Lidové noviny – ročník V, č. 180, vydání 11. 8. 1897

Uvedený přepis novinového článku z roku 1897 řeší stížnost bzeneckých obyvatel nad jednáním zdejšího děkana ThDr. Jana Pospíšila v důsledku jejich hlasování do kurie. 

Volební kurie byl typ volebního systému, v němž byli voliči rozděleni do několika skupin (kurií), které volili odděleně a jejichž zvolení zástupci pak v zákonodárném sboru tvořili oddělenou skupinu. V kuriovém volebním systému nebyla váha hlasu jednoho voliče stejná. Na území českých zemí fungoval kuriový systém při volbách do zemských sněmů od obnovení ústavního systému počátkem 60. let 19. století až do roku 1918. Ve volbách do Říšské rady byly kurie používány až do roku 1907, kdy se poprvé volilo podle všeobecného a rovného volebního práva.

Dozvuky voleb do V. kurie a naše Mariánská pouť

„Milovati budeš bližního svého, jako sebe samého“. „Milujte nepřátele své, dobře čiňte těm, kteří Vás nenávidí, modlete se za ty, kteří vám protivenství činí a utrhají vám, abyste byli dítky Otce svého nebeského…Vy buďtež tedy dokonalí, jako váš Otec v nebesích dokonalý jest..“. Jaké to sebezapření, jaká vznešená láska vyslovena v těchto vznešených slovech Spasitele našeho! Jaké blaho, jaký mír a spokojenost panovaly by na zemi, kdyby lidstvo svými skutky řídilo se těmito slovy Spasitelovými. Jsouť sice výminky, kde jednotlivci čisté duše přemohou pokušitele a dovedou se říditi dle toho. Avšak výjimky tyto jsou velmi řídké i vzácné. Člověk zůstane vždy jen člověkem – záští i nepřátelstvím nechá se spíše ovládati nežli dobrem, láskou a sebezapřením. Jen Kristus Pán sám jest tu světlou výjimkou, on umíraje modlil se za nepřátele své, kteří jej vraždili a volal: „Pane, odpusť jim, neboť nevědí, co činí“. Jak pak říditi se může dokonale božským tímto naučením laik, kterýžto neměl a nemá příležitosti, učení písma sv. tím způsobem sobě vyložiti a jeho vznešené pravdy pochopiti, když toho nedovede ani ten, kdo je podrobně studoval a hodnosti doktora bohosloví nabyl a jehož vznešeným úkolem je sv. písmo to hlásati i ve skutek uváděti sám na sobě, aby takto dobrým příkladem předcházel?

Nu, a tímto doktorem písma svatého, který je ani náležitě nedovede zachovati a obyčejného člověka v sobě zapříti, je náš pan děkan a arcikněz ThDr. Jan Pospíšil, papežský komoří extra urbem!

Důkazem toho je nejen hluboké vzrušení myslí obyvatelstva našeho vesměs, nýbrž i velká roztrpčenost nad nejnovějším vystoupením páně děkanovým proti svým vlastním ovečkám a farníkům. Hned po volbách do V. kurie, v březnu t. r. konaných, když na vlastní oči p. arcikněz uzřel, jak přes prudkou agitaci ze strany jeho téměř veškeré naše občanstvo – řídíc se zdravým náhledem, že do V. kurie volen má býti muž, který by lid, jenž pátou kurií je míněn, z celého srdce a dle názoru toho lidu zastával – hlasů svých mu nedalo a svorně dle navržené kandidátní listiny volilo, rozezlen byl tou měrou, že většině, ponejvíce nejchudším řemeslníkům a domkařům, kteří kostelní peníze dlužili a o nichž věděl, že jim to zvlášť za těžko připadne a útraty s tím spojené krušně ponesou, šmahem tytéž téhož týdne vypověděl a advokáty upomínat nechal, přesto, že dlužné obnosy na prvním místě reálně pojištěny byly a z nichž už dědové postižených úroky platívali. V případě tomto převzala dlužné obnosy záložna naše: ovšem důstojný pán cíle svého dosáhl, neboť převodem pohledávek a novými vklady dlužníkům značné útraty povstaly. Tak jednal p. arcikněz přesto, že jeho kandidát P. Stojan v okresu našem za poslance zvolen!

A přece ti, kterým tolik starostí a útrat nadělal, byli a jsou dobrými katolíky a snesli tíhu tuto bez reptání, myslíce sobě: „Odpusť mu Pane, neb neví, co činí!“

Také ostatní občané skutek tento zapomněli.

Co však z míry pobouřilo mysli nábožného lidu našeho, jest následující neuvěřitelná událost poslední doby. Každého roku v den 15. srpna ve svátek Nanebevzetí P. Marie odbývá se v městě našem velká pouť „Bzenecké P. Marie“. Tu ze všech stran z celého děkanátu Bzenec-Kyjovského přichází procesí za procesím. Od božího rána zvony neustávají hlaholiti neustále vítajíc zástupy zbožného lidu. Tu srdce člověka jato bývá – pozorujíc vlnící se davy svátečně oděného lidu. Jaká to pestrost a krása pravého nezkaženého kroje slováckého! V okolí našem daleko přes Kyjov každá vesnička má svůj osobitý kroj a proto i cizinci schválně zavítávají tento den do města našeho, aby pokochati se mohli na pestrém a nikde nevídaném obrazu kroje lidu našeho. A tuto krásnou církevní slavnost, aby lid venkovský v procesích zúčastniti se směl bzenecké pouti, náš ndp. arcikněz a děkan bzenecký Dr. Jan Pospíšil z úřední své moci zapověděl: žádný kněz z celého děkanátu nesmí s průvodem do Bzence, naopak každému dán pokyn, aby ve své farnosti ohlásil, že pouť do Bzence konati se nebude. Již asi před měsícem kolovaly o tom u nás pověsti a lid venkovský, přicházející k nám na trh, dotvrzoval pravdivost toho, poukazuje na upozornění svých kněží, že pouti bzenecké letos nebude. Ovšem nikdo tomu víry dáti nechtěl. Když ale pověst tato stále se udržovala, odebraly se řemeslnicko-obchodnické deputace k dp. arciknězi, aby takto o pravdivosti řečeného zákazu se přesvědčily a zároveň poprosily, by dp. arcikněz je-li tomu tak, zákaz ten odvolal a škodu hrozící od svých farníků odvrátil. Avšak dp. arcikněz na všechny prosby nic nedal, ale způsobem katolického kněze nedůstojným, aniž by jinou příčinu zákazu pouti uvedl, okázale a vášnivě deputacím řekl: „Pouť odbývati se nebude jako jindy a procesí sem žádné nepřijde, neboť Bzenčané musí býti potrestáni za to, že nás při volbách tak urazili.“ I vůči kostelníkům vyjádřil se: „Pouť nebude se odbývat a to budou mít Bzenčané škodu.“ Tedy pomsta – místo plnění božských slov Spasitelových: „Modlete se za ty, kteří vám protivenství činí a utrhají vám“, kterážto slova v první řadě representanty naší církve plniti se mají – sladká pomsta! Oko za oko, zub za zub. Slova milovati budeš bližního svého, vykládá dp. děkan jako zákonníci: „Nenáviděti budeš protivníka svého!“

Tážeme se: Komu tu nejvíce vzdorujete dp. děkane, než P. Marii, jejíž uctívání z myslí zbožného lidu zabraňováním pouti chcete vyrvati? A jaký pak účinek skutek tento v obecenstvu našem vyvolá? Zdaliž sloužiti bude k větší zbožnosti a obětavosti našeho lidu, který se vždy tím dobrým lidem slováckým odvděčil? A zvlášť poslední léta za panování těch nenáviděných lidovců ve Bzenci velké tisíce beze všeho reptání, naopak láskyplně na důkladnou opravu chrámu Páně – i fary věnoval? Nevíme! Přesto zajisté zůstaneme my i nadále dobrými katolíky, plníce láskyplná slova Spasitele našeho: „Milujme nepřátele své atd.“

Doufáme, že ten náš dobrý lid slovácký i v tomto případě dobře rozezná mezi dobrem a zlem a že nedávaje se sváděti vášní rozhorlených, ješitných a bloudících jednotlivců, v počtu hojném, ba ještě hojnějším dostaví se v den 15. srpna na naši pouť a ukáže všem, kdo zneužiti by ho chtěli k věcem a zájmům osobním, že více dovede uctívati Matku Kristovu než lidé, kteří v první řadě starati by se měli o uctění její. Konečně doufáme též, že i vysoce důstojná konsistoř povšimne sobě jednání dp. děkana a nadále zamezí, aby lid od konání dlouholetých svých pobožností obvyklých byl odvrácen podobným způsobem.