 312,42
Stav zápůjček hypotečních 3 500 619,25 4 710 861,52 5 600 402,78 5 863 819,75
Stav jiných zápůjček 1 110 929,35 1 394 763,51 1 643 053,21 1 984 355,39
Stav směnek 662 875,70 867 119,05 885 931,40 634 663,23
Stav fondů 442 535,03 548 611,61 634 663,23 726 726,30
Obrat 29 797 043,11 34 353 950,71 38 577 191,74 45 247 716,87
Na účely dobročinné 35 525 1 575 3 120 22 680
Rok 1932 1933 1934 1935
Počet vkladatelů 3 842 4 069 4 328 4 551
Stav vkladů 12 913 200,59 12 577 000,29 13 564 380,65 14 527 710,62
Stav zápůjček hypotečních 6 762 015,46 6 479 617,13 6 271 536,69 6 266 153,60
Stav jiných zápůjček 2 293 716,35 2 232 795,50 2 224 343,63 2 294 525,72
Stav směnek 756 595,25 732 865,85 791 993,55 879 671,70
Stav fondů 845 699,25 938 078,50 1 053 151,85 1 155 410,20
Obrat 45 390 079,32 40 313 478,31 37 927 726,94 42 170 460,04
Na účely dobročinné 3 000 24 500 14 000 25 500

Z kroniky spořitelny.

M. Mann:

Již v letech devadesátých na podnět městského tajemníka pana Josefa Karáska se uvažovalo o myšlence zříditi městskou spořitelnu. Ke zřízení spořitelny došlo však až v roce 1911, ačkoliv původní usnesení obecního výboru na zřízení spořitelny bylo učiněno již dne 16. ledna 1909.

Tehdejší poměry v obci nedovolovaly uskutečnění usnesení obecního výboru pro různé osobní záležitosti a hlavně pak z toho důvodu, že v místě stával již peněžní ústav — Občanská záložna — na tu dobu dosti rozšířený a známý ústav, jehož předsedou byl tehdejší starosta obce pan Josef Orlický.

Než okolnosti vynutily si pak provedení usnesení obecního výboru, schváleného moravským zemským výborem dne 29. května 1909 čís. 34 285. Za členy prvního výboru spořitelního zvoleni byli obecním výborem ve schůzi konané dne 19. listopadu 1910 pánové: Bič Pavel, Bunža František, Holomek Bartoloměj, Indruch Josef, Koutný Josef, Kumpán Josef, Okoun Josef, Dr. Polášek Rudolf, Přerovský František, Rychman Jan, Slavík Tomáš a Vašík František. Prvním předsedou výboru stal se jako starosta obce pan Josef Orlický.

V první schůzi výboru spořitelního konané dne 8. prosince 1910 schválen jednací řád a zvoleni do ředitelství pánové: Bič Pavel, Bunža František, Holomek Bartoloměj a Přerovský František. Předsedou ředitelství ve schůzi konané 27. prosince 1910 zvolen pan Holomek Bartoloměj.

Úředníky ustanoveni: pan Julius Urban, účetním a pokladníkem pan Antonín Černý, městský účetní.

Spořitelna započala svoji činnost dne 1. března 1911. Místnosti úřední byly propůjčeny obcí v domě čís. 85.

Přes nepřízeň a nepochopení, se kterými se ústav setkal, bylo v prvním roce činnosti dosaženo 148 333,13 K vkladů a poskytnuto zápůjček v částce 140 871,32 K.

Další vývoj spořitelny byl sice pozvolný, avšak zato skoro stále pravidelně vzestupný. Spořitelna upevňovala své posice, takže i v době světové války nebyly základy její nijak otřeseny a vyhovovala všemožně požadavkům doby.

Státní převrat 28. října 1918, kterým docíleno bylo naší národní samostatnosti, byl přivítán s radostí a nadšením k další činorodé práci. Koncem roku 1918 vykazuje spořitelna již 1 766 151 Kč vkladů a zápůjček 489 369 Kč.

Spořitelna zúčastnila se vydatnou měrou upisování Národní půjčky svobody jak z vlastních prostředků, tak i úpisy komitentů, podporovala další emise všech státních půjček, kolkování peněz, přijímání peněz na státní valutovou půjčku a tak pomáhala k osamostatnění naší měny. Veškerou tuto práci, ač vyžadovala značné námahy a zvýšené výkonnosti úřednictva, konala ráda a nezištně, jsouc si vědoma toho, že pracuje ve prospěch celku.

V následujících letech dociluje spořitelna dalšího význačného rozvoje, který se projevil zvláště po neblahém pádu Moravskoslezské banky a tím i její filiálky v Bzenci, s níž splynula svého času Občanská záložna i Úvěrní ústav, při záložně zřízený.

Spořitelna města Bzence zůstala tak jediným větším peněžním ústavem v místě a činnost její se ve všech oborech spořitelních obchodů i podstatně rozšířila.

Z toho důvodu zakoupen též v roce 1924 pro vlastní účely dům čís. 326 od Moravsko-slezské banky a místnosti vhodně provozu spořitelny upraveny. Do té doby měla spořitelna též svoje kancelářské místnosti v domě obecní radnice, posléze v domě čís. 77 v Bzenci.

Nové stanovy spořitelny dle zákona ze dne 14. dubna 1920 čís. 302 Sb. z. a n. schválilo ministerstvo vnitra výnosem ze dne 19. června. 1923 čís. 42 434-23. Obecním zastupitelstvem byli zvoleni nově do výboru spořitelního z řad zástupců obce i občanstva pánové: Ajmunt Jan, Felenda Karel, Frankl Emil, Jakša František, Jelínek Antonín, Klučka Pavel, Koutný Josef, Pařízek Leopold, Přerovský František, Sekánek František, Somr Antonín a Šebesta František.

V ustavující schůzi výboru spořitelního dne 15. července 1924 zvolen předsedou výboru pan Přerovský František a jeho náměstkem pan Sekánek František.

V ředitelství zasedali pánové: Koutný Josef, předseda, Felenda Karel, místopředseda a členové: Ajmunt Jan a Klučka Pavel.

Koncem roku 1924 vykazuje spořitelna 5 970 820,34 Kč vkladů a 3 013 942,85 Kč zápůjček.

I další následující léta jsou pro spořitelnu velmi příznivá, takže doba pro úřední styk se stranami musela býti rozšířena a přibrány další úřednické síly.

V roce 1929 ustanoven vedoucím úředníkem dosavadní účetní pan Mann Metoděj za vzdavšího se vedoucího úředníka pana Černého Antonína, městského účetního, který pro svoji vlastní úřední činnost nemohl tuto funkci vykonávati.

Toho roku překročila spořitelna desátý milion Kč vkladů.

Ve zdárném vývoji vkladovém přivodil rok 1933, jakož i následující 1934 menší úbytky. Okolnost tato vysvětluje se obzvláště těžkými mimořádnými poměry hospodářskými a projevila se u všech druhů peněžních ústavů všeobecně. Minulý rok 1935 přinesl však již značné zlepšení poměrů hospodářských, které se projevilo i v obchodech spořitelních.

Nynější správa spořitelny, uvedená na zvláštním listě, vede spořitelnu k dalšímu novému vzrůstu, který se zajisté nezastaví při dosavadní svorné práci správy s úřednictvem a při nepolitickém vedení spořitelny, jež založena byla pro všechny vrstvy občanstva a pouze s jedním zájmem, sloužiti veřejnosti poctivě a nenáročně.

Veškerou úspěšnou činnost by však spořitelna nemohla vyvíjet, kdyby neměla důvěry vkladatelů, svých obchodních přátel a celé široké veřejnosti.

Ti všichni jsou spoluúčastni na práci spořitelny a patří jim všem srdečný dík. Těm pak, kteří ve spořitelně byli činní v různých funkcích a navždy odešli, zachováme vděčnou paměť.

Několik kapitol z minulosti Bzence.

Boh. Kučera:

POLOHA.

Město Bzenec je pohodlně rozloženo po délce úpatí nejjižnějších výběžků Chřib v západním cípu úvalu Dolnomoravského. Tabulka na nádraží udává 187,7 m nadmořské výšky.

Město od severních větrů chrání hradba nevysokých pahorků, z nichž na první pohled nás upoutá výšina Starého hradu, odkud je přívětivý rozhled po širém jihomoravském kraji daleko až k hranicím Slovenska a Rakous. Stráně nad městem jsou vysázeny proslulou vinnou révou a ovocným stromovím. Úrodné zahrady a pole po obou březích říčky Syrovínky a jejího přítoku Svodnice daly přičinlivostí obyvatelstva základ znamenitému zelinářství. Na východě přecházejí v rozsáhlé louky u řeky Moravy, na jihu v písčité pláně, porostlé hlubokými, ale jednotvárnými lesy borovými, které se táhnou až k Hodonínu.

VZNIK OSADY A HRADU.

Rozsáhlá loviště v hlubokých lesích poblíž rybnaté Moravy, pahorkovitý kraj poskytující daleký výhled, pak snadno zpracovatelná prašnicová půda, v níž se daly lehce hloubiti úkryty, to vše lákalo pravěké lovce, aby se v této krajině usazovali. O jejich sídlištích nás přesvědčují dosti četné nálezy. Pronikání do neznámých krajin dělo se již za dob Féničanů, Řeků a Římanů dolinami podél toků řek, které velmi usnadňovaly přístup do vnitrozemí. Jedna taková důležitá trať — obchodní cesta jantarová — vedla údolím řeky Moravy. Tudy pronikaly též nové kmeny, vyhledávaly si nová sídla a zakládaly osady. Nálezy římských mincí ve městě a jeho okolí potvrzují domněnku, že již v prvních stoletích po Kr. byla v těchto místech trhová ves, kde se zastavovaly karavany obchodníků.

Dosti časté vykopávky popelnic a obilních nádob nasvědčují osídlení lidem slovanským. Víme, že knížata Velkomoravské říše zakládala celé souvislé řady primitivních pevností na ochranu před nájezdy nepřátel a tak už v této nejčasnější době naší historie vznikají první pozemní a vodní opevněné tábory (snad již tehdy byl vrchol Starého bradu opevněným hradištěm), kterým knížata věnovala tím více pozornosti, čím nepokojnější byl východní a jižní soused.

To jsme však už těsně na prahu historické doby města Bzence. Na úsvitu dějin objevuje se Bzenec teprve koncem XII. století, z kteréžto doby se zachovaly zápisy údělných knížat moravských na hradě bzeneckém, jenž byl asi postaven proti vpádům Maďarů.

MĚSTO LENNÍM STATKEM KRÁLOVSKÝM.

Podhradí, jež jako tržní ves vzkvétalo, nabylo asi již za markraběte Vladislava městských práv a četných výsad. Zdá se, že na konci jeho vlády náš slovácký kraj mnoho vytrpěl, ať již domácími boji nebo vpádem Maďarů. Jak ze bzenecké, tak i hodonínské listiny královny Konstancie vychází najevo, že Hodonín i Bzence byly vydrancovány a vypáleny, obyvatelstvo z velké části pobito. Konstancie, manželka českého krále Přemysla Otakara I., dostala kraj darem. Povolala do země osadníky, hlavně řemeslníky z Dol. Rakous, usadila je v pustých podhradích, jak tehdy bývalo zvykem a dala jim do vínku veliké svobody a výsady. Tak vznikala místo osad města, tak vzniklo pravděpodobně i město Bzenec. Němečtí osadníci podlehli časem silnějšímu vlivu českého okolí.

Kolem r. 1230 stal se Bzenec střediskem župy a sídlem župních úředníků: purkrabího čili kastelána, cúdaře (sudího) a komořího. Věno královny Konstancie béře v ochranu sám papež Řehoř XI. listinou ze dne 10. dubna r. 1231. Statky a hrady postoupila r. 1236 svému synovi, českému králi Václavovi I. a sama se uchýlila do kláštera „Brána nebes“ v Tišnově, který dala dříve postaviti. Tam zemřela r. 1240.

Rok poté vtrhli Tataři na Moravu, ale Bzenec byl asi ušetřen, neboť byli zahnáni přes Uh. Brod a Vlárským průsmykem do Uher. Za vlády posledních Přemyslovců žije Bzenec odleskem jejich slávy i tragiky.

První skutečná zmínka o hradě a městě Bzenci objevuje se až v listině krále Jana Lucemburského. Město se řídilo jako Břeclav právem magdeburským. Na bzeneckém hrádku často dlíval bratr Karla IV., markrabě Jan Jindřich, jenž za 25 let své vlády povznesl celou zemi. V té době těšil se Bzenec značnému rozkvětu. Vinařství, sadařství, řemesla a obchod se zmáhaly utěšeně. Městu bylo na prospěch, že leželo na důležité obchodní cestě z Brna do Uher. Na podporu obchodu byli zde usazeni tehdy židé, takže jejich náboženská obec patří právem mezi nejstarší na Moravě.

První ránu utrpělo město r. 1363, kdy župní úřady byly přeneseny do Hradiště, města daleko mladšího, ale pro obranu způsobilejšího. Tím význam Bzence značně poklesl a jeho rozvoj byl podvázán. Po smrti Jana Jindřicha stal se bzenecký hrad hříčkou ve sporech dědických jeho tří synů. Nejmladší Prokop zdědil hodně z povahy svého děda, měl rád půtky a vedl život potulného rytíře. Nejednou se však zastavil na svých cestách v Bzenci, aby užil lahodného moku, kterého v hojné míře poskytovaly viničné hory. R. 1384 udělil městu 2 důležité výsady měst Olomouce a Brna, jež později potvrdil též jeho bratr Jošt, který se stal po jeho smrti jediným vládcem Moravy a zdědil též Bzenec. Úmrtím markraběte Jošta (r. 1411) přechází město s hradem do rukou samotných českých králů, kteří dosavadní výsady potvrzovali. Po smrti krále Václava IV. stal se jeho majitelem uherský král Zikmund.

V ZÁSTAVĚ. ZÁNIK HRADU.

Na vedení válek s husity potřeboval král Zikmund stále nových a nových peněz. Opatřoval si je tím, že zastavoval korunní statky. Takový osud stihl i Bzenec, který zastavil Václavu z Dubé a poté prodal jej i s Buchlovem a Veselím bohatému uherskému magnátu Ctiboru Vajdovi za 3 000 dukátů.

Bzenec těsně spjat s dějinami Moravy pod vládou údělných knížat, markrabat a králů vzkvétal, v rukou šlechty však stal se předmětem vyděračství a vykořisťování. Pro obyvatelstvo nastává doba staletých útisků a utrpení v krutém poddanství.

Války husitské přehnaly se mocně nad jižní Moravou. Slovácko stalo se průchodní branou vpádů do Uher a z Uher. Tehdy bzenecký hrádek, osazený posádkou věrnou Zikmundovi, vzal za své. Stal se kořistí buď jihomoravských husitů, vedených bojovnými kněžími Bedřichem ze Strážnice a Tomášem z Vizovic, jejichž tábor byl na ostrově řeky Moravy u Nedakonic, nebo se jej snad zmocnil sám Žižka na své druhé výpravě na Moravu r. 1423. Nezachovalo se z těchto pohnutých dob nic určitého. Značný nález šípů ve vinohradech u hradu by nasvědčoval náhlému přepadu, kdy nezbylo ani času na jejich sesbírání po boji, jak bývalo za těch časů zvykem. Jisto je, že po válkách husitských už byl hrad pustý a jako zbořeniště stal se asi vítaným lomem, kamž si přijížděla pro tvrdý stavební materiál vrchnost i měšťané. Jen tak si vysvětlíme, že z hradu zůstalo pouhé jméno.

MAJETEK ŠLECHTY.

Sídlem nových pánů stala se tvrz na místě nynějšího zámku. Od Ctibora Vajdy přešel Bzenec do rukou mocných pánů z Kravař na Strážnici, kteří byli kališníci. Tím i část bzeneckého obyvatelstva se přiklonila k učení podobojí, jehož vyznavači přešli později k Českým bratřím. Osobní svoboda měšťanů byla omezena Jiříkem z Kravař, jenž zemřel r. 1466 jako poslední mužský potomek svého rodu. Panství bzenecké koupí získal hrabivý rytíř Mikuláš Kropáč z Nevědomí, za něhož i za jeho nástupců zakusili poddaní mnohá příkoří, jež vedly k sporům. Urovnával je sám zemský hejtman.

Bzenec často měnil majitele. Tak už r. 1510 vlastní jej Šarkan z Hakoshazy, r. 1542 páni z Žerotína, po 5 letech dostalo se panství do rukou Františku Janu Nyarýmu z Beneka, od nich pak odkazem r. 1553 pánům Lorantům z Inky. Za těchto posledních majitelů byly výsady městské potvrzeny císařem Rudolfem II. Michal Lorant z Inky zemřel r. 1584. Panství po něm zdědila jeho manželka — vdova Bar-bora Révaj z Révy, která se r. 1588 provdala za Kašpara Pruskovského z Pruskova na Šemicích a Hradci, komořího arcivévody Arnošta. Jím se zahajuje na dobu 181 let řada pánů Pruskovských, kteří si přinesli z ovzduší vídeňského dvora povýšenost nad poddaným lidem, jehož svobody postupně oklešťovali. Jako přísní katolíci nepřáli Českým bratřím a způsobili stálé jejich stěhování, které vyvrcholilo po nešťastné bitvě na Bílé hoře r. 1620.

První polovice 17. století je dobou válečných hrůz a hlubokého úpadku města Bzence. Začalo to hned počátkem května r. 1605, kdy povstalecké hordy Štěpána Bočkaje, vévody sedmihradského, připravily slováckému lidu krvavou lázeň. Málo bdělé stráže na dřevěném mostě přes řeku Moravu od Strážnice (most asi někde u Přívozu dal postaviti Jan Jetřich z Žerotína r. 1584) byly pobity od hajduků, kteří město Bzenec nenadále přepadli, zapálili, obyvatelstvo z části povraždili, z části odvedli do zajetí. Téhož roku koncem července přepadli město po druhé, a co ještě zbylo, zničili nadobro.

Z této pohromy se město nemohlo dlouho vzpamatovat, neboť páni Pruskovští využili neštěstí k tomu, že zbavili město posledních výsad, takže upadlo v naprosté poddanství. Brzy poté přikvačila třicetiletá válka, jež dokončila dílo zhouby úplně. Není divu, že mnozí obyvatelé bzenečtí, utiskováni hmotně i nábožensky, zbíhali z gruntů a volili raději vyhnanství v blízkých Uhrách, kde jim kynula aspoň náboženská svoboda.

Zbylé obyvatelstvo žilo jako štvaná zvěř; muselo velmi často prchati do lesů (nejčastěji na Dúbravu), kde se skrývalo před nájezdy vojska, ať již švédského nebo císařského. Vypleněné město se spáleništi, pustými domy, s troskami zbědovaného obyvatelstva poskytovalo žalostný obraz všeobecného úpadku.

V druhé polovici 17. století kromě vpádu Tatarů r. 1663 a Turků r. 1683 mělo město Bzenec trochu času k zotavení. Po tak těžkých ranách a při kulturním útisku tuhé protireformace šlo to však velmi pomalu.

Roku 1696 za faráře Jana Högra byl Postaven nynější chrám nákladem Jiříka Krištofa Pruskovského. Jeho syn, umění milovný hr. Erdman Krištof, dal vystavěti r. 1703 na vrcholku Starého hradu kapli ve slohu barokním, jež vévodí celému kraji. (Posledně opravena r. 1923 po požáru, způsobeném bleskem v r. 1915.)

Na místě staré tvrze dal postaviti hr. Erdman v letech 1709-1710 nový zámek ve slohu barokním a zřídil při něm park. Stavba tohoto zámku dala podnět ke sporům mezi měšťany a vrchností, která nutila své poddané k novým robotám a povinnostem. Když se tomu vzepřeli a podali stížnost k soudnímu tribunálu, mstila se jim vrchnost, kde mohla, vědomě porušovala jejich práva a vymáhala od nich neprávem kontribuce a nové dávky. Spory s vrchností se vlekly řadu desítiletí a nesmírně ochuzovaly beztak již zbědované obyvatelstvo.

Ve válkách o dědictví rakouské způsobilo na Moravě velké škody vojsko pruské v r. 1742, kdy bylo město Bzenec i zámek vyrabovány a nad to musela býti zaplacena značná válečná kontribuce.

Synem hr. Erdmana Leopoldem vymřel r. 1769 rod hrabat Pruskovských po meči a panství bzenecké převzala sestra Leopoldova hraběnka Arnošta Salmová-Neuburgová, která je odkázala hrabatům z Dietrichšteina. Od nich je zakoupil Vilém II., kurfiřt hessensko-kasselský pro zpěvačku Emilii Ortlappovou z Berlína, povýšiv ji do stavu hraběcího s přídomkem z Reichenbachu-Lesonic.

Vláda císaře Josefa II. je dobou četných reforem, z nichž nejvíce lidu prospěla svoboda náboženská a zrušení tuhého nevolnictví. Tehdy však byla též zrušena soudní pravomoc bzenecké obce.

Roku 1785 byla zřízena po vzoru brněnském vzorná škola, avšak německého nátěru. Vzorným učitelem byl jmenován Ant. Kraus. Germanizační snahy vlády se však nedařily pro houževnatost domácího živlu, jenž se stále přidržoval české řeči. Až teprve od let třicátých do let šedesátých 19. století byl Bzenec zněmčen, jak o tom svědčí německé zápisy obecní a cechovní.

Za válek napoleonských musilo město vyživovati vojska domácí i cizí a kromě toho bylo sužováno formankami s proviantem, exekucemi a násilnými rekrutýrkami.

Od počátku 19. století datuje se všeobecný rozmach obchodu a průmyslu, jež umožnily důležité vynálezy. Tak v r. 1841 zahájena doprava na Severní dráze (na Vlárské trati až r. 1883), r. 1842 zřízen v Bzenci poštovní úřad, r. 1848 postaven cukrovar, rafinerie lihu a octárna jsou z doby pozdější.

BEZ ROBOT.

Revoluční rok 1848 přinesl velkou úlevu zrušením poddanství lidu selského. Vzrušil obyvatelstvo bzenecké do té míry, že se zde udál i nesmělý pokus o zřízení národní gardy. Zrušením roboty napřímila se páteř lidu, který od té doby pozvolna sice, ale tím bezpečněji prožíval hospodářské i národní obrození. Začínal sbírati síly k dalšímu vzestupu na poli kultury, aby dohnal vše, o co nepřízní osudu a staletým útiskem byl ochuzen.

Roku 1850 přeneseny byly gruntovní knihy do Uh. Ostrohu. Tímto činem byl Bzenec zbaven posledního úřadu, jímž byl do té doby nadřazen svému okolí. Sestupná linie od krajského města k provinciálnímu byla ukončena.

V polovici 19. stol. rozhodl se syn hraběnky Emilie Vilém zbořit starý zámek a postavit nový. Se stavbou započato roku 1855. Ale podvody při dodávkách materiálu zvýšily náklad stavební do té míry, že hr. Vilém rozrušen se zastřelil. Zámek je vystavěn ve slohu anglické gotiky, ale jeho II. poschodí uvnitř je dosud nedokončeno.

Naproti zámku vystavěla nábož. obec židovská r. 1860 podle plánu architekta Förstera z Vídně synagogu za 60.000 zl. na místě staré modlitebny.

Za války prusko-rakouské v r. 1866 zaplavilo pruské vojsko Moravu. Bzencem protáhlo 1.400 pruských vojáků. Stravováním vojska, rekvisicemi a přípřežími město značně trpělo. Na choleru, jež potom řádila, zemřela 131 osob.

Po válce nastává doba klidného hospodářského růstu. O šíření vzdělání a národního uvědomění starají se vedle trojtřídní školy první spolky. Tak roku 1882 vzniká zároveň s hasičským odborem Tělocvičná jednota Sokol, jež z nepatrných začátků v rukou několika nadšených vlastenců svými ideami a činy stala se hybnou pákou tělesného, duševního a mravního rozvoje českého člověka v Bzenci.

Téhož roku byly postaveny jezdecké kasárny, v nichž je nyní umístěn dělostřelecký pluk 125.

Značný krok kupředu učiněn založením zemské rolnické a vinařské školy r. 1885 a zřízením r. 1898 měšťanských škol podle plánů arch. Dom. Feye nákladem 200.000 K.

Za světové války r. 1917 prodáno bzenecké panství hr. Ant. Magnisovi ve Strážnici.

V OSVOBOZENÉM STÁTĚ.

Rok 1918 znamená hluboký mezník v dějinách našeho národa, neboť přinesl nám vytouženou svobodu. Setřeli jsme prach staletého otroctví.

Jedním z nejvýznamnějších revolučních činů bylo navrácení půdy lidu. Pozemkovou reformou rozparcelována z větší části půda bzeneckého panství, z něhož zůstává jen zbytkový statek, náležející řediteli hosp. školy v. v. Ing. L. Dedkovi a lesy, jež ponechány mimo zábor se zámkem a polovicí parku dosavadnímu majiteli.

Bývalý panský pivovar koupila Tělocvičná jednota „Sokol“ za 186.000 Kč. Upravila jej nákladnou adaptací pro své účely, aby mohla v radostném rozmachu popřevratovém zachytiti a usměrniti všechny síly, jež směřovaly k povznesení lidu po stránce tělocvičné a národní.

NĚKOLIK POZNÁMEK KULTURNĚ-HISTORICKÝCH.

Bzenec odedávna je po našich vlastech znám výbornou zeleninou a daleko proslulým lahodným vínem, o kterém pěl chválu již veršovec z doby Rudolfa II., Šimon Lomnický z Budče. Měl ve Bzenci bohatého strýce Tomáše (Zelenku) Lomnického (bydlil v domě na Dol. náměstí — nyní hotel Skála), jemuž věnoval svou knížku veršů „Tobolka zlatá“, vydanou r. 1615. Ve svém „Výkladu na otčenáš“ vzpomíná Moravy slovy: „Kdež jsem též osobně býval, z mládí slušný fedruňk míval”.

Četné šlechtické rody mívaly v Bzenci své vinohrady. Tak v zápisech se dočteme, že sám J. M. urozený pán Petr Vok, vladař rodu Rožmberského, měl se svou manželkou, urozenou paní Kateřinou z Ludanic 3 čtvrti vinohradu v Horní hoře; vinohrad ten darovali r. 1600 starším Jednoty bratrské v Bzenci.

K zvláštnostem bzeneckým patří proslulé sklepy, které se skrývají v řadách i jednotlivě pod svahy Starého hradu. Je v nich složena na zimu zelenina a v úrodných letech dostatek dobrého vína. Vinaři se rádi v nich zastavují po těžké práci na doušek vína, aby se občerstvili. I cizí příchozí bývají přátelsky pohoštěni.

K nejvzácnějším památkám bzeneckým nesporně patří dvě prastaré lípy v zámeckém parku. Mladší lípa, nemajíc dostatek půdy (vyrostla na sklepě) a zbavena již většiny větví, pozvolna odumírá. Její starší družce, přes 800 let staré, vichřice rozvrátily kmen na několik dílů, které s větvemi spočívají na trojdílném lešení. Vykotlané části kmene s uzlovitými větvemi jsou dosud čilé a zabírají kruhovité prostranství, vroubené ochrannou hradbou mladších lipek. Zasedneš-li v máji ve stínu její rozložité koruny, nasloucháš v zadumání líbeznému zpěvu ptactva a bzukotu včel. Listí věkovité lípy jako by ševelilo jemným vánkem veselé i trudné zkazky dávných dob. Dva vzácné stromy — dvě vrásčité stařeny kloní se k zemi a prosí: „Chraňte nás před zlomyslnou rukou bezcitných lidí, kteří mrzačí naše větve. — Chceme žít!“

Kéž stanou se tyto lípy svědkyněmi lepší budoucnosti města Bzence v osvobozené vlasti!

V leptu provedený obraz od odb. uč. Ctibora Šťastného znázorňuje starší lípu. Historické údaje vyňaty z „Pamětí města Bzence“ od Jos. Hanáka.

ČESKOSLOVENSKÉ SPOŘITELNY

mohly ve zlých dobách splniti ve všech směrech svůj úkol jen proto, že se za všechna leta svého blahodárného působení neodchýlily od svého poslání: opatrovati věrně úspory, které jim svěřily všechny vrstvy obyvatelstva.

Dr. KAREL TRAPL, ministr financí ČSR.


Úřední místnosti:

Masarykovo náměstí č. 326

Otevřeno: od 8-12, od 13-15 hodin; v sobotu od 8-13 hodin.

V neděli a o svátcích se neúřaduje.

Účet poštovní spořitelny v Praze č. 66 218.

Účet poštovní spořitelny v Brně č. 103 756.

Telefon č. 24.