Tělocvičná jednota Sokol Bzenec

Stručný nástin historie do roku 1990

Počátky tohoto nejvýznamnějšího bzeneckého spolku spadají do roku 1881, kdy byl ustanoven Zařizující výbor Tělocvično-hasičské jednoty „Sokol“ v Bzenci pod vedením Jana Rychmana, Gustava Sonevenda, Josefa Drahokoupila a Karla Bubely st. První stanovy předkládané úřadům jsou datovány dnem 15. 7. 1881. Po vyřízení všech formalit a náležitostí se konala 11. 4. 1882 první valná hromada, na které byl zvolen starostou stavitel Jan Rychman, jednatelem pak Gustav Sonevend.

První roky však nebyly pro jednotu nijak příznivé. Jak se dozvídáme z dobových pramenů, bylo tehdy „venkovské město Bzenec stranou většího ruchu národního a místní veřejné mínění bylo dosti zaostalé a nerado přijímalo nové myšlenky“. Zpočátku sice panovalo určité nadšení, kdy v zahradě Rychmanova domu cvičívalo až 40 členů, to ale brzy vystřídala stagnace, která se projevila zvláště po odchodu bratrů Bubely a Drahokoupila ze Bzence. Navíc osobní neshody a neporozumění mezi členy vedly k osamostatnění hasičského odboru, jehož činnost i členská základna naopak od zbytku jednoty velmi mohutněla.

Změnu přinesl až rok 1891, který znamenal skutečné oživení činnosti.  Valnou schůzí byl zvolen starostou L. Skála (zdejší hoteliér a pozdější bzenecký starosta), jednatelem R. Kolúch. Začalo se cvičit na dvoře pana Skály, který také zapůjčil železnou hrazdu, hradla a kruhy. Velkým přínosem byli i zkušení cvičitelé, kteří přicházeli do Bzence z jiných jednot za svým povoláním. Z nich nutno jmenovat zvláště br. Šelbického z Nových Benátek, který se velkou měrou podílel nejen na organizaci pravidelných cvičení, přednášek i výletů, ale také prohluboval styk s okolními jednotami.

První veřejné cvičení se uskutečnilo 30. srpna 1891 na Horním náměstí před budovou školy a setkalo se s velkým ohlasem. To podnítilo členy k dalším veřejným akcím, které se brzy staly nezbytnou složkou kulturního života v městě Bzenci.

Velké vrásky na čele však zdejším sokolům činila absence vlastních prostor. Cvičívalo se na dvorech domů pana Rychmana a Skály, v sále vinárny „U zlatého hroznu“, či hostince „Nový svět“ a dokonce také ve sklepě pana Osyčky na Horním náměstí. V roce 1895 byl proto zakoupen dům č. 302 v Olšovské ulici jako stavební místo. Nedostatek financí však způsobil, že se stavba neustále odkládala. Navíc po dostavbě budovy měšťanských škol, která disponovala prostornou tělocvičnou, nebyla otázka vlastních prostor tak akutní.

V roce 1904 byl ustanoven místní ženský odbor, který znamenal zapojení se žen do veškerého spolkového života pod vedením sestry učitelky Marie Průšové.

Činnost jednoty vzkvétala až do začátku I. světové války, kdy musela většina členů odejít na frontu a aktivity jednoty pomalu umlkly. S koncem války a utvořením samostatného státu však nastal nový rozmach. TJ Sokol Bzenec se postupně stal nejaktivnějším spolkem na poli kulturního dění v městě. V roce 1921 byla zakoupena budova bývalého panského pivovaru a společným úsilím přebudována na novou sokolovnu. Později byla také dokoupena sousední stodola, na jejímž místě bylo vybudováno letní cvičiště.

K 31. 12. 1931 měla zdejší jednota již 460 členů – z toho bylo 168 mužů, 113 žen, 22 dorostenců, 16 dorostenek, 57 žáků a 84 žákyň.  Ihned následující rok byl zřejmě nejrušnějším rokem v historii bzeneckého Sokola. Rok 1932 byl totiž vázán k několika významným výročím: Sté narozeniny zakladatele Sokola Miroslava Tyrše, padesátileté trvání bzeneckého Sokola a Dobrovolného hasičského sboru ve Bzenci. Zároveň byl v tomto roce konán slet župy Komenského v Bzenci a IX. všesokolský slet v Praze.

Bohatá činnost pokračovala až do roku 1939, kdy došlo ke zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Dne 28. října 1939 byli zatčeni bzenečtí sokolští pracovníci a bývalí legionáři: Jan Joch, Alois Kincl, Ladislav Koutný, Mann Metoděj, František Tomeček a Václav Vyžďura. V roce 1940 již nemohla býti konána veřejná cvičení a 15. dubna 1941 byla činnost Tělocvičné jednoty Sokol v Bzenci zastavena. V říjnu téhož roku byla ČOS rozpuštěna a její majetek zabaven. Členové bzenecké jednoty se v nemalé míře zapojili do odbojové činnosti a většina z nich v ní pokračovala až do osvobození v roce 1945.

Činnost TJ Sokol v Bzenci byla obnovena na slavnostní schůzi dne 6. 5. 1945, kde bylo zároveň vzpomenuto těch členů, kteří za války zemřeli v koncentračních táborech. V letech 1945 – 1948 navázala jednota na své předchozí aktivity a rozšířila svou základnu o další odbory.

Rozhodnutím akčního výboru Národní fronty ze dne 27. 2. 1948 došlo k „sjednocení“ všech tělovýchovných organizací v jednu pod společný název „Sokol“ a TJ v Bzenci dostala zároveň pokyn k vytvoření svého akčního výboru. V rámci této sjednocovací akce podalo přihlášku i 28 členů SK Slovan Bzenec, který byl až do této chvíle samostatným spolkem.

Památného XI. všesokolského sletu v Praze se zúčastnilo i 274 členů ze Bzence, z nichž 198 cvičilo. Sletové události, kdy cvičenci provolávali slávu prezidentu Benešovi a odkláněli při průvodu hlavu, když míjeli Gottwalda a jeho suitu měly rychlou odezvu i ve Bzenci. Již 12. září 1948 poslal místní akční výbor NF v Bzenci výboru TJ Sokol dopis č. j. 497-10/9-An ve věci očisty Sokola v městě „s návrhem na vyloučení členů zdejšího Sokola z řad sokolských pro jejich provokativní chování na XI. všesokolském sletě v Praze a na vyloučení těch členů, kteří byli potrestáni „únorovými událostmi“ a do dnešního dne u nich nebyla učiněna náprava a dále těch členů, kteří nemají kladný postoj k lidově demokratickému zřízení.“  Následkem toho byla šesti členům udělena ústní důtka a devatenáct členů bylo vyloučeno.

Konec čtyřicátých a začátek padesátých let se nesl pro bzenecký Sokol již v duchu pomalého zániku. V první vlně byly zrušeny všechny sokolské župy a v druhé i jednotlivé jednoty. TJ Sokol v Bzenci ukončil svou činnost 31. 12. 1952.

V roce 1968 byl ustanoven přípravný výbor pro obnovení zdejší jednoty, který tak zareagoval na provolání přípravného výboru ČOS. Pracovního srazu Sokolstva na Slovanském ostrově dne 5. května 1968 se účastnili za Bzenec i bratři Břetislav Kumpán a Milan Fabrici. V červnu byla svolána členská schůze bzeneckého Sokola. Sešlo se 190 bratrů a sester. Činnost pokračovala až do roku 1970, kdy byla na příkaz Městského výboru KSČ sloučena s TJ Slovan a přejmenována na Tělovýchovnou jednotu Bzenec.

Znovu byla činnost obnovena až po třicetileté odmlce dne 1. 3. 1990. Starostou byl zvolen Břetislav Kumpán, náčelnicí Marie Vráblíková, jednatelkou Věra Kumpánová a vzdělavatelkou Věra Ženatová.

Další dokumenty, listiny, fotografie a jiné