Zpráva náčelnická za rok 1898

Drazí bratři!

Po převzetí náčelnictví v jednotě naší roku minulého, nemohl jsem hleděti vpřed se zrakem smělým, s nadějí a důvěrou.

Seznal jsem, že mě očekává práce, práce namáhavá abych uvedl jednotu naši tam, kde býti měla.

V jednotě do konce měsíce února r. 1898 se vůbec nic necvičilo, prázdniny tyto trvaly již půl roku, ač nářadí tělocvičného bylo dosti, rovněž i tělocvična. Nechci se šířeji o tom zmiňovati, neb všem příčina dobře známa.

Po vydání oběžníku dostavilo se do cvičení, tehdy ještě u br. Rychmana, 12 členů, počet ten se však brzy na 18 zvětšil.

Cvičenci zařazeni do dvou družstev, cvičeno třikrát týdně – v pondělí, středu a sobotu, vždy od 8 do 9 hod. večer.

Sbor cvičitelský, jelikož pozůstával ze dvou bratrů – Kolúcha a Pařízka – rozmnožen za souhlasu správního výboru o šest bratrů.

Třikrát týdně cvičeno přes měsíce: březen, duben, květen, červen, červenec a srpen, dále pak cvičeno až do konce měsíce prosince dvakráte týdně, vždy ve středu a sobotu od 8 do 9 hod. večer.

Začátkem měsíce listopadu jednota počala cvičiti v tělocvičně místních měšťanských a obecných škol. Prostorná tělocvična, všem nejnovějším požadavkům vyhovující a takřka veškerým nářadím opatřená, ukázala brzy své výsledky.

Cvičící členstvo stouplo až na 26 bratrů zařazených do tří družstev koncem měsíce prosince.

Vezmeme-li číselnou návštěvu za uplynulý správní rok 1898 a porovnáme-li jej s předešlým rokem, je zřejmý velký rozdíl: za r. 1897 cvičilo v 52 hod. 520 cvičenců, čítáno při návštěvách po 10 bratrech, ač jich tolik nebylo. Za r. 1898 cvičilo ve 108 hod. 1620 cvičenců, čítáno jen v průměru 15 br. na hodinu, ač jich bylo až 20.

Z toho viděti, že počet cvičenců a hodin se takřka více než ztrojnásobil.

Největší návštěvou v měsíci vykazuje se prosinec se 126 br., nejmenší srpen s 12 br.

Veřejného cvičení v Uh. Ostrohu dne 20. července 1898 zúčastnilo se 18 borců a s výsledkem dle mého zdání dobrým.

Dalších veřejných cvičení ani okrskového jsme se nezúčastnili z příčiny stranického napadnutí cvičícího členstva našeho br. župním zpravodajem na veřejném cvičení v Uh. Ostrohu. Cvičící členstvo pochopilo však jednání župního zpravodaje a bylo velmi roztrpčeno, oznámivši zároveň, že více za těchto poměrů veřejně na cvičení mimo slet nevystoupí.

Také správní výbor jednoty naší uznal nesprávné jednání toto a ponechal si věc tu při župní schůzi oznámiti.

Sbor cvičitelský nebyl žádný – br. Kolúch sobě vzal na dva měsíce dovolenou, Rajskub a Sýkora ze sboru již dříve vystoupili, byl jsem tudíž nucen také tento úplně nově utvořiti. Za souhlasu správního výboru povolal jsem nanovo br. Rajskuba a Sýkoru Fr. do sboru a s pomoci těchto povolali jsme do sboru bratry: Psotka Jan, Rajskub Vincenc, Strnad Jan, Tomčala Jan a Žitný Josef, později následkem odchodu k vojsku br. Sýkory Fr. a Rajskuba, pak odchodem za svým povoláním br. Psotka a Strnada, pak za vystouplého považován br. Kolúch, jelikož tomuto dovolená došla a on se schůzí ani cvičení neúčastnil, povoláni do sboru ještě bratři Kolda, Sýkora Karel a Žitný Otokar.

Bratr Kolda za souhlasu většiny sboru cvičitelského načas ze sboru vyloučen pro hrubé porušení kázně vůči náčelníkovi, nato však odcestoval, aniž by mi byl to oznámil a tím přestal býti členem sboru.

Br. Žitný Otokar a Sýkora Karel odcestovali za svým povoláním, pozůstává tudíž sbor cvičitelský koncem roku z pěti členů a to br. Pařízek, Rajskub Jan, Sýkora Fr., Tomčala Jan a Žitný Josef.

Sbor cvičitelský staral se též o to, by členstvu známy byly důležité dny sokolské, tak bylo předneseno členstvu 8. listopadu o prokleté porážce na Bílé hoře a 15. listopadu o úmrtí zakladatele sokolstva Českého Jindřicha Fügnera.

Schůzí sboru bylo 8, kdež se členstvo radilo o dalším postupu jak cvičení tak i jiného.

Cvičitelský kurz v Hradišti navštívili 4 bratři.

Cvičitelské hodiny konány asi 4 měsíčně vždy před cvičením, muselo z toho však sejíti, jelikož nebylo vhodného místa k tomu a v nynější tělocvičně pro přesně udaný čas to dosud možno provésti není.

Zbývá mi ještě vzpomenouti veřejných vystoupení, těchto bylo 8, šířeji se nebudu o tom zmiňovati, neb br. jednatel již o tom zprávu podal. Podotýkám k tomu pouze, že i zde se jevila snaha co možná největším počtem vystoupiti, což se nám zdařilo, takže můžeme rovněž co do počtu mezi první se řaditi.

Nemohu také opomenouti se zde zmíniti o mohutném dojmu, jaký na každého člena ze zúčastněných učinil slet všesokolský ve Val. Meziříčí a Hodslavicích ve dny 14. – 15. srpna. Slet obeslán od nás devíti bratry. Zajisté bratři s rozechvěním vzpomínají oněch dnů, kdy Sokolstvo Českoslovanské podalo důkazy jeho solidarity.

Bratři! Jak ze zprávy moji vidno, konal sbor cvičitelský úkol svůj vážně, nedbaje útoků a pomluv z jisté strany, pracoval klidně, řídě se heslem „Kupředu!“ a hesla toho se i nadále bude držeti. Jednota naše přičiněním sboru jest první v župě co do počtu cvičenců, úkol náš za uplynulý rok dokončen velmi čestně, jest přáním mým, by tak i jiná léta bylo.

Za pokrok v jednotě naší mezi cvičícím členstvem nemalou zásluhu sobě získal neúnavný br. Rajskub Jan, kterýž v nejtěžších chvílích stál vždy první při mě a příkladem vzorným povždy členstvu všemu byl, jemu patří můj upřímný dík.

Končím zprávu svou. Uzavírám tímto správní rok uplynulý. V knize dějin jednoty naší, jsem si jist, že ne-li hned, tak později tím jistěji uznají zásluhy předsednictva nynějšího.

Nemohli jsme před rokem s důvěrou pohlédnouti do budoucna, tenkráte upadávala jednota naše, z kolbiště veřejnosti zklamána ustupujíc, tenkráte klesal s ní zároveň veškerý povznášející vlastenecký život spolkový, jen bejlí vzrostlo na půdě nevzdělané, zanedbané.

Vřava boje bratrovražedného rozléhala se v jednotě naší. Tíseň hmotná dusila zárodky života i tam, kde znovu vypučet se hotovily.

Též členů ubývalo a v těch, kteří vytrvali, ochabla částečně pružnost životní.

Tak vstoupili jsme tehdy se šiky prořídlými v druhý nový rok, odevšad „zamútil se“ zrak, přibývalo nás a duně zněl náš vstup.

Jinak dnes. Časy se změnily ve prospěch nám. Život rozproudil se opětně v žilách našich, život všestranný, svěží, nezdolný. Sbíráme duševní, mravní, hmotné síly své, náhledy různé stojí vedle sebe, aniž bychom druh druha ničili. Členů přibývá opět a přibylo jich hojně v roce uplynulém. Pod hvězdou příznivější vstupujeme v rok nový.

Se srdcem povzneseným chystejme se k práci, k níž tento rok nás vyzývá, s myslí jednotnou a svornou, daleci ješitnosti, řevnivému vystupování, co jeden mocný velký celek bratrský. Půjdeme tím směrem přímým a věcným dál. Zastáváme věc vážnou a velikou.

Tužme paže, zbrojme umy své. Pro lepší budoucnost se houfujme!

Pro lepší budoucnost naši, drahé vlasti a národa Českoslovanského!

Na zdar!

Leop. Pařízek ve Bzenci 5. února 1899.