Kronika města Bzence – rok 1921

V osvobozeném domově nezapomínáno osvětových a kulturních potřeb lidových. Na hospodářskou posilu města založeno několik živnostenských a obchodních podniků, které většinou nacházely se v českých rukou.

Obecní knihovna

Dne 9. ledna zahájila činnost veřejná knihovna obecní, která vznikla sloučením knihovny Měšťanské besedy a Řemeslnické vzdělávací besedy Havlíček. Knihovna umístěna v obecním domě č. 332 a měla při svém otevření 1043 knih. Zápisné činilo 4 Kč, legitimace 1 Kč, jinak půjčovaly se knihy zdarma obyčejně jednou týdně.

Sčítání lidu

Dne 16. února provedeno první sčítání lidu v Československé republice. V Bzenci napočítáno 809 domů, 4297 obyvatelů, z toho Čechů 3856, Slováků 84, Poláků 1, Rusínů 14, Rusů 4, Slovinců 1, Němců 176 (z těch 121 vojínů), Italů 2, Maďarů 3, Židů 156. Podle náboženství bylo řím.-katolíků 3739, československého 181, českobratrského 10, pravoslavného 7, řecko-katolického 13, evangelicko-reformního 17, evang. augs. 12, izraelitského 223, bez vyznání 95.

Podle sčítání z roku 1911:

Křesťanská obec měla 3791 obyvatelů, židovská obec 368 obyvatelů.

Náboženská obec československá

Dne 23. března založena náboženská obec československá pro Bzenec a okolí. První rada starších byla: Koutný Ed., Rachvala Pavel, Hradecký Alois, Klimek Jos., Dušek Em., Kuchař Fr., Ostrézi Fr., Tvarůžek Jan a členů bylo 190. Duchovním správcem je farář čsl. církve Oskar Malý z Uherského Brodu, kdež jest také farní rada starších. Bohoslužby konávaly se nejdříve v tělocvičně měšťanské školy, nyní většinou v sále sokolovny.

Elektrifikace města

V roce 1919 zájem o elektrifikaci města, v letech předválečných tolikráte projevovaný, ale neuskutečněný, oživá znovu tím mocněji, čím větší nedostatek svítiva, jmenovitě petroleje se pociťoval. Až teprve po zvolení prvního zastupitelstva obou sloučených obcí počalo se o věci vážněji uvažovati a obec navázala jednání s Rosickými elektrárnami, které projektovaly stavěti elektrické vedení do Kyjova. Jednalo se tudíž, aby elektrická síť prodloužena byla až do Bzence, postavena rozvodná síť pro obvod města a tak dostalo se Bzenci dávno touženého světla elektrického.

O akci jevil se značný zájem, leč v dalším jednání postavily se obci v cestu překážky, z nichž hlavní byla nedostatek mědi, potřebné na rozvod elektrické energie. Zdvojeným úsilím všech obecních činitelů a interesovaných složek občanstva podařilo se po četných intervencích v Praze, u vlivných straníků politických, ministerstva veřejných prací a zemského výboru moravského dosáhnouti toho, že povoleny obci dva vagony mědi a když i poměry se uvolněním jakž takž zlepšily a ceny materiálu částečně ustálily, uzavřena smlouva s Rosickými elektrárnami. Aby obec, jak smlouva zavazovala, mohla uhraditi drahotní příplatek 450 000 Kč na rozvodnou síť, vypsána mezi občanstvem půjčka, jež vynesla 241 126 Kč. Mezitím přihlašovalo se občanstvo ku zařízení elektrického osvětlení a konáno několik schůzí, v nichž projednáváno a doporučováno zavedení elektrického osvětlení, jakož i finanční zajištění tohoto podniku. Peníze na elektrizační půjčku přijímala Spořitelna a Občanská záložna počínajíc měsícem září r. 1920.

Započaté práce byly v proudu, postavena hlavní i rozvodná síť, dva transformátory, přípojky do domů a mluvilo se, že na vánoce roku 1920 bude město již svítiti; leč předpovědi ukázaly se marnými, postup prací šel zdlouhavěji než si bylo přáti a tak začalo se svítit teprve 2. května 1921, kdy v 5 hodin odpoledne za slavnostní nálady rozsvícena byla v obci všechna světla určená k veřejnému osvětlení tj. 50 žárovek 32 svíčkových, 25 žárovek celonočních 32 svíčkových a 6 žárovek 500 svíčkových.

Sanace záložny a úvěrního ústavu

V červnu r. 1921 zdejší Občanská záložna a Úvěrní ústav uvedeny byly různými ztrátami u zdejších obchodníků, zaviněnými lehkomyslným půjčováním bez vědomí členů ředitelstva a bez záruk, do peněžní tísně a jediná záchrana viděla se v zaplacení podílového ručení aneb v sanaci. Ze dvou zel zvolili funkcionáři obou ústavů zlo pro sebe výhodnější, tj. rozhodli se pro sanaci.

Vyjednáváním podařilo se navázati spojení s Moravsko-slezskou bankou, centrálou v Brně, která byla ochotna za jistých podmínek převzíti obchod zdejších peněžních ústavů, čímž byly ztráty zdejších ústavů uhraženy, protože banka převzala aktiva i pasiva. Pasiv bylo přes 1 000 000 Kč. Mor.-slezská banka podíly, kterými byli členové Úvěrního ústavu kapitálem účastněni na této společnosti, proměnila na akcie Mor.-slezské banky v plné nominální hodnotě, naproti tomu podíly Občanské záložny byly na požádání vyplaceny hotově. Vklady obou ústavů byly v důsledku sanačního plánu převáděny na vklady Mor.-slezské banky, nebo na přání vypláceny v hotovosti. Tím vkladatelé měli býti od ztrát uchráněni; další události ukázaly však pravý opak.

Přehled činnosti záložny

Občanská záložna založena byla v roce 1871 a uvedena v činnost 22. ledna tohoto roku v domě čp. 326. Prvním účetním byl Novák Rudolf a měla v prvém roce 100 členů, 5450,40 K vkladů a půjčila 6378,24 K; podílů bylo 902,70 K. V roce 1881 bylo 176 členů, vkladů 18 730,04 K, půjček 27 243,62 K, podílů 2348,42 K, rezervního fondu 2240,20 K. V roce 1891 bylo 718 členů, vkladů 197 156,86 K, půjček 246 198,38 K, podílů 15 538,42 K, rezervních fondů 11 360,84 K; v roce 1901 členů bylo 1067, vkladů 484 204,90 K, výpůjček 550 593,15 K, podílů 29 324,13 K, rezervních fondů 37 139,26 K. V roce 1911 členů 1087, vkladů 922 716,82 K, půjček 1 191 271,64 K, podílů 21 614,94 K, rezervních fondů 90 754,90 K. V roce 1918 členů 785, vkladů 1 290 015,36 K, půjček 644 665,12 K, podílů 35 270 K, rezervních fondů 11 129,25 K.

V roce 1907 stal se po Novákovi účetním Horňák Fr., který během několika let pochybenou peněžní transakcí přivedl ústav do nesnází, takže členové ředitelstva a výboru sanovali za účasti Ústředního svazu českých hospodářských společenstev. Za jeho vedení postaven byl v roce 1909 vlastní jednopatrový dům na místě chatrného domku čp. 326 za 50 000 K. V době stavby úřadovalo se v domě, jenž nese dnes čp. 813 a patřil tehdy Přerovskému Františku. Po sanaci donucen Horňák v r. 1913 z ústavu odejíti a agendu vedl bývalý praktikant Mann. Účetním stal se po odchodu Horňákově v roce 1913 Životský Jan, který v tomto úřadě setrval až do roku 1921.

V roce 1911 založen byl při Občanské záložně Úvěrní ústav za účelem poskytování úvěrů živnostníkům, eskonta účtů a opatřování hospodářských potřeb. Jednateli tohoto nově založeného ústavu byli Kůtný Pavel, Horňák František, Pařízek Leopold a Vašík František; agendu vedli úředníci záloženští.

V roce 1921, posledním to roce činnosti Oobčanské záložny, byl její předsedou Dr. Rudolf Polášek, členy ředitelstva Látal Max.a Kumpán Josef. V dozorčí radě byli: Brázda Fr., Junek Pavel, Holomek Bart., Křížek Isidor, Kůtný Pavel, Vašík Fr., Vaculík J.ze Syrovína, Dudák Jan z Písku a Píštěk z Domanína.

Kazatelská stanice českobratrská

Ve středu dne 22. června, pozván pokrokovými spolky, měl českobratrský farář Josef Jadrníček z Uherského Hradiště na náměstí veřejnou přednášku o následcích popravy staroměstské v roce 1621. Odtud zájem, kdo jsou Čeští bratři a také nepřímo vznik kazatelské stanice českobratrské církve evangelické v Bzenci. První bohoslužby českobratrské konaly se dne 9. října 1921 na dvoře nynějšího Dětského domova za četné účasti českobratrských i zvědavců. Od té doby konávají se pravidelně každou druhou neděli v měsíci v chlapecké škole o 4. hodině odpoledne. Českobratrskému náboženství vyučuje se jednou za čtrnáct dní. Obojí vykonává farář Jadrníček.

Dar obce Sokolu

Obecní zastupitelstvo, ve schůzi konané dne 25. června usneslo se, aby se darovalo Tělovychovné Jednotě Sokola v Bzenci na zakoupení budovy a pozemku na cvičiště 25 000 Kč a 10 000 cihel z obecních prostředků.

Krádeže na polích

V měsíci srpnu, vzhledem k opětovným hromadným krádežím polním, nařídila městská rada občanské polní stráže, jimiž byli povinni všichni majitelé pozemků. Stráže byly čtyřčlené, jejich hlídka trvala od 9. hodiny večer do 4 hodin ráno a měly vykázány určité tratě. V označenou dobu nesměl nikdo, vyjímaje hlídky a kontrolní orgány, choditi do polí, zahrad a vinic. Nejvíce krádeží bylo na zelenině, okurkách a ovoci; ale nebyly to krádeže z hladu, nýbrž většinou z lakoty. Při vysokých tehdejších cenách zeleniny tržili občané značné obnosy a to přimělo mnohých, aby prodávali a tržili za zboží, které sami neobdělávali.

Bohužel, že pachatelů se nepodařilo chytiti, aspoň ne těch, kteří tuto nekalou živnost provozovali ve velkém, a chytl-li se někdo při krádeži, byl to obyčejně nějaký chudák, který šel krásti z nedostatku a bídy a odnesl to potom i za ty velké.

Sbírka pro Rusko

V září podniknuta dům od domu peněžitá i věcná sbírka pro hladovící Rusko.

Prezident projíždí stanicí Bzenec-Písek

Dne 19. září v 12 hodin 41 minut po poledni projížděl nádražím prezident republiky T. G. Masaryk, vraceje se na Slovensko ze své cesty po Moravě. Dopoledne scházelo se občanstvo i školní dítky před radnicí, odkud s hudbou odebral se celý zástup na nádraží Bzenec-Písek, které bylo krásně ozdobeno a ověnčeno. Zde již shromážděno bylo obyvatelstvo a školní dítky přilehlých obcí Písku, Domanína, Těmic a Veselí. Školním dítkám za dozoru učitelů, jakož i spolkům a občanstvu k zachování pořádku vykázána byla určitá místa na nádražním prostranství.

Několik minut před jednou hodinou vjížděl pomalým tempem za zvuků národních hymen zvláštní vlak prezidentův s lokomotivou, na které vpředu umístěna standarta prezidentova.

V tom okamžiku zaburácelo celé nádraží hlasitým voláním slávy a když prezident objevil se u okna a usmívaje se odpovídal na pozdravy, nemělo volání a mávání praporky konce. Pro mnohé z nás byl to okamžik nezapomenutelný, neboť viděli jsme prezidenta Masaryka poprvé v životě.

Prezidentu podán byl do zvolna jedoucího vlaku košík bzeneckých hroznů. Vlak uháněl dále a zástupy hovoříce o zažilých dojmech se rozcházely.

Stanovení doby vinobraní

Na výzvu státního inspektora vinařství, uvědomila městská rada obyvatelstvo, aby vzhledem na očekávanou výbornou jakost vína, nechali majitelé vinic hrozny plně vyzráti. Zároveň zakázáno víno předčasně sbírati a stanovila dny letošního vinobraní.

Hlášení vína ku zdanění

Současně upozorněni byli výrobci vína, aby počátek lisování a množství vinného rmutu, jakož i množství vylisovaného moštu, hlásili důchodkovému kontrolnímu úřadu za účelem zdanění. Rmut může býti odprodán bez daně, kupující je povinen ohlásiti lisování. Množství do 2 hl vína nepodléhá dani.

Částečná mobilizace

Dne 25. října vyhlášena částečná mobilizace čs. branné moci jako demonstrace a současně i vojenské opatření proti příjezdu bývalého císaře Karla do Maďarska. Část občanů bzeneckých, jmenovitě mladších, nastoupila vojenskou službu u svých pluků. Zároveň nařízeno uzavírati hostince v 11. hodin v noci a zakázány všechny hlučné radovánky po této hodině.

Změna v úřadě obecního tajemníka

Po krátké nemoci ve stáří 66 let zemřel dne 27. října tohoto roku dlouholetý, všemi vážený a svědomitý městský tajemník Josef Karásek. V Bzenci ustanoven byl tajemníkem dne 25. září 1891 a úřad svůj zastával do 13. října 1921, kdy raněn byl mrtvicí. Do penze zažádal již v březnu 1920, byl však požádán, aby v úřadě setrval do nastoupení a zavedení nového tajemníka. Za několik dnů po onemocnění Josefa Karáska nastoupil dne 18. října službu nový tajemník Alois Broušek, dříve konceptní úředník okresní politické správy v Přerově.

Příděl mouky

Příděl mouky, pro ty, kdož měli nárok na levnou mouku činil na 1 osobu 44 dkg mouky pšeničné na vaření, 15 dkg pšeničné chlebové, 4,40 kg žitné chlebové, 75 dkg ječné vařivé a 1,50 kg ječné mouky chlebové za cenu 19,62 Kč.

Kontingent na rok 1921

Kontingent na r. 1921 rozvržen tak, že do 3 ha osevné půdy nebyla předepisována žádná dávka. Do 5 ha činila dávka 30 kg, do 20 ha – 60 kg, do 50 ha předepsáno 85 kg a do 100 ha činila povinná dávka 100 kg. Termín dodání stanoven do konce ledna 1922 při cenách za 1 q pšenice 190 Kč a 1 q ječmene 185 Kč.

Otevření sokolovny a kina

Dne 20. listopadu byla slavnostně otevřena a svému účelu odevzdána bzenecká sokolovna a dne 25. tohoto měsíce zahájilo kino Sokol v těchže místnostech svou činnost.

Sokol bzenecký; nástin dějin

Sokol bzenecký založen r. 1882 bratry Drahokoupilem, Búbelou a Janem Rychmanem jako tělocvičná jednota hasičská. Zájem o jednotu za tehdejších poměrů byl dosti dobrý a cvičilo se na dvoře Jana Rychmana. Cvičících bylo někdy až 40. Po odchodu Drahokoupila a Búbely z Bzence, založen samostatný dobrovolný sbor hasičský a Sokol několik let byl v nečinnosti a veden jen na papíře. Teprve v roce 1887 stal se opětně pokus vzkřísiti jednotu k činnosti, což se nepodařilo, protože nebylo v občanstvu náležitého pochopení pro myšlenku sokolskou. Až v roce 1891 před druhým sletem všesokolským v Praze, konaným za jubilejní výstavy, podařilo se vzdor obavám tehdejšího starosty a jednatele Sokola Leop. Skály a Rud. Poláška, že znovuvzkříšením Sokola utrpí újmy Hospodářský spolek místní, udržeti Jednotu jakž takž při životě, o což si zásluhy získal Robert Kolúch, obchodník a Leop. Skála, tehdejší obecní tajemník. Konána valná hromada v městské radnici a zvoleni: starostou Leop. Skála, náčelníkem Dr. Rudolf Polášek a jednatelem Robert Kolúch. Členů přihlásil se větší počet a cvičilo se na dvoře starosty Leop. Skály.

Téhož roku konáno i první veřejné cvičení dne 30. srpna, jež vyneslo 134 zl. a členstvo, počtem 13 v krojích bylo přítomno všesokolského sletu v Praze, konaného v červnu 1891.

Poměry bzeneckého Sokola se zlepšily příchodem Ad. Šelbického z Nových Benátek, který jako schopný cvičitel a organizátor dal členstvu plný základ. Návštěva tělocviku byla pravidelná, konány výlety, přednášky a sblížením s vrstvami demokratickými zapustil Sokol hluboko kořeny do bzenecké půdy. Kromě tělovýchovy přihlíženo zvětšenou měrou i k výchově lidu. Ze cvičitelů dlužno vzpomenouti Jánského, Černého a Kalinu, kteří vedli Jednotu po odchodu Šelbického. Mnoho nesnází bylo způsobeno nedostatkem vhodné místnosti ku cvičení. Cvičilo se čas v hostinci u “Zlatého hroznu”, později ve sklepě hostinckého Osyčky, konečně našla se vhodná místnost v sále na “Novém světě”.

Boje v obci přenášely se i do Sokola a tak vysvětlujeme si, že někteří čelnější členové místní Jednoty sokolské staví se proti zřízení měšťanské školy.

V roce 1893 zřízen odbor bzenecké jednoty ve Vracově a téhož roku vítá Sokol zdejší oficielně arcibiskupa Kolma při jeho návštěvě v Bzenci.

Koncem roku 1893 po příkladu jiných jednot, založen základ pro zbudování vlastní tělocvičny a r. 1895 zakoupen domek v Olšovské ulici čp. 302 za 800 zl. jako stavební místo pro budoucí tělocvičnu. K uhrazení nákladu na projektovanou stavbu vypsána půjčka po 10 zl. a občanstvo vyzýváno, aby upisovalo; celý podnik pro nedostatek pochopení a nepřízeň několika vlastních členů úplně ztroskotal a tak stavební místo na podzim roku 1898 prodáno za 1007 zlatých z důvodu, že by bylo nevhodné. Tou dobou cvičilo se v budově měšťanských škol a krátkou dobu před tím také u Jana Rychmana.

V dalších letech jednota slibně zkvétala a členů přibývalo. V roce 1903 založen ženský odbor a vzdělávací odbor a koncem roku 1913 měla jednota 100 mužů a 28 žen.

Za války téměř všechno členstvo musilo na vojnu a vedení za nepřítomných členů přejímají členky. Aby jmění Sokola uchráněno bylo konfiskace, usnešeno, aby bylo převedeno na jednotlivé členy a použito ho na podporu vojínů. Později tento návrh přes odpor některých členů byl pominut a peněz použito na upsání rakouských válečných půjček. O síle členstva za války učiníme si představu z níže uvedených číslic. V roce 1916 konána valná hromada za účasti 4 členů a 8 členek.

Sokolovna

Po převratu zaznamenává Sokol silný příliv členstva návratem členů z války a hlavně tím, že do jednoty vstupovalo mnoho nových členů, z nichž někteří byli sokolské myšlence příliš vzdáleni. Pro tak velký počet členstva nebylo místností ku cvičením, přednáškám, schůzím a proto znovu a mocněji ožívá starý požadavek vlastní budovy. Na nový stánek z důvodů finančních nebylo pomyšlení a proto s povděkem přijat návrh na zakoupení bývalého panského pivovaru, jenž náležel Antonínu Mágnisovi, velkostatkáři ve Strážnici, se kterým také ihned navázáno vyjednávání. Současně podniknuty kroky u Státního pozemkového úřadu o podporu. Když majitel požadoval za objekt 400 000 Kč, kterýžto obnos byl nad finanční síly jednoty, podařilo se dosáhnouti toho, že budova byla odhadnuta státním odhadcem na 206 301 Kč.

V únoru na valné hromadě jednoty za rok 1921 usneseno koupiti celý komplex, totiž budovu s hostincem a sálem, stodolu, oba sklepy, stavební pozemek s částí přilehlých parcel v úhrné výměře 8 028 m² za cenu 206 301 Kč. Majitel zavázal se jmenovaný objekt odprodati a jelikož od odhadu do uzavření koupě ceny reálií poklesly, snížen i první odhad a Mágnis donucen 1. června tohoto roku odprodati pivovar za obnos 186 000 Kč.

Celá věc nešla ovšem tak hladce vpřed, neboť v cestu stavěly se mnohé překážky jak ze strany majitele, tak i některých členů, zejména hostinských, kteří v projektu spatřovali ohrožení existenční. Leč houževnatému úsilí některých členů, zejména učiteli Olšinovi a Kotasovi, kteří celou věc od počátku vedli, podařilo se vše přivésti k šťastnému konci. Členstvo obětavě zdarma pracovalo na přestavbě a úpravě sokolovny, dělostřelecký pluk a mnozí jiní ochotně zapůjčovali povozy a aby k fondu 60 000 Kč, který tehdy jednota vlastnila, sjednán byl potřebný kapitál, konána sbírka mezi členstvem a vypsána veřejná 5% zúročitelná a slosovatelná půjčka, jež vynesla 130 000 Kč; dalších 170 000 Kč na adaptaci a vnitřní zařízení vypůjčeno. Akademický malíř Keller za nepatrnou odměnu 2 200 Kč ozdobil venek sokolovny pěknými uměleckými sgrafity.

Tak dostalo se Bzenci vhodné místnosti k účelům kulturním a zábavním podnikům, jednotě pak vlastní budovy k utužení fyzického zdraví svých členů.

V počátcích nepomýšlelo se na místnosti hostinské, ale když jednota ocitla se ve finanční tísni, k níž částečně přispělo i neplnění závazků některých členů, vyplývajících z dlužních úpisů, donucena za stávajících okolností zužitkovati rozlehlých sklepů a místností hostinských na znovuzřízení koncese hostinské, což přirozeně vyvolalo silný odpor a protest místních hostinských; koncese však povolena, místnosti v roce 1923 zrestaurovány a novou přístavbou rozšířeny.

Změna posádky

V září tohoto roku ubytována v zdejších kasárnách 2. korouhev jezdeckého pluku č. 7, po odchodu dělostřeleckého pluku č. 53 do Lipníka.

Rozpočet na rok 1921

Rozpočet na rok 1921 byl následující: Celková potřeba 492 754 Kč, celková úhrada 184 527 Kč. Schodek 308 227 Kč. Obecní zastupitelstvo odhlasovalo 330% přirážku, zemský výbor snížil však přirážku pro rok 1921 na 218 %.

Přednášky v roce 1921

Za rok 1921 konány v obci následující přednášky na téma:

Kniha, zdroj zábavy a poučení, přednášel řed. J. Gartner dne 16. ledna.

Dne 30. ledna přednáška učitelky L. Rackové: “Občanská práva a povinnosti žen”.

Dne 13. února přednáška učitele J. Kolaříka: “Sčítání lidu”.

Dne 26. února přednáška odb. učitele Pokorného: “Jak zvýšíme sklizeň”.

Přednáška ing. Dorazila z Prahy o Červeném kříži dne 6. března.

Dne 6. března přednáška sl. Buchalové z Brna: “Péče o dítě”.

Dne 20. března přednáška přednosty drah z Bzence Bedř. Šmejkala: “Vliv války na duši dětskou”.

Dne 26. června přídělový komisař Fr. Mádr: “Přídělové řízení na velkostatku Bzenec”.

Dne 21. června přednáška tábor lidu. Promluvil V. Ondrouch na téma “Bílá Hora”.

Dne 28. října tábor lidu všech pokrokových stran proti straně lidové s programem: Lidová strana ve světle pravdy; škola a církev. Promluvili Vikt. Stoupal, přísedící zemského výboru a odb. učitel Růžička.