Tento krátký článek byl otisknut v časopise „MORAVSKOSLOVENSKÉ POMEZÍ“ u příležitosti konání vinařských slavností v Bzenci v srpnu roku 1936.
REPORTÁŽ Z VINNÝCH SKLEPOV VO BZENCI
Redakční rozkaz: „Ísť do Bzenca a urobiť rozhovor pre bzenecké vydanie „Moravskoslovenského pomedzí“ s rôznými vynikajúcimi osobnost’ami“.
Išli sme. Išiel som ja a redaktor Vilko Belej z Bratislavy.
Cestou sbierame praktické poznatky o Bzenci.
Víno, starobylosť, krásne kroje – prvé konštatovanie faktov.
Skálovo víno, Družstevní vinné sklepy, vináreň u “U Vojáčkov“ druhé praktické faktá.
Bzenecká lipka, riaditeľ Skála, mest. tajomník Válka, správca Žďára – tretí fakt.
Novinárom stačí málo a toho už bolo veľa. Vedeli sme, že naše poslanie sa zdarí.
Dobrý deň vinšujeme – zazdravkali sme vo dverách kancelárie Vinárskeho družstva a vošli sme dnu.
A má úcta, má úcta – zahlaholil ktosi v kresle a ten kdosi bol pan riaditeľ Skála, vinár před l’uďmi a iste i pred Bohom uznávaný, vinár ktorí vie Vás uctiť znamenitým „bzeneckým“, vinár, ktorý však vie Vás tiež napáliť moc darebne.
Vitajte – povedá nam ďalej pan riaditeľ. Vitajte a poďte na košt!
A čo bysme odporovali, zlému – rečil Vilko a už tak s priateľstva k nemu sme išli.
Išli sme, to znamená ja, redaktor Belej, pán riaditeľ Skála, pán správca Žďára a pán mest. tajomník Válka.
Vinné sklepy.
Bečky vína.
Velké bečky vína.
Staré, dobré, znamenité víno.
Pochvaľujeme počasie, pochvaľujeme pána riaditeľa, nechválíme víno, lebo už taký je obyčaj: pochvál dačo, uveličia sa a povedia: Pochválil si, spokoj sa teraz už s horším…..
Pán riaditeľ! Treba nám interwiev od vinikajúcich ľudí, ktorí boli vo Bzenci. Poraďte, pomôžte!
Poradil, pomohol.
Majster Suk. Oči rozjásané. Úsmev.
Ako sa Vám majster páči vo Bzenci?
Bzenec je příjemné město. Přívětiví lidé, dobré vína.
Vo verši by som to vyjadril takto:
Všichni ze srdce si přejeme
a o to také státi budeme,
by tento vinný sklep byl svědkem mnohá léta,
že milá družnost stále vzkvétá
v tom našem kraji Slováckém
při dobrém moku bzeneckém.
Ďakujeme.
Tamhľa je maliar Antoš Frolka.
Reku, majster povedzte nám ako sa Vám v Bzenci páči!
Ej, nepi, Ďuro, nepi vodu,
voda je ti len na škodu.
– zahlaholil majster…
Napi sa radš v Bzenci vína,
to najlepšia medicína…
A majster nám rozprával, ako rád chodí do Bzenca na vínečko. To inspiruje, to je božský nápoj.
Ďakujeme a obraciame sa na pána docenta Dr. Baudyša.
Pán docent ani nečaká a bez otálania rozpráva:
Již jsem v Bzenci po kolikáté. A vodím sem i exkurse posluchačů vysoké školy zemědělské. Nech se chlapci učí správnému viničnímu hospodářství.
Nenechávame pána docenta ani dohovoriť a už intervievujeme Arne Nováka, ktorý potvrdzuje nám, že vo Bzenci sa cítil znamenite, víno mu chutilo a má na Bzenec a na Družstevní vinné sklepy tie najlepšie vzpomienky. To isté potvrdzujú aj iní, jako pán minister Dr. Staněk, pán generál Hanák, šéfredaktor Zahradník, bývalý brněnský starosta Tomeš, poslanec Dr. Stránský, generál Jura Hudeček a iní.
Dr. Okánik z Bratislavy vyprával nám ako tu v Bzenci, stredisku vinorodého kraja Moravského Slovenska, cítil sa ako doma a že neškodilo by, aby Slováci s Moravanmi sa častejšie schádzali a tak prakticky pestovali československú vzájomnosť.
A jeden Hanák, chlap ako hora, chválil sa nám:
Me Hanáci, me sme dnes pile
a pod stolem sme nebele
za to sme žbán bodrgo vepile,
ale ožhrali sme nebele.
Bodrog lipka to je víno
pana Skály správné dílo…
Jeho sused si pochvaloval Bzenec takto:
Je Bzenec perlou Slováckého kraje
a známý po světě
má „lipu“ svou a vinných sklepů taje.
Tam „lipka“ je
ta věru vynález je Boží
ta srdce potěší,
že starost odletí a všechno žití blaží.
Dajme však slovo slečne Karáskovej Vierke. Dievča krv a mlieko a jazyk tiež na mieste.
Ste slečno spokojná s výletom do Bzenca? Chutí Vám vínečko? Pôjdete rada nazad?
Čujte, jej odpoveď.
Škoda, že já z Bzence musím
co já chudák v Praze zkusím,
dobré vínko tady jest,
Skálům budiž všechna čest.
Nuž a tam sedia naši čackí dostojníci. Poďme i my za nimi. Pozdravujeme a vyslovujeme želanie, aby nám povedali čosi pre čitateľov nášho časopisu.
Postáva jeden kapitáň a vraj napište si toto:
Pravice má nyní
sklenku vína dřímá,
ať žije náš velitel
podplukovník Klíma.
Viacej sme z neho nedostali. Vraj vojenské úrady trestajú prísne zradu vojenských tajomstiev a preto neprozradí za nič na svete, ba ani Mata Hari by ho nesviedla k tomu, aby vyzradil, že najlepším vínom sveta, ktoré z vojaka robí človeka udatného, odhodlaného na všetko, je bzenecká „lipka“.
Tu poznali sme, že pre zradu toho tajomstva mohol by vojaček opravdu na Špilberk a preto i my mali sme už strach, že dopúšťame sa čohosi nedovoleného, keď svetu vyzradzujeme, že vo Bzenci je znamenité víno, že je tam veselo a milo.
Konečne čaká na nás eště toľko a toľko zaujímavých osôb, že veru vyšli by sme na psí triciatok, keď by sme si týchto nepovšimnuli. A všetci si Bzenec a jeho víno pochvaľovali.
Tak velmi chválil Bzenec pan president notářské komory v Olomouci Dr. Togner, který na Bzenec vzpomínává s nejpěknějšími pocity. Vždyť s Bzeneckými i spolupracoval – bylť kdysi, když ještě působil v Uh. Ostrohu i předsedou vinařského družstva ve Bzenci. Malíř Lolek, ten tvrdil nám, že není Moravským Slovákem ten, kdo nebyl aspoň jednou v roce ve Bzenci, nebo kdo se z té povinnosti nevykoupí tím, že do svého sklepu si doveze soudek bzenecké lipky. To jisté tvrdil malíř Kašpar.
Generální inspektor naší branné moci, arm. generál Podhajský, tvrdil, že by byl rád, kdyby mohl do Bzence častěji. V Praze za to ctí jen bzenecké.
A poznáte Kretze! Hradišťského Kretze. Bohéma Kretze, jehož jméno bude navždy spojeno s národopisem slunné Moravské Slovače. Snad nikoho mimo slavného Úprky, nepoznal kraj od Napajedel po Břeclav jako on a jeho mínění o Bzenci zasluhuje proto povšimnutí.
Tož prý co by bylo z hradišťského okresu, když by nebyl k němu přifařen i Bzenec. Odkud by sme si vozili do mařatických sklepů víno, dobré víno. Kde by sme vodili své hosty z Prahy, Brna, bůhví odkud, když by sme tu neměli vínem požehnaného Bzence, Mekky přátel dobrého moku. A v Bzenci? Co byl by nám platen Bzenec, nám bohémům, když by zas tu nebyl Skála. Tož, nejednou, nejednou pomohl nám žíznivým…
Když Mojžíš udeřil na skálu, tekla voda. Udeřili jsme v Bzenci na Skálu, teklo víno…
Dokázať to vraj môže hen Rudolf Malík, predseda Ústředního svazu vinařů Č.S.R. Ten Malík, ktorého známe eště z Ríšské rady vo Viedni. Pán poslanec Malík sedel pri stole práve s pánom okresným náčelníkom Brandstillerom z Púchova nad Váhom, s pánom okresným náčelníkom zo Skalice Dr. Kořínkom, pánom Dr. Bernardičom z Púchova, správcom Studijního ústavu vo Zlíne architektom Kadlecom a inž. Locknerom. Pri nich okresný sudca Dr. Feldek z Púchova spieval im akési darebačiny.
Na stole hrňáky vína a pecen chleba.
Tváre rozjasané.
Pan rada Brandstiller vstáva a rečňuje o tom ako sú prekvapení milým prijatím vo Bzenci. Prišli, aby vo Bzenci pobesedovali si ľudia od rieky Váhu s ľuďmi od rieky Moravy, aby nadviazali bratrské styky. Československá vzájomnosť musí zo Slovenska do Čiech cez Moravu. Morava je a bude mostom cez ktorý táto vzájomnosť pôjde. A vzájomnosť znamená hlavne poznávať sa. Poznávajme sa pri práci i pri zábave a z takýchto soznámení vykvitnú potom krásné kvety československej svornosti.
Bzenec ten, bárs malým mestom ukazuje chodníčky akými sa táto vzájomnosť má brať. Keď Bzenec poriada Vavřinecké slavnosti tiež vo znamení československej vzájomnosti, tak mu patrí uznanie a česť.
A po ňom vstáva poslanec Malík, člověk zamilovaný do Bzenca. Pripojuje sa na reč pána okresního náčelníka, spomiena staré doby ako si predstavovali tento štát keď k nemu tehdy robili, prechádza vo vzpomienkach na slavných moravských Slovákov ako Jožu a Frantu Úprku, na zájazdy Francúzov na Slovač, na to ako pre Francúzov spievali slovácke pesničky a ako vzbudili tak nadšenie u mnohých pre našu věc. Práca národná išla vtedy cestou nadšenia.
Dnes bohužel zdá se mi, hledí mnozí i při pěstování československé vzájemnosti spíše na osobní zájmy. Dnes díváme se na vše brýlemi politickými, a co nenese pečeť politické strany, to považujeme za bezcenné. Bez nadšení oproštěného hmotných i stranických vlivů nevybudujeme pravé československé lásky. Kdysi Dr. Blaho a jiní nadšení Slováci scházeli se ve Skalici a jinde a při zpěvě, bujném veselí rodili se vynikající činy pro národ. I my budeme pokračovati. V historii byl to Filipov, Javorina, Luhačovice, Skalica, v přítomnosti bude to též i Bzenec.
Pán radca Dr. Kořínek zo Skalice prehovoril tiež nadšene o Bzenci. Škoda však, že musel tak skoro odísť. Príde však častejšie, privedie aj iných.
Neskoro, velmi neskoro odchádzame zo Bzenca. Odchádzame s tými najkrajšími dojmy. Ak neveríte, že všetko to bolo tak, ako som to tu popísal, tedy prozradím Vám, že reportáž robil som z pamâtnej knihy v Družstevnom sklepe. Je plná, plničká nadšených prejavov o Bzenci od vinikajúcich osoôb a ja len málo som z nich vzpomínal. A čo sa týka Malíka, Brandstillera, Dr. Kořínka, Dr. Bernardiča, Dr. Feldeka – tak tej reportáži boli prítomní osobne. Iste kedysi bzenecká kniha z Družstevních sklepov bude dokumentárnym dielom značnej ceny.