Zpráva kinoodboru za rok 1936

V roce 1936 předvedli jsme celkem 66 celovečerních filmů. Z toho bylo: 20 veseloher (5 českých, 11 německých, 3 anglické, 1 ruská), 36 dramat (10 českých, 10 německých, 14 anglických, 2 francouzská), 2 dokumentární (1 český, 1 němý), 3 přírodní (1 německý, 2 němé), 3 pohádky (němé – německé výroby), 2 jiného druhu (1 český, 1 cizí výroby).

Představení bylo 130. Z filmů bylo 18 mládeži přístupno, ostatní nepřístupné. Žactvu uspořádali jsme 9 představení. Škoda, že ředitelství škol nevyužije našeho návrhu na uspořádání vždy dvou představení a tím rozdělení žactva, které by mohlo pak pohodlněji a pozorněji filmy sledovati, než-li v přeplněném sále.

Kulturních filmů odehráli jsme 7. Neměli jsme loňského roku takové příležitosti opatřiti jich více proto, že jich nebylo. Z kulturně-výchovných filmů jsme hráli: Střední Slovensko, Jánošík, Revoluce krve a ducha, M. R. Štefánik, Finsko – země 1000 jezer, Dassan a dodatkové. Kromě těchto předvedli jsme ještě 50 týdeníků (48 Paramountu, 2 čsl.), 10 grotesek, 3 týdeníky vojenské, 3 filmy sokolské, 4 snímky přírodní a 2 výchovné CPO.

Z filmů odehráli jsme 11 po jednom představení, 48 po dvou představení, 6 po třech představeních a 1 po pěti představeních (M. R. Štefánik).

Diapozitivy, tak jako dříve, upozorňovali jsme návštěvníky na historické události, časové i jiné a proslovy Č.O.S. promítáme pravidelně. Vzdělavatelskou školu listopadovou doplnili jsme takovou ukázkou i filmem.

Snahou naší je odehráti vždycky co nejvíce filmů československé prodeukce a loni jich bylo 20. Takřka jedna třetina, ač povinně jich máme odehráti jen 8. Odehrajeme jich tedy daleko více, než premiérová kina pražská, která dle statistik této minimální povinnosti a nařízení ani zdaleka nedostávají. Ta šíří do vlasti tu „kulturu“ jinak.

Stará bolest je stále navazování na hodnotné filmy české i cizí, které se patrně nezbavíme. Držíme se ale stále zpět a vyhýbáme se překotným a bezhlavým uzávěrkám filmů. Všechny vyrobené, anebo dovezené k nám filmy nebudeme moci nikdy odehráti, byť byly mnohé i dobré, prostě z toho důvodu, že je jich mnoho. Tak za loňský rok naše výroba činila asi 30 filmů, dovezených pak 277 a my máme do roka jen asi 60 termínů.

S župním biografickým odborem pracujeme v plné shodě. Z toho máme jistě výhody, ale mnohdy musíme i ve prospěch menších kin v naší župě přinésti nějakou tu oběť. Té pak neželíme, neboť máme-li býti solidární, musíme ji vykonati, vždyť přinášíme ji zase sobě – sokolstvu. Škoda jen, že tomu mnohá větší kina sokolská nechtějí rozumět.

S půjčovnami měli jsme jako obvykle jednání vždy hladká. Ony znají nás a my zase je. Platíme vždycky přesně, podmínky a dispozice dodržujeme, a proto nenastává žádných diferencí a sporů.

I všem jiným povinnostem dostáváme přesně, takže nemáme žádných nedoplatků u půjčoven, na daních, dávce ze zábav a podobně.

Sjednaných filmů máme dnes asi do měsíce června 1937.

Technický provoz kina byl dobrý, bez poruch a závad. Koncem roku rozhodli jsme se poslech zlepšiti novým reproduktorem, a to se nám také podařilo a naši návštěvníci zajisté vypozorovali rozdíl v reprodukci.

Ve vedení kina nenastala změna a také kinoodbor zůstal stejný. Schůzí nekoná a je informováno jeho členstvo občas vedoucím kina. Funkci pokladníka kina vede od října 1936 pokladník jednoty.

Hospodářský výsledek za loňský rok je poněkud lepší roku předcházejícího. Náklady jsou úměrné tržbě. Na nepovinných darech vyplatilo samo kino loňského roku asi 1 200 Kč, v čemž zahrnuta je větší položka pro OPM v Uh. Ostrohu.

Pokladní účet kina byl podrobně revidován zvolenými účetními a hospodářskými dozorci, kteří svůj posudek valné hromadě oznámí.

Koncem roku rojily se pověsti, že zdejší Orel zažádal si o druhou kinolicenci ve Bzenci a zprávy ty se pak potvrdily. Tím by nám povstala konkurence, které se musíme brániti, zvláště z toho důvodu, že v místě našem podmínky obvyklé tomu druhému podniku nejsou dány. Zda licenci Orel dostane, závisí na rozhodnutí příslušných úřadů, ale je také v moci sokolských a pokrokových členů obecního zastupitelstva. Žádáme je proto poznovu, aby hájili zájmy jednoty do důsledků. Pro dvě kina není ve Bzenci místa, to ví každý soudný občan, ví to také úřady a je proto trapné a smutné, když naši lidé boří to, co se kdysi vydobylo a svým nerozvážným jednáním napomáhají k případnému oslabování jednoty a tím i pokroku.

Ku konci prosíme bratry uvaděče i ostatní v kině „zapřažené“, aby dbali vždy na dodržování předpisů a hlavně na zájem jednoty při každé příležitosti.

Děkujeme všem našim milým návštěvníkům za prokazovanou důvěru.

Bratřím z kinoodboru a sestrám pokladním za obětavou spolupráci děkuje vedoucí kina.

Zdar do nového roku!

Mann