Náměstí Svobody

Ke zřízení bzeneckého náměstí Svobody, kterému se pro jeho níže položenou polohu oproti hornímu náměstí říká dolní, došlo nejspíše už za Václava II., za nějž se zřídila ve Bzenci celá nová část města soustředěná právě kolem tohoto náměstí pod kostelem. Z něj vybíhaly dvě průběžné ulice, z nichž jedna šla směrem na Vracov a druhá na Olšovec a Písek. Další tři ulice směřovaly k místním zařízením – jedna ke kostelu a k hornímu náměstí, druhá k panskému dvoru a třetí k původním částem obce.

Samotné náměstí patří svou plochou mezi největší v okolí, což bylo dáno velikostí a četností trhů, jež se odedávna ve Bzenci pořádaly. Okolo něj a horního náměstí stály ve Bzenci vždy ty největší a nejvýstavnější domy již ve středověku postavené z pevných a odolných materiálů na rozdíl od budov v ostatních částech města, kde byly domy zpravidla dřevěné. V roce 1764 bylo na náměstí postaveno sousoší Svaté Trojice, jež pak bylo v roce 1937 přemístěno ke schodům před kostelem. Na konci 19. století se začalo s postupným dlážděním ulic, chodníků a také náměstí, jež však bylo vydlážděno pouze z části.

Dne 21. dubna 1919 byla v prostoru před radnicí vysazena lípa svobody, jež se však bohužel do dnešních dnů nedochovala. Před radnicí se také nacházela židovská jatka, jež však byla zbořena už roku 1856. Samotná radnice byla zbořena v roce 1869 a na jejím místě byla postavena nová, mnohem modernější budova, která se ještě rozšířila o přístavby v roce 1895. V roce 1924 byl schválen projekt nádražní ulice dle návrhu ing. Beneše z Uherského Hradiště, jež je nyní nejmohutnější vedlejší komunikací ústící z náměstí. Šířka této ulice byla stanovena na 24 metrů, šířka obou nábřeží i s řečištěm Syrovínky na 30 metrů.

V roce 1926 došlo k oficiálnímu přejmenování náměstí z původního názvu Dolní na náměstí Svobody. Změna názvu se týkala i náměstí Horního, které se změnilo na náměstí Komenského. Ulice vedoucí od Sokolovny na náměstí Svobody se stala ulicí Vladislavovou (tehdejší komise pro pojmenování náměstí a ulic tento název odůvodnila z historických pramenů, kdy markrabě Vladislav povýšil Bzenec ve třináctém století na město), ulice vedoucí z Vracovské k Sokolovně – ulicí Žerotínovou, ulice z náměstí Svobody k nádraží – ulicí Masarykovou. Změna názvu se týkala i ulice z náměstí Svobody na náměstí Komenského, jež se stala ulicí Havlíčkovou (na počest bzenecké řemeslnické a vzdělávací besedy ”Havlíček”, která zde dlouhou dobu působila).

V roce 1931 se přistoupilo k vybudování betonových chodníků na severní a západní straně náměstí. Stavbu prováděla firma Hons z Prahy, šířka chodníků byla v průměru dva a půl metru a náklady si vyžádaly částky 28 385,10 Kč, jež hradilo z jedné třetiny město, zbytek pak majitelé chodníků (pro zajímavost uveďme, že zbudování jednoho metru chodníku stálo 47 Kč). Původně mělo dojít ke zbudování chodníků kolem celého náměstí, ale tento plán narazil na rozhodný odpor majitelů nemovitostí, jimž se zdála pořizovací cena příliš vysoká.

V téže době byla postavena naproti dnešní pošty budova Lidového domu na místě dvou původních domů. K slavnostnímu otevření této budovy došlo 30. 8. za účasti duchovenstva a několika poslanců a senátorů čsl. strany lidové. O rok později byla vybudována na místě obecního domu čp. 85 nákladem 580 000 Kč budova dnešní pošty dle návrhu architekta ing. Kopřivy z Brna. Šlo na tu dobu o opravdu moderní stavbu a zároveň také i o první budovu s rovnou střechou ve Bzenci. V témže roce se přistoupilo k dostavbě chodníků i na ostatních stranách náměstí, za stejných podmínek jako v roce 1931 a také k vybudování moderní kanalizace napříč náměstím, čehož se zhostila firma Oldřicha Nikla z Brna nákladem 116 334,70 Kč.

V dalším roce proběhlo vydláždění ulice od pošty směrem ke hřbitovu, které provedla firma Krejčiřík z Uherského Brodu. V prostoru před nynější lékárnou se nacházela obecní váha s trafikou.

V roce 1935 byla na počest 85 narozenin T. G. Masaryka přejmenována hlavní část náměstí na náměstí Masarykovo. Při této příležitosti byl prezident také jmenován čestným občanem města Bzence.

V padesátých letech dvacátého století, kdy už byly velké trhy minulostí, se z části náměstí vytvořil městský park, který zde zůstal až do konce století, kdy proběhla zásadní rekonstrukce celého náměstí, které tak získalo svůj nynější vzhled. Významnou dominantou náměstí byla a doposud je socha Panny Marie z kararského mramoru na mohutném podstavci ze švédské žuly, jež zde nechal postavit bzenecký kaplan Dr. Jan Pospíšil za náhradu kapličky, která se musela v roce 1913 odstranit, protože byla na závadu místní komunikaci.