Správa města, znak a úřady ve Bzenci

Stručná historie od středověku po současnost

Ve středověku vedla správu města rada neboli úřad. Tato rada se skládala z dvanácti starších (jinak také konšelů), které si volili samotní občané. V čele této rady stál purkmistr, kterým býval zpravidla první konšel. V pozdějších letech se konšelé v této funkci střídali, takže v jednom roce se můžeme setkat i s několika různými purkmistry. Radu po jejím zvolení musela potvrdit vrchnost, která tak měla možnost zabránit do dosazení jí nepohodlných osob, což se v průběhu historie Bzence také několikrát stalo.

Soudní pravomoc a vyřizování sporných věcí měl na starosti rychtář, který povětšinou pocházel z nejbohatších občanů města a kterého do funkce ustavovala pouze vrchnost. Jeho jméno se vždy na úředních listinách uvádělo na prvním místě. V průběhu doby, ale získávala na důležitosti a významu osoba purkmistra, který byl díky tomu že jej volili občané a nedosazovala vrchnost značně nezávislejší než rychtář, takže od roku 1580 se již v listinách setkáváme se jménem purkmistra na prvním místě před rychtářem. Purkmistr spravoval majetek obce a předsedal schůzím rady. Jak rada tak rychtář uživali své vlastní pečetě, kterými stvrzovali úřední listiny a všem jim náležel titul “pán”.

Důležitou funkci v té době zastával i městský písař, který byl zároveň jakýmsi předchůdcem dnešního notáře a právníka. Ve Bzenci zasedal i jako přísežný písař při právu hrdelním. K vykonávání této funkce musel být syndikem tzn. právníkem se zkouškou soudcovskou. V apelatorním dekretu z roku 1764, které vydalo shromáždění obce čteme že: František Karas své examen judicum (zkoušku soudcovskou) vystál, a jímž se nařizuje, aby k juramentu (přísaze) připuštěn a do služby syndikusské přijat byl, což učinil před úplnou obcí s purkrechtním, rychtářským a horenským právem a výborem. Městský písař měl také na starosti zápisy do knih purkrechtních (nákupy a prodeje domů a pozemků), horenských (vše co se týkalo vinic), sirotčích, svatebních a knih pozůstalostí.

Od roku 1848 již v čele města stál volený starosta spolu s obecní radou a výborem. Nepodléhala jim však bzenecká židovská obec, která měla až do roku 1920 vlastní samosprávu.

V roce 1945 došlo k zániku zastupitelstva a městský úřad byl nahrazen místním národním výborem v čele s předsedou. Tato správa byla pak ve Bzenci po únoru 1948 silně ovlivněna místním Akčním výborem národní fronty, který do ní dosadil své členy převážně z řad KSČ.

V roce 1990 pak došlo ke zrušení Mnv a k obnově městského úřadu ve formě, jak jej známe i dnes.

Personální obsazení městské správy v letech 1848 – 1945:

1848 – 1880

starosta: Rychman Martin

1880 – 1881

starosta: Čermák František

1881 – 1883

starosta: Bezchleb František

1883 – 1891

starosta: Goliáš Pavel

1891 – 1895

starosta: Orlický Josef

1895 – 1898

starosta: Bezchleb František

1899 – 1911

starosta: Orlický Josef

1911 – 1919

starosta: Leopold Skála
radní: Jurečka Pavel, Karnůfek František, Furich František, Bič Pavel, Bezchleb František (zemřel za I. světové války) a Bunža František (padl v Itálii za I. světové války)
členové výboru: Dr. Polášek Rudolf, Ing. Dedek Ladislav, Linhart Jan, Holomek Bartoloměj, Goliáš František, Kučera František, Paleček Julius, Rachvala Pavel, Sýkora Matěj, Jakša Josef, Jakša Jan, Ježek Heřman, Růžica Václav, Sigmund Filip, Jelínek Antonín, Šťastný Ferdinand, Novák Pavel (padl za I. světové války), Bunža Pavel, Homola Antonín, Zábelka František, Jakša František, Bezchleb Antonín a 4 zástupci z řad izraelitů
městský tajemník: Karásek Josef
městský účetní: Černý Antonín

1919 – 1920

starosta: Bunža Josef
I. náměstek: Bezchleb Antonín
II. náměstek: Dr. Rudolf Polášek
městská rada: Izidor Křížek, František Karnůfek, Ing. Ladislav Dedek, Jan Vitoň, Antonín Jelínek, Jan Absolon a Ferdinand Toman
členové výboru: Růčka Jan, Pařízek Leopold, Pospěch Josef, Jelínek František, Protivánek Josef, Felenda Karel, Junek Pavel, Kotas Jindřich, Tvarůžek Jan, Brázda František, Kováč František, Ventrča Václav, Racková Ludmila, Kučera František, Životský Jan, Křížek Josef, Švajda Rudolf, Hyvnar Petr, Sigmund Jan, Sommer Bernhard, Wolf Jiří
židovská obec: Terman Antonín, Vojáček Ludvík, Suttner Robert, Klimek Josef, Ventrča Jan, Vávra František, Válek František, Königstein Gerson, Dušák Emil, Löwy Adolf, Redlich Isidor, Hrbáček Leopold

Židovská obec však proti těmto volbám protestovala aby se co nejdéle udrželo její staré zastupitelstvo v úřadě. Hejtmanství tedy nově zvolené členy nepotvrdilo, proti čemuž zase protestovala česká strana. Hejtmanství tedy nakonec staré zastupitelstvo rozpustilo a jmenovalo správní komisi sestávající ze třech Čechů a to: Termana Antonína, Vojáčka Ludvíka a Suttnera Roberta a ze třech Židů a to: Königsteina Gersona, Dušáka Emila a Löwyho Adolfa. Předsedou této komise byl dosavadní starosta židovské obce Königstein Gerson. Obě tyto správy jak křesťanské tak židovské obce fungovaly pouze jeden rok než byly ministerstvem vnitra sloučeny v jednu politickou obec – Bzenec. Nové volby obecního zastupitelstva teď už sloučených obcí byly vypsány na 30.května 1920. Do této doby vedla správu města správní komise složená z 10 členů obecní rady města Bzence a 4 členů správní komise židovské obce, které předsedal Bunža Josef.

1920 – 1924

starosta: Bunža Josef
I. náměstek: Vojáček Ludvík
II. náměstek: Dr. Rudolf Polášek
městská rada: Ing. Ladislav Dedek, Jelínek Antonín, Felenda Karel, Pařízek Leopold, Kůtný Pavel, Strážnický Václav a Vitoň Jan
členové výboru: Tvarůžek Jan, Brázda František, Junek Pavel, Kotas Jindřich, Kováč František, Ventrča Václav, Svatoš Ed., Bezchleb Antonín, Klimek Josef, Klučka Jan, Hyvnar Petr, Sigmund Jan, Kučera František, Racková Ludmila, Živocký Jan, Šebesta Boh., Krauz Josef, Přerovský František, Grünbaum Bernard, Büchler Jindřich
městský tajemník: do 13.10.1921 Karásek Josef (ustanoven do této funkce byl 25.9.1891),
od 18.10.1921 Alois Broušek

V roce 1923 odstoupil z funkce II. náměstek Dr. Rudolf Polášek – místo něj nastoupil Rudolf Šenk a městský radní Kůtný Pavel – místo něj nastoupil Kaštalán Josef.

1924 – 1928

starosta: Kučera František
I. náměstek: Přerovský František
II. náměstek: Bukvald František
městská rada: Sekánek František, Hostýnek Jan, Jakša Pavel, Vojáček Ludvík, Felenda Karel,Vašík František a Ostrézi František
členové výboru: Somr Antonín, Repík Jan, Daněček František, Kůtný Josef, Jakša František, Bezchleb František, Somr Klem., Růdl Josef, Viterna Karel, Pařízek Leopold, Dufalík Josef, Büchler Jindřich, Dr. Klein Gabriel, Skála Miroslav, Antl Martin, Švajda Rudolf, Bunža Josef, Tvarůžek Josef, Ventrča Josef, Brázda František
městský tajemník: do 24.4.1926 Broušek Alois (propuštěn pro zpronevěru městského majetku),
od 15.5.1926 Válka Antonín

V roce 1925 rezignovali členové městského zastupitelstva Jan Repík a František Daněček – na jejich místa jmenováni Josef Dykast a Adolf Cigánek. V roce 1926 zemřel člen zastupitelstva Josef Ventrča a na jeho místo jmenován Vincenc Jakša. V roce 1928 před novými volbami zemřel I.náměstek František Přerovský – jeho místo do voleb neobsazeno.

1928 – 1932

starosta: Kučera František
I. náměstek: Ing. Josef Pírko
II. náměstek: Vojáček Ludvík
městská rada: Škrabal Antonín, Gabriš Antonín, Jakša Pavel, Büchler Jindřich, Kuchař Josef, Antl Martin, Markes Jan
městský tajemník: Válka Antonín

1932 – 1945

starosta: Kučera František
I. náměstek: Kuchař Jan
II. náměstek: Ventrča Karel
městská rada: Ruth František, Růžica Bedřich, Tvarůžek Jan, Antl Martin, Daněček Josef, Bezchleb František a Büchler Jindřich
městský tajemník: Válka Antonín

V roce 1934 odešel z Bzence člen městského zastupitelstva Rudolf Švajda – na jeho místo jmenován Ladislav Pavlíček. Ihned po okupaci v roce 1939 byli nuceni odejít z obecní samosprávy občané židovského původu. Týkalo se to radního Büchlera Jindřicha a členů městského zastupitelstva Rudolfa Glasera a Emila Frankla.

Městský znak a vlajka

Díky dochované pečeti města ze 14. století víme, že znakem města byla vyobrazena v pečetním poli otevřená městská brána zakulaceného oblouku v ozubené zdi sestavené z kvádrů, dvě čtyřhranné věže s kulatě klenutým oknem, se třemi střílnami a vysokými střechami zakončenými dvěma makovicemi. Za Kropáčů z Nevidomí byly do městského znaku přidány z jejich rodového erbu mezi dvě věže tři lilie na hůlkách, prostřední směřuje vzhůru, další dvě jsou odkloněné do stran. Žerotínové, jimž patřilo město v první polovině 16. století, vložili do znaku svůj štít. Ten zobrazuje v černém poli tři bílé pahorky, nad nimi je postavený černý lev s rozdvojeným vztyčeným ocasem a předníma nohama nataženýma ke skoku. Při sestavování nových úprav na městském znaku byly ponechány tři lilie, časem však zmizely dvě makovice nad každou věží. Zmizely rovněž původní spáry ze zdiva věží. Ty jsou stříbrné na modrém podkladu. Je zde zachována městská zeď opatřená otevřenou brankou s cimbuřím a střechami, mezi věžemi s žerotínským lvem korunovaným na trojvrší a nad štítem tři lilie. Později se místo jednoho okna v každé věži objevilo okno v prvním a druhém poschodí, zeď dostala cihlové spáry místo kvádrových a do otevřené brány byla přidána červená ruka s mečem, která má symbolizovat bzenecké hrdelní právo.

V červnu roku 2007 byla městu udělena vlajka kterou představuje list dělený bílým kosmým pruhem vycházejícím z první čtvrtiny horního okraje a druhé čtvrtiny dolního okraje na žerďové modré pole a vlající červené pole s modrým klínem vycházejícím z druhé poloviny horního okraje a dosahujícím do druhé třetiny šířky listu a s bílým kosmým liliovým žezlem u bílého pruhu.

Městská knihovna

Její historie a činnost v letech 1921 – 1953

Svou činnost zahájila 9. ledna 1921 pod názvem veřejná obecní knihovna poté, co vznikla sloučením knihoven Měšťanské besedy a Řemeslné vzdělávací besedy Havlíček. Byla umístěna v obecním domě čp. 332 a disponovala počtem 1043 knih. Zápisné v jejím počátku činilo 4 Kč, legitimace 1 Kč a otevřena pro veřejnost byla vždy jednou týdně.

Na konci roku 1925 se již v jejím inventáři nacházelo 1418 svazků z čehož bylo 997 svazků zábavných, 62 pro mládež, 222 naučných a 42 časopisů. Čtenářů bylo 210 a za tento rok bylo vypůjčeno 1073 svazků zábavných, 60 svazků básní, 158 svazků pro mládež, 143 svazků naučných a 9 časopisů.

V roce 1932 se knihovna přesunula do budovy nynější pošty, která byla v tomto roce slavnostně otevřena. Hned v následujícím roce, ale knihovnou otřásl skandál, když se přišlo na zpronevěru jejího peněžního fondu jejím pokladníkem. Celková zpronevěřená částka činila 2 750 Kč. Naštěstí bylo vše včas odhaleno Janem Gartnerem, ředitelem měšťanské školy ve výslužbě, který zde v té době působil jako knihovník, takže způsobená škoda se nevyšplhala ještě do vyšších částek. Pokladník byl odsouzen k ročnímu podmíněnému žaláři a k úhradě vzniklé škody.

V roce 1933 již knihovna patřila mezi největší na okrese a disponovala spolu s přírustkem za tento rok, který činil 211 svazků, celkovým počtem  2215 knih. Předsedou knihovní rady a zároveň knihovníkem byl stále Jan Gartner. Pouze stav čtenářstva klesl oproti minulým rokům na 113, ale i tak vykazovala knihovna za tento rok vypůjčených 2 927 svazků, z nichž bylo: 2 262 svazků zábavných, 192 naučných, 448 pro mládež, 24 básní a 1 časopis.

V roce 1937 měla knihovna v inventáři již 2 505 knih. Z darů a příspěvku se podařilo knihovní radě koupit několikatidílnou skříň, takže se mohla zbavit již nevyhovujících skříní a boxů, v kterých byly až doposud knihy po různu uloženy. V tomto roce se také zvažovalo o zřízení čítárny při zdejší knihovně. Stav čtenářů činil v tomto roce již pouhých 110 lidí.

15. března 1939 po okupaci zbytku československa bylo knihovně městem předáno 1 121 knih, které získalo ze zrušené knihovny vojenského zátiší dělostřeleckého pluku č. 125. Některé knihy byly v důsledku nových „německých pořádků” vyřazeny, takže celkový počet knih, kterými knihovna disponovala v roce 1940 byl 2 788.

V roce 1943 se však musela knihovna přestěhovat do naprosto nevyhovujících a stísněných podmínek v domě čp. 807, který vlastnila paní Strážnická. Důvodem byla potřeba rozšířit prostory četnické stanice, která se nacházela stejně jako knihovna v budově pošty. S tímto řešením knihovní rada naprosto nesouhlasila a podala stížnost příslušným orgánům. Její stížnost však byla zamítnuta a došlo i k výtce zástupci knihovny od německých úřadů, čímž byla celá záležitost vyřízena.

Po válce se přesunula knihovna opět do prostor nynější pošty, ale změny jež nastaly po únorových událostech roku 1948 se dotkly i jí. Její název se změnil na Lidovou knihovnu a u Místního národního výboru spadala pod referát školství, osvěty a tělovýchovné jednoty.

V roce 1952 byl jejím správcem odborný učitel Ferdinand Dvořák a disponovala 3 208 knihami. V rámci „prosazování socialistického realizmu a boje proti kosmopolitismu” došlo k revizi knihovny a k vyřazení 251 svazků. Za tento rok vykazovala knihovna 4 115 návštěv, vypůjčeno bylo 8 526 knih a celkový počet čtenářů činil 340, z nichž bylo 154 dětí. Za rok 1951-52 získala čestné uznání za „vzorné vedení knihovny”. Otvírací doba byla ve středu 16:00 – 19:00 a v neděli 9:00 – 11:00.




Hrdelní právo ve Bzenci