Zpráva náčelnická – od září 1892 do konce ledna 1893

Přednesena valné hromadě dne 5. února 1893.

V měsíci září sestaven br. Černým sbor a povoláni do něj bratři R. Kolúch jako cvičitel; Kumpán, Novák, Suttner a Tvarůžek za pomahatele; za čekatele povolán br. Pařízek. Sbor takto sestavený konal pět řádných schůzí, mimo porad, v nichž technické záležitosti jednoty vyřizoval.

Zavedena hodina cvičitelská a mimo toho ještě zvláštní hodina šermu. Žel, že ani cvičitelé sami hodiny tyto nenavštěvovali a tak hodiny tyto opět zanechány býti museli.

Výlet pochodový přes Těmice, Žeravice a do Vracova konán dne 18. září při účastenství 15 členů s praporem ve stejnokroji.

Dne 25. září konán slet župy v Hodoníně, kde odbývati se mělo veřejné cvičení od kterého se však pro nedostatek přihlášek upustiti muselo a cvičení provedeno jen domácí. Jednota naše zastoupena 12 členy s praporem.

Cvičení odbývalo se třikráte v týdnu vždy v pondělí, ve čtvrtek a v sobotu. Cvičeno v 1. i 2. družstvu v létě od 6 hod., v zimě od 7 hod. večer; ½ hodiny předtím cvičil sbor.

Průměrně navštívilo cvičení: v měsíci září 9 členů, říjnu 7, listopadu 6, prosince 7, lednu 7 – celkem 36 členů. Průměrná návštěva tudíž 7 členů. Největší v měsíci září – 9 členů, nejmenší v měsíci listopadu – 6 členů.

Nemohu na tomto místě se nezmíniti o liknavé návštěvě cvičení ze strany členstva. Z třiceti činných členů chodí cvičiti 5-6, nejvýše 8 – tedy ani ne čtvrtina. Smutný to úkaz bratří, ale bohužel pravdivý.

Odchodem bratra Tvarůžka, který službu vojenskou nastoupil, ztrácí sbor horlivého a pilného člena.

Ze sboru pro porušení sokolské kázně a přestupek proti řádu sboru cvičitelského v tělocvičně a nekonání svých povinností, vyloučen bratr Suttner.

Laskavostí pana Osyčky dostalo se nám k bezplatnému užívání jeho místnosti na Horním náměstí, kam jsme se přesídlili z letní tělocvičny. Za to stujž mu na tomto místě náš vřelý sokolský dík.

Během roku zakoupeno 20 tyčí ku prostným; bratrem Klučkou zhotoven bezplatně pružný můstek; bratrem Novákem zapůjčeny 2 činky, za což jim taktéž srdečný dík.

Tím zprávu moji končím s tou pevnou důvěrou, že příštím správním rokem se vše napraví a nás plno v tělocvičně cvičiti bude, abychom v největší svátek Sokolstva na Moravě – při sletu v Brně 1894 – důstojně vystoupiti mohli.

Na zdar!

A. Černý