Hrdelní právo ve Bzenci

(Sestaveno dle článků Msgre. Hanáka a Dr. Cvrčka)

Ne každé město, které mělo soudní právo, mohlo soudit i zločiny, za které byly stanoveny hrdelní tresty. Toto hrdelní a útrpné právo se získávalo buď zvláštním výnosem, nebo již při založení města, jak tomu bylo i ve Bzenci. Na to že Bzenec disponoval výsadou hrdelního a útrpného práva nás upozorňuje i ruka třímající meč zobrazená v městském znaku.

Toto právo vykonával rychtář s přísežnými, kteří „měli míti k ruce práva zkušeného, váženého a přísežného písaře neboli notáře, jenž měl upozorňovati přísedící na obtěžující i zlehčující okolnosti a napomínati, by lidskou krev snadnomyslně a kvapně nesoudili a vysvětlovati jim povinnosti.“  Z toho vyplývá, že městský písař, který zároveň zasedal i při hrdelním právu musel být právníkem se zkouškou soudcovskou – tzv. syndikem. V Bzenci se zachoval i apelatorní dekret ze shromáždění obce z dne 7. listopadu roku 1764, v němž si můžeme přečíst:

„Frant. Karas své examen judicum (zkouška soudcovská) vystál, a jímž se nařizuje, aby k juramentu (přísaze) připuštěn a do služby syndikusské přijat byl, což učinil před úplnou obcí s purkrechtním, rychtářským a horenským právem a výborem.“

V 18. století se řídily hrdelní soudy „Novým útrpným a hrdelním právem pro království české, markrabství moravské a knížectví slezské“, které bylo tiskem vydáno r. 1708 za císaře Josefa I. V něm se nařizovalo, aby práva, „která skrze obzvláštní nadání hrdelní právo a toho užívání měla, kdyby nějaký casus arduus (obtížný případ) se nahodil, přímo ke královskému tribunálu nad Apelacími na Hradě pražském pod urovnáním uznalé pokuty neb dokonce ničemností výnosu a ztracením výsadního práva o právní naučení se ucházela.“

Bzenecký hrdelní soud dával své rozsudky potvrdit buď královskému tribunálu na hradě pražském, nebo tribunálu v Brně.

Kromě rychtáře, přísežných a písaře působili při hrdelním právu také žalářníci, biřici (jinak také šatlavní služebníci) a mistři ostrého meče (zmiňováni také jako popravní, popravčí, kati, katané), kteří se měli jako mírní lidé chovati, vězňů nesoužiti a nemučiti, jim věci nebráti, s nimi přísně a ostře nezacházeti a tím útrapy jejich ještě nerozmnožovati.“

K právu hrdelnímu bezesporu patřili jeho nejznámější znaky a to: šibenice, stínadlo, kolo a pranýř. Šibenice s kolem se nacházela na panském poli Babí, kdy její čtvercovou základnu tvořila podezdívka se schůdky postavená z cihel, kdy v každém jejím rohu byl zazděn dřevěný sloup spojený nahoře s ostatními příčnými břevny, na které se věšeli odsouzenci. Pranýř pak stál na náměstí před radnicí.


Dochovaná mapka bzeneckého popraviště z první poloviny 18. století

Průběh útrpného vyšetřování

Obviněný byl nejprve napomenut, aby se přiznal dobrovolně. Neučinil-li tak, bylo mu oznámeno, že se mu dává lhůta jednoho dne na rozmyšlenou. Zapíral-li i druhého dne, přikročilo se k mučení (tortuře), jež se skládalo z pěti stupňů a to:

  • šněrování
  • přiložení palečnic
  • sevření šroubovacími botami
  • vhození na žebřík
  • pálení

Mučení mělo proběhnout vždy ve všední den o maximální délce trvání jedné poloviny dne, aby mučenému nebylo ublíženo na zdraví více než bylo nutné. Mučitelé museli být střízliví, a kdyby mučený utrpěl vážné zranění, měl být nejdříve ošetřen a vyléčen. Také kdyby upadl do mdlob, měl být nejdříve vzkříšen a poté teprve se smělo v mučení pokračovat.

Přiznal-li se například při mučení palečnicemi, ale vzápětí své přiznání odvolal, pokračovalo se následujícím stupněm mučení. Pokud mělo postoupit mučení více lidí za jeden hromadně spáchaný trestný čin, začalo se mučením nejslabšího jedince, od kterého se očekávalo rychlejší doznání – tedy nejprve byla mučena žena, potom muž atd.

Byly-li nezpochybnitelné důkazy o spáchaném zločinu, nebo pokud se obviněný přiznal, byl vynesen rozsudek, který byl ihned po schválení tribunálem vykonán.


Středověké mučení skřipcem

Druhy uložených trestů při právu hrdelním

Tresty se ukládaly velmi přísné a kruté. Kdo zlořečil Bohu, byl mu „jazyk týlem vytažen“, kdo zlořečil skutkem, byla mu „uťata ruka“ a v obojím případě bylo poté „tělo spáleno na prach“. Kdo se rouhal, byl místo upálení „trestán mečem“.

Tyto tresty se ještě zostřovaly různým mučením, jako „uštknutím rozžhavenými kleštěmi, tažením řemenů kůže z těl, smýkáním koněm“.

Podobně jako zlořečení a rouhání bylo trestáno kacířství, odpadnutí od víry a svádění k němu či svatokrádež.


Palečnice určené k drcení prstů.

Čarodějnictví, pověrečné hádání a zaříkání se trestalo „stětím a spálením“, křivá přísaha „stětím“. Byl-li někdo potrestán vypověděním ze země a proti přísežnému zápisu, že se již nevrátí a přece se vrátil, byl trestán na hrdle.

Urážka panovníka, vzpoura, zrada, penězokazectví se trestalo „konfiskací statků, mečem a spálením“, rozšiřování padělaných peněz „jen“ mečem.

Za vraždu rodičů, dětí, manžela, manželky a blízkého přítele byl stanoven trest „lámání kolem“, za vraždu nemanželského dítěte byla matka „sťata, srdce její kůlem prohnáno a tělo zahrabáno“.

„Kolem lámáni a poté do kola vpleteni“ byli loupežní vrazi, traviči lidí, studen, kašen, obilí, mouky, vína, piva a jiných poživatin, neotrávil-li se člověk, nýbrž jen zvíře, byl travič „trestán toliko mečem“, byla-li škoda nepatrná, „vymrskáním ze země vypověděním neb obecním dílem“.

Mečem byly trestány i některé zločiny proti mravnosti, lehčí provinění toho druhu se pak trestala „vypověděním ze země nebo nucenou prací“.

I krádež, činila-li přes 15 zl., anebo byla-li třikrát po sobě spáchána, se trestala „ztrátou hrdla“.

Lichva potravinami, která způsobovala drahotu a byla obvyklá zvláště v průběhu války nebo následně po ní, byla trestána vypovězením, žalářem nebo značnou pokutou ve prospěch nuzných obyvatel. Kdo lichvařil s penězi a bral nad 6 procent úroku, pozbyl je, a daly se udavači, kromě toho byl ještě trestán vypovězením nebo žalářem.


Rytina výkonu útrpného práva pomocí španělské boty.

Dochované hrdelní rozsudky bzenecké

Do dnešních dnů se dochovalo jen málo zdokumentovaných případů bzeneckého hrdelního soudu, proto zde alespoň v doslovném přepisu uvádíme rozhodnutí tribunálu k vykonání těchto dochovaných rozsudků, tak jak je uvedl Dr. Cvrček ve svém článku pro časopis „Český lid“ v roce 1930. Z pochopitelných důvodů vynecháváme jména odsouzených.

 

Ku právu města Bzence v markrabství moravském.

Jménem a na místě J. M. v Uhřích a Čechách královny, paní, paní nejmilostivější, president, vicepresident a rady J. M. nad Appellacemi na hradě Pražském zřízení a usazení, měvše tu od práva města Bzence v markrabství Moravském, Jury S. a Tomáše Š. pro podezřelosť krádeže vězením zjištěných, spolu s dobrovolným jejich vyznáním se tejkající odeslanou žádost a otázku — v svém pilném a bedlivém povážení na ni toto nařízení dávají a z práva nacházejí: — že naddotčený Jura S. pro takové přečinění své s jednoročním, Tomáš Š. ale čtvrtletním v železích a poutech (krom nedělních a svátečních dnův) vykonávati majícím obecním dílem potrestáni býti mají. Podle práva. Tomu na svědomí pečetí Její M. král. tomuto soudu obzvláště zřízenou jest zapečetěno. Actum na témž hradě Pražském 19. dne měsíce máje L. P. 1744. Václav, hrabě z Kokořzova. Publicirované dne 27. juni 1744 o 9 hodinách. Vavřinec Kundratin.


Katovský meč – tyto meče mohli být použity jen pro výkon samotné exekuce a nikdy nesměly být použity v boji, čemuž se již samotní výrobci snažili zabránit různými úpravami této zbraně.

Ku právu města Bzence v markrabství moravském.

Publicirované dne 29. máje 1741. — Anna ohlásila recursum o milosť.« Vnitřek: »Jménem a na místě J. M. v Uhřích a Čechách královny, Paní nejmilostivější President, vicepresident a Rady J. M. nad Appellacemi na hradě Pražském zřízení a usazení, měvše tu od práva města Bzence v Markrabství moravském Anny Z. pro zahubení svého neřádně nabytého plodu, též jejího souložníka, Pavla T., při témž právě vězením zjištěných spolu s dobrovolným jejich vyznáním,se tejkající, odeslanou žádost a otázku v svém pilném a bedlivém povážení na ni toto naučení dávají a z práva nacházejí: že naddotčená Anna Z. na také těžké a pohoršlivé přečinění své jiným ku příkladu a vejstraze, sobě pak zaslouženému trestu, mečem na hrdle trestána, do hrobu položena, kůlem skrze srdce probita a tak zahrabána býti. Pavel T. ale půl léta na obecním neb panským díle v železích a pútech (krom nedělních a svátečních dnův) pracovati má. Podle práva. Tomu na svědomí pečetí Její M. Král. tomuto soudu obzvláště zřízenou jest zapečetěno. Actum na témž hradě Pražském 5. dne měsíce máje L. P. 1741. Václav hrabě z Kokoržova. — Frydrych von Richtenberg.

 

Purkmistru a konšelům města Bzence.

Jménem a na místě Její Milosti, římské císařovny v Germanii, v Uhřích a Čechách královny, Paní nás všech nejmilostivější, tento slavný císařsko-královský tribunál, jakožto spolu nejmilostivěji nařízené a usazené vrchní a appellatorní právo tohoto markrabství moravského, měvše tu od práva města Bzence, tu při témž právě pro krádež vězením zjištěnou Marínu P., se tejkající spolu s dobrovolným jejím vyznáním odeslanou žádosť a hrdelní otázku v svém pilném a bedlivém povážení na ni toto naučení dávají a z práva nacházejí: že naddotčená Maria P. pro své těžké přečinění, jiným ku příkladu a postrachu, sobě pak dobře zaslouženému trestu s mečem na hrdle trestána býti má. Podle práva. Tomu na svědomí jest toto pečetí praveného cis. král. Tribunálu, jakožto spolu nejmilostivěji zřízeného vrchního a appellatorního práva zapečetěno. Actum v městě Brně dne 12. Julii roku 1753. Josef Antonín Alsterld z Aístfeldu. — Jan Arnošt Seidl.


Pranýř stával ve Bzenci před radnicí a byli k němu přivazováni nepoctiví lidé, kteří byli následně vystaveni hanobení a posměchu svého okolí, popřípadě veřejnému výkonu trestu (např. bičování). Dle dochovaných popisů šlo o velmi podobný druh pranýře, jako vidíme zde na fotografii původního exempláře z Náchoda.

Purkmistru a konšelům města Bzence.

Jménem J. M. císařovy římské, též v Germanii, v Uhřích a Čechách královny, markraběnky moravské, naší kněžny dědičné, paní nejmilostivější, uznává se od »consessu delegato in causis summi Princi-pis et Commissorum« v řečeném markrabství — že výslech s Annou K., u soudu bzeneckého vězněnou pro pašování tabáku, se uznává za správný. Jelikož naddotčená Anna K. dobrovolně se přiznala, že zapovězený tabák kupovala a jím obchod vedla, jinak však, že teprve po první tohoto zločinu se dopustila, odsuzuje se sobě dobře zaslouženému trestu, jiným pak výstraze celoroční práci na obecním díle v pútech a železích. Podle práva. Actum et sententio-natum in Oaes. regio consessu Delegato in Causis Summi Prin-cipis et Commissorum, Brunae, die septima Martii A.D. 1767. — Jan Ig. Sajchter.


Dřevoryt znázorňující lámání kolem.

Mzdy a taxy za výkon hrdelního práva

Soudní útraty se hradily z majetku odsouzencova, neměl-li jmění, byl povinen je platit ten, jenž exekuci žádal. Jednalo-li se o zločin, jenž se týkal veřejnosti, byly útraty uhrazeny ze státní pokladny.

Taxy byly značně vysoké, nové hrdelní právo císaře Josefa I. je sice zmírnilo, ale pokud bereme v úvahu hodnotu tehdejších peněz, nebyly ani potom zrovna malé. Městský rychtář když obviněný byl vzat do vězení, obdržel 36 kr., když odsouzence doprovodil na popravní místo 1 zl. 20 kr. Biřic nebo právní posel dostal za to, že obviněného vsadil do žaláře 36 kr., a tolik dostal i za veřejné vyhlášení trestu a za zvonění při popravě. Na stravování vězně se platilo biřici denně 4 kr. Popravčí obdržel od „zastrašujícího dotazu neboli od představení se se všemi k mučení příslušejícími nástroji“ 1 zl. 20 kr., od „přišroubování palečnic nebo šněrování“ 36 kr., od skutečného mučení, ať se došlo až k poslednímu stupni ohněm nebo ne, 2 zl. 24 kr., od „vyvedení vypověděného ze země neb města“ 36 kr., od „celého neb polovičního vymrskání“ 2 zl 24 kr. Tatáž suma se platila od „uřezání nosu a uší, od utětí ruky, od odtržení článků neb tahání řemenů z těla“. Od „vypálení cejchu“ dostal 1 zl. 12 kr., od „meče“ 6 zl., rovněž i od „provazu“ a od „probití srdce kolem“. Když byl odsouzenec trestán „na hrdle provazem neb zaškrcením neb mečem a potom na hranici uvržen a spálen nebo na kolo položen a hlava jeho na hrot nastrčena“, obdržel mistr popravčí 7 zl. Když byl zločinec „za živa spálen, kolem za živa lámán nebo čtvrcen“, obdržel popravčí mistr také 7 zl. Od „vytržení neb vyřezání jazyka týlem“ dostal 6 zl. Když se poprava zostřila např. „vlečením zločince až na roztrhání, taháním řemenů z těla, uštknutím rozpálenými kleštěmi“ atd., nesměl popravčí mistr dostat víc než 9 zl. Pacholek, který pomáhal mistru popravčímu při tortuře a popravě, dostal denně 36 kr.

Měl-li popravčí od města stálý plat, jak tomu bylo v Bzenci, neměl práva žádat za mučení a popravu taxy, byl-li však volán do sousedního města, měl nárok na taxy. Povinností popravčího bylo i pohřbívat sebevrahy, za což nesměl z majetku sebevraha žádat víc než 9 zl.

Městský písař (aktuár), který zapisoval výpovědi při útrpném vyšetřování, dostal za arch 12 kr.

Kolik finančních prostředků stálo takové útrpné vyšetřování, vidíme ze zápisu v Pamětní knize, která se týká Václava Šafaříka a jeho manželky Anny, kteří upadli do podezření, že o postním jarmarku r. 1703 zapálili dům Jana Zedníka v Olšovské ulici u luže.

Byli proto uvrženi do žaláře, v němž častokrát po dobrotě byli vyslýcháni, konečně dle vyšlého právního meziortele i na útrpné právo odsouzeni a vzati byli. Než ani mučení nevedlo k zjištění podezřelosti, následkem čehož byli osvobozeni. Aby však ani oni, ani jejich děti, zůstávajíce zde na místě, neměli pro ty věci, jež se s nimi sběhly, vytýkání a různých nepříležitostí, byli s nimi od milostivé vrchnosti z poddanosti propuštěni se vším, což jim náležitě vlastně patřilo, aby ve světě živnosti své dle slušnosti hledati si mohli. Bylo jim však složiti přísahu, že všechno to, co až posavaď ve vězení i na útrpném právě vystáli, za spravedlivé a pravé pokračování oustně i srdcem uznávají a moci této složené tělesné přísahy ruky dáním věrně připovídají, že se z nich žádný a dokonce, v krátce neb nadlouze, na mil. vrchnosti, oficírech, právních soudcích, aniž na jejich dobytku, vinohradech, rolích, lukách a na ničem jiném, jakž by to jmenováno býti a škodu přijati mohlo, jakýmkoliv nejmenším způsobem sami neb skrze děti a jiné k tomu popouzené aneb za záplatu odjednané domácí i cizí lidi se mstíti, aniž na tomto panství déle se zdržovati a sem navracovati neopováží, všechno pod trestáním, co na takové přísaholomce, jací by byli, by se uznalo.

Ku kterémuž pevnému zachování tento přísežný hrdelný revers od se dali a při právě zanechali pod podpisem jmen svým skrze jiného – když sami psáti neumějí – podepsaných v rathúze města Bzence dne 1. augusti 1703.

Nato prohlásili dotyční, že stojí svým majetkem i hrdlem za dodržení této přísahy.

Že útrpné vyšetřování a trestání bylo značně nákladné je zřejmé ze soupisu výdajů, vzešlých z tohoto procesu a z exekuce zmrskání navždy vypovězené Anny K., jež byla nejdříve zmíněna od vrchnostenského kontribučního úřadu.

Přiřklo se:

Městským soudním přísedícím za konaná sedění a výslechy a co s tím souvisí 9 zl., městskému rychtáři za denně osvědčovanou starost a námahu 6 zl., městskému písaři 1 zl. 10 kr., městskému magistrátu v Hradišti za dvojí povolení, týkající se popravního mistra 2 zl. 20 kr., témuž stravné na 3 dny po 24 kr. – 1 zl. 12 kr., za tzv. „staubschiling“ 1 zl. 30 kr., za útrpný výslech dvou osob 2 zl., za povoz, jímž byl popravní mistr dvakrát odvezen 3 zl. 12 kr., za svíce k mučení a jiné k tomu potřeby 43 kr., poslu do Žeravic 18 kr., za hlídku v obecním domě po 19 týdnů ve dne po 10 kr. a v noci po 6 kr. – 35 zl. 28 kr., městskému soudnímu sluhovi 9 zl., celkem 74 zl. rýn. 53 kr.

Učiní-li se kontribuční repartice pro hoc anno currenti (pro tento běžící rok), připadne částka řádně započtená městu Bzenci 30 zl., městečku Vracovu 24 zl., Syrovínu 10 zl., obci židovské 10 zl. 53 kr.

Repartice se stala dne 3. srpna r. 1703 a je pod ní podepsán sám Erdman Kryštof hr. z Proskova.

Útrpné a hrdelní právo ztratil Bzenec spolu se soudem roku 1787. Kromě několika soudních protokolů a rozsudků se nám dochovala i pečeť hrdelního soudu, která je vyrobena z mosazi a v které je kolem obrněné ruky s mečem vyryt nápis: „Sigillum judici Bzenecz.“. Tato pečeť pochází nejspíše již ze století 16.