43. NA POLI SLÁVY

Ani v tomto oddělení bloku 7, číslo 1 jsem nechřadl nudou. Známá poučka starořeckého filosofa: „Panta rei – všechno plyne,“ byla tu v plné platnosti ve smyslu doslovném i přeneseném. Neustále cosi teklo a neustále byl pohyb a rej. Noví churavci přicházeli nebo byli přinášeni na nosítkách i na plecích kamarádů, zemřelí byli odnášeni jako bezcenné odpadky a jiní polovyléčení zase odcházeli, obyčejně neradi, neboť mimo revír je neočekávalo nic lepšího. Avšak tyto všední změny nestačily prudké životnosti Emilově, vydatně sycené stále svěžími energiemi z tajuplné laboratoře za přepážkou.

Starověká historie učí, že téměř každý diktátor objeví v sobě dříve či později vojevůdcovské nadání a zatouží ozdobiti své čelo válečnými vavříny a gloriolou nepřemožitelnosti. To se přihodilo i našemu Emilovi, v němž ani malé poměry jeho prostorově omezeného pašalíku nedovedly utlumiti snahu po uplatnění strategických schopností. Jeho koníčkem bylo časté přemísťování pacientů z lůžka na lůžko, z přízemí do druhého a třetího patra ložnicového lešení. Rozloha naší kůlny a počet postelí skýtala nevyčerpatelnou možnost obměn a kombinací.

Za tím účelem si dal po každé zbudovat uprostřed místnosti jakousi tribunu z beden jako velitelský můstek, na nějž metráková hmota jeho mohutného těla byla vytlačena spojenými silami svalnatých atletů z gladiátorského oddílu. Nejdříve se přesvědčil opatrným pohupováním na vrzajících a pukajících prkénkách o pevnosti své rovnováhy na výšině a uklidnil se znenáhla, když pravice jeho věrných zdola se zvedly k nadšené přísaze, že budou bdít nad jeho bezpečím na tomto exponovaném místě. Obklopil ho celý štáb oddaných mu důstojníků, aby svého vůdce podporovali skromnými radami, jež vesměs neobstály před jeho veleduchem.

Potom se rozhlédl sebevědomě po bitevním terénu. Ze všech děr a skulin mezi kavalci naň zíraly s úzkostlivým napětím zraky jeho poddaných, jejichž osud záležel nyní na jediném pokynu jeho masité ruky. Do kterého koutu je opět odvane jeho neoblomná vůle jako mocný dech horkého tajfunu bezmocné loďky na Čínském moři? Sličný pobočník nastrčil pohotově svému pánu přehledný nákres šalandy před ocelově modré oči. Zářivá pleš se sklonila na okamžik hlubokého přemýšlení a veliký strategicky plán se zrodil. Buvolí hlava imperátorova se zase vztyčila s nepoddajným odhodláním, ruka se vznesla s velebným gestem jako na proslulé soše římského césara Augusta a ústa vyřkla první neodvolatelný rozkaz.

Až do té chvíle bylo celé okolí strnulé v nehybném tichu jako příroda před bouří. Nyní nastal ruch a šum jako v lese, do něhož se opřel vichr. Do ubohých postav, jež dosud bezvládně ležely na slamnících, vjel nový život. Jakoby na hřbitově v noci vstávali umrlci v bílých rubáších ze svých rakví a klopýtali se žlutými tvářemi mezi hroby, tak vypadali tito položiví obyvatelé revíru, bez odporu si vyměňujíce místa, jež jim vykazovali zřízenci podle vojevůdcových povelů dole, uprostřed a nahoře. Jen povzdechy a steny se draly z hrudi těch, kdo se škrabali do horních pater jako housenky, lezoucí zdlouhavě po kmenu stromu. Občas se stávalo, že někdo neuposlechl ani po několikeré, stále důtklivější výzvě, aby opustil svou skrýši. Ukázalo se, že zemřel před několika minutami, ještě než mohl býti svědkem manévrovacího umění svého vládce. Ale cožpak může býti bojovné utkání bez padlých?

Stratég na dřevěném výstupku jistě se cítil jako kdysi císař Napoleon na prateckém návrší, z něhož řídil onu památnou bitvu u Slavkova. Všechny taktické přesuny byly provedeny podle plánu k jeho spokojenosti a hrdý vítěz sestoupil se svými generály opět do nížiny bez úrazu, jen jediná bedna přitom praskla a skácela se s rachotem na podlahu na bosou nohu liknavého pacienta, načež triumfální průvod se odebral k hostině v soukromé kabině hlavního stanu.

Byly dny, kdy se tyto manévry neodbývaly tak slavnostně a obřadně. Vládce měl třebas laškovnou náladu po odpoledním pospáníčku a postrkoval svými poddanými sem a tam jako chlapec v Andersenových pohádkách cínovými vojáčky. Jindy zase trochu rozverněji, to když zpozoroval, že se několik kamarádů dostalo náhodou dohromady a založilo svépomocnou společnost. Mocí svého slova je mžikem rozhodil do všech koutů, jako obratný kuželkář svou rychlou koulí rozmetá pěkně rozestavené kuželky.