Zpráva náčelnice za rok 1935

Rok míjí za rokem a přehlížíme-li každý právě uplynulý, vidíme, co bylo vykonáno a co by se ještě dalo vykonat, neboť práce v Sokole je velká a nestačí tudíž na jednotlivce, ale i na ty, kteří by mohli a práci se vyhýbají. Není každému dopřáno, ani není každý k tomu povolán, aby vykonával velké skutky, jde jen o to, aby každý pochopil svou povinnost a konal ji, jak mu káže sokolská čest a svědomí. Pak bychom klidně mohli říci, vykonali jsme vše, co jsme si určili.

U nás cvičilo se po celý rok. Návštěva sester do července byla uspokojivá, ale dalšího půl roku počet se zmenšil. Nejvíce zařazených bylo v měsíci únoru (24), dorostenek v dubnu (27), žaček v prosinci (124). Pravidelná cvičení žen bylo ve čtvrtek, dorostenek v pondělí a žaček ve středu.

Výročí 85. narozenin p. prezidenta T. G. Masaryka oslavili jsme odpoledne dětskou besídkou, kde cvičilo 12 žaček se závoji, 16 ruské tance a 2 nejmenší básně „Přání vůdci“ a „Malá Sokolice“. Večer zatančily sestry rytmický valčík, dorostenky a ženy hold panu prezidentovi. Dne 24. dubna pořádali jsme členský večer, kde sestry zacvičily ukázky kuželů a dorostenky nářadí.

Do čtrnáctidenní školy Č.O.S. v březnu přihlášeny byly 2 sestry – Strážnická Jaroslava a Kovalčíková Marie. Župní škola v Uh. Hradišti obeslána nebyla. Okrskovou školu, která byla ve Bzenci, navštěvovaly sestry Pařízková a Máčalová, které se podrobily zkouškám pomahatelským s dobrým prospěchem.

Do nižšího závodu Č.O.S. v Uh. Hradišti přihlásily se 3 sestry: Kovalčíková M., Klučková L., Pařízková J. Kovalčíková získala plný počet bodů a obdrží osvědčení a plaketu, byla první v župě. Na podzim župních závodů v Uh. Hradišti nezúčastnila se žádná, pro vysoké míry. Župní závody dorostenek byly obeslány dorostenkami Máčalovou a Čumrovou.

Dne 5. 7. pořádala naše jednota veřejné cvičení. V průvodu bylo 64 žaček našich, 13 cizích, celkem 77; dorostenek 16 a 2 celkem 18; žen 21 a 1 celkem 22. Bylo by nás více, kdyby všechny sestry, co kroje mají, se do nich oblékly. Začínaly jsme s cvičením s nejmenšími žačkami (27), žačky se švihadly (35 našich, 20 cizích), celkem 55. Prostná dorostenek (22 našich, 11 cizích, celkem 33). Jako zvláštní číslo měly ženy sletové kužely, přesto, že v tělocvičně jsme měly málo místa na nacvičování přechodu k oddílům, dopadlo cvičení dobře. Prostná cvičilo 20 žen našich a 4 cizí, celkem 24. Dorostenky měly 2 družstva nářadí a ženy jedno družstvo, žačky 3 družstva her. Zakončením byla Slovenská beseda, tančilo se 5 kol.

Dne 29. 6. na župním dnu žactva v Uh. Ostrohu cvičilo 26 našich žaček a jedno družstvo na nářadí.

Dne 30. 6. na župní den členstva bylo 10 dorostenek v průvodu a 14 cvičících; 14 žen v průvodu a 13 cvičících. Pro pohodlnost bratrů museli jsme naše kolo Slovenské besedy vynechat.

Dne 20. 6. veřejného cvičení v Lipově zúčastnilo se 13 žen (7 kroj a 8 cvičících), 5 dorostenek (3 kroj).

Dne 11. 8. v Těmicích 4 dorostenky v kroji a 8 cvičících, 5 žen v kroji a 6 cvičících.

Dny 18. 8. župní tajný výlet v Písku a Buchlovicích – 4 sestry v kroji, 1 v občanském.

Na okrskovém dnu brannosti 5. 5. ve Veselí bylo 17 dorostenek, 23 žen.

Dne 6. 9. branný sraz cvičitelstva ve Veselí – Písek, 4 sestry.

Dne 13. 8. pohřbu br. Mirka Repíka zúčastnilo se 64 žaček, 9 dorostenek a 21 žen.

Dne 15. 8. pohřeb bývalé dorostenky Jarky Dýmové – 4 dorostenky, 10 žen.

Jarní zkoušky zdatnosti v tělocviku prostém vykonalo 22 žen, v II. stupni 7, ve III. 8, ve IV. 6, v V. 1. Dorostenek 23, v II. stupni 7, ve III. 11 a ve IV. 5. Podzimní zkoušky zdatnosti 16 žen, 13 dorostenek a 57 žaček.

Den před 28. říjnem pořádala jednota slavnostní přednášku br. Dr. Pospíšila z Olomouce. Co však bylo nejsmutnější, že ze sester tam nebyla žádná, teprve ku konci přišly 2 sestry. Sestry, jakou máte omluvu na tuto nekázeň?

Na Silvestrovském večeru cvičily 3 sestry „Dostaveníčko“ v rokokovém kroji a 6 ukázky baletu.

Končím svou zprávu a přeji si, aby všichni, kteří vstoupili do našich řad si uvědomili, že vstupují do spolku tělocvičného, kde cvičení je hlavní podmínkou. Kdo nedovede plniti a v klidných dobách podrobiti se povinnosti a podstoupiti trochu námahy k výcviku, ten bude jistě nespolehlivým živlem i v dobách nebezpečných. Spolehnouti se můžeme jen na ty, s nimiž jsme v neustálém styku v tělocvičně a na ty, kteří tělocvičnou prošli. Nedovedou-li naši členové rozumět sokolování tak, že musí přinést myšlence sokolské každou možnou oběť, nemohli bychom se na ně nikdy spolehnout – nebyli by Sokoly.

Na zdar!

Ve Bzenci, 28. ledna 1935

Marie Strážnická, náčelnice