Kronika města Bzence – rok 1948

Rok 1948, jako téměř všechny předešlé roky osmačtyřicáté, jest velmi důležitým mezníkem v dějinách naší vlasti. Tento rok je mocným zásahem do dosavadního způsobu života místních občanů, zvláště obchodníků, živnostníků, zemědělců, ale i kulturních pracovníků. Dal místním zemědělcům nové plochy půdy k obdělávání z rozparcelovaného statku bývalého ředitele rolnickovinařské školy Ing. Dedka, avšak předepsané kontingenty zemědělských plodin je zbavuje práva volně nakládat se sklizenou úrodou. Dal jim povinné sociální pojištění. Obchodníci se obávají konkurence družstev, živnostníci jsou odkázáni na přídělové kvoty materiálu a o přidělování učňů, jsou odkázáni na úřad ochrany práce, jenž řídí distribuci pracovních sil v intencích dvouletého plánu a nově započatého pětiletého plánu na roky 1949 – 1953.

Hladinu veřejného života rozčeřilo mocně nové pojetí lidové správy, zvláště po únorových událostech, zvláště akce vytvořeného Akčního výboru národní fronty, jež zasáhly do personálního obsazení všech oborů činnosti ve městě: do správy města rozpuštěním místního národního výboru a ustavením nového předsedy a nových členů, převážnou většinou ze strany komunistické, do personálního obsazení kulturních a sociálních institucí, družstev apod.

Tyto změny jsou v důsledku nově koncipované cesty národního hospodářství, jež chce pokud možno nejkratší cestou přejít od hospodářství soukromokapitalistického k hospodářství socialistickému. Proto se koncem roku začínají odbourávat všechny překážky, jež stojí v cestě tomuto novému cíli: počíná znárodňování větších podniků Kvalita, firma Strážnický (továrna na nábytek), ale i malých obchodů (Jan Kozina – obchod střiž. zbožím).

A jak na to reagují místní občané? Jako na nově přicházející dítě: s radostí, s obavou, s důvěrou i se skepsí.

Spolkový život v Bzenci

Soukromý život občanů Bzence je rozptýlen do četných spolků, v nichž nalézají jednotlivci svou nejmilejší zábavu, odpočinek po práci, ale i poučení. Zvláštního zpracováni by však zasloužily „kulturní domy” bzenecké – sklepy, jež jsou pěveckými sdruženími, parlamentem, zemědělskou poradnou, klepárnou i hnízdem neřesti.

Velmi pěkně si vede místní spolek holubářů, který posílá své holuby ke zkušebním, cvičným a propagačním letům i za hranicemi státu. Hospodářský význam má rybářský spolek, který má v nájmu bývalý Skálův rybník, vedle něhož je městské koupaliště. V rybníku pěstuje ryby dosud s málo pronikavým výsledkem.

Rovněž pro místní poměry je důležitý spolek chovatelů drobného zvířectva, králíků, čistokrevných odrůd slepic, kachen atd. Tomuto účelu velmi pomáhá umělá líheň, kterou zařídil p. Oldřich Fiamoli, Babí 1002.

Velmi důležitým činitelem v Bzenci je hasičský spolek jehož náčelníkem je po širém okolí známý „hasič tělem i duší” p. František Ulbrecht, jenž svůj život cele zasvětil ve prospěch hasičstva. Spolek má velmi pěkně, moderně a účelně postavenou hasičskou zbrojnici. Je motorizován a je, pokud jde o výstroj, výzbroj i výcvik, plně na výši.

O muzejním spolku pro Bzenec a okolí v Bzenci je zmínka v samostatné kapitole. Spolek vykonává záslužnou práci v tom ohledu, že místní občané pohlížejí dnes zcela jinak na předměty muzeálně a archiválně cenné, nosí je rádi do muzea, aby se tak uchovaly budoucím generacím.

O pěkný vzhled města se stará Okrašlovací spolek, jehož duší je ředitel obecných škol ve výslužbě Jindřich Kotas. Spolku napomáhá místní hospodářská škola, jejíž žáci stříhají na jaře okrasné stromy, vysazují keře a květiny. Obec vydržuje k tomuto účelu jednu pracovní sílu. Je jí Boh. Biča, místní hrobník, vyučený zahradník, který má na starosti i park na Horním náměstí a parčík u pomníku padlých v Olšovské ulici. Před domy ve Vracovské a Olšovské ulici jsou vysety trávníky, zpestřené ozdobnými keři a záhony květin. Bylo by si jen přát, aby tento pěkný návyk zůstal trvalým u místních občanů, neboť pěkný vzhled města je jejich nejlepší vizitkou. Za různých okolností konají se brigády, jež pomáhají při úpravě chodníku k nádraží, v Tyršově ulici aj.

Sokol, Orel

O tělesnou i duševní výchovu mládeže i dospělých pečují v Bzenci 2 spolky, Tělocvičná jednota Sokol a Orel. Po únorových událostech dochází i v tomto směru k pronikavým změnám. Je uzákoněna jednotná tělesná výchova. Všechny tělovýchovné spolky, včetně fotbalového klubu Slovan, zrušeny, vlastně provedena fuse těchto spolků do Sokola. Tak zrušen Orel a jeho jmění připadlo jednotě Sokol, jež některé tělocviční nářadí Orla prodala jednotě Sokol do Těmic. Členům Orla ponecháno na vlastním rozhodnutí, zda chtějí vstoupit do Sokola, což však členové Orla téměř vůbec neučinili. Než i v Sokolu provedena změna ve vedení, zvláště po sokolském sletě v Praze, kdy mnoha členům dokazováno, že projevovali na něm nepřátelský postoj vůči lidově demokratickému zřízení. K vyloučení ze Sokola navrženo 30 členů, vyloučeno bylo 12 mužů a 7 žen.

Sjednocení tělovýchovy týkalo se v Bzenci těchto organizací:

  1. SK (sportovní klub) Slovan Bzenec – fotbalový klub. Většina členů SK Slovan je i členy Sokola; do Sokola vstoupilo 28 členů SK Slovan. Spolupráce a styk je pěkný. Hospodářský stav jmění SK Slovan k 31. 12. 1947 je 42 891,80 Kčs.
  2. Orel – jeho činnost zastavena, jmění zabaveno SNB a předáno jednotě Sokol, a to v částce 69 960,90 Kčs.
  3. Klub českých turistů – sjednocení dosud nebylo provedeno, protože KČT dostal pokyn vyčkat se sjednocením, neboť je v proudu celostátní zřízení. Členové KČT jsou převážnou většinou i členy Sokola.
  4. Stav jednoty Sokol:
    327 mužů
    252 žen
    17 dorostenek
    28 dorostenců
    38 žáků
    91 žaček

Po stránce kulturní je dnes Sokol nejdůležitějším činitelem v Bzenci. Je to i proto, že v jeho řadách jsou téměř všichni učitelé a místní intelektuálové, kteří dávají své síly k dispozici jednotě. V tomto směru byla jednota Orel odkázána jen na pracovníky z řad místních rolníků a dělníků a nutno zde přiznat, že její kulturní podniky byly velmi početně navštěvovány hlavně příslušníky lidové strany, ale i ostatní veřejností. Obě jednoty měly své divadelní odbory, loutkové divadlo, hudební kroužky pro mladé apod.

Z divadelních kroužků zůstává v Bzenci divadelní odbor jednoty Sokol a agilní divadelní kroužek Katolického domu.

Kino

V Bzenci jsou dva kinosály: na Sokolovně kino „Oko”, bývalý „Sokol” a na Lidovém domě kino „Svět”, bývalá „Lipka”. Představení se konají každý den, v neděli hrají obě kina odpoledne i večer.

Vojsko

Velmi důležitým činitelem hospodářským, kulturním i propagačním je Bzenci vojenská posádka. Z důvodů bezpečnostních nemohu se zde rozepisovat o jejím složení, snad postačí pro informaci, že je zde dělostřelecký pluk. Zmizela idyla, kdy městem projížděly jezdecké čety, kdy drnčela děla, tažená koňmi. Místní posádka se plně zapojuje do kulturního života města, možno říci, že mu svými vystoupeními dává jakýsi slavnostní rámec. Pořádá vlastní akademie, oslavy vojenského charakteru, ale často přispívá i na oslavách a podnicích, jež pořádají jiné korporace. Staví i brigády, jež pomáhají při polních a lesních pracích.

Církve

Pokud zde zachycuji náboženský život města, poznamenávám, že v Bzenci jsou tyto církve: římskokatolická, československá, českobratrsko–evangelická, několik příslušníků bývalé náboženské obce židovské a církve baptistické.

Rok 1948 značí jistý zásah i do náboženského života občanů, poněvadž hlavním činitelem těchto událostí je Komunistická strana Československa jejímž filozofickým podkladem je materialistický názor.

Církev římskokatolická:

Bzenec je samostatnou farností. Barokní chrám je zasvěcen sv. Janu Křtiteli. Pokud se týká počtu římskokatolíků, je dnes těžko podat jeho přesný počet vzhledem ke změně politiky od února. V církvi římskokatolické je však asi 80 % občanů města. I letos konala se v Bzenci 15. srpna pouť, dostavila se krojovaná procesí z Vracova, Těmic, Domanína a Žeravic. Pouť navštívila i 40 členná delegace UNESCO, aby shlédla krásu krojů, jež při této příležitosti zpestří bzenecké náměstí a trávníky u kostela a v parku. V květnu a v červnu konala se obvyklá prosebná procesí do polí, v září pak hromadně navštíveny pouti na Hostýn a do Žarošic.

U příležitosti svěcení zvonku na kapličce v Olšovci přišlo se na to, že kaple nebyla dosud vysvěcena. Svěcení kaple a zvonku konalo se tedy najednou dne 12. září a provedl je probošt od sv. Mořice z Olomouce Jan Lochman.

V listopadu provedena oprava varhan ve farním chrámě. Pan Josef Melzer z Kutné Hory vsadil čtyři nové rejstříky. Oprava stála 53 000 Kčs.

Každou čtvrtou neděli v měsíci konala se v kostele sbírka na opravu kaple sv. Floriána na Starém hradě, jež vždy vynesla průměrně 4 000 Kčs, takže až dosud vybráno asi 160 000 Kčs volných peněz, na vázaném vkladě je též asi 160 000 Kčs.

Farářem v Bzenci je konsistorní rada Ferdinand Břeský. Kaplanem byl p. Brhel Jan, jenž od 1. 5. ustanoven farářem v Komně, na jeho místo nastoupil p. Ferdinand Šoupal, dosavadní správce fary v Komně. Náboženství římskokatolickému na místní škole vyučuje kaplan Šoupal, farář ze Syrovína p. Ladimír Kodítek a katechetka Věra Robková z Kyjova.

Polnosti bzenecké fary jsou všechny propachtovány a nebyly dosud zestátněny.

Církev československá

Náboženská obec církve československé v Bzenci byla schválena výnosem ministerstva školství a národní osvěty č. j. 129792/27 – VI ze dne 26. 10. 1927. Ustavující schůze náboženské obce byla konána dne 8. 12. 1927. Obvod tvoří všechny obce ze soudního okresu Uherský Ostroh a Uherské Hradiště, sídlem náboženské obce je Bzenec.

První československé bohoslužby byly konány v Bzenci místním kaplanem p. Vojtěchem Ondrouchem 19. 10. 1921 na Masarykově náměstí. Až do postavení vlastního sboru byly bohoslužby konány v tělocvičně měšťanské školy, někdy také v místnosti spiritistů, zvané „Světlo”. Až do osamostatnění náboženské obce Bzenecké konávali bohoslužby a ostatní církevní funkce ředitel měšťanské školy Vilibald Růžička a Oskar Malý, čsl. farář v Uherském Brodě, Oliva a Nermuť, čsl. duchovní v Kyjově. Prvním duchovním správcem samostatné náboženské obce v Bzenci byl duchovní Evžen Waschek (1. 9. 1928 – 31. 7. 1935), druhým byl duchovní Pavel zbořil (1. 8. 1935 – 30. 9. 1941), třetím duchovním Leo Marceluch (1. 10. 1941 – 31. 7. 1947), nyní je v Bzenci Jan Štefánek, který zde nastoupil 1. 8. 1947. Dne 22. 2. 1948 byl příslušníky obce jednomyslně zvolen definitivním farářem a při slavnostních bohoslužbách konaných 23. 5. 1948 za účasti svých předchůdců byl biskupem církve čsl. Dr. Bohumírem Cigánkem z Olomouce instalován v úřad definitivního faráře. Čsl. farář Jan Štefánek narodil se 24. 1. 1915 ve Veselí nad Moravou. Obecnou školu navštěvoval ve Veselí, gymnázium ve Strážnici, kde v roce 1934 maturoval. Bohosloví studoval na bohoslovecké Husově fakultě v Praze, na kněze církve čsl. vysvěcen 28. 9. 1938 v Praze. Po krátkém působení v Hrušovanech u Brna a Troubelicích u Uničova působil 8 let jako čsl. duchovní v Morkovicích u Kroměříže, odkud byl na vlastní žádost přeložen do Bzence.

Brzy po ustanovení samostatné náboženské obce bylo uvažováno o vlastní bohoslužebné místnosti. Pozemek ke stavbě byl získán darem od obce, základní kámen položen 31. 7. 1938, slavnostní otevření sboru, který nese jméno J. A. Komenského bylo vykonáno 6. 7. 1939. Stavbu sboru provedla firma Jandásek – Kozina v Bzenci. Stavba stála 145 000 Kč, pro zákaz staveb nedostavěna až dosud věž.

Nárust náboženské obce je pravidelný a trvalý. K 31. 12. 1948 čítala obec 1 588 příslušníků, z toho v samotném Bzenci 612. V roce 1948 se narodilo 48, zemřelo 22, přistoupilo 164, vystoupilo 112 příslušníků, oddáno 20 snoubenců.

Církev českobratrská–evangelická

V Bzenci je jenom kazatelská stanice. Církev tato má 106 členů. Bohoslužby se konají každou neděli o 10. hodině, a to v letní době ve sboru církve československé, která jim propůjčuje sbor, v zimním období v domě p. Čmelíka, majitele továrny na nábytek. Bzenecká kazatelská stanice patří ke sboru kyjovskému, který má od roku 1943 vlastního faráře, jímž je od roku 1946 Karel Jirků, jenž dojíždí jednou týdně do Bzence vyučovat děti náboženství. Členové církve platí tzv. salár, to je doplněk na plat faráře. Každou neděli dopoledne konají se v domě p. Čmelíka besídky pro mladé, ve středu pak bývá sdružení mládeže dospělejší. Kyjovský sbor patří k seniorálu brněnskému.

Církev židovská

Z židovské obce, která byla před II. světovou válkou dosti početná, žijí v Bzenci jen MUDr. Blumka, Frankl (smíšené manželství), Brief (smíšené manželství), Plachelská (smíšené manželství) a Deutsch (nyní Douša; smíšené manželství). Většina se jich do židovské obce nepřihlásila, takže 3 bzenečtí židé patří do židovské obce v Kyjově. Židovský templ je v desolátním stavu, okna vytlučena, vnitřní zařízení úplně zničeno. Dnes má v něm firma Čmelík sklad dříví a překližek. Kaple u hřbitova má též „stopy” z roku 1941. O hřbitov se částečně stará bývalý židovský hrobník Josef Stehlík, kamenosochař, který dosud používá naturální byt u hřbitova. Hřbitov je zachován a slouží dnes židovským příslušníkům téměř z celé jižní Moravy.

Některé hroby jsou už jen mlčícími svědky, jak početná a bohatá byla v Bzenci židovská obec. Četné hroby jsou zpustlé, pomníky větrem vyvrácené, hebrejské nápisy na pískovcových pomnících stávají se nečitelné. Jen nádherné mramorové a žulové kameny svědčí o bohatství některých židovských rodin v Bzenci. Mnohé hroby jsou opatřeny novými pomníky, na nichž jsou vyznačena jména těch, kteří se nevrátili z koncentračních táborů. Velmi často jsou tam jména celých rodin.

Junák

Početně poměrně slabou, avšak po stránce výchovné dosti významnou složkou je Junák, jehož členové – skauti i skautky – objevují se často o různých slavnostech ve svých krojích. Bzenecké středisko je rozděleno na Smečku 13 vlčat (hochů 6 – 12 let), oddíl Junáků (od 12 do 18 let) v počtu 18, roj Světlušek, kterých je 15 a 10 skautek. Vedoucím bzeneckého střediska je Stanislav Otépka, zaměstnanec firmy Baťa, vedoucí skautek studentka Ilona Blahutková.

V úzkém kroužku Junáku konají se často besedy spojené s promítáním úzkého filmu. Junáci ochotně vypomáhají při různých podnicích jiných spolků, při udržování parku a všude, kde je třeba pomoci. Spolkové místnosti jsou v domě čp. 286, jenž patří náboženské obci židovské v Kyjově.

Revize pozemkové reformy

Po únoru proklamované heslo, že „půda patří těm, kdo na ní pracuje”, mělo za následek, že i v Bzenci došlo k revizi pozemkové reformy. V úvahu přišel zbytkový statek, jehož majitelem je bývalý ředitel rol.-vinařské školy v Bzenci, Ing. Ladislav Dedek. Do parcelace se dostalo 72 ha půdy, a to pole, louky, dvůr u zámku, obytná stavení a louka a park za dvorem.

Obci připadl dvůr s budovami a zahrada, v níž jsou i nádherné platany, chráněné Památkovým úřadem. 2 stodoly při sokolském hřišti připadly jednotě Sokol. Loukami a poli bylo poděleno asi 100 zemědělců, a to díly nejvíce o rozloze 2 ½ měřice, tj. 50 arů, nejméně o rozloze 10 – 12 arů.

Přidělené pozemky jsou zálohovány, na 50 arů záloha 1 500 Kčs, konečná cena nebyla dosud stanovena. Pozemky byly už na podzim osety. Ing. Dedek se musí vystěhovat z obytného domu při statku a staví si již nový domek v Mlýnské ulici. Jako důvod parcelace se uvádí, že Ing. Dedek jako státní zaměstnanec má slušnou penzi a není tudíž existenčně na zemědělství vázán. Kromě toho vlastní pozemky i ve svém rodišti na Hané.

Přidělování pozemků provádí místní zemědělská komise, jejímž předsedou je rolník Ventrča František čp. 259.

Průběh únorových událostí

Nebudu zde líčit příčiny únorových událostí, poněvadž je to záležitost celostátní. Vynasnažím se zachytit v objektivní zkratce průběh těch událostí, jak prošly naším městem. A i slíbená objektivita bude velmi těžká, poněvadž každý přijal tyto události s osobytně zbarvenými pocity, k jaké politické straně náležel. Mohu jen říci, že my v Bzenci jsme si ani nebyli plně vědomi dosahu událostí, a to proto, že žádná ze stran, krom KSČ, nebyla na takové řešení vnitropolitického problému připravena.

V sobotu 21. 2. bylo velmi mizerné počasí. Proto snad ani nikdo nevěnoval pozornost tlampači, který byl upevněn na sekretariátě KSČ na náměstí a který vysílal průběh pražské manifestace a řeč tehdy ještě ministerského předsedy Kl. Gottwalda.

Odpoledne téhož dne se vytvořil první Akční výbor, jehož členy byli: František Antl, újezdní tajemník KSČ, odborný učitel Ant. Pojeta, učitel Slawoljub Čapek, Oldřich Fiamoli, truhlářský dělník, vesměs členové KSČ. Svolali si na radnici předsedy politických stran: národně socialistické, lidové a sociálně demokratické a sdělili jim, že zastavují činnost dosavadního místního národního výboru i činnost uvedených stran. Na večer uspořádána byla politická schůze, jež měla velmi rušný průběh (v Lidovém domě). Na neděli ohlášená schůze lidové strany se již nekonala, poněvadž řečník z Prahy se už nemohl v důsledku pražských událostí dostavit.

Následující dny probíhá našim městem revoluce nekrvavá. Mnoho příslušníků nekomunistických stran se uchází o přijetí do strany KSČ. Na vývěsní tabuli KSČ na sekretariátě se ocitají prohlášení těchto lidí, kde odůvodňují, proč opouštějí svoji bývalou stranu. Do strany KSČ se hlásí lidé z různých důvodů: jedni se cítí zrazeni svou stranou, odsuzují reakčnost vůdců stran, jiní z důvodů čistě osobních, ale jsou mezi nimi i takoví, kteří v přestupu vidí záchranu své existence, někteří z politického oportunismu. Do KSČ vstupují téměř všichni učitelé, státní zaměstnanci a mnozí obchodníci. Současně vytvářejí se v úřadech, továrnách a ve spolcích Akční výbory, které začínají ze svých řad vylučovat některé členy. Na závodech vznikají závodní rady a v čele závodu postaven nový vedoucí z řad dělnictva. Dochází k restauraci Mnv, jenž je téměř zcela obsazen členy KSČ.

1. máj a volby

Oslavy 1. máje se konají v Uherském Ostrohu, kam se dostavuje vlakem i průvod ze Bzence. Mnozí tam přijíždějí na nákladních autech a s několika alegorickými vozy.

Celý květen je pak v horečné agitaci k volbám, jež však nemohly ukázat politickou sílu jednotlivých politických stran, poněvadž volič dostal dvě kandidátní listiny: jednu se jmény kandidátů do Národního shromáždění, druhá byla nepotištěná „bílá”. Volby konány v Bzenci 30. 5. v budově měšťanské školy, a to v pěti skupinách. V místnostech byly plenty, za nimiž mohl volič vložit do obálky kterýkoli list, avšak před urnami sedělo několik členů volební komise, kteří snad mohli poznat, jaký lístek volič odhazuje.

Výsledek voleb v Bzenci je tento:

Pro kandidáty Národní fronty odevzdáno 2 363 lístků, bílých lístků 285 a neplatných lístků 108.

Místní národní výbor

Aby bylo patrno, jak pronikavě zasáhly únorové události i do složení Mnv, uvedu jeho složení před únorovými událostmi a po nich.

Komunistická strana:

Pospěch Petr, rolník, Somr Antonín, majitel prádelny a zedník, Adamčík František, tesař, Stonáček Karel, obuvník, Jelének Josef, rolník, Fiamoli Oldřich, stolařský dělník, Mikošková Božena, choť bednářského mistra, Jan Laga, pokrývač.

Národně socialistická strana:

Dostálek Alois, obchod s textilním zbožím, předseda Mnv, Ruth František, obchod s papírnickými potřebami, Mann Metoděj, ředitel spořitelny, Kolmaš Josef, úředník cukrovaru, Holakovský Josef, obchod s vínem, Kožůšek Petr, rolník, Repík Zdeněk, dělník, Michalovský Karel, pokladník na dráze.

Československá strana lidová:

Jakša František, rolník, Novák Bedřich, rolník, Klučka Karel, dělník, Jan Hirš, profesor, Indrůch František, rolník, Goliáš Jan, rolník, Pekárek Ladislav, úředník, Jurečka Pavel, rolník.

Sociálně demokratická strana:

Gazda Antonín, pokladník spořitelny, Jelínek Jakub, rolník, Glas Emil, dělník, Kníže Eduard, zaměstnanec ČSD, Novotný Jindřich, úředník.

Po únorových událostech mnoho příslušníků národně socialistické strany přešlo ke KSČ, došlo i ke splynutí soc. dem. strany s KSČ, takže nynější stav Mnv je asi tento, uvádím „asi”, poněvadž dochází ke stálým změnám:

Petr Pospěch, předseda Mnv,KSČ,

Somr Antonín, KSČ, Adamčík František, KSČ, Stonáček Karel, KSČ, Jelínek Jaroslav, rolník, KSČ (býv. nár. soc.), Fiamoli Oldřich, KSČ, Sova Ludvík, úředník, KSČ (nár. soc.), Čapka Josef, úředník, KSČ, Novák Jan, KSČ, rolník, Jelínek Josef, KSČ, Mikošková Božena, KSČ, Žádník Josef, zedník, KSČ, Němeček Pavel, obchodní příručí, KSČ, Vaňhara Stanislav, trafikant, KSČ, Repík Josef, KSČ, Kníže Eduard, nár. soc., Novotný Jindřich, bezpartijní (bývalý soc. dem.), Jašek Josef, dělník, KSČ, Slavík Ludvík, úředník, KSČ (nár. soc.), Janoušek Vincenc, rolník, bezpartijní, Kučera Oldřich, ředitel nár. školy, KSČ (nár. soc.), Jaroš Josef, dělník, KSČ, Hostýnek Boh., obuv. dělník, KSČ (soc. dem.), Dobrovský Miroslav, rolník, lidová strana, Indrůch Frant., rolník, lidová strana, Novotný Antonín, rolník, lidová strana.

Z uvedeného je patrno, že komunistická strana vzala správu obce téměř výhradně do svých rukou. Na výzvu Mnv byly pořádány četné brigády: sběr odpadového materiálu, o žních, brigády, jež pomáhaly při úpravě cest a náměstí a jiné.

Zrušeno čestné občanství ministrů Msgre. Jana Šrámka a ministra školství Jana Stránského. Na slavnostní schůzi Mnv, konané dne 23. 11. 1948 u příležitosti 52. narozenin bylo uděleno čestné občanství prezidentu republiky Klementu Gotwaldovi.

Z proponovaných plánů považuji za velmi důležitý na zřízení rybníka o rozloze 37 ha. Vodopisné řízení je již skončeno, projednání i odprodej luk s patřičnými majiteli. Účel tohoto rybníku by byl jednak místně zavlažovací, jednak se počítá s jeho vlivem na větší možnost kondenzace vodních par v atmosféře nad velmi suchým atmosferickým prostorem nad Bzencem, jednak bude mít tento rybník také účel v chovu kaprů.

O pěkný vzhled města pečuje Okrašlovací spolek, jenž za vedení ředitele školy v. v. Jindřicha Kotasa a za vydatné pomoci žáků rolnické školy a Junáka upravil park před školou, odstranil hynoucí stromy, zřídil v něm malé hřiště pro děti, osel trávníky, založil alpina.

Obec věnuje na zvelebení sadů před školou a u pomníku padlých 30 000 Kčs ročně. Letos byla dostavěna silnice od nádraží na náměstí. Náklad na stavbu ve výši 2 400 000 Kčs hradil okresní národní výbor v Uherském Hradišti, obec dodala 150 000 Kčs na zřízení dopravního trojúhelníku před nádražím.

Bylo možno provést jen ty stavby, které byly pojaty do dvouletého plánu. V roce 1948 byly postaveny jen tři domy. Pro vojenské gážisty postaven nákladem vojenské správy činžák za kasárnami. Pokročeno v elektrizaci města zavedením elektrického proudu do domů p. Gazdy a kaštalána na konci Baráků. Vyhlášky, nařízení a různé zprávy vyhlašují se třikrát denně.

O propagaci města se stará propagační komise, jejímiž členy jsou: Ladislav Čmelík, +Antonín Válka, odborný učitel Jar. Strážnický, arch. Kopečný aj. Na obou veletrzích v roce 1948 vystavovaly bzenecké firmy ve zvláštním stánku, jenž reprezentoval Bzenec jako město vína, zeleniny a ovoce. Zastoupen byl průmysl dřevařský a hračkářský.

Personální obsazení Mnv

V roce 1948 je personálně Mnv obsazen takto:

Předseda: Pospěch Petr, rolník, KSČ

Náměstek: Somr Ant., majitel prádelny, KSČ

Tajemníkem je od června Antonín Daněček, účetní Marie Procházková. Michalská Marie je vedoucí spisovny, Pospěch Rudolf má zemědělský referát, Pavel Hrbáček – potravinové lístky, Pavel Goliáš – příděl textilu a obuvi, Josef Benák je výpomocná síla v zásobovacím oddělení, Novosád Alexej vypomáhá v zemědělském oddělení, Študent František je v ohlašovacím oddělení, Čagánek Jan má doručování spisů.

Kromě těchto kancelářských sil zaměstnává Mnv jako dělníky na obecních polnostech a venkovních pracech: Repík František, jež má na starosti místní koupaliště, vylepování plakátů a dohled nad kanalizací, jemu pomáhají J. Brandstiller, Somr a Josef Ponděla, dozor u koní jako čeledín František Muřický, stálý dozor na městské porážce Bedřich Bezchleb, opatrovníkem býků a kozlů je Alois Gasnárek, lesním hajným Cyril Salčák. Opatrovnicemi na školce je Marie Repíková a Vlasta Popelková. Zvonění na kostele obstarává Šprtová Marie, obec platí i varhaníka, jimž je Jan Olejník. Kromě toho vyplácí obec uklízečky na Mnv a školníky, takže počátkem měsíce musí mít městský účetní připraveno přes 71 000 Kčs pro 25 obecních zaměstnanců.

Při Mnv jsou komise: finanční, propagační, vyživovací, místní osvětová rada, ošacovací, bytová, zemědělská, živnostenská, živelní a stavební. Obsazení těchto komisí jmenovitě neuvádím, protože dochází k častým změnám; jsou však v rukou KSČ.

Školy v Bzenci

Rok 1948 zasáhl mocně i do školství. V 6 týdnech po únoru vypracován nový školský zákon o jednotné škole, jenž značí mnoho změn v celkovém duchu vyučování i v konečném cíli jednotlivých předmětů. Škola se stává politickou.

Po vnější stránce změna je v tom, že místo dosavadního názvu „obecná škola” je od 1. 9. 1948 jejíúřední název „národní škola”, místo „měšťanská škola” je název „střední škola”. Titul řídící učitel na „ředitel národní školy”, „ředitel měšťanské školy” na „ředitel střední školy.”

Mateřská škola má dvě oddělení. Správkyní její je učitelka mateřských škol Marie Vyoralová a působí zde i učitelka mateřských škol Klotylda Pojetová. Mateřská škola je umístěna v budově vedle pošty.

Národní školy jsou dvě: chlapecká a dívčí.

Chlapecká je čtyřtřídní, 3 třídy má v bývalé židovské škole, 1 tř. v budově střední školy. Národní škola dívčí má 5 tříd, jež jsou všechny v hlavní budově.

Na národní škole chlapecké počátkem roku 1948 působili tito učitelé: Ladislav Koutný, ředitel, Felix Šeděnka, Oldřich Kučera a Helena Dvošáková.

Na národní škole dívčí: Marie Koubová, ředitelka, Alma Běhalová, Zdeňka Sedláčková, Marie Macourková a Markéta Kudlíková.

Po únorových událostech byly na návrh okresního akčního výboru ze dne 30. 3. od 1. 4. učitelka Marie Macourková přeložena do Moravského Písku a Marie Koubová zproštěna správy školy.

Slavoljub Čapek

Správou školy pověřen učitel Slavoljub Čapek, přidělený dosud na měšťanské škole. Dne 25. dubna však zahynul při výkonu veřejné služby při automobilovém neštěstí u Havlíčkova Brodu.

Narodil se 4. 9. 1908 v Brožani, okres Křiževci v Jugoslávii. Domovské právo měl však v Milokošti u Uherského Ostrohu. Absolvoval učitelský ústav v Křiževci, v učitelské službě v Jugoslávii byl od 5. 12. 1930.

Za druhé světové války účastnil se osvobozovacích bojů jako partyzán čsl. brigády Jana Žižky z Trocnova, a to v době od 9. 4. 1943 do 9. 5. 1945 v hodnosti nadporučíka. 21. 8. 1945 byl prezidentem Dr. Edvardem Benešem vyznamenán za zásluhy medailí I. stupně.

Po přistěhování do Bzence se svou rodinou nastoupil 1. 7. 1947 jako smluvní učitel na měšťanskou školu v Bzenci. Divný osud. Unikl tolika nebezpečím v tolika tuhých partyzánských bojích v Jugoslávii, aby v osvobozené vlasti, v míru, tragicky skončil svůj život. Zanechal vdovu Lidmilu, rozenou Šlechtovou ze Bzence a tři děti ve věku 16, 10 a 5 let. Byl členem rady Mnv, kulturním referentem Mnv, členem místního akčního výboru a čelním funkcionářem KSČ. Na jeho místo byl ustanoven dosavadní ředitel národní školy dívčí Lad. Koutný. Ředitelem národní školy dívčí ustanoven učitel Oldřich Kučera.

Stav národní školy dívčí ve školním roce 1947 – 1948:

třída počet žákyň z toho náboženství: učitelka
řím. katol. českoslov. čs. bratr.
I. 34 31 3 0 M. Macourková
II. 28 23 2 3 A. Běhalová
III. 28 24 3 1 Zd. Sedláčková
IV. 26 21 3 2 M. Koubová
V. 28 26 1 1 M. Kudlíková
celkem 144 125 12 7

Na měšťanské – střední chlapecké škole působili ve školním roku 1947 – 48 tito učitelé:

Silvestr Butkovský, ředitel,

odborní učitelé: František Běhal, Antonín Pojeta, Svatopluk Čech, Jan Hirš,

učitelé: Slav. Čapek, Jana Kunclová a Milada Hiršová.

Stav žactva:

třída počet žáků řím. katol. českosl. čes. bratr. bez vyznání Bzenec Těmice Domanín Syrovín Žeravice
I. 20 18 1 0 1 11 6 2 1 0
II. 32 32 0 0 0 16 7 5 4 0
III. 42 37 5 0 0 26 6 5 5 0
JUK 21 17 3 1 0 16 2 2 0 1
celkem 115 104 9 1 1 69 21 14 10 1

(JUK – jednoroční učební kurs)

Na měšťanské škole dívčí působili:

Karel Pírek, ředitel

Odborní učitelé: Urban Blahutka, Kateřina Zemková, Jaroslav Strážnický, Marie Butkovská, Anna Charvátová a učitelka Julie Hanzlíková.

Stav žactva:

třída počet žáků řím. katol. českosl. čes. bratr. bez vyznání Bzenec Těmice Domanín Syrovín Žeravice
I. 36 31 4 1 0 24 5 0 7 0
II. 37 33 1 2 1 24 7 2 4 0
III. 33 31 2 0 0 24 4 3 2 0
JUK 30 26 2 1 1 20 6 2 2 1
celkem 136 121 9 4 2 92 22 7 15 1

I zde po únorových událostech došlo k personálním změnám:

Ředitel Bukovský přeložen jako ředitel do Moravského Písku a na jeho místo ustanoven odborný učitel Antonín Pojeta. Ředitel Pírek přeložen na měšťanskou školu do Malenovic a pak jako ředitel do Kunovic a na jeho místo ustanoven Urban Blahutka. Odborný učitel Jaroslav Strážnický přeložen na měšťanskou školu do Vracova. Pisatel této kroniky přešel 1. února jako profesor na gymnázium do Uherského Brodu. Povnější stránce se o školu stárá místní školní rada. Do únorových událostí byli v ní zástupci politických stran podle poměrného zastoupení a učitelé jednotlivých škol:

za KSČ: Oldřich Fiamoli, Josef Mikoška, Marie Krásná.

za nár. soc.: Vlad. Čermák, Florián Rusňák (místopředseda).

za lid. stranu: Jan Hirš, Lad. Pekárek.

za soc. dem.: Josef Daněček (předseda), Josef Student.

Ve školním roce 1947/48, jenž byl jubilejním rokem pro místní školu, neboť školní budova byla postavena v roce 1898, byla provedena řada adaptačních prací velmi nákladných. Na podzim 1947 započato s instalací ústředního topení a vodovodu. Práce provádí firma Vítěz z Přerova za spolupráce stavitele Jana Koziny. V důsledku toho musela být celá škola na jaře 1948 znovu vymalována uvnitř, v některých třídách dána nová podlaha, v ředitelnách parkety. Ze školníkova bytu na dvoře zřízena školní kuchyně a školníkovi upraven byt z jedné třídy v přízemí. Na podzim pak obnovena fasáda školy.

Oslavy 50 let trvání školy

Oslavy byly ve dnech 25. – 26. září. V sobotu 25. odpoledne konala se beseda bývalých učitelů a žáků v sokolovně. Večer sehráli členové učitelského sboru divadelní hru „Mraky na nebesích” od Faltyse. V sobotu se zastavila v Bzenci na svém zájezdu po Moravě početná výprava z Rychnova nad Kněžnou i se svou 36 člennou kapelou uniformovaných železničářů, jež v neděli účinkovala při oslavách. Ty zahájeny v 8:30 slavným Te Deum. Ve škole byla uspořádána výstava žákovských výtvarných prací, dívčích ručních prací a prací učitelů kreslířů, dále výstava hroznů a ovoce. Proslovy před školou měli předseda Mnv Petr Pospěch, ředitel školy Urban Blahutka a osvětový inspektor Grones. Pak následovaly recitace a zpěv dívčího sboru. Odpoledne se konalo na sokolském hřišti vinobraní, večer pak taneční zábava. Žákovská samospráva měla ve své režii bufet a různé zábavní podniky, což jí vyneslo asi 40 000 Kčs. Peněz bylo použito na zakoupení horského slunce, 2 psacích strojů, vybavení temné komory na fotografování apod.

Vinařské družstvo

Velmi důležitým činitelem nejen pro Bzenec, ale i pro jeho široké okolí je po stránce hospodářské Vinařské družstvo v Bzenci tím, že vykupuje hrozny, vyrábí a prodává vína a opatřuje vinařům vše, co potřebují, stroje, ochranné prostředky, podává informace apod.

Je umístěno v zámecké budově v přízemí a v 1. patře. Dík podnikavosti ředitele Miroslava Skály rozrostlo se družstvo ve velký podnik, takže musily být přistavěny provozovny, jako stolárna, bednárna, skleníky, skladiště, převlékárny, vrátnice aj., jež však neruší celkový ráz zámku.

Rok 1948 značí i pro družstvo změnu po stránce správní, organisační i hospodářské. Dne 28. 2. 1948 dosazena národní správa a národním správcem jmenován Tomáš Dvouletý z Uherského Hradiště. Dne 12. 4. národní správa rozšířena o další dva členy: Mir. Skála a J. Jakubíček z Louky. Jinak k personálním změnám nedošlo, pokud se týká zaměstnanců. Ustavený akční výbor však provedl očistu členů družstva a vyloučil 66 členů.

Průměrný stav zaměstnanců je 60 osob, z toho je 16 úředníků. Družstvo obhospodařuje 70 měřic pozemků, z toho po rekonstrukci asi 40 měřic vinohradů, další plochy budou vysázeny postupně.

Družstvo má 5 pobočných závodů: Hustopeče u Brna (též vlastní pozemky), Přímětice u Znojma, Zlín – Gottwaldov, Ostrava, Praha.

Záslužnou práci koná družstvo i tím, že udržuje ve vzorném pořádku zámeckou zahradu, zvláště dbá o zachování 2 starých lip (dohled má památkový úřad). Celkem věnuje na zámecký park ročně asi 50 000 Kčs.

Sklizeň v roce 1948 byla asi o 1/3 slabší než v roce 1947, i cukernatost byla menší, kvalita však byla celkem velmi dobrá. Poněvadž cena hroznů byla stanovena Nejvyšším cenovým úřadem poměrně nízko, a to podle odrůd od 16 do 28 Kčs při cukernatosti 18 %, odprodávali vinaři jen málo. Rovněž ceny odprodávaných vín (úředně) byly stanoveny nízko, a to od 28 Kčs a výše.

Aby družstvo mělo zásoby vína, byly úředně stanoveny jednotlivým vinařům kontingenty podle rozlohy vinic, při čemž si však vinař mohl pro vlastní potřebu ponechat 300l vína.

Víno ročníku 1948 je obhospodařováno, prodej vína od listopadu 1948 zcela zastaven. Má se za to, že vinařské družstvo bude jen družstvem výrobním, ne tedy jako dosud i družstvem prodejním, čímž by došlo k značné organizační i administrativní přeměně družstva.

Pro výkup vín vymezen byl družstvu rajon na jižní Moravě. Do jeho rajonu spadá přes 80 obcí v okresech: Uherské Hradiště, Kyjov, Brno – venkov, Moravský Krumlov. Jedná se většinou o okrajové obce s malými viničními plochami.

Vinařské družstvo propaguje vína bzenecká i jiná jihomoravská na výstavách a okusech vín. V roce 1948 byla výstava a okus vín o velikonocích v sále sokolovny. Pravidelně se zúčastňuje i pražských veletrhů, čímž jistě koná i důležitou propagaci celému Bzenci.

Odborné školy

Bzenec jako hospodářské středisko zemědělského kraje a jako místo s proslulým vinařstvím, má i školy, jež vychovávají zemědělský dorost. Jsou to:

a) Dvouletá rolnicko – vinařská škola

b) Jednoletá speciální rolnická 12ti měsíční škola

c) Jednoletá konzervárenská škola

Rolnicko – vinařská škola poskytuje vedle vyučování předmětům všeobecně vzdělávacím a odborný i praktický výcvik na školním statku o výměře 160 měřic, na němž se pěstují všechny pro kraj důležité rostliny. Zvláštní péče se věnuje vinařství, zelinářství, ovocnictví a chovu ušlechtilého dobytka. Při škole je dílna pro rukodělné práce. Žáci podnikají exkurze do různých vinic, vzorných statků, pořádány jsou různé kurzy, řízení motorových vozidel, jazykové kurzy, kurz tance aj.

Ředitel školy: Bedřich Rosina, profesorský sbor: profesor Průcha Josef, profesor ing. Václav Opluštil, prof. ing. Jos. Kostiha, prof. ing. Jaroslav Buček, Zachariáš Mazničenar, zemědělský revident.

Stav žactva za 1. republiky byl velmi malý, ba možno říci, že škola po této stránce přímo živořila. Teprve doba okupace zaplnila školní posluchárny. Mnozí hoši, aby nebyli Arbeitsanitem zasaženi do práce ve prospěch Říše, nebo dokonce posláni do Reichu, dali se zapsat na 2 roční školu, aby tak v klidu přečkali válečnou dobu.

Po válce podařilo se houževnatostí sboru profesorského tento stav udržet a k vinařské škole připojit konzervárenskou školu.

Jednotná konzervárenská škola byla založena v roce 1945 při rolnicko-vinařské škola a jejím účelem je poskytnout žákům základní odborné teoretické i praktické vědomosti z oboru konzervování ovoce, zeleniny a výroby likérů a octa. Příjmáni jsou žáci a žákyně starší 16 let, absolventi zimní neb rolnické školy s několikaměsíční praxí v oboru konzervárenském.

Během roku pořádány jsou četné zájezdy do potravinářských závodů. Žáci, pokud nedojíždějí do školy, jsou ubytováni ve školním internátě nebo v soukromých bytech. Škola konzervárenská je ubytována v II. poschodí zámecké budovy.

Statistický výkaz žáků

I. jednoleté spec. rol. 12ti měsíční školy

II. dvouleté rolnicko – vinařské školy

III. jednoleté konzervárenské školy ve škol. roce 1948/49

jed. spec. rol. 12ti měs. škola dvouroční rol. vinař. jednoletá konzerv.
počet žáků/žákyň: 28 30 32
věk žactva: 16 roků 25 0 2
17 roků 0 18 4
18 roků 2 11 4
19-21 roků 1 0 9
22 a více 0 1 13
národnost: česká 28 30 30
slovenská 0 0 2
náboženství: řím. katol. 25 30 29
evangel. 0 0 1
českoslov. 3 0 1
bez vyzn. 0 0 1
předběžné vzdělání: obecné 3 0 1
měšťanské 24 27 9
nižš. zeměd. 0 3 17
neúpl. střední 1 0 4
úpl. střední 0 0 1
bydliště žáků: v internátě 9 7 25
v sídle školy 2 10 4
dojíždí na kole 2 0 0
vlakem 5 11 3
autobusem 0 2 0
povolání rodičů: zemědělci 22 20 13
les. úředníci 0 2 1
zem. les. dělníci 2 3 1
nezemědělci 4 5 17

Svaz bojovníků za svobodu – SBS

Sjezdovým usnesením v Praze 9. 2. 1948 došlo ke sloučení všech odbojových složek I. a II. odboje. Na základě tohoto usnesení provedeno i v Bzenci sloučení odbojových složek: čsl. obce legionářské, svazu osvobozených politických vězňů odbojových skupin z II. světové války, a to „Carbon” a „Vela”, odbojových členů protektorátního vládního vojska v Itálii. Tomuto usnesení předcházely valné hromady patřičných složek, na nichž usneseno hromadně přestoupit do nové jednotné organizace SBS. Na těchto valných hromadách usneseno též likvidovat dosavadní činnost jednot a po provedené revizi předati veškeré hodnoty i písemný materiál novému výboru SBS.

Valná hromada SBS se konala dne 5. 12. 1948. Předsedou zvolen bývalý ruský legionář František Tomeček. Členské schůze budou každou druhou neděli v měsíci o 9. hod. v Sokolovně. Členský příspěvek stanoven na 10 Kčs měsíčně. SBS si bere za svůj úkol postavení pomníku obětem z druhé světové války z řad bzeneckých občanů, a to na místním hřbitově. Potřebný finanční náklad bude hrazen z výnosu různých podniků jež SBS uspořádá.

Octárna

Octárna v Bzenci byla do 8. 3. 1948 majetkem Rudolfíny Fürstové a prokuristou byl její syn Eduard Fürst. Dne 8. 3. byla tato továrna znárodněna se zpětnou platností od 1. 1. 1948. Je včleněna do Moravských octáren, n. p. Brno, závod II. Národním správcem ustanoven Ing. Eduard Gavanda, švagr Eduarda Fürsta. Rudolfína Fürstová, která za II. světové války získala státní občanství v USA, odjela o velikonocích do USA, její syn Eduard také odejel, ovšem tajně, pravděpodobně do Anglie, i se svou chotí a dcerkou.

V octárně je dnes zaměstnáno 21 lidí a za rok vyrobeno 4 990 hl 10 % octa. Na počátku roku vznikla zahleněním bukových třísek biologická porucha, která velmi zmenšila výrobu. Ocet se plní do litrových lahví, měsíčně se plní 60 000 lahví

Lihovar

Bzenecká rafinérie je národním podnikem od 1. 1. 1946. Dne 21. 8. 1948 začleněna do Moravských lihovarů a octáren. Továrna zaměstnává 25 lidí. Nyní se v ní provádí jen výroba likérů. Měsíčně se zpracuje 100 hl dodaného lihu, z něhož se vyrobí 250 hl různých likérů.

Slovácké hospodářské družsto

Slovácké hospodářské družstvo z Uherského Hradiště má v Bzenci filiálku na Horním náměstí v domě čp. 66. Bzenčané jí krátce říkají sběrna. Tato sběrna má výsadní právo výkupu ovoce, zeleniny a obilí, ale i prodává zemědělcům hnojiva, hospodářské stroje a nářadí, náčiní, krmiva, uhlí, dřevo, semena, chovný dobytek atd. Její sběrnou oblastí je Bzenec, Těmice, Domanín, Vážany, Ořechov (poboční sklad) a Moravský Písek (poboční sklad). Distribuce vykoupených produktů provádí ústředna v Uherském Hradišti, jež je přiděluje velkoobchodům ze všech koutů Moravy. Úhradu na výkup zasílá Monegro v Brně.

Celkový obrat v roce 1948 byl asi 25 000 000 Kčs. Pokud se týká letošní úrody ovoce, je dle čísel výkupu menší než loni. Třešní byly tři vagony, jablek šest vagonů. Úroda zeleniny byla dobrá, slabá byla pouze úroda okurek a rajských jablek. Nejvíce bylo cibule: 72 vagonů, okurek 44 vagonů, z nichž 22 zůstalo v Bzenci, petržele 21 vagonů, celeru 29 vagonů.

Sběrna zaměstnává kromě ředitele 3 úředníky v kanceláři a 4 zaměstnance při nákupu a výdeji zboží.

Výkup ovoce a zeleniny v Bzenci za rok 1948:

druh zeleniny nejnižší a nejvyšší
cena v Kčs
prodáno za Kčs prodáno kg
celer 7 – 13 1 783 263,10 190 106
karotka, svazků 1,50 – 5 819 478,30 212 916
karotka 2 – 4 277 271,40 130 317
petržel 4 – 7 973 598,40 212 974
mrkev 1,40 – 3 46 905,20 33 094
cibule 4,50 – 8 957 021,50 219 709
česnek 50 – 69 867 638,80 35 021
salátové okurky 4 750 587 195 709
nakládací okurky 4,50 – 10 355 929 229 431
rajská jablíčka 4,50 381 293,60 105 402
salát hlávkový 1 – 3 808 021,70 650 139 ks
pór 4,50 64 375,50 14 422
květák 5 – 10 195 165,90 38 598
kapusta 4 234 898,80 71 412
zelí bílé 2 53 216,50 35 569
zelí červené 3 416,00 115
kedlubny 2 32 117,60 20 051 ks
chřest 30 11 365 401
řepa červená 1 2 514 3 051
křen 15 7 621,60 533
reveň 3 10 722,50 3 965
špenát 6 35 332,80 4 689
fazole 5 43 273 7 740
kopr 1,50 5 497,50 2 757
pažitka 4 1 116 309 svazků
hrách 7 5 683 949
paprika 5 30 809,40 10 822
ředkvička 12 Kčs / 100 ks 622,80 2 666 ks
lilek 5 192 30
melouny 4 1 088 272
dýně 0,70 2 506,50 3 295
černý kořen 5 1 020 160
ředkev 3 8 000 3 000
celerová nať 1,5 3 633 3 426
celkem 10 772 089,20
druh ovoce cena v Kčs prodáno za Kčs prodáno kg
třešně 9 236 454,00 25 786
višně 16 78 894,00 6 305
rybíz 13 124 740,00 9 758
rybíz černý 15 480,00 30
angrešt 10 3 730,00 613
ořechy zelené 20 2 360,00 118
meruňky 14 119 284,20 7 735
hrušky 7 11 985 1 752
jablka 8,5 70 367 12 218
mirabelky 7,5 2 367,20 398
špendlíky 5 1 936,00 484
broskve 16 783,00 104
ryngle 7 630,00 84
slívy 7 967,50 129
švestky 7 775,00 101
celkem 655 751,10 Kčs 65 615 kg

Nakládání okurek

Naše město je stále známé v ČSR jako město okurek (bzenecky oharků). Cestující, projíždějící místní železniční stanicí, vždy v létě vyhlížejí z okna, aby si koupili od prodavačky, jež pobíhá s nádobou kvašených okurků od vagonu k vagonu, občerstvující okurky. V červenci pak je denním zjevem, že od ranních vlaků se táhne řada „cestujících” s kufry a batohy, aby si zaopatřili od místních pěstitelů nakladačky, což je celkem ilegální. Jsou to lidé až z Ostravy, většinou z rodin železničářů, jimž se vyplatí tento „výlet” až do Bzence, i když pak dají o něco vyšší cenu za okurky.

Nakládání prováděli dříve četní drobní podnikatelé, z nichž se mnozí dopracovali k velmi krásným vlastním podnikům. Závody jsou vybaveny moderním technickým zařízením, zvýšeny požadavky hygienické. K největším soukromým podnikatelům patří František Rýpal (z Těmic), jenž rozšířil svůj závod o velký podnik na Novém světě, Rudolf Černín, má nový závod u rafinerie, Jan Ajmuth – Holub, Božena Čagánková, Jan Markes.

Mezi největší podnik však patří dnes firma Kvalita, jež po roce 1945 převzala budovy, skladiště a zařízení německé firmy Sükind, jež vznikla v době okupace 1940-45. Tato firma (Kvalita) zabrala podnik firmy Munk v Olšovci, později Kvalita. Nynější firma konzervuje ovoce domácí i dovážené do Bzence ze vzdálených míst vlasti, ba i z ciziny (pomeranče, citrony), vyrábí džemy, marmelády, sirupy a konzervuje i zeleninu.

Zaměstnává mnoho žen, zvláště v době sezony. Tehdy přibírá výpomocné síly, o prázdninách i školní děti.

Firma František Rýpal koncem roku dána pod národní správu.

Muzejní spolek pro Bzenec a okolí

Velmi důležitou složkou kulturního života v Bzenci je místní muzejní spolek. Muzeum je umístěno v přízemí zámku ve velkém sále s krásným výhledem do zámecké zahrady. Má asi 200 přispívajících, bohužel málo činných členů, ač úkol, který plní, je jistě značný: zachraňovat věcné i písemné památky minulosti i přítomnosti, jež mají vztah k Bzenci a jeho nejbližšímu okolí. Ve svých sbírkách, jež jsou umístěny ve skleněných vitrínách jsou: sbírka starých zbraní a vinařského náčiní, starých mincí, bzenecký kroj, keramika, archeologické nálezy aj. K muzeu je přičleněn městský archív s cennými písemnostmi rázu vinařského až po 16. století a vzácnými doklady ze života cechovního z počátku 17. století.

Předsedou spolku je ředitel měšťanské školy ve výslužbě Ctibor Šťastný, místopředsedou Fr. Bezchleb, rolník, jednatelem a správcem sbírek pisatel kroniky. Všichni funkcionáři konají své povinnosti zdarma. Muzeum je přístupné veřejnosti v neděli a ve svátek a dopoledne nebo kdykoliv na požádání

Místní posádka – oslavy

V této stati uvedu jenom kulturní život místní vojenské posádky, jež nese název Dělostřelecký pluk 53 „Fatranský”. Slavnosti:

15. 1. oslava výročí bitvy u Jasla za účasti zástupců veřejného života.

23. 2. 30. výročí vzniku Rudé armády.

6. 3. vzpomínka TGM – slavnostní oheň a představení J. K. Tyl, oslava v posádce za účasti veřejnosti.

8. 3. oslava výročí bitvy u Bachmače a Sokolova.

18. 4. osvobození Bzence.

2. 7. Zborov.

26. 8. Slovenské povstání.

8. 9. tryzna za prezidenta Dr. Edvarda Beneše.

27. 10. – oslava státního svátku – akademie.

23. 11. oslava 52. narozenin prezidenta Kl. Gottwalda – akademie.

9. 12. otevření vánočního stromu města Bzence.

1. 5. oslava svátku práce.

9. 5. – Den osvobození.

Místní vojenská posádka vypomáhala brigádami lesní správě a při žních.

Charakteristika Bzence

Bzenec má všechny charakteristické znaky zemědělské osady. Většina obyvatelů je zaměstnána při polním hospodářství. Domy jsou všechny postaveny tak, aby sloužily účelu hospodářskému, vilových domů je mizivé procento.

Polní hospodářství v Bzenci má typické znaky zahradnického obdělávání půdy. Mechanizace téměř se neuplatnila, snad proto, že zahradnictví a vinařství, vlastně zelinářství vyžaduje pečlivé práce rukou. Traktory se však stávají silnou konkurencí koňským a kravským potahům. V Bzenci se pěstuje zelenina téměř všeho druhu, obilím jsou osety poměrně malé plochy. Vinohradů poslední dobou zase přibývá. Sázejí se ušlechtilé druhy vesměs už jen na americké podložce. Bzenecké louky jsou poslední léta velmi málo výnosné, dávají většinou už jen jednu sklizeň (seno), otava už většinou nenaroste. Příčinu toho nutno hledat v poklesu hladiny spodní vody, která nastala po zregulování Moravy a po zřízení odlehčovacího ramene Moravy, jež rychle odvedl povrchovou vodu. Nedochází ani k podzimním ani k jarním záplavám. Důsledky slabých sklizní trav se projevují v poklesu chovu dobytka hovězího a na jeho špatném stavu.

Již po několik let je v proudu řízení na stavbu vodovodu. Bylo uděláno již několik nákladných sond na vodu, všechny dávaly velké množství vody, stanovena byla i trasa vodovodu, která jde do Kněžích hor, odkud pak půjde voda spádovým vodovodem do města, ale dosud se stavbou nebylo započato. Zřízení vodovodu by mělo pro Bzenec velký význam pro zdravotní stav obyvatelstva, neboť voda ze studní je velmi vápenitá, místy se nedá ani pít, protože většina studní je velmi plýtká.

Bytů je v Bzenci citelný nedostatek. Nepomohlo ani obsazení prázdných bytů po židech. Tyto jsou většinou hygienicky závadné, vlhké, tmavé. Stavby nových domů se nepovolují, pokud nebyly pojaty do dvouletého plánu.

Mnoho obyvatelů obého pohlaví si hledá svůj výdělek v průmyslu nebo ve státní službě, nastává téměř útěk od zemědělství. Mnoho obyvatelů města je zaměstnána u bývalé firmy Baťa, dnes Svit v Gottwaldově, mnoho též u ČSD a v místní konzervárně. Zemědělských dělníků téměř není. Proto si zemědělci musí vzájemně vypomáhat, na statek při vinařsko-rolnické škole jsou organizovány brigády školy, vojska, jinak není možno sehnat potřebný počet pracovních sil na pole. Téměř všichni průmysloví dělníci a zaměstnanci vlastní menší rozlohy polí, kde si pěstují zeleninu, brambory, mají i vinohrad, a tak si mohou na přilepšenou zabít nějaké prasátko a ve sklepě se posilnit.

Víno, to je stále specialita Bzence. Počet sklepů nepřibývá, snad jen počet nájemníků v nich. Některé sklepy byly dosti nákladně vybaveny, mnohé vymalovány, téměř do všech zavedeno elektrické osvětlení, odstraněny staré dřevěné lisy a zavedeny lisy moderní. I bzenecká lipka nahrazuje se novými druhy vín, jež více rodí. Bzenecké sklepy – bzenecký parlament, často kolbiště politické. Nemohu říci, že by měly vliv degenerační, zdá se, že mizí notoričtí alkoholici, jsou však stále doménou mužů, kteří se tam scházejí, aby se tam posilnili po celodenní namáhavé práci, aby si zvláště v neděli „po deváté” povykládali, povzpomínali. Proto každý „pořádný” Bzenčan má nějaký ten hlt ve sklepě, když už ne víno, tedy aspoň dolný grúl (druhák). Zdá se, že rozumné užívání vína činí Bzenčany odolné proti nemocem, stupňuje jejich výkony, neboť pracují velmi těžce až do vysokého stáří.

Ještě na jednu charakteristiku Bzence nutno poukázat. Většině přistěhovalců do Bzence se vede velmi dobře. Téměř všechny obchody jsou ve vlastnictví „přivandrovalců hén odkáďsi”, tito stojí v popředí hospodářského, politického i kulturního života. Je to tím, že málokdo se stává prorokem doma, nebo je to důkaz duševní nepružnosti bzeneckých starousedlíků. Slabší duševní výkonnost možno pozorovat i u dětí z rodin Bzenčanů, většina bystrých žáků pochází z rodin, jež se přistěhovaly. Není to ovšem pravidlem, je to však více než nápadné. Kroj v Bzenci vymizel už aspoň před 50 lety. Byly činěny pokusy o sestavení nového kroje ze vhodných částí krojů vracovského a kyjovského, ale zůstalo jen při pokusech. Ani o nářečí bzeneckém není možno mluvit. Staří Bzenčané a Bzenčanky vyslovují ještě měkké l, takové sladké l, což jim vyneslo hanlivý a posměšný název, vztahující se ovšem na Bzenčany – „saláti” (vysloveno s měkým l), nebo posměšek: „Kupte sladký salát!”

Velké trhy na okurky a zeleninu patří už minulosti. Dnes už nerachotí po silnicích bzenecké „tragače”, jež rozvážely zeleninu do okolních osad a měst. Zapomíná se na rčení, že konec světa nastane, až se sejdou všechny Bzenčanky domů.

O slavnostech a svátcích a zvláště pouti sjiždějí se Bzenčané do svého rodného hnízda, aby si s rodiči a známými podali ruce, povykládali ve sklepě, prošli se po vinohradech, ale hlavně zašli si na Starý hrad, odkud přehlédnou a očima pohladí celý Bzenec, jeho okolní louky a lesy, doubravu a všechny jim milá místa.