Testamentní kniha Bzence 1727 – 1752 část druhá
Kniha je uložena v Moravském zemském archivu v Brně (F 287, inv. č. 10). Testamenty jsou řazeny dle data svého vzniku.
Vojtěch Martin
Sepsáno 5. března 1723, obiit (zemřel) 19. dubna 1723. Projednáváno 24. listopadu 1736.
Ve jménu Nejsvětější Trojice Boží – Boha Otce, i Syna i Ducha Svatého, Amen.
Já, níže podepsaný Martin Vojtěch, měšťan bzenecký, jsem od Pána Boha těžkou nemocí navštíven a může být, že Bůh můj mne touto nemocí a smrtí povolati chce. Jakkoliv se Pánu Bohu líbí, oddávám se jeho svaté vůli neboť jedenkráte jenom zemřít musím. Jsouce ještě chvála Pánu Bohu při dobrém rozumu a paměti, pořizuji v mém malém statečku a poslední vůli mou takto chci, aby po mé smrti ve všem zachována a pevně držena byla, protož také k tomu za svědky dole podepsané k sobě jsem zavolal, majíc k nim důvěru.
Předně duši Pánu Bohu poroučím a tělo zemi odkud vzato.
Za druhé: Manželce mé milé 1 achtel vinohradu na setí v Pohanech a druhý v Liščích horách a na domě 30 zl. a 1 krávu.
Za třetí: Dceři mé Apoleně achtel vinohradu na víno v Horní hoře, vedle jezuitských, 1 klučovánku vedle Matouše Bílého, 1 krávu a na domě 10 zl.
Za čtvrté: Dceři mé Magdaleně achtel vinohradu na víno v Novosadech podle Pavla Večerky, achtel na setí v Kreftech vedle Jana Kotka, 1 krávu a na domě 10 zl.
Za páté: Synu mému Frantzovi achtel vinohradu v Psích horách, půl búdy, půl Rúbanice Pod Hrází, 1 krávu a na domě 10 zl.
Za šesté: Synu mému Bertramovi achtel vinohradu v Psích horách, půl búdy, půl Rúbanice Pod Hrází, 1 krávu a na domě 10 zl.
Však z toho statku budou povinni splatit 30 zl. nejmladší sestře Lucině.
Za sedmé: Lucině achtel vinohradu na setí v Hažnekoch ležící, 1 krávu a na domě 10 zl.
Však matka bude plnomocná hospodyně ve všem až do smrti a do zrostu (dospělosti) jejich, to vše poroučím a vůli mou poslední, jak chci, aby po mé smrti zachována byla, tak zavírám a sám sebe nejvyšší ochraně Boží a jeho svaté milosti oddávám.
Stalo se v mém domě v městě Bzenci dne 5. března roku 1723.
Martin Vojtěch – měšťan bzenecký a kšaftující
Frantz Repík – ten čas purgmistr
Antonín Hučický – radní
Jelínek Václav
Sepsáno dne 16. dubna, obiit (zemřel) dne 17. dubna, publicírováno dne 29. dubna 1737.
Přítomná nebezpečná nemoc, když mě vší síly zbavila, znamená, že poslední jest, protož s tou vůlí Boží v jeho svaté ruce poroučím mou hříšnou duši.
Půl gruntu se vším příslušenstvím a hospodářstvím Karlovi, však Martin, aby při něm byl a všeho do spolku aby užívali.
Veruně a Rozáře spolem achtel vinohradu v Humenci, však matka toho všeho s dětmi do jejich vzrůstu užívati, je živiti a opatrovati má.
Kači půl Rúbanice na Školových, dvě krávy zůstanou pro obživu dětí.
Berlovi je dluhu okolo 13 zl., co na koně půjčil, ty se mají ze všeho hospodářství platit.
Marečkovi bylo dluhu 5 zl., ty se ale letos vyslouží z louky, kde se různě 1 zl. urazil.
Na pohřeb, kdyby mě Pán Bůh neuchoval, má se od Berla vypůjčit a taky ze všeho zaplatit.
S tím vůli mou zavírám a všechny Pánu Bohu poroučím.
Stalo se dne 16. dubna 1737.
Martin Šostek – radní
Lorentz (Vavřinec) Truchlík – radní
Bernard J. Hoffmann – radní písař
Pogoda Matěj
Sepsáno dne 11. května, obiit (zemřel) dne 19. května, publicírováno dne 23. května 1737.
Znamenaje, že jak staří, tak mladí, obzvláště v tento nebezpečný čas zemříti musí a já myslím, že mě to v této nemoci nemine, protož v malém statečku (ve smyslu majetku) mém takto zřizuji:
Duši mou Pánu Bohu a tělo zemi poroučím.
Manželce achtel vinohradu v Růžených, však z něj má platit ještě Martinovi 12 zl. 30 kr.
Václavu Musilovi je půjčeno na 3 vědra, Lukovskému na 3 vědra a 10 mázů, bratrovi Jurovi na 3 vědra a Novákovi na 1 vědro.
Z toho 5 věder na mše svaté a 5 věder manželce. Na funus (pohřeb) je 6 zl., ostatek dá žena ze své pětítky.
Krávu manželce.
U matky půl vozu na prodej a peníze dát na mše svaté.
Jsou čtyři bečky vína u matky. Z těch tři na prodej a na mše svaté, čtvrtá patří ženě.
Dne 11. května 1737.
Jiřík Souček – purkmistr
Bernard Jakub Hoffmann – radní písař
Mišíková Dorota
Obiit (zemřela) dne 7. března 1737, publicírováno 20. března 1737.
Ačkoliv sice Dorota Mišíková ve svém testamentu achtelem vinohradu v Novosadech tam disponírovala, nicméně poněvadž ten vinohrad matka Dorota za živobytí svého hned roku 1729, přijdouce k právu horenskému, sama dobrovolně Antonínovi připsati dala, jej jemu z lásky mateřské přejíce. Dnešního dne za purkmistrovství pana Jiříka Součka, v ouplné sehsi (sezení) spořádáno, aby Antonín Mišík vinohrad beze vší překážky užíval, s tou výminkou, která se v knize horenské nachází, že žida Lazara Abraháma má spokojit a co nebožka matka za chléb dlužna zůstala, zaplatil.
Barbora dostala krávu a nábytky domácí za opatrování a služby až do smrti matce učiněné.
Ostatní legata zůstávají (v platnosti).
Dne 30. září 1737.
Fabián Václav
Obiit (zemřel) 13. prosince 1737, publicírováno 31. prosince 1737.
Znamenaje celého života, duši mou Pánu Bohu poroučím.
Synům Václavovi a Ignáci každému půl achtele vinohradu v Růžených zanechávám.
Dceři Kateřině barák i Lázec (Lázce – název luk u Bzence), však matka tím vším má vládnouti a do smrti své bez překážky to užívati, však dluhy spravedlivé z toho platiti má.
Dne 11. prosince 1737.
Jan Baťka – radní
Šebestka Lida (Šebestová Ludmila)
Zemřela 20. ledna, publicírováno 28. ledna 1738.
Za starého Kotka prodal se jeden achtel vinohradu bez naší vůle za 40 zl., z toho se zaplatila kontribuce 16 zl., Hrbáčkovi dluh zaplacen 15 zl. a Vacenovskému hoferská daňka 48 kr., ostatek je za starým Kotkem.
Roku 1736 Kruzovi Josefkovi půjčila 10 zl., ze kterých měl dávat ročně 1 vědro vína, však nedal vína ani kapitálu.
Martin Bendr je dlužen 5 zl., Martin Kutný 2 zl., Martin Stavianý (Stavjaný) přijal na jalovicu, tu je povinen.
Tři kusy peřin synovi Francovi.
V truhle rukavice, fěrtoch a sukně synovi, ostatek hospodyni, peněz jsou 2 zl. 2 kr.
Pavel Orlický – radní
Bernard Jacob Hoffmann – syndik
Vacenovský Melichar
Jináč nemyslím, než, že tato nemoc má poslední jest, protož vůli mou s Božskou vůlí sjednocuji a jemu duši mou poroučím.
Dceři Dorotě dům můj odkazuji, však matka do provdání Doroty hospodyní má být, tak aby se nic nezmrhalo. Více jí achtel vinohradu v Prostřední hoře, půl Rúbanice a jednu jalůvku.
Manželce achtel v Horní hoře a záhon od Klučky k užívání do smrti, 2 jalovice a 2 ovce. Zeť si půjčil na Rúbanici 18 zl., která stojí za 25 zl., protož ostatních 7 zl. doplatí.
Dceři Veruně půl achtele na Starém hradě, však složí 15 zl. hotových, z těch všech peněz zaplatí kontribuci 1 zl. 13. kr. 3 gr. fundaci a ostatek na mše svaté.
Ještě dceři Dorce polštář a duchnu a ženě 3 polštáře.
Ostatek co v domě jest a pozůstává, to ať spolu užijí.
Vína je dlužno 18 věder, to se má ze všech vinohradů platit.
Dne 3. února 1738.
Lorentz (Vavřinec) Truchlík – radní
Jan Demazi (Demasý) – radní
Bernard J. Hoffmann – syndik
Notandum (poznámka): Spořádalo se ten den, totiž 8. února 1738, že vinný dluh činí a na peníze uveden byl a vyneslo to 22 zl. 30 kr. Tak vedle vzatého dědictví uznáno, aby dala Dorota 15 zl., Josef nebo Veruna 7 zl. 30 kr. Do důchodu (městského) dá Dorota 2 vědra, Veruna 1 vědro.
Ut supra (zkráceně – stalo se data svrchu uvedeného).
Fabián Jan
Sepsáno dne 12. dubna, zemřel 13. dubna, publicírováno 17. dubna 1738.
Sešlost věku člověka sama od sebe jest nemocí, protož přichází k 76 letému dříve smrt než delší živobytí, protož následující pořádnost činím: Duši mou v ruce Božské poroučím a tělo, aby řádem slavného bratrstva pohřbeno bylo, žádám.
Dceři půl achtele v Greftech vedle židového, druhá polovice od Solgového, z kterého však židovi Berlovi beze všeho interhesu (úroku) a o to s ním se domluviti mají – 77 zl.
Na pohřeb na gruntu mám 10 zl., z těch se udělá prostý pohřeb, ostatek na mše svaté.
Žid nemá víc inetendírovat, nýbrž ještě od loňska 1 zl. dodat a 10 ½ mázu vína, co více vzal.
Actum (stalo se) dne 12. dubna 1738.
Frantz Mareček – radní
Jan Demasy – radní
Bernard J. Hoffmann – syndik
Čumr Jan
Sepsáno dne 4. května, obiit (zemřel) dne 24. května, publicírováno 2. června 1738.
Když zdravý člověk smrt vždycky v očekávání má, ten více připraven je. Já jsouce těžkou nemocí od Boha navštíven, protož abych v statečku (majetku), milostí Boží mně propůjčeném, dle dobré paměti spořádal a takto míti žádám.
Za prvé: Duši mou Pánu Bohu poroučím, v naději, že cena nejdražší krve Krista jí prospěšná bude k životu věčnému.
Za druhé: Tělo pak mé, aby řádem církevním, odkud pošlo, tam odevzdáno bylo.
Za třetí: Na Dubových půl Rúbanice, vedle pana polesného, manželce a půl Sidonii.
Za čtvrté: Půl achtele vinohradu v Psí hoře manželce a půl Sidonii.
Za páté: Achtel na setí v Pohanech do matčiné smrti mají s dcerou spolu užívat a po matčiné smrti co bude koštovat (stát) na mše svaté za mne, mou rodinu, mou manželku a její rodinu a Floriána v 40 zl.
Za šesté: Dům na prodej, peníze polovic matce a dceři, aby sobě barák koupily, který po smrti matky dceři patřiti má, druhá polovice peněz na mše svaté za svrchu psané osoby.
Za sedmé: Novák je dlužen 30 zl. Ty když složí, připadnou k svrchu psaným a z toho kapitálu a z něj vycházejícího interhesu (úroku) má být určena fundace za jmenované osoby.
Za osmé a naposled: Nezbední synové Jakub a Ignác pro mnohé příčiny, z kterých pro množství a s bolestí srdce vyslovit nemohu a ze všeho vyvrhuji, že mě jeden starým býkem jmenoval a zas, že já šibenici jsem zasloužil než oni. Truhly mně vylámali, mě obkrádali a tak zarmucovali, že pro ně ze světa jít musím.
Protož aby se jináč nestalo, pro Boha prosím, sice před soudem Božím to stužovati budu.
Actum (stalo se) 4. května 1738.
Jan Baťka – radní
Petr Ostrezi – radní
Bernard Jakub Hoffmann – syndik
Herman Melichar
Ve jménu Páně Amen.
Já, Melichar Herman, jsouce ničen a starostí obtížený, nýbrž i těžkou nemocí (kterou skrze vůli rád od ruky Všemohoucího mého Stvořitele přijímám) navštívený, při dobrém rozumu mém, s dožádanými níže psanými svědky, vůli poslední svou takto zřizuji:
Za prvé: Duši mou tomu kdo jí stvořil, mému Bohu a tělo zemi poroučím.
Za druhé: Z Greftu (Krefty – jedna ze zdejších viničních tratí) polovici vína manželce, který syn Josef dělati má a druhou polovici vína má brát, poté jeho celý svobodný buď.
Za třetí: Rúbanice Za Mostkem půl matce s Josefkovou vinnou horou, a druhá polovice Josefkovi.
Za čtvrté: Z toho statku (majetku) Josef má platit 25 zl., totiž zde 5 zl., Kapucínům do Kyjova 5 zl., Františkánům 5 zl., Karmelitánům 5 zl., bratrům sv. Jana 2 zl. 30 kr., sem na zdejší chrám Páně 2 zl. 30 kr.
Za páté: Cokoliv buď málo neb mnoho, mimo tohoto co oznámeno, poroučím manželce.
V Bzenci dne 23. dubna 1738.
Pavel Kotek – svědek toho
Bernard Jakub Hoffmann – syndik
Jureček Václav (Jurečka Václav)
Ačkoliv člověk mladý jsem, však jako starý umřít musím. Pročež nemaje svého téměř nic, protože od manželky větším dílem všechno pochází, duši mou Bohu poroučím.
Dům dceři Tereze s manželkou odkazuji do smrti. Kdyby však dcera zemřela, tehdy manželce s mladším synem Martinem.
Matúšovi pár koní.
Martinovi půl achtele v Horní hoře a čtvrt Rúbanice manželce.
Dluhy, které se nacházejí, ze všeho platit se mají.
Dne 31. října 1738.
Podepsán – Petr Ostrezi.
Dne 5. prosince, když vdova hospodářství nemohla dostatečně zastati, jest k ní připojen její švagr Ondřej Jureček, který jí ve všem pomáhati má. Což když učiní, má brát a tržiti díl oziminy a polovic jarného setí. Co se všech oprav tejče, spolu trpiti mají (oba dva se podílejí na nákladech).
Solga Pavel
Duši Pánu Bohu poručil a tělo zemi, dům na prodej a z toho patří obci dluh 7 zl. 30 kr., ženě Evě 7 zl. 30 kr., na pohřeb 5 zl.
Vinohrad matce do vzrůstu dítek ať užívá a dluhy z něj platí, potom všem dětem, kráva matce.
Dluhů je Šebestiánu Orlickému 14 zl., Jakubovi Niklovi 15 zl.
Vína za milost vrchnost jsem Hrbáčkovi povinen 6 věder.
(vepsáno jinou rukou)
Léta Páně 1760 dne 3. prosince za purkmistrovského úřadu pana Pavla Petra Kotka, radních pánů Antonína Mišíka a ostatních pánů radních památka se činí, kterak pan Vlasák a Martin Gistr se potahovali na své podíly nadepsaného vinohradu. Potom však se přátelsky porovnali, Martin Gistr dal se spokojiti třemi rýnskými a Jan Vlasák pěti rýnskými, a tak jeden na druhém nic více co k potahování míti nebudou.
Actum et die ut supra (stalo se data svrchu uvedeného).
Post scriptum: takové peníze vyplatil Martin Hertl.
Pavel Petr Kotek – purgmistr,
Antonín Mišík – radní,
Josef Bič – radní,
Jiřík Pokorný – radní,
Josef Pazurek – syndik.
Ochmanová Teresia
Sepsáno 9. 12. 1739, obiit (zemřela) 1. ledna 1740, publicírováno 23. ledna 1740.
Ačkoliv v rozdílech (knihy rozdílů) dceři Anně achtel vinohradu v Horní hoře připadl, však jí dává achtel na Starém hradě za něj a Horní hora, aby se prodala.
Anči Rúbanice, která se ze zatížených peněz vyplatí.
Vinohrad Hažnek na prodej.
Půl domu má manžel na smlouvách zadaného, ten jemu zůstává a jestli chce druhou polovici na dluhy splatit, bude jeho celý.
Polštář plný manželovi, ostatek dceři.
Ženské šaty dceři Anně, dále jí dvě šněrovačky, obrazy a ostatní věci při domě.
Náčiní ve sklepě je 20 věder, z toho Jurečkovi 11 věder, Stavjanému 5 věder a manželovi 4 vědra.
Dluhy: Lozrovi 26 zl. Z vinného užitku pak Karlovi 2 zl. 42 kr., Ignácovi 1 zl. z interhesu (úroku), bratrství sv. Jana 2 zl., jalůvku v dluhu 6 zl. Stavjanému.
Na pohřeb ze statku 5 zl. Z pětítky vzal muž 5 zl. a ona v nemoci 5 zl., u Stavjaného 1 zl.
V Bzenci dne 9. prosince 1739.
Martin Šostek – radní
Jan Jašek – radní
Bernard J. Hoffmann – syndik
Hodoňský Martin
Sepsáno 22. března, publicírováno 28. března 1740.
Poněvadž já jsouce touto přetěžkou nemocí od nejvyššího Boha mého navštíven, patrně znamenám, že počat z krásného vladařství a z jeho svrchovaného hospodáře učinění a nyní do věčnosti odebrati se musím, protož při zdravém rozumu v mém statečku (majetku) tuto pořádnost činím:
Za prvé:
Duši mou Pánu Bohu odkud pochází a tělo zemi, aby řádem křesťanským pochováno bylo, poroučím.
Za druhé:
Manželce mé milé půl achtele v Klíně (Klíny – název jedné z viničních tratí), Rúbanici od meze, v roli záhon veskrz a za ním záhonek veskrz se zeleninou do její smrti. Po její smrti připadne zase ke gruntu.
Jakož jeden záhon z nové zahrady od Matiášového soumezí za potokem i s Marínou až do smrti má užívat, po smrti připadne Maríně.
Více jí manželce víno ve sklepě 18 věder i v rathauze (radnici) na dluhy a na pohřeb.
Za třetí:
Maríně (nejspíše zkráceně Marianě) achtel v Novosadech, půl gruntu s matkou. Do roku kdyby se neporovnaly, mají mít dole světnici a Babuša (Barbora) je má vyplatit.
Za čtvrté:
Babuši půl gruntu a ona hospodyní má být a s matkou a Marínou kdyby se porovnati nemohly, je vyplatiti má. Více jí achtel v Kněží hoře.
Nábytky domácí všechny tři spolu a ostatek co je manželce s Marínou.
Pro Boha prosíce aby tato vůle má zachována byla, všechny Pánu Bohu poroučím.
Dne 22. března 1740.
Martin Hodonský
Jan Baťka – radní
Martin Šostek – radní
Bernard Hoffmann – syndik
Musilka Susanna (Musilová Zuzana)
Sepsáno 11. dubna 1740. Publicírováno 20. dubna 1740.
Barák (odkazuji) samotné Anně. A nezbednému synu Josefovi nic, skrze 4 příčiny. Za prvé: když jsem jej z bezbožnosti pro jeho kurvu kárala, on mně ještě povídal, že jsem já větší kurva vyškrábaná a rozvrtaná než oni. Za druhé: do dveří mnou udeřil a dveře mnou vyrazil, až 5 žeber mně obrazil, musila jsem 6 neděl ležet. Za třetí: o stěnu mnou udeřil, až jsem nevěděla co dělat a myslil na zabití. Za čtvrté: tahal mnou až do síně a prostovlasou mě nechal ležet. Není tedy hoden sem vstoupit, já jsem ten barák těžko vystavěla a musila jsem, co mého vlastního bylo, prodat.
Vinohrad taky Anně a žádnému jinému. Jura, co je na vojně, dostane Josefův vinohrad, kdyby se vrátil a pokud se nevrátí, může a má ho Josef užívat.
Z vinohradu dá Anna 6 zl. na mše svaté.
Martin Šostek – radní
Jan Jašek
Bernard J. Hoffmann – syndik
Richmach Bartoň (Bartoloměj)
Sepsáno dne 10. října, obiit (zemřel) dne 12. října, publicírováno dne 25. října 1740.
Vidouce Bartoň Richmach, že by jeho přítomná nemoc tělo s duší rozděliti měla, protož při zdravém rozumu před námi vůli svou poslední vyjevil a aby se tak stalo, poníženě prosil.
Nesmrtelnou duši svou v ruce Boží, které ji stvořili ráčil a tělo zemi odporučil.
Barák synům Jakubovi a Josefovi.
Achtel vinohradu v Hažnecích Maríně a Barboře po zaplacení dluhů, z kterého vinohradu každá dá bratrům po 10 zl.
Matka volné místo má mít v baráku a s dětmi se živit, též i dluhy z vinohradu platit.
Krávu matce, aby dětem od ní odsazovala.
Na Rúbanici Franc Chmel půjčil 42 zl., ostatek doplatí do 60. zl a bude jeho.
Dluh staršímu Sablovi na víno 11 zl. a Loblovi vína 6 věder, které se budou platit z vinohradu.
Pohřeb skrovný se mší svatou zaplatit má žena Anna.
Dne 10. října 1740.
Poznámka: Ten večer položil Chmel 2 zl.
Jakub Chmel – radní
Bartoň Baďura – radní
B. J. Hoffmann – syndik
Sigmund Pavel
Poručil duši svou Pánu Bohu a tělo zemi.
Dceři Justýně půl achtele vinohradu na víno v Horní hoře a prázdnou pětítku.
Ženě Barboře čtvrt Rúbanice k jejímu užívání, vinohrad ale bude žena užívat do provdání dcery a zaplatí dluh židovi 5 zl. 18 kr. a jedno vědro vína.
V Čihůvce měl k užívání půl achtele po smrti matky na setí. Poněvadž ale Pán Bůh jej dříve než matku povolává, má naději, že matka tomu odporovat nebude, aby se z něj pohřeb zaplatil a na 2 mše svaté za jeho hříšnou duši zde a Karmelitánům po 1 zl. dáno bylo.
Ostatní všechno Bohu poroučí.
Dne 18. října 1740.
Jan Kučera – radní
Jan Baťka – radní
Poznámka:
Při publicírování tohoto testamentu se předneslo, že matka placení toho odepřela. Bylo tedy uloženo vdově Barboře, aby si peníze na zaplacení pohřbu a mší svatých obstarala a ten půl achtel pro sebe neb dceru osvobodila, což když se s tím, po smrti matky Sigmundky náležejícím, celý jí spravedlivě připadnouti má.
Pogoda Jan
Po odevzdání duše v ruce Božské a těla zemi takto s ostatním statečkem zřídil:
Tomáši půl achtele vinohradu v Prostřední hoře a díl na Heřmance.
Martinovi půl achtele v Prostřední hoře a díl na Oběšených.
Achtel vinohradu v Hažnecích manželce Rozáře, jakož i dům k její dispozici, čehož všeho žena do vzrůstu chlapců užívati má.
Dluhy ona má platiti, totiž Kopřivovi 11 zl., sestře Marii 11 zl. a Markovi 3 zl. 30 kr.
Dne 17. listopadu 1740.
Bartoloměj Baďura – radní a svědek
Braunerová Lucina
Sepsáno 25. února 1741, publicírováno (zveřejněno) 20. března 1741.
Jsouce těžkou nemocí navštívena, před námi své mínění a poslední vůli vyjevila, kterak ten vinohrad v Kněží hoře, o který ji Jura Kutný z Olšovce přemluvil a ona sama nad sebou skrze bolesti mřetá byla, takže to povolení dala a poněvadž peněz od Kutného nepřijala, nýbrž co jí odpočítal, ležeti nechala, tedy za prodaný se nepočítá. Proto pokud při dobré paměti stojí, tedy dovoliti nechce, aby Kutnému připadl, ale když už jej jedenkrát na smlouvách svému Václavovi zavdala, přitom má zůstati a jemu Václavovi připadnouti má. On ale z toho vinohradu má pohřeb zapravit a 6 zl. na mše svaté složit.
Pro Boha prosíce, aby při její vůli zůstalo.
V Bzenci dne 25. února 1741.
Frantz Mareček – radní
Jan Jašek – radní
Bernard J. Hoffmann – syndik
Gazdová Veruna (Gazdová Veronika)
Sepsáno dne 19. března 1741, obiit (zemřela) dne 22. března 1741, publicírováno dne 5. dubna 1741.
Jsouce těžkou a nebezpečnou nemocí navštívena, v tom, co jejího vlastního bylo, při dobré paměti, takto disponírovala:
Martinovi:
Dům, který Martinovi poručen jest, nechť se v to pan purkmistr vloží, aby sirotek nebyl oloupen. K tomu domu se má jemu vydat jeden polštář, plachta a na něj obzvláště pamatovat, aby hladem nezemřel a nebyl opuštěn. Rúbanicu na Školových Martinovi, ne aby ji muž sobě dal připsat.
Josefě:
Dva polštáře, duchnu, jednu plachtu malou, druhou hrubou (velkou), více jednu plachtu koudelnou, jednu konopnou a jeden obrus (ubrus), kamizolku cajkovou (cajk – pevná bavlněná látka) a modrou sukni.
Anéži (Anežce):
Dva polštáře, duchnu a plachtu vyšívanou, plachtu koudelnou, jednu konopnou, jeden obrus, jednu černou kamizolku a modrou sukni.
Muži:
Dobytek, bude-li dobrý otec, taky jim něco udělí, pakli ne, před Pánem Bohem to zodpoví. Ostatek všechno, jak stojí i leží, jemu skrz malé dítky, i to co jest jiného, zanechává.
Dne 19. března 1741.
Jiřík Souček – radní
Michal Greisl – radní
B. J. Hoffmann – syndik
Baďura Jan
Sepsáno dne 25. března 1741, zemřel dne 29. března 1741, publicírováno dne 5. dubna 1741.
Jsouce věkem sešlý a těžkou nemocí navštívený, svou poslední vůli před námi vyjevil takto:
Za prvé: Duši svou Pánu Bohu, který ji stvořil, řečený odporučil a tělo ku křesťanskému pochování odkázal.
Za druhé: Dům má sobě Jakub připsaný, protož při tom zůstati má.
Za třetí: Janovi půl achtele v Prostřední hoře a půl Rúbanice Pod Hrázou.
Za čtvrté: Maríně (Marianě) a Kači, každé půl achtele v Růženém.
Za páté: Matce půl Rúbanice a volné místo v malé světnici k bývání do smrti, smí vším vládnouti a dluhy platiti má. S tou půlkou Rúbanice ale před smrtí volně disponírovati může, a Rúbanici Na Skříňce (Skříňky – název luk u Bzence).
Za šesté: Řemeslnické nářadí dvěma synům, vinné náčiní ale všem k podělení zanechává.
Za sedmé: Dluhy, které se platiti mají, jsou:
- Berlovi vína 10 věder,
- Marku Beranovi 1 vědro,
- Slavíkovi v Olšovci 5 zl.,
- Martinovi Slavíkovi 2 zl. 12 kr.,
Dne 25. března 1741.
Petr Ostrezi – radní
Jan Jašek – radní
Bernard J. Hoffmann – syndik
Notandum (poznámka) ze dne 5. dubna 1741. Při publicírování tohoto testamentu se předneslo, že testator mnoho toho opomněl, což bedlivě vyšetřeno a spořádáno bylo:
Matka má z užitku platit předně vdově Hodoňské 4 zl. (jinou rukou připsáno – Ty 4 zl. spořádané dne 5. 12. 1741 roku matka Baďurka má dát a platit Hodoňské 3 zl. a syn Jakub 1 zl. při vinném užitku z roku 1742.), Pavlu Slavíkovi 5 zl., Martinu Slavíkovi 2 zl. 12 kr., Marku Rachvalovi 5 zl., Marku Hlavovi vína 7 věder 31 mázů, Marku Beranovi 1 vědro vína a Berlovým erbům krom výše uvedeného ještě 2 vědra vína, totiž z roku 1741 jedno vědro a z roku 1742 jedno vědro vína.
Dole v zápisu domovním Jakuba Baďury, nebožtík otec Jan 30 zl. k své dispozici na domě zanechal, které, poněvadž v testamentu zmíněny nebyly, má je Jakub Baďura takto vyplácet: sestře Kači 10 zl. a Maríně 10 zl. (jinou rukou připsáno – Těchto 10 zl. je dne 26. května 1761 docela zaplacených, to jest ženě Lorence Súčka.), ostatních 10 zl. zůstává při gruntu, však sestrám platit má od starší ročně po 2 zl., začínajíc od roku 1742. Na místě těch 10 zl., které při domě zůstati mají, Jakub má vyplatit Markovi dluh. Na pohřeb vyplaceno 7 zl. 30 kr. a sice do roku pořád zbylého. Penězi hotovými nebo vínem jak v ceně bude, z kterých sám slíbil dát jedno vědro vína.
Matka ale jak svědkové v knize městské poznamenaní vysvědčili, že otec Jakubův na smlouvách zadal a jemu zanechává, totiž kus Rúbanice Pod hrází na fúrku sena.
Stalo se za purkmistrovství pana Pavla Kotka v ouplné sehsi (sezení) dne 5. dubna 1741.
Ryndák Jan
Sepsáno 19. dubna, obiit (zemřel) dne 20. dubna, publicírováno 25. dubna 1741.
Míníce on, že jej skrz přítomnou těžkou nemoc, jeho svrchovaný stvořitel k věčnosti povolává, protož po zaopatření duše tělo zemi odporučil a v ostatním statečku (majetku) před námi, k tomu povolanými, disponírovat jak následuje:
Za prvé:
Barboře půl achtelu v Horní hoře, aby tak měla celý achtel, jakož čtvrtku Rúbanice na Školových do její smrti a po její smrti jejím dětem a jednu vinnou bečku.
Za druhé:
Anči dům nezávadný (bez dluhu), jeden achtel v Horní hoře, tři čtvrtky Rúbanice na Školových, dvě krávy, jeden a půl bečky na víno, polovinu domácího nábytku s Marínou (Marianou) a polovic ušípaných (vepřů) s ní.
Za třetí:
Marianě barevnou krávu, Rúbanici na Dubových, jeden achtel v Cukmantlích, jeden a půl bečky na víno, polovinu domácího nábytku s Ančou a polovici ušípaných s ní.
Jedna bečka vína z roku 1739 má se vyšenkovat, z peněz 4 zl. na mše svaté, ostatek dětem, aby chlebové koupily.
Pro Boha prosil, aby všichni při této jeho vůli byli a aby se neměnila.
Dne 19. dubna 1741.
Petr Ostrezi – radní
Jan Jašek – radní
Bernard J. Hoffman – syndik
Brázda Jan
Sepsáno 24. dubna, obiit (zemřel) dne 30. dubna, publicírováno 5. května 1741.
Ve jménu Nejsvětější a Nerozdílné Trojice Amen.
Poněvadž den po dni síly mě ubývá, a taky dobře mně známo, že člověku nic jistějšího na tomto světě není, jedině smrt. Protož pokud dobrou paměť mám, v mém až posavaď pozůstalém statečku takto zřizuji.
Za prvé:
Předně duši mou do pěti ran Pana Krista, tělo ale zemi k pohřbu křesťanskému odevzdávám.
Za druhé:
Mé manželce poroučím Rúbanici na Dubových vedle Jakuba Kučery.
Item (kromě toho, dále) manželce poroučím čtyři bečky vína, jedna z roku 1737, ostatní tři z roku 1739, z té příčiny, poněvadž vinohrad na ni se nedostává.
Z toho vína má manželka ať mně statečný pohřeb udělá, item z toho vína ať 10 zl. na mše svaté za mou duši velebnému panu děkanovi zdejšímu dá.
Za třetí:
Antonínovi poroučím mladý Hažnek (název jedné ze zdejších viničných tratí – zde myšlen vinohrad ve jmenované trati) vedle Bernarda Strnada, jednu krávu a jednu prázdnou vinnou bečku. Item z toho vína šaty nové ať si sjedná a jeho při cechu ať za tovaryše vyplatí.
Za čtvrté:
Anči poroučím starý Hažnek vedle Jana Adamce, jednu krávu a jednu prázdnou vinnou bečku.
Za páté:
Tereze poroučím achtel vinohradu v Novosadech vedle Martina Chmele ležící, jednu krávu a jednu prázdnou vinnou bečkou.
Za šesté:
Cyrilovi, poněvadž nejmladší jest, poroučím dům vedle pana Pavla Orlického ležící, a to za zaplacený tak, aby žádnému z pozůstalých dětí z takového domu nic do konce k placení co měl, ani aby se z nich někdo toho neopovážil žádat.
Za sedmé:
Manželka má a jeho matka (Cyrila), ta ať v tom domě do své smrti místo má.
Za osmé:
Item Cyrilovi jeden achtel vinohradu poroučím v Liščích horách vedle France Sovy ležící, jednu krávu a jednu prázdnou vinnou bečku.
Za deváté:
Evěna ta již jest vydělena, tedy s tím spokojena býti má a musí.
Co se dotýče věcí v domě ležících, ty všechny manželce k obživení dítek a dětem vinohrady zanechávám.
Za desáté:
Frantz (František) Cvrček (později psáno Švrček) je mně dlužen 10 zl. 30 kr., ty manželce k dostání poroučím.
A tak pro Boha prosím a žádám, aby tato poslední vůle moje ve všem přijata a chráněna byla.
Stalo se v městě Bzenci dne 24. dubna 1741.
Jan Brázda – měšťan bzenecký
František Jurečka – svědek
Smetana Mikuláš
Sepsáno dne 27. května, obiit (zemřel) dne 28. května, publicírováno (zveřejněno) dne 2. června 1741.
Jsouce on věkem sešlý, velikou prací zemdlený a nemocí od Pána Boha navštíven. Nic jiného z toho nezavírá, než že se navrátiti musí, odkud přišel, a před soudce se postaviti a protož v malém svém pozůstalém statečku (majetku) takto zřizuje:
Václavovi jeden achtel vinohradu v Horní hoře vedle Jana Martinkovského, však aby z něj následující dluhy platil:
- Lazaru Berlovi peněz 15 zl., však z něj peněz mělo se srážet každý rok 2 zl. za pětku (nádoba o obsahu 5 věder) vzatého z toho vinohradu,
- Hrbáčkovi dluh 4 vědra 26 mázů vína,
- u Lazara vypůjčil roku 1728 na louku za domem 8 zl., z té sobě měl srážet každý rok 30 kr. až do patnáctého roku pokud ji užíval, však na ni vzal revers bez vědomí jeho,
- dále z toho vinohradu povinen bude zaplatit pohřeb se mší svatou.
A pro Boha prosí, aby se to zastávalo. Kdyby se to zastávalo a ti židé se spírali, tak on více dlužen není.
Stalo se v Bzenci dne 27. května 1741.
Jakub Grul – radní
Petr Ostrezi – radní
Jiřík Ručka – radní
Goltmann Pavel (Goldmann Pavel)
Dnes, níže postaveného data, v úplné sehsi (sesse – zasedání) za purgmistrovství pana Pavla Kotka, spořádán testament Pavla Goltmana ze dne 9. května 1738.
Činění:
Poněvadž před smrtí svou, která 19. května 1741 nastala, pořádnosti mezi dítkami ze dvou manželek zplozených neudělal, na žádost erbů (dědiců) vyrovnáno:
Franckovi dům se zahradou a loukou z kterého vyplatí 10 zl. Šimonovi a 10 zl. Kači, každoročně po 2 zl. (jinou rukou připsáno – Kači se uvolil 1 ½ vědra vína tohoto roku 1747) od staršího začnouc a 5 zl. na mše svaté.
Synu Janovi achtel na setí v Liščí hoře vedle Martina Ryndáka.
Šimonovi achtel na víno v Hažnecích vedle Jana Kotka starého a Rúbanici na Školových ve 30 zl. dluhu zanechanou a půl Rúbanice na Lazci.
Kači půl achtele na Starém hradě a půl Rúbanice na Lazci.
K slavnému bratrstvu sv. Jana Křtitele roku 1738 přijíti měl, že ale již vinohrady rozdělené jsou, zavázaly se erbové pod přísahou, že chtějí, až jim Pán Bůh pomůže, na otce a matku mšemi svatými pamatovat.
Ostatní, z první manželky zplozené děti, vida že nic nezbývá, ačkoliv křivdu snáší, od dalšího pohledávání odstoupily.
Actum (stalo se) dne 9. května 1741.
Tomu vrchnímu sezení přítomni byli:
Martin Šostek – radní
Lorentz (Vavřinec) Truchlík – radní
Bernard Jakub Hoffmann – syndik
Ochmanka Anna (Ochmanová Anna)
Zapsáno 30. července, obiit (zemřela) 1. srpna, publicírováno (zveřejněno) 22. srpna.
Znamenaje já, že těžkou nemocí obtížena jsem. Nyní se brzy vyplní to, co Bůh jednomu každému spravedlivě ustanoviti ráčil, totiž umřít. Protož pokud dobrou paměť mám, v malém statečku mém, takto zřizuji:
Duši v ruce Všemohoucího Boha, který ji stvořiti ráčil, poroučím a tělo k pohřbu křesťanskému zemi odkazuji.
Bětě chaloupku, čtyři polštáře a jednu duchnu, více jí vinohrad, neboť od ní na něj Anna přijala 9 zl. a odstoupila od něj.
Anně jednu duchnu a 2 polštáře, však teprve kdyby se měla vdát.
Francovi z vinohradu 2 vědra vína až se dluhy vyplatí, totiž Joklovi 8 zl., Janě 2 zl. a Karlu Felmayerovi 7 zl., které peníze jsou všechny pod interehsem (úrokem).
Pohřeb Běta musí platit, na který prodá můj kožich.
Pro Boha prosíce, aby se tak a nejinak stalo.
Actum v Bzenci dne 30. července 1741.
Anna Ochmanka
Martin Šostek – radní
Bernard Jakob Hoffmann – syndik
Ostresi Petr (Ostrezi Petr)
Sepsáno 17. ledna 1742, obiit (zemřel) 20. března 1742, publicírováno (zveřejněno) 10. dubna 1742.
Jsouce já navštíven nebezpečnou nemocí, doposud jen v malém, o statečku (majetku) mém takto zřizuji.
Předně duši mou nesmrtelnou v ruce Boží a tělo zemi poroučím.
Manželce vinohrad v Kněží hoře a Horní hoře, kteréž jsem jí na smlouvách zadal, zanechávám. Janíčkovi (Janovi) pak dům s příslušenstvím a Růženou (myšlen vinohrad ve jmenované viničné trati). Z Růžené mají se platit spravedlivé dluhy a vrchní (hlavní) k obživě pro ně do zrostu (dospělosti) syna.
Dluhy jsou:
Machalovi 15 zl., interehs (úrok) je spravený (uhrazený).
Hrbáčkovi 10 zl., interehs je spravený do nového vína (do vinobraní).
Janu Baťkovi 20 zl., z nich (úrok) za rok vědro vína.
Panu Pavlu Kotkovi 7 zlatých.
Samuelu Masařovi činil dluh roku 1739 5 věder vína, nato jemu odvedeno čistého vína 3 vědra 13 mázů. Dluh činí tedy ještě 1 vědro 39 mázů.
Marku Beranovi 7 zl. 30 kr., ten dluh se udělal skrz strážnického žida při kupu proviantu. Nesráží sobě nic, protož velký interehs jest 9 zl. z 20 zl., což počestnému ouřadu k prostředkování zanechávám.
Krávu jednu ženě, jednu synkovi k užívání – obě do zrostu (dospělosti) syna.
Jednu duchnu, tři hrubé polštáře a jeden malý synovi.
Ušípané (vepře) pro obživení oběma.
Manželka jest zavázána syna chovati, živiti, jej cvičiti (vyučiti) dáti a jeho neopustiti.
Všechno co ve světnici jest, zůstává při domě, ale manželka to v opatrování míti bude až do zrostu syna.
Od otce Jana Kotka mám sobě na smlouvách zadáno 5 zl. na sklepě a 5 zl. na búdě (sklep a búda byly dříve v Bzenci samostatné stavby, búda v které se zpracovávalo víno, vesměs stávala přímo u vinic, sklep pro uložení vína byl blíže městu. V horenských knihách je běžnou praxí, že se o sklep dělilo více majitelů, jednoho majitele měl jen výjimečně, případně zde majitel nechával uloženo víno za poplatek více lidem). Ty nechť se obrátí na mše svaté, které velebnému panu děkanovi povinen jsem.
Od pobíraného vína k šenku starý Jan Kotek spravedlivě jest mně povinen 12 zl. a od pana Světlového k pohledávání mám 15 zl. 2 kr.
Co v obilí, mouce a na penězích jest, s tím aby se manželka od syna neodtahovala, ale jej věrně chovala a jako vlastní matka (jej) kárala a trestala.
Pro Boha prosíce, aby tato vůle má poslední ve všem chráněna a zachována byla.
Dne 17. ledna 1742.
Petr Ostrezi – testator
Martin Šostek – svědek
Bernard Jakob Hoffmann – (toho času městský syndik) svědek
Truchlík Lorenz (Truchlík Vavřinec)
Sepsáno 24. února 1742, obiit (zemřel) 6. března 1742, publicírováno 13. března 1742.
Poznamenání při dobré paměti a poslední vůle jeho Lorentze Truchlíka.
Pořádnosti mezi mou manželkou dítky mými:
Předně manželce mé jeden achtel vinohradu v Prostřední hoře, který je za její peníze koupený.
Item (dále, kromě toho) Rúbanici na Školových také mé manželce. Sklep celý také jí. Synu Frantzovi (Františkovi) dům, který stojí za 180 tolarů a bude povinen z něj splácet druhým erbům (dědicům) a matce – předně matce díl na domu 30 zl. a světničku vystavit do její smrti a matku mít při sobě dokud jí tu světničku nevystaví. A co ve stavení je všecko všelijaké hospodářství mé manželce, ten nasazený brus Francovi.
Item jeden záhon při domě, z té strany od Strážnického a 3 měřice Bzinku (název luk a části lesa u Bzence), s tou si ona má manželka vystačí do smrti.
Item synovi Francovi kovářské náčiní v kovárně, které stojí za 20 zl. I Honzovi náčiní pro kováře. Z toho kovářského náčiní bude Franc povinen matce splatit každý rok jeden tolar, pokud s ní bude a pro jednu krávu a prase místečko.
Item synovi Honzovi na domě 20 rýnských, jednu bečku a čtyřku vinnou (nádoba o obsahu 4 věder).
Item dceři Lenoře v Cukmantlích půl achtele vinohradu vedle bratra a jednu krávu.
Item dceři Lenoře na domu 20 rýnských.
Item Honzovi v Bzinku 2 záhony do matčiné smrti a po ní zbylé 2 – tedy 4 synovi.
Dluhu spravedlivého do Hradiště 10 zl., které budou povinni na 3 díly platit – manželka, Honza a Francek.
Pohřeb na tři díly – manželka, Honza a Franc.
Item dluhu spravedlivého 13 zl. o kterém manželka ví, povinni budou platit manželka a Franc syn.
Dluh do Kyjova Kolomazníkovi za nákovadlí bude povinen syn Franc platit.
S tím jich v ochranu Boží poroučím a prosím pro Boha pana purkmistra a celé purkrechtní právo, aby na tom jeden každý přestáli a žádné protesty na ní jeden proti druhému nečinili.
Na to chci věřit a na věčnost se odebrat. Ten ať je platný poslední testament na věky.
Lorenz Truchlík
Antonín Hučický – radní
Josef Jež – radní
Bernard Hoffmann – syndik
Ačkoliv tento testament (což pro běh práva se stalo) sem sepsaný jest, níže jmenovaný každý, jak matka, tak erbové předstoupili, přednášejíce, že otcovský testament jednomu neb druhému ke zkrácení a ke škodě byl a žádali celý počestný ouřad, aby to více před sebe vzal a testament tak spořádal, aby všichni erbové vyrovnáni byli.
Protož dne 9. května 1742 práce ta předsevzata byla v ouplné sessi (sezení) a pořádnost se učinila, jak následuje.
Vdova Barbora Truchlička dostane k své vlastní dispozici, a to časem kterémukoliv z dětí, jak se jí líbiti bude, odkázati právo má:
- achtel vinohradu v Prostřední hoře,
- Rúbanici na Školových,
- sklep,
- v domě hospodářství a nábytky,
- z kovářského náčiní užije to, že Franc každý rok jí za to 5 fůr jejího hnoje až do její smrti vyvésti dáti má,
- na domě 15 zl.,
- světničku v gruntu vystavenu od France, spolu s místem pro krávu a prase do smrti užije, jakož 3 záhony v Bzinku a 1 vedle Strážnického taktéž do její smrti.
Honza půl achtele vinohradu v Cukmantlích vedle sestry Eleonory. Dále:
- jalovici,
- náčiní kováře,
- vinného náčiní 14 věder,
- na domě 14 zl. 50 kr.,
- dva záhony v Bzinku na tři léta i s letošním rokem.
Lenora (Eleonora) ½ achtele vedle bratra Honzíka. Dále:
- krávu,
- na domě 14 zl. 20 kr.
Francovi dům s příslušenstvím, z kteréhož domu však vypláceti má: předně Honzovi 14 zl. 50 kr., poněvadž matka právo přednosti jemu postoupila, matce 15 zl. a poslední Eleonoře 14 zl. 50 kr., a to se má platit ročně po 2 zl., začínajíc v tomto roce 1742.
Které poručení a pořádnost, když, jak matka, tak erbové potvrdili a takovou i radní ji potvrdili.
Na časy budoucí při tomto zůstati má.
Stalo se v ouplné sessi data svrchu psaného 9. května 1742.
Niklová Magdalena
Zapsáno dne 9. května, obiit (zemřela) dne 19. května, publicírováno (zveřejněno) dne 22. května.
Když Magdalena Niklová v smrtelné nemoci testament svůj zpátky žádala a jej před námi cassírovati (zrušiti) poručila, což se ihned stalo a prosila, aby její manžel z lásky otcovské jejím prvnějším dětem něco sdílel, protož odkud pohnut, by Barboře popustil 6 zl. 30 kr. u Martina Šiguta, Terezii půl Růžené (název viničné trati) a Bětě půl, však ony dvě, aby jedna každá ze svého dílu 5 zl. na mše svaté za matku sloužit daly a to povinny byly – spolu tedy 10 zl., každá 1 mši svatou v roce do vyplacení těch 5 zl.
Dne 9. května 1742
Antonín Bílý – radní
Antonín Gazda – radní
Bernard Jakub Hoffmann – syndik
Notandum (poznamenání) v úplné sehsi (sezení) dne 22. května, když v této věci pracováno bylo předešlého, i to, že Anna prý v tomto nic nedostala. Aby i ona odvržena nebyla, dal otčím Jakub Nikl po smrti manželky jemu na Rúbanici připadlých, totiž 6 zl., jí Anně dobrovolně popustit, na kterých 6 zl. Barbora 2 zl., Tereza 2 zl. a Běta 2 zl. Anně co nejdřív před sečením složiti mají.
Spořádáno die ut supra (data svrchu uvedeného) za purgmistrování pana Pavla Kotka. Za Bětu dá otčím Anně jedno vědro vína a Běta 24 kr. doplatí.
Strnad Martin
Zapsáno 4. září 1742, obiit (zemřel) 16. září 1742, publicírováno 28. září 1742.
Ve jménu Páně Amen.
Duši mou, kterou ruce Božské stvořili, odkud pochází, a tělo zemi poroučím.
Dluhy mám:
- od pana děkana jsem vypůjčil a na sebe vzal pro Václava Súčka 20 zl., já jsem nato dlužen jen 4 zl.
- Tomáši Jaškovi od jmění synového 7 zl. 45 kr., z něj jsem hned dal interehsu (úroku) 2 vědra vína z roku 1739 a strýci Loblovi 6 věder vína jak má vlastní ruka ukazuje.
- Marku Beranovi činil dluh 3 vědra, na to dostal 1 ½ vědra a dlužen jsem 1 ½ vědra.
- Michalovi peníze, kterých jsem vypůjčil 30 kr.
Tyto dluhy aby Henrich (Jindřich) splatil, nato jemu zanechávám půl achtele vinohradu v Novosadech, aby měl celý achtel, pakli by to nechtěl udělat, nechť se toho půl achtele prodá a dluh se zaplatí.
Loučku, která na zahradu rozdělána je, polovice jí ještě Henrichovi k pomoci bude a druhá polovice Matěje, jakož manželka má polovici zahrady volně využívat, však kdyby se provdala, jen do své smrti toho bude užívat a muži ji zanechat.
Horní hora zůstane manželce, neboť od ní pochází. Louka pod Olšovcem vedle Jakuba Ventrče a vedle syna Karla Žižíka gruntovní. Matka jí má polovici užívat a syn také polovic.
V búdě Martina Repíka je bečka a šestka. Bečku manželce, šestku a trojku od mouky Henrichovi. Měděný kotel spolu užívat mají, kdyby se nemohli srovnat, matka k němu má přednost, aby doplatila, zač bude stát.
Všelikého drobného náčiní polovic ženě, polovic Henrichovi.
Ostatní nábytek mají spolu užívat.
Ušípaných (vepřů) je 5 kusů. Ty taky na polovic – 3 malé, 2 hrubé (velké).
Pohřeb mají vypravit z hospodářských peněz.
Hovězím dobytkem jsou poděleni.
Peřin 4 polštáře, 1 duchnu po nebožce první ženě bude žena do smrti užívat, po její smrti 2 děvčatům Henrichovým, každé 2 polštáře a půl duchny.
Dne 4. září 1742.
Martin Strnad
Jan Goltmann – radní a svědek
Bernard Hoffman – syndik
Lukovská Kateřina
Dne 2. března 1743, publicírováno dne 7. března 1743.
Byvše po smrti svého manžela Martina Lukovského velkou a nebezpečnou nemocí navštívena, před námi svou poslední vůli vyznala.
Vinohrad v Novosadech vedle Študentky (Študentové) Magdaleně odporoučí, kterého půl hned nebožtík jí zanechal.
Odporoučí krávu na pohřeb, kterou krávu Jakub na sebe potáhnul, peníze sobě vypůjčil a pohřeb vyplatil, od té pak krávy Magdaleně povinen bude tele odstavit.
Více Jakubovi a Henrichovi (Jindřichovi) každému jedno prase a na vinohradě každému 5 zl. vedle vlastních.
Magdaleně dvě peřiny a jednu plachtu.
Jakub a Henrich mají každý 1 zl. Martinovi navrátit za jistý dluh.
Jakub má dělat ten vinohrad napolovic s přítomností práva mezi sebou domluvy, poněvadž starší bratr ne k svému užitku to vyznal a matka na to zapomenula.
Jan Jašek – radní
Antonín Gazda
Bernard Jakub Hoffman
Pečírka Kašpar
Erbové (dědici) po Kašparu Pečírků.
Dne 13. listopadu v roce 1742 spořádání se stalo mezi nimi a zůstali dlužni všichni vespolek 4 zl. 17 kr., které platit mají, každý 37 kr.
Co se týče dvou achtelů vinohradu, poněvadž 7 sirotků jest a dva achtele, tedy losů tažením má dostat:
Martin ½ achtele v Hažnecích vedle Josefa Stařečka. Antoš ½ achtele tam vedle Bartoně Baďury. Šimon ½ achtele v Horní hoře vedle Antonína Solgy. Běta ½ achtele tam vedle Lukovského.
Šacované ale jsou Horní hora na 100 zl., Hažnek na 80 zl., celkem 180 zl.
Na 7 dětí vynáší každému 25 zl. 42 kr., ty dostanou ostatní tři, totiž Rosalia dostane od Běty 24 zl. 19 kr., od Šimona 1 zl. 24 kr., celkem 25 zl. 43 kr. Marína od Šimona 22 zl. 55 kr. a od Antoše 2 zl. 48 kr., celkem 25 zl. 23 kr. Příjem nejmladší dítě dostane od Antoše 11 zl. 30 kr., od Martina 14 zl. 18 kr., celkem 25 zl. 48 kr.
Stalo se a spořádáno za purkmistrovství pana Pavla Kotka a radních Jiříka Súčka, Jana Goltmanna, Martina Šostka, Jana Kučery, France Marečka. Stalo se dne 27. března 1743.
Nevřivý Karel
Zapsáno 19. dubna 1743, obiit (zemřel) 20. dubna 1743, publicírováno (zveřejněno) 23. dubna 1743.
Poněvadž poznávám, že cíl živobytí mého, od Boha mně vyměřený, přichází, tak že časně (brzy) živý býti přestanu a manželku s dítkami sobě zanechám a do věčnosti odebrati se musím. Abych v zemi pokoj míti mohl, pořádnost v malé pozůstalosti mé tuto činím:
Apoleně ½ achtele vinohradu v Hažnecích vedle Frantze (Františka) Chmely.
Marianě ½ achtele v Klínech vedle Jiříka Súčka.
Magdaleně ½ achtele v Klínech vedle vdovy Súčkové.
Anči ½ achtele v Novosadech vedle Jana Urbana.
Lorentzovi (Vavřinci) a Ventzlovi (Václavovi) každému půl domu, matka však má být hospodyní do zrostu (dospělosti) jejich.
Manželce ½ achtele vinohradu v Novosadech vedle Florina (domácká podoba jména Florian), dvě krávy, aby se s dětmi živila a něco jim odstavila, může manželce ostatek peněz z kapitálu zůstat, aby hospodařila a jinde sobě nevypůjčovala. Setí v Dúbravě 4 měřice 3/7 pro manželku, aby s dítkami živnost měla, zanechávám. S tím ale vším podzemním statkem hýbáno býti nemá, dokud se kapitálu nezaplatí v Hradišti 100 zl.
Domácí náčiní od řemesla a šaty mají se prodat na pohřeb a na mše svaté.
Sirotkům zůstává každému jedna prázdná bečka vína.
Marek Beran je mně dlužen dvě vinné bečky a já jemu 1 zl. a Jáchymu Sáblovi jeden sáh dříví.
O ostatních dluzích manželka ví a bude je platit.
Pro Boha prosíce, aby počestný ouřad nad mými nebohými sirotky ochranou ruku držel a je ani opuštěné vdovy neopustil.
Stalo se v domě mém dne 19. dubna 1743.
Karel Nevřivý – kšaftující
Bernard Jakub Hoffman – syndik a svědek
Martin Šostek – radní
Antonín Gazda – radní
Stehlička Lidmila (Stehlíková Lidmila)
Zapsáno 27. května 1743, obiit (zemřela) 1. června 1743, publicírováno (zveřejněno) 7. června 1743.
Když jsem častěji očima spatřila, kterak mnozí lidé v nejlepším věku a stateční, mě, starou ženu, zanechaje všeho do věčnosti předešli. Skrze to návěstí mě dávají, že i já to poslední mýto, kterému se nelze vyhnout, časným životem vyplatiti se musím, a to v přítomné mé nemoci zajisté při sobě znamenám, odkud když to následovati bude. Duši mou hříšnou v ruce Boží poroučím, v statku ale mém takto zřizuji:
Jeden achtel vinohradu v Liščí hoře zanechávám Martinovi Šigutovi mladému, však z něj má složit 20 zl. na fundaci, tak aby z interhesu (úroku) každý rok tři mše svaté po 24 kr. zde slouženy byly.
Jeden achtel vinohradu v Růžených Kristianovi zeti mému odkazuji, ze kterého však má složit hned po vinném užitku 30 zl. pánům Piaristům ve Strážnici.
Jeden záhon od Baťkového (ačkoliv již testamentem Stehlíkovým a smlouvami mým dvěma dcerám zadaný jest). Chci, aby jej dostal Martin Šigut mladý, kdyby ale z těch dvou kdo bouřil, ať mu za něj složí 12 zl. neb jsem já jej sama vyplatila.
Stařečkovi také dala jsem 4 ovce, které na poli choval a nic mně z nich nedal.
Kdyby mě Pán Bůh povolal, sprostý (obyčejný) pohřeb ať se spraví z krávy, která v domě jest. Ta nechť se prodá a co zbude, ať se na mše svaté dá zde v Bzenci, kde tělo leží.
Vína mám 5 věder v Kristianově bečce, to když se prodá, dá Kristian jistému Študentovi 4 zl., ostatní dá na mše svaté zde, do Kyjova Kapucínům, do Hradiště Františkánům. Item na 5 mší svatých do Maria Hülft (spráfně hilf – pomocné), Lilum feld (Lilienfeld – klášter a významné poutní místo na cestě Via Sacra), Maria Cell (Mariazell – jedno z nejvýznamnějších poutních míst v Rakousku), k Svaté Trojici a do Marie Taferlu (poutní místo v Dolních Rakousích). To chci, aby Kristian všechno spravil.
Ostatní domovní nábytek Kristianovi a dceři mé.
A to jest poslední vůle má, která aby tak vyplněna byla, počestného ouřadu pro Boha žádám.
To, že Lidmila Stehlička, byvše na smrtelné posteli, však při dobré paměti, přede mnou vypověděla a mně svůj kšaft svěřila, podpisem mého jména potvrzuji.
V Bzenci dne 27. května 1743.
Jan Goltman (Goldmann) – radní a svědek
Zumr Joseph (Sumr Josef)
Zapsáno dne 8. června 1743, obiit (zemřel) dne 9. června, publicírováno (zveřejněno) 14. června 1743.
Když ve své nemoci a náramných bolestech poznával, že Pán Bůh před ním brzy staré, brzy mladé lidi k sobě povolávati ráčil, nad tím se nermoutil, nýbrž srovnaje vůli svou s vůlí Boží, jemu se z těla odevzdal a aby po odchodu jeho snad nějaká roztržitost nerozmohla, o statečku svém před námi takto pořádal:
Duši svou hříšnou v ruce milosrdenství Božího poručil.
Manželce a tomu, co v životě nosí, vinohradu achtel na Starém hradě a dva díly louky Pod Hrází, jednu krávu, jednu vinnou bečku a všechen domácí nábytek.
Manželce odkázal jednu bečku mladého vína do hospodářství, aby se všichni živili.
Maríně (zřejmě Marianě) achtel v Prostřední hoře a třetí díl louky Pod Hrází, jednu krávu a jednu vinnou bečku.
Matějovi poručil v Novosadech vinohrad, a kdyby došel věku dospělého, tak i dům. Pakli by matka zbývati nemohla, tehdy dům aby se prodal a peníze aby se všechny rovným dílem podělily. K tomu jednu jalovici a jednu vinnou bečku. Vinného náčiní, které se v boudě nachází, dále 3 bečky, ve čtvrté je víno, u Karnůfka dvojku (nádoba o obsahu dvou věder), i u Frantze (Františka) Zelinky dvojku a u jeho otce pětítku.
Dluhů nemá žádných a pohřeb žena má spravit, ostatní všechny (peníze) Pánu Bohu poručil.
Actum (stalo se) v jeho domě dne 8. června 1743.
Jan Goltmann (Goldmann) – radní a svědek
Martin Šostek – radní a svědek
Jan Jašek – radní a svědek
B. J. Hoffman – syndik
Vojtěška Teresia (Vojtěchová Terezie)
Sepsáno dne 21. září 1743. Obiit (zemřela) dne 27. září 1743. Testament publicírován (zveřejněn) dne 1. října 1743.
Byvše těžkou nemocí stižená, duši svou, když v ruce svému Bohu odporučila a ve svém statečku (ve smyslu majetku) takto zřídila:
Manželovi vinohrad v Liščí hoře k užívání, po jeho smrti ale Bartoloměji Vojtěchovi a Janovi Valštýnovi. Potom však z něj má dát na mše svaté do Kyjova 5 zl., do Hradiště 5 zl., do Strážnice 5 zl. a zdejšímu chrámu Páně 6 zl. 30 kr.
Nivu mezi Hájem, té půl Františku Vojtěchovi a půl Janu Valštýnovi.
Na domě 90 zl., ty na mše svaté obětuje do zdejšího chrámu Páně.
Apoleně 20 kop česneku a 1/2 měřice cibule.
Magdaleně 20 kop česneku a 1/2 měřice cibule.
Ostatní všechny věci mužovi.
Dne 21. září 1743.
Jan Hušek – svědek
Václav Bohúšek – svědek
Kučera Jan
V žití jsem spatřil, že Pán Bůh brzy věkem sešlé, brzy mladé, brzy prostředního věku lidi prostředkem časné smrti z tohoto časného klopotování (klopotění) do věčnosti povolávati ráčí, pročež jsouce já nebezpečnou nemocí navštíven, podobně na sobě to očekávám, následovně, pokud dobrou paměť mám, v statečku mém (ve smyslu majetku) takto zřizuji.
Za prvé: Duši mou nesmrtelnou do krvavých ran mého Spasitele a tělo zemi poroučím.
Za druhé: Dluhy spravedlivé ohlašuji a kam které obrátiti míním, následovati bude:
Václav Nikl 147 zl. 24 kr., na to má v mém sklepě 10 věder vína. Zač se prodá, tolik se odrazí z těch peněz. Dal 3 vědra vína, z těch se ta bečka dolévá.
Antonín Nevřivý 50 zl., z toho interhesu (úroku) já jen 3 zl.
Ochman 2 zl. 12 kr.
Gistr Martin 12 zl. 22 ½ kr. Co pracoval, žena má platit.
Antonín Musil 10 zl.
Martin Chmel 7 zl. 30 kr.
Servus 10 zl. 42 kr.
Václav Sekela 3 zl. a co od sv. Václava dělal, to jsem jemu dlužen.
Starý Vrzal za seno 48 kr.
Václav Žižík 6 zl.
Joseph (Josef) Sigmund spolu s čtvrtkou vína 3 zl.
Celkem 264 zl. 58 ½ kr.
Z těch peněz předně patří, tomu co (manželka) pod srdcem nosí 100 zl., tak aby od toho času, kdyby mě Bůh povolal, interehse (úrok) jemu rostl a ten, který mé pozůstalosti poručníkem bude, z těch peněz 6 zl. interehse každý rok za práci aby dostal.
Item z těch peněz Tomáši 100 zl. a interhesu, aby se jemu nemrhalo, a podobně poručník jeden každý rok bráti bude, k čemuž vyvoluji mého věrného přítele Antonína Bílého.
Na pohřeb při kterém celé officium má být – na všechno krom truhly poroučím 20 zl.
Zdejšímu chrámu Páně poroučím 20 zl.
Bratrství svatého Škapulíře a svatého Františka poroučím 10 zl.
Kapucínům poroučím 5 zl.
Skalickým Františkánům na mše svaté za duše mých a ženiných rodičů, též i za mou duši 29 zl.
Za šesté: Dům manželce, a jestli to, co pod srdcem nosí, bude chlapec, tehdy jemu dům po smrti manželky připadne, a kdyby on umřel, tehdy dceři Bětě připadne.
Více manželce hrnky i malý pres a půl achtele v Horní hoře vedle Samuele Jančího.
Apoleně ½ vinohradu v dolní části Horní hory a půl paseky na Oběšených a jednu krávu. Bečku pod železem, do které jí víno nalito býti má, když se vdávati bude.
Bětě Horní horu, půl paseky, kučovánku, krávu a bečku pod železem tím vínem nalitou, když se vdávat bude.
Marušce Vrchní Hažnek, půl Vápenice (název luk u Bzence), krávu a bečku pod železem toho roku vínem nalitou, když se provdá. K tomu 50 zl., které jí matka dá, když se vdávati bude.
Anči Dolní Hažnek, půl Vápenice, krávu, bečku pod železem, též vínem nalitou a 50 zl. od matky.
Však jestliže vína v tom roce, kdyby se jedna nebo druhá dcera vdávala, nebylo, nech se déle čeká.
Sklep a búdu manželce do její smrti poroučím, potom všichni rovným dílem z obojího poděleni býti mají.
Ostatním matka nad vším plnomocnou hospodyní býti má do smrti, a když se jedna neb druhá provdá, svůj díl pohledávati nemá.
Pročež pro Boha prosím, aby tato vůle má ve všem chována byla a ten, kdo by se této vůli mé protivil, svého dílu zbaven býti má.
Stalo se v domě mém na den svaté Kateřiny roku 1743.
Antonín Bílý – svědek
Martin Šostek – radní
Bernard Jacob Hoffman – syndikus
Notandum: Předstoupila vdova Apolena po nebožtíku Janovi Kučerovi před právo a přednesla, že nebožtík manžel její Jan Kučera vinohrad v Dolní Horní hoře Tomáši Kučerovi poručil. Však ten ona od stařečka svého Václava Sumra darovaný testamentem má. Poněvadž tedy práva toho odporučení nebožtík otec neměl, však ale aby přece ten testament se nerušil, matka Apolonie ze svého podílu jednoho půl achtele vinohradu vedle Samuele Jančího dobrovolně popustí synu svému Tomášovi na vynahrazení půl achtele darovaného a podle toho toho tedy zůstane Apolonii odporučený celý jeden achtel.
Actum (stalo se) dne 7. prosince 1744.
Fabianova Dorota (Fabiánová Dorota)
Sepsáno 22. března 1743, obiit (zemřela) 24. března, publicírováno (zveřejněno) 31. března toho roku.
Marku Beranovi je dluh peněz hotových 16 zl. Vína po srážení interehsu (úroku) již přijal 7 věder 23 ½ mázu.
Ignáci a Kateřině každému půl achtele vinohradu vedle Zapletala.
Barák prodat a dluh zaplatit a pohřeb spravit.
Rychtářce dluh 1 zl.
Uherskému za oloví 4 vědra vína nebo 6 zl.
Prase prodat, z něj na mše svaté, ostatek nábytku rovně mezi děti.
Dorota Fabiánová
Pavel Kotek – svědek
Bernard Jacob Hoffman – syndik a svědek
Braweczky Valenta (Bravecký Valentin)
Obiit (zemřel) 29. dubna 1743.
Publicírováno (zveřejněno) 12. května 1743.
Byvše těžkou, nebezpečnou a smrtelnou nemocí navštíven, vůli svou před námi vyjevil.
Dům manželce zanechal.
Dětem Rúbanici a vinohrad.
Spraví se pohřeb z Jelínkového lánu.
Maři (Marii) Mydlářové je dluh 10 zl.
V Bzenci dne 29. dubna 1743
Martin Šostek – svědek
Bernard Jacob Hoffman – syndikus
Notandum (poznámka): Zpráva v knize sirotčích majetků (fol. 32).
Wolf Frantz (Wolf František)
Moji milí sousedé, kteří v podobném věku, jako já jsem byli, mně příklad zanechali, že smrt všechno skoncuje. Takže i já jsouce touto nemocí, kterou mě můj Stvořitel milostivě ráčil, se světem rozcházeti se musím, pročež poslední vůli mou takto zřizuji.
Předně duši mou hříšnou milosrdenství Božímu, jako nehodnou jeho stvoření poroučím.
Za druhé: Anči a Kači dům a Kněží horu. Kdyby se jinak státi mělo, Anča bude hospodyní a pustí Kači Kněží horu.
Za třetí: Ženě achtel v Kreftech. Panu děkanovi jest dluh 100 zl., na něj je bečka vína z roku 1742, ostatek bude se ze všech vinohradů platit.
Za čtvrté: Půl achtele v Hažnecích tomu dítěti, které pod srcem nosí Běta.
Za páté: Tři krávy, každé jednu.
Za šesté: Koz šest žena prodá na chlebové.
Za sedmé: Pětítku (nádoba na víno obsahu 5 věder), co pan Bílý šenkoval, na pohřeb, ostatek pro děti.
Za osmé: Matka má hospodařit do zrostu (dospělosti) dětí a vypláceti dluhy.
Za deváté: V Dúbravě setí na vyžnojení (sklizeň).
Za desáté: Domácí nábytek a peřiny ženě, ona s těmi peřinami, co bude chtíti, může dělat.
Za jedenácté: Náčiní (vinného) tři bečky, každé jedna.
To před námi při dobré paměti že vyjevil a aby při tom zůstalo, prosil, to my potvrzujeme dne 26. června 1743.
Jan Jašek – svědek
Bernard Jacob Hoffman – syndik
Obiit (zemřel) 7. července.
Publicírováno 18. července.
Hermanka Lidmila (Hermanová Lidmila)
V Cukmantlích (název jedné ze zdejších viničných tratí) půl achtele vinohradu, aby se netrhal, poroučí Rozině Chmelové jako sestře za 20 zl., které mají být na mše svaté za rodiče, za ni a za sestru, neboť bratr jí zle dělal a jí i bil.
Jednu krávu u Chmely na pohřeb, tou zaplatí a zapraví pohřeb.
Jeden polštář s modrou cíchou děvčeti Herinkovému, jeden bílý Vašíčkové děvčici.
A s tím pro Boha prosí, aby tak zůstalo, jak spořádala.
V Bzenci dne 4. března 1744.
Publicírovaný a za dobrý uznaný v úplné sehsi (shodě) dne 13. března 1744.
Jan Jašek – svědek
Martin Šostek – svědek
Sova Andrys (Sova Ondřej)
Ve jménu svaté Trojice Nerozdílné, Otce, Syna i Ducha Svatého.
Mou duši a tělo poroučím Bohu mému.
Manželce barák s tím malým dítětem.
Melicharovi půl achtele vinohradu v Novosadech vedle vdovy Brázdové. Z něj má vyplatiti až ho ke své ruce příjme 15 zl. Lucině.
Justýně půl achtele vinohradu v Horních horách podle Kopřivy a z něj má vyplatit 10 zl. Lucině.
S tím mou poslední vůli zavírám po mé smrti, jestli by mne Bůh neuchoval.
Jakub Kučera – svědek
Karel Rychmach – svědek
Umřel dne 24. března 1744.
Publicírováno (zveřejněno) dne 29. března 1744.
Jureček Antonín (Jurečka Antonín)
Antonín Jureček dne 17. června 1744.
Antošovi pár volků a Krajinu od Lorence se sklepem.
Michalovi dům a z něj nic splácet, i loučku Pod Olšovcem.
Johance půl Humence, půl Psí hory (vinohrady ve jmenovaných viničných tratích) a půl búdy (v búdě se ukládalo nářadí pro vinohrad a lisovaly se zde hrozny), krávu a jalůvku.
Magdalénce půl Humence, půl Psí hory, půl boudy, krávu a jalůvku, jakož každé z nich půl Rúbanice od Nikla.
Manželce bečku vína z roku 1742, krávu a úplnou hospodyní do výrostu (dospělosti) dětí, však má při čem hospodařit.
Vinným náčiním ať se rovno všichni podělí. Hrbáčkovi mladému ½ vědra vína jsem dlužen.
O pohřeb manželka se bude starat.
Setí v Dúbravě všem pro domácí živnost.
Janu Sovovi půjčil 20 zl. proti podstavení louky Pod Olšovcem r. 1743 a sráží sobě za užitek ročně 1 zl., když ji vyplatí, louku bude užívat a manželka vezme peníze.
Bratrovi půjčil 40 zl. a když se krajina na dvě rozměří, ještě má dostat má dostat Lorenc 10 zl.
Jan Jaroš – svědek
Bernard Jacob Hoffmann – syndikus
Bratr nebožtíka Lorenc (českým ekvivalentem tohoto křestního jména je Vavřinec) u přítomnosti rady za krajinu ihned 10 zl. přijal a za sklep 6 zl. podobně.
Hoffman Bernard Jacob
Dobrovolné porovnání dědiců po nebožtíku Bernardovi Hoffmanovi – bývalém syndikovi v Bzenci.
Léta Páně 1744 dne 28. srpna stalo se dobrovolné a nezměnitelné porovnání mezi pozůstalými erby (dědici) po nebožtíku Bernardovi Hoffmanovi, bývalém syndikovi ve vysoce hraběcím Pruskovském městě Bzenci, totiž Johannesem (Janem), Annou, Marínů (nejspíše Mariana), nejmladší Sidonií a nejstarší dcerou Barborou za stranu jednu a ovdovělou paní Dorotou – bývalou manželkou nadjmenovaného pana Bernarda Hoffmana, za stranu druhou, na tento způsob.
Za prvé: Jakož nadepsaný pan Bernard Hofman, mocí svého učiněného pořádání posledního a testamentu, mezi erby své rozdělil majetnost svou podle proporcí jednomu každému, a sice:
Z pozůstalého vína v pěti bečkách (které sice manželka dle svého vyznání za vlastní peníze koupila, však nicméně od nebožtíka manžele jemu docházejícího z obecního k užívání daného vinohradu, užitku dolováno, a tak zachováno bylo) poručil následovně:
- Johannesovi 25 zl.,
- Anně 25 zl.,
- Maríně 25 zl.,
- Barboře 15 zl.
V sumě ale všeho 90 zl.
Kterýchžto 90 rýnských pozůstalá vdova paní Dorota a respektive macecha již jmenovaných sirotků se jim zaplatiti dobrovolně uvolila na termíny následovní:
Johannesovi po vinobraní tohoto běžícího roku 1744.
Anně po novém roce, totiž k začátku roku 1745, a jestli by toho času takové zaplatiti nemohla, tehdy a fatali interehse (úrok) růsti má, který ona platiti povinna bude.
Maríně kdykoliv potřebovat bude.
Barboře když sobě sama, nebo aspoň její manžel pro ně přijde.
Za druhé: Užitek z vinohradu dle služby nebožtíka propůjčeného, který až do posledku užíval, jakož taky ze dvou záhonů při obecním domě a jednoho kousku projednaného, Johannes, Sidonie, Barbora a manželka nebožtíka pana Bernarda všichni spolu, kromě Anny a Maríny, které od toho dílu dobrovolně upustili, užívati a mezi sebou rozděliti mají.
Za třetí: Z pretenzí (nároků), které za obec města Bzence vězeti od nebožtíka se ukazují, buď malé, neb hrubé (velké), má rovný podíl každý dostati, i Sidonie.
Za čtvrté: Ostatní všechny věci dle testamentu otcovského se rozděliti mají, které ale v testamentu nejsou, rovným dílem.
Za páté: Jako poslední se tu poznamenává, že manželka nebožtíka pana Hoffmana, tu nejmenší dceru Sidonii k opatrování přijala podle slibu manželu nebožtíkovi učiněného a podle toho jí má být ostatek vína zanechán, krom jiných podílů a ostatní sirotci jí to víno úplně a dobrovolně popustili.
A tak se na tom všichni dobrovolně usnesli.
Na stálost ale toho a upevnění, tento list jménem a vlastních rukou podpisem stvrzený, vyhotoviti dali.
Jenž se stalo v Bzenci die et Anno ut supra (data svrchu uvedeného).
Dorota, ovdovělá Hoffmanová
Johanes Antonín Hoffman – na místě všech dědiců, jakožto splnomocněný k tomu od nich
Přítomné přátelské porovnání jest od dědiců nebožtíka Bernarda Hofmana na rathouze (radnici) města Bzence při úplné sehsi (sesse – zasedání) presentírováno a poněvadž za dobrovolné a nezrušitelné uznáno jest, jest také od nás, níže psaných právně stvrzeno a do městského testamentálního protokolu vtaženo dne 17. září 1744.
Pavel Kotek – purkmistr
Jiřík Súček – radní
Pavel Orlický – radní
Jakub Chmel (Chmela) – radní
Johann Christoph (Kryštof) Mihalský – syndikus
Ivanka Dorota (Ivanová Dorota)
Ve jménu Nejsvětější a Nerozdílné Trojice Amen.
Já, Dorota Ivanka, jsouce těžkou nemocí od Pána Boha navštívena, ano i hrubě (velmi) věkem sešlá, vida, že nic jistějšího následovat nebude než smrt, ačkoliv hodina nejistá mně jest. Z té tedy příčiny, aby po smrti mé mezi dědici mými žádné zlosti a různice nevznikaly, na částečku statku mého tuto pořádnost činím.
Předně duši mou odporoučím Stvořiteli mému, od kterého jsem ji k opatrování přijala.
Tělo mé, ať se podle způsobu křesťanského katolického do země zahrabe, na kterýžto pohřeb poroučím z jedné bečky z roku 1744 12 zl.
Item (kromě toho, dále) z té bečky pánům páterům Piaristům do Strážnice na mše svaté 3 zl. Do Hradiště pánům Františkánům na mše svaté 3 zl. Do Skalice pánům Františkánům na mše svaté 3 zl. Do Kyjova pánům páterům Kapucínům též z té bečky z roku 1744 na mše svaté 3 zl. Více páteru Bartoloměji dominikánovi na mše svaté 3 zl.
Ostatních 13 zl. z té bečky z roku 1744, aby co nejspíše po mé smrti, za mou duši se složili a mše svaté zde ve Bzenci aby se sloužily.
Jedna bečka co z roku 1742 je, z té bečky chci, aby dceři mé Barboře patřilo 20 zl. a ty poroučím podobně i druhé dceři Viktoře. Ostatních 10 zl. (poněvadž ta bečka za 50 zl. se šacuje) na mše svaté, které ihned po smrti mé se sloužiti mají, i taky hned se zaplatiti musí.
Ostatními šaty a penězi již jsem za živobytí mého dcery mé rozdělila. A to jest má poslední vůle, která aby se po smrti mé vykonala, tedy počestný ouřad žádám a jestli by jakožto testament platný býti nemohl, nech platí pak codicill (dovětek), aneb jakým způsobem platiti může.
Pro stálost toho dožádala jsem sobě zde dole psaných dvou pánů svědků, aby vůli tuto mou podepsali (však bez jejich újmy a škody).
Stalo se dne 8. ledna 1745.
Dorota Ivanka – testatorkyně
Martin Šostek – svědek
Jakub Chmel (Chmela) – svědek
Johann Mihalský – syndikus
Tento testament jest náležitě před svědky vysvěcen, za spravedlivý od počestného ouřadu uznán a dle toho právně publicírován před dědici na rathauzu (radnici) města Bzence dne 21. ledna 1745.
Notandum (poznámka): Kdyby jaké dluhy se vynašly, takové psaní dědici zaplatí a spokojiti povinni budou.
Goltman Jiří (Goldman Jiří)
Ve jménu Nejsvětější Trojice Amen.
Já, Jiří Goltman, rozvažujíce sobě nestálost tohoto časného věku, uznal jsem a uznávám, že jedenkráte z tohoto světa se odebrati musím a z vladařství mého pečeť stvořiteli mému vydati. Pročež jsa ještě při dobrém rozumu a paměti, o statečku (majetku) mém tento pořádek činím, aby po smrti mé mezi erby (dědici) mými nějaké roztržitosti a svády (hádky) nevznikly.
Předně duši mou poroučím Bohu Stvořiteli mému, od kterého jsem ji k opatrování přijal, by ji milostiv býti ráčil. Tělo mé nech se pochová podle obyčeje křesťanského katolického, kterýž pohřeb manželka má Barbora podle možnosti své vypraviti má.
Dluhů se nachází, které jsem spravedlivě dlužen:
- Janovi Goltmanovi 10 zl.,
- Pavlovi po nebožtíku Václavovi Goltmanovi za kousek louky 5 zl.,
- panu komorníkovi 7 zl. 30 kr.,
- panu děkanovi 15 zl. Na to přijal pan děkan 2 vědra a 1 čtvrt vína.
Za dědice statečku mého ustanovuji syna mého Antonína a poroučím jemu můj grunt na Suchém řádku (nyní součást Olšovské ulice), půl achtele vinohradu v Humencích vedle pana Tomáše Kuchaře panského, jednu jalovici dvouletou. Item (kromě toho, dále) jemu synovi jedno prase, které stojí dva zlaté.
Manželce mé půl achtele a dceři Anně půl achtele v Čihůvkách, který však vinohrad až do provdání dcery spolu užívat budou, kdyby ale dcera Anna se provdala, tehdy manželka a respektive její matka toho půl achtele jí vydati povinna jest a bude. Zanechávám ale vůli manželce kteroukoliv půlku achtele pro svou dispozici opatřiti.
V Horních horách vedle Antonína Švrčka půl achtele poroučím synu Václavovi a druhý půl achtele zanechávám manželce mé, však nicméně ona z těch vinohradů sobě zanechaných všechny dluhy splatiti, pohřeb mně spraviti a na 10 mší svatých, čím spíše, tím lépe povinna dáti bude. Kdyby ale syn Václav ke svému místu došel, tehdy matka jemu celý achtel odevzdati povinna bude, však ne spíše, až všechny dluhy zaplacené, pohřeb spravený a na mše svaté všechno dáno bude.
Barák pod Starým hradem vedle Jiříka Sumra poroučím manželce s dcerou Annou, kterýž kdyby na prodej přijíti měl, s peněz se podělí rovným dílem.
Ostatní domácí nádobí a drobné věci, jakož i krávu, zanechávám manželce.
S tím tuto mou poslední vůli zavírám, a tak aby po smrti mé se stalo, chci míti a protož počestný ouřad uctivě žádám, by nad ní ruku svou držel a ji v ničem rušiti nedal. Pro jistotu toho jsem tento testament svou vlastní rukou podepsal, jakož i níže psaných pánů svědků schválně dožádal.
Stalo se dne 5. května 1745.
Jiřík Goltman – testator
Jan Rychmach – dožádaný svědek
Johann (Jan) Mihotský – městský písař
Publicatum dne 28. května 1745 in plena sehsione.
Slovníček pojmů a frází z uvedených testamentů:
Actum – stalo se.
Achtel – 2,4 aru.
Anno et die ut supra – rok a den stejný jak je výše uvedeno.
Atestírovat – potvrzovat, dosvědčovat.
Bařinka – pozemek se silně podmáčeným terénem.
Brána – zemědělské náčiní určené k vláčení po orbě.
Cajk – pevná bavlněná látka.
Cassírovat – rušit.
Codicill – dovětek.
Confirmírovat – potvrdit.
Čtyřka – čtyřvěderní soudek.
Deputírovaní – delegovaní.
Desítka – nádoba o obsahu 10 věder.
Dvojka – dvojvěderní soudek.
Einrichtunk – z německého „Einrichtung“ – zařízení.
Formieder – z německého „Vormund“ – poručník.
Fundace – nadace.
Item – kromě toho, dále.
Júnec – býček.
Kamelot – druh vlněné látky.
Kondice – podmínka.
Kšaft – poslední vůle.
Kučovánka – vyklučená louka.
Kvitance – písemné potvrzení věřitele dlužníku, že splnil svůj závazek.
Loket moravský – 78,9 cm.
Maria Czely (Mariazell) – jedno z nejvýznamnějších poutních míst v Rakousku.
Mobiliář domovní – zařízení domu.
Nivka – louka u vody.
Notandum – poznámka.
Pačesné plátno – druh hrubšího plátna.
Pětítka – pětivěderní sud.
Popravit – v testamentech ve smyslu uhradit, zařídit.
Pretense – nárok.
Přísadnisko – dílky v obci, kde se sázely přísady zeleniny.
Publicírovaný – uveřejněný.
Punkt – bod.
Rež – žito.
Rozšafný – uvážlivý.
Rúbanice – vyklučený pozemek, který byl přeměněn na pole či louku.
Sentesti – rozsudek, mínění.
Substitírovaný – nahrazený.
Supraorum – poslední pocta.
Syndik, syndikus – úředník vyřizující právní agendu městské samosprávy.
Testamentum nuncupativum – ústní testament.
Testator – zhotovitel závěti.
Tutores – ochránci, poručníci.
Vědro – mělo obsah 56,5 l.
Vencl, Ventzl – Václav.
Verkštat – dílna.
Vice versa – naopak.
Vyžnojení – sklizeň.
Zhlavec – polštář.
Žigla – truhla na šatstvo.