Uvedený článek je přepisem dobových podkladů  z roku 1871 pro pamětní listinu, která měla být uložena v budově nové bzenecké radnice (čp. 73), s jejíž stavbou se započalo v roce 1869. V originále jsou jednotlivé listy značně promíchány a špatně očíslovány, snažili jsme se je tedy seřadit dle návaznosti a posloupnosti obsahu. Text je pokud možno ponechán v původní gramatické podobě, pouze opatřen poznámkami pro lepší srozumitelnost. Kopie listiny je uložena v SOKA Hodonín ve fondu AM-Bz, inventární č. 237.

K upomínce!

Za slavného panování jeho Veličenstva císaře pána Františka Josefa z Habsburgu a Lothingenu!

Pak za úřadování pana Martina Rychmanna, který bez přestávky 27 let představenský úřad zastával; pana Antonína Goldmanna prvního radního a kahsíra (pokladníka), který vícekrát k této důstojnosti zvolen; pana Antonína Růčku co druhého radního a obecního hospodáře; pana Hynka Vozgy co třetího radního a ubytovatele vojska; p. Ant. Kašpárka tajemníka.

Bylo usneseno, aby se ke stavbě městské radnice, která již velmi chatrná a skoro na spadnutí byla, přikročeno.

Na věčnou památku našim potomkům bylo usneseno, aby jak náboženské tak i politické dějepise se zde zaznamenaly, aby naši potomkové známost o nich dostali. V té staré radnici nalezen byl jeden spis, který poněvadž porouchaný byl, se zde v opisy a v prvopisy jako i naleznuté peníze v balíku prvním přikládají; v balíku druhém se přikládají peníze, které při základě tohoto stavení svou platnost mají.

Dějepis náboženský

Za úřadování alp. Dr. Jana Pospíšila, děkana a alp. Antonína Sedláčka kooperátora žijeme v době ustavičného převratu a přílišného bažení po svobodě, které se v oboru náboženském najevo dává. Lichá věda zachází přes meze a dotýká se i otázek rozumu lidskému nepřístupných, chtě při kolísání časných věcí vzíti za měřítko nezměnitelné pravdy Boží. K tomu přičítáno množství zákonů náboženství odporných, jakož i úkazy, které se právě nyní dějí nejvyšší hlavě církve katolické. Právě r. 1870 byl Sv. otec Pius IX. o poslední pozůstatek své světské moci k uhájení své samostatnosti v nynější době jemu nejvýš potřebné oloupen, což na škodu celé sv. církve se obrací.

Katolický duch počíná opět mocněji váti, an na druhé straně odpor proti náboženství zjevenému vždy zřejměji se jeví. Mnohé důkazy úcty k viditelné hlavě církve viděti lze, tak r. 1870 i u nás všeobecná soustrast projevována a roku nynějšího velkolepé oslavení 25 ročního vyvolení sv. otce na stolec sv. Petra i u nás posud nevídaným způsobem se dělo.

Naše město posud nákazou beznáboženských zásad téměř díky Bohu ničeho neutrpělo. Úmluva, která roku 1855 se sv. Otcem a mocnářem rakouským v záležitostech církevních se stala, byla s povoláním nové konštituce tak zvaných základních zákonů zrušena; roku 1868 vyšly zákony o odtržení školy od církve a zákony manželské, které však odpor zakusily a poslednějších (totiž manželských) takřka nikde nepoužito.

Vldp. (veledůstojný pán) Dr. Jan Pospíšil nastoupil úřad faráře r. 1866 a r. 1871 stal se děkanem.

Dějepis školní

Město Bzenec, jež přísluší ve věcech politických k hejtmanství Uher. Hradišťskému a správou soudní do Uher. Ostrohu, vystavěno jest asi (údaj nedopsán) hodiny od Uher. Hradiště vedle Severní dráhy císaře Ferdinanda.

Bzenec patřil dříve ku panstvu jména rodu hraběcímu Ditriechsteinů z Proskova až do roku 1824, v kterýmže roce na paní hraběnku Emilii z Reichenbach Lessonitz kupem převeden, po jejíž smrti v roce (údaj neuveden) na jejího syna Viléma hraběte z Reichenbach Lessonic co dědice přešel.

Bzenec sestává ze dvou obcí se zvláštní správou, sice rozvržen jest na obec křesťanskou a obec židovskou. Každá obec vydržuje vlastní školu.

Obec křesťanská bydlí ve 437 domech a čítá (údaj neuveden) duší, obec židovská má (údaj neuveden) domů, v nichž (údaj neuveden) obyvatelů žije.

Ku škole křesťanské přiškolena jest kolonie Olšovec asi (údaj neuveden) hodiny od Bzence vzdálená a (údaj neuveden) obyvatelů čítající, kteří v 71 domech bydlí.

Zde jen o dějinách národní školy obce křesťanské podrobněji pojednáno jest.

Co se původní školní budovy bzenecké týká, nacházela se v roce 1777 na Dolním náměstí, a sice v domě bývalého měšťana Šimona Sýkory, nyní Jana Kolúcha č. 77, kdežto tehdejšího času v držení jistého Grunše.

V pozdějším však čase byla budova tato jistým bzeneckým obyvatelem jménem Režným (Jiří Režný) za nynější školní budovu na Horním náměstí vyměněna, v níž se až do roku 1835 v jedné učírně vyučovalo.

Se smrtí varhaníka Voleníka byla tato služba i se služným dle nařízení škol. pol. zřízení se službou učitelskou spojena, které obě služby učitel A. Vrána s výpomocnými učit. zastával až do jeho úmrtí tj. do 31. října 1830.

Po něm nastoupil učitel z Kostelce u Kyjova jež na toto uprázdněné učitelské místo od slav. vrchnosti bzenecké dne 6. prosince 1830 presentován a 26. dubna 1831 ustaven byl a 3. května 1831 stal se vzorným učitelem.

I tento zastával obě služby co učitel, taktéž i varhaník s pomocí učitelů až do roku 1840.

Roku 1835 ze dne 26. na 27. srpna mezi 1 a 2 hodinou noční vypukl požár, kterým nejen vícero domů obyvatelů bzeneckých na Horním náměstí, nýbrž i školní budova popelem lehly.

V pozůstalém spáleništi se bez ohledu na povětrnost dál vyučovalo až do 18. října 1835. Až při nastálém chladném počasí malý obecní dům na Dolním náměstí za školu prozatímní určen byl, anto na stavbu nové školní budovy ani pomýšleno nebylo.

Byt pro učitele byl od patronátního neproventantu též prozatímně vykázán v zámku hraběcím.

Roku 1837 započala teprve stavba nové školní budovy na místě spáleniště na Horním náměstí.

K účelu tomu přispěla tehdejší patronka školy paní hraběnka Emilie z Reichenbach Lessonitz na níž roku 1824 panství bzenecké kupem přešlo, pak obec Bzenec a přiškolena Colonie Olsovecz (kolonie Olšovec).

Patronátním reprezentantem úřadoval tenkráte Jiří Domšer, děkanem Fr. Miohl, farářem V. V. a učitelem A. S. Obecními staršími byli Ond. D. a J. Ř. šk. doh.

Stavba dokonána byla téhož roku 1837 v nížto se nacházely dvě učírny, tj. I. a II. třída, ve kterých dnem 18. října t. r. opět vyučování započalo.

Kronika dějepravná, kterak byla zařízena škola

Co se původního založení a zakladatele národní školy ve Bzenci týká, není více známo než, že dle ústního podání nejstarších obyvatel bzeneckých, v roce 1777 školní budova na Dolním náměstí, a sice v domě bývalého měšťana Šimona Sýkory, nyní Jana Kolúcha č. 77 se nacházela, kdežto na mnoho let zde vyučoval učitel Antonín Grunš, za jehož času školní tato budova s jistým obyvatelem bzeneckým jménem Režným za nynější školní budovu Na Horním náměstí vyměněna byla.

Tato vyměněná školní budova sestávala z jedné velké učírny a tří malých světniček pro učitele a jedné pro pomocného učitele, malé předsíně, prostorné kuchyně a malé komůrky. Z hospodářských stavení byly zde pro jednu kravku a dva malé chlévky pro ušípané (prasata).

V této vyměněné školní budově vyučoval nadjmenovaný učitel Grunš až do roku 1785, po němž za učitele ustanoven byl od její Excelence, paní hraběnky Ernestiny dekretem ze dne 12. srpna 1785 učitel polešovský p. A. Kraus, jenž zde až do roku 1830, tedy 45 let, s výpomocnými učiteli vyučoval. Tehdy se stal roku 1816 vzorným učitelem a později byl (text dál nepokračuje).

Příjmy tehdy byly: začáteční 260 zl., později 300 zl. Kterých v roce 1788 činilo od kostela 24 zl. 20 kr., od vrchnosti 47 zl. 36 kr., od obce 25 zl., školné 270 zl. 15 kr., příjmy školy 35 zl., paliva pro školu dle potřeby. Celkem 434 zl. 10 kr.

Varhaník měl platu: od vrchnosti 67 zl. 36 kr., od obce 47 zl., od vyučování mu přidělených žáků 18 zl. Celkem 132 zl. 37 kr.

Jelikož varhanická služba úmrtím tehdejšího varhaníka Voleníka dle škol. pol. zřízení se službou učitelskou spojena byla. Tím způsobem byly příjmy pro učitele a varhaníka upraveny, což trvalo až do roku 1820 ve kterém tehdejší varhaník Voleník zemřel.

Dějepis politický a národní

Roku 1223 dal král Otakar Přemysl I. ta samá práva městu, která Břeclav měla. Toho času byl Bzenec městem královským, náležel ku kraji břeclavskému a byl hlavním městem vlastní župy. Na místě, kde nyní stojí kaple sv. Floriána, totiž na Starém hradě, stával královský hrad vystavěný r. 1225, kterýž obývali skuteční královští hradní páni, markrabětem jmenovaní, z nichž poslední se uvádí roku 1401 Mikšík z Rohu. Královský tento hrad uvádí se roku 1517 již co zříceniny.

Roku 1331 daroval král Jan patronát zdejšího chrámu Páně kapitule brněnského kostela u sv. Petra, avšak v pozdějších časech byl patronát tehdejším pánem na Bzenecku, mocným Kravařem, kapitule brněnské násilně vyrván a vzdor mnohým stížnostem až do dnešního dne panstvu zdejšímu zůstal.

Roku 1315 byl do Bzence z Břeclavi přeložen zemský soud „cúda“, kteráž však roku 1363 přeložena do opevněného města Uh. Hradiště, kde se až doposud nalézá. Od roku 1335 nalézali se zde a ve Vracově královská mýta. Že bylo toho času město velmi zámožné, vysvítá z okolnosti, že král Jan poukázal r. 1330 své budoucí snaše od města Bzenec k vyplacení 5 000 kop pražských bábek co přídavek na věno.

Roku 1371 byl Bzenec nadán markrabětem Joštem právem v příčině nálevu vína a piva, jakéž právo mělo Brno a Olomouc.

Místo starého troskotaného hradu vystavěna byla na místě, kde nynější zámek stojí, silná pevnost, která po vymřítí mocného rodů Kravařů po meči na rod pánů z Žerotína přešla.

Pod jich mírnou vládou vzkvétal blahobyt města. Páni z Žerotína rozmnožili také městský erb o svůj vlastní znak, takže mimo dvou věží postaven do štítu lev pánů z Žerotína a 3 lilie.

Bzenec trpěl mnoha válkami a neštěstím, r. 1605 druhého dne měsíce května jej Štěpán Bočkaj se svým vojskem vydrancoval a poplenil. Obyvatelstvo povraždil a město vypálil, takže celé i s kostelem shořelo a zvony se žárem roztavily a teprve pak v roce 1634 byly nové ulity.

Následkem toho nemohlo se město dlouhou dobu zotaviti a bídě této napomáhala ještě ta okolnost, že majetník hrabě z Proskova veškerá privilegia na sebe převedl a měšťany se sedláky na rovný stupeň postavil. Pod těmito okolnostmi nechtěl se ve městě žádný usadit a teprve po smrti hraběte stalo se r. 1634 s pozůstalými měšťany porovnání a zároveň vráceny opětně všechny privileje a na měšťany opět povýšeni.

Před rozkotáním města čítalo se 252 domů, mezi nimi 32 židovských a 3 kovárně. Vinohradů bylo 409 čtvrtek (818 achtelů), 54 čtvrtek patřilo židům. Nacházelo se zde 14 ¾ lánů, mezi nimiž 3 ¼ lánů všech povinností bylo osvobozených.

V 17. století trpěl Bzenec častými nepřátelskými vpády a jeho obyvatelstvo, zvlášť od Švédů velmi hubeno, čímž také pevnost zámecká takových škod utrpěla, že musela býti začátkem 18. století r. 1701 ze základů vystavěna, zároveň toho času kostel a kaple na Starém hradě, která vystavěna byla z pozůstalých hradních sutin.

Roku 1662 dne 18. května pomrzly vinohrady tak, že nebylo toho roku v celém Bzenci ani máz vína.

V letech 1740, 1767 a 1778 byli zde opětovně Prušáci, naši nejurputnější nepřátelé, kteří obyvatelstvo napořád vysávali a využívali, takže radní pánové, jak staré spisy vypravují, neustále jen na samé skládky vybírati museli. Dne 17. května 1777 toliko 127 domů popelem lehlo, mezi nimi 38 měšťanských, 2 obecní domy a radnice. Oheň vyšel v domě žida Sabla neopatrností dívky při vaření svačiny o 4 hodině odpolední.

Toho času bylo v Bzenci 90 měšťanských domů, 94 domků a 130 baráků. Roku 1805 a pak 1809 přibylo do Bzence vojsko Napoleona I., zvlášť po bitvě u Slavkova dorazili do Bzence a sbírali hlavně červené a modré sukno.

Mnoholetá francouzská válka, v které i v tom starém spisu zmíněno jest, kde národ francouzský nadvládu nad celou Evropou, vyjímajíc Ruské říše vydobyl, přivedla národ do velké bídy tak, že říše Rusko, Prusko a Rakousko tak zvanou Svatou alianci proti Francii uzavřeli, pro kterou veliký vojín Napoleon I. o celou svou slávu přišel a pak na ostrově Helena uvězněn a věk svůj tragicky ukončil. Po této válce panoval dlouhé časy sv. pokoj, takže rány, které válka učinila, úplně zhojeny byly. Přišly mezi dost špatnými bohatě úrodné roky, takže blahobyt mezi národem panoval.

Roku 1831 přišla na lidstvo nám tehdy neznámá nemoc, kterou „cholera nazvali“; v našem městě okolo 450 lidí zemřelo, která nemoc v roce 1836 se opakovala a po tom čase vícekrát na sta lidu od nemoci této uchváceno bylo.

V r. 1848 vypukla občanská válka v království uherském, jak i v sídelním městě Vídni a jen věrný národ slovanský říši Rakouskou od úplného rozpadnutí zachránil. Tentýž rok vyšel zákon, který obecenstvo od bývalého robotování osvobodil a lid musel se z takového vykupovat. V tomto roku nesmírné draho a bída v kraji nastala, takže v mnohých místech lid hladem umíral. Roku 1849 ruské armádní sbory potlačily maďarskou válku; r. 1850 započal nejkrutší absolutismus, jmenován Bachovská samovláda. Národ slovanský utlačován, všechno mělo být poněmčeno, úřadování německé. Roku 1856 započala velká válka Ruské říše proti Turecku, skrz osvobození potlačených křesťanů a slovanského národa v Turecku; Rakousko obsadilo podunajské provincie a tím pozbylo nejlepšího přítele na Rusku; Svatá aliance roztrhnuta, následek toho byl, že Rakousko r. 1859 ve válce s Vlašskem krásné území Lombardie pozbylo. R. 1861 dostalo Uhersko samostatnost; němečtí úředníci byli z Uher odstraněni.

R. 1864 byl velmi neúrodný a špatné víno, r. 1866 strhla se hrozná válka s Pruskem a Rakouskem, v Čechách byly hrozné bitky a rozhodná u Králového Hradce. Rakousko bylo notně poraženo, v Bzenci bylo 1 400 pruských vojáků ubytováno a museli od občanů být stravováni. V témž roce zmrzlo všechno obilí a vinice. V čas obležení pruského – zuřila bídná cholera, takže mnohé dny i 20 mrtvol bylo. Také zuřil silný pád na dobytek, tento rok byl nejhorší pro obyvatelstvo. R. 1868 úrodný a výborné víno bylo; zápas národní s německým obyvatelstvem započal, který až podnes ukončen není. Probuzení národní se vzmáhá.

Morava jest rozdělena na okresní hejtmanství a okresní soudy. Bzenec přináleží k okresnímu hejtmanství v Uh. Hradišti a k okresnímu soudu v Uh. Ostrohu. Okresní soudce jest p. Jan Stierba, který od obecenstva co náš národovec všeobecnou vážnost požívá.

Všemohoucí Bůh ráčiž nás zachovati v blahu časném a nám pak popřáti blaženosti věčné. Amen.