1965

1945 – 1965

Výročí 20 let od konce druhé světové války

Čas oponou trhnul a změněn svět; kam padlo lidstvo staré. Kamkoli letí tázavý hled, vše nové, tak mladě jaré.

Tato slova Jana Nerudy platí i dnes. Ano, již 20 let uplynulo od osvobození naší vlasti z nejhorší poroby a nejhoršího ponížení, kterou mu připravil jeden z nejkulturnějších národů Evropy, svedený doktrínou rasismu a zrůdnou filozofií Übermenschů, národ, který se utopil v bahně kapitalismu, jenž svojí finanční moc dal do služeb dobyvačné politiky muže, před nímž bledne i pověstná krutost Tamerlanova.  Ale toto bylo ve 20. století! Pro nynější mladou generaci jsou pojmy válka, hlad, zima, poprava, hromadná kremace, nucená práce, koncentrační tábor, strach, podzemní činnost – téměř úplně bez obsahu. A i tak je po jisté stránce dobře, ačkoli by tyto pojmy nikdy neměly vyblednout. Všichni se však shodujeme v tom, že dnešní politická konstelace je taková, že k válce nebo k „revanši“ nemůže dojít. Nebudu zde psát politickou úvahu. Dosti bylo o tom psáno v letošním jubilejním roce v novinách, debatováno na slavnostních shromážděních. Chci říci jen ještě to, že to nebyly prázdné a utěšující fráze, ale že to byla tvrzení opodstatněná, podložená fakty, za nimiž i v Bzenci stojí masa lidí, semknutá a stmelená hroznými prožitky let 1939 – 1945 i tím, co se děje dnes kolem ní, masa lidu, na niž neplatí fráze, plané sliby, ale jež formuje své jednání na základě srovnání minulosti a přítomnosti.

1015 – 1965

950 let města Bzence

V Pamětech města Bzence od Josefa Hanáka čteme jenom kratičkou zprávu kronikáře Dětřicha, že roku 1015 kníže Oldřich dobyl hradu Businc na Moravě, kterýžto hrad byl v dočasném držení polského krále Boleslava Chrabrého († 1025).

Tato strohá zpráva z dávné minulosti dala podnět k tomu, že byl v Bzenci vytvořen výbor, jehož úkolem bylo dát prověřit tuto zprávu. Zvláště k tomu sváděla ta okolnost, že v těchto letech oslavilo mnoho měst jubileum svého založení (většinou ve 13. století). A taky se nabízela příležitost, aby se široká veřejnost dozvěděla, že naše malé město, o němž se ví jenom ve vztahu k jeho okurkám a dobrému vínu, má slavnou minulost. Již historikové Bretholz a V. Prasek tvrdí, že jméno Bzenec se vyskytuje v písemných pramenech k roku 1015. Tuto zprávu kriticky zhodnotil a pevně stavěnými argumenty podpírá doc. Dr. Jar. Dřímal ve své práci „Připojení Moravy k českému státu za knížete Oldřicha“, kterou uveřejnil v časopise Matice Moravské, roč. 68/1948. V ní rozebírá tehdejší politickou situaci v Čechách a na Moravě a jejím rozborem dochází k tvrzení, že zpráva Dětřichova –  v srpnu v roce 1015 zaútočil na mocný hrad jménem Businc (guondam urbem magnam Businc dictam), dobyl ho a spálil a zajal v něm neméně než tisíc mužů, kromě žen a dětí – se vztahuje na Bzenec. Protože však Poláci zvítězili v důležitých bitvách na Labi a na Odře nad Oldřichovým spojencem císařem Jindřichem II. skončilo tažení Oldřichovo jen vítězným dobytím hradu bez územního zisku. Morava byla připojena k Čechám až později.

Snad se čtenář této stati pozastaví nad jménem Businc a zapochybuje nad naším tvrzením, že je to jenom jedna forma znění jména Bzenec. I někteří historikové nesouhlasí s lokalizací hradu Businc do Bzence. Čím to však odůvodní?

My proto máme jednak kritické vývody Dr. Dřímala, ale bereme do svých služeb i filologii. V historických pramenech je naše město, respektive bývalý hrad poznačen jako Bisenz, Bisenc, Bisenece, Bizince, Bisence. A na které jiné místo bychom mohli položit v té době hrad Businc? Berme v úvahu i to, že Dětřich nebyl Čech, že zapsal jméno Businc, jak si je zapamatoval, jak mu třeba zkomoleně v jeho mateřštině říkali. Vždyť o tom máme důkazů tolik, že je po této stránce zbytečné o tom uvažovat (Vindobona – Wien – Vídeň, Roma – Řím atd.)

Po zvážení těchto úvah došli jsme k rozhodnutí, že v tomto jubilejním roce oslavíme vedle 20. jubilea osvobození vlasti i 950. jubileum trvání Bzence. Realizovat toto rozhodnutí bylo však těžší a dalo hodně a hodně práce, do níž se zapojilo několik dobrovolných pracovníků, jejichž osobní zájmy a schopnosti se uplatnily ve specifických komisích výboru pro pořádání oslav. Byly sestaveny komise: organizační, historická, propagační, finanční, publikační. Schůze měly ráz pracovní a po počátečních těžkostech se práce rozjela naplno a jejím výsledkem bylo vydání publikace o 64 stranách, jež měla část historickou a informativní. V ní se dočteme o prehistorii i o bohaté historii Bzence, a o neméně bohaté, ne-li bohatější přítomnosti, takže tvrdí-li někdo, že se v Bzenci nic nedělá, nestaví, že u nás není nic nového, praskne jako mýdlová bublina. Přítomnost nebuduji jenom já nebo jenom on, ale my všichni tvoříme jakýsi řetěz. My všichni jsme povinni budoucím pokolením, abychom alespoň trochu přiložili ruku ke společnému budování. Buduje se však ne slovy, ale činy. Právo na kritiku nemá jenom pozorovatel, mnohdy „čumil“ s rukama v kapsách a s hubou plnou výsměchu, to je laciné, ale také zbytečné ohlašování svého já.

Na kritiku má právo jen to já, které má na ruce stopy po společné práci, z které bolí hlava od přemýšlení, jak zlepšit společné dílo. Víme, že by se dalo v Bzenci ještě mnoho a mnoho udělat, ale co se vykonalo, co v Bzenci skutečně je, to nám poví naše stručná exkurze do jednotlivých podniků, škol a zařízení.

Zemědělské školy 1885 – 1965

Zajděme nejprve do naší zemědělské mistrovské školy oboru zahradnicko – pěstitelského. Je při ní i zemědělské odborné učiliště oboru zahradník a konečně i konzultační středisko střední zemědělsko – technické školy oboru zahradnicko – vinařského pro pracující = dálkově studující. Hospodářská škola v Bzenci byla založena a otevřena 1. 12. 1885. Byla to jednoletá zimní škola, jež teprve v roce 1899 rozšířena na dvouletou zemskou rolnickou a vinařskou školu. Při nynější škole je žákovský domov pro učně. Má samostatnou budovu pro dívky na Horním náměstí (dům továrníka Fürsta) s kapacitou pro 100 internistů a samostatné oddělení pro chlapce s 20 – 30 lůžky. Je zde kulturní místnost s rádiem a televizorem. Účelovým zařízením školy je státní statek s hospodářským střediskem Háj. Byl to dříve majetek statkáře Vojtů. Celková výměra půdy je 282 ha, vinohradů je celkem 17 ha včetně podnožové vinice a révové školky. V Háji je dnes soustředěna živočišná výroba s plemenným hospodářským skotem. Na neobdělané pastvině byl založen sad švestek a meruněk (5 ha). Pokusné pole v Barácích má nyní výměru 3 ha a je nově oploceno. Oplocuje se také trať Starý hrad, kde se staré vinohrady postupně ruší a na přechodnou dobu vysazují broskvemi, ale zase se tam obnoví vinohrad pověstné Bzenecké lipky.

Střední průmyslová škola konzervárenská

Byla založena ve školním roce 1950 – 51 jako čtyřletá průmyslová škola s maturitou a jako jediná škola toho druhu pro Čechy a Moravu. Ke škole je přičleněna i učňovská škola konzervárenská, která má letos 5 tříd. Dále má i pětileté dálkové studium. Na SPŠK absolvovalo dosud 270 žáků, v dálkovém studiu 105 žáků a na učňovské škole je 120 žáků, celkem škola pečuje o 350 žáků. Škola má žákovský domov, v němž je ubytováno 70 žákyní, zbytek je umístěn v soukromých bytech a jen nepatrná část žáků dojíždí z okolí. Ročně maturuje asi 25 žáků.

Fruta

Byla by to dlouhá historie, kdybychom si chtěli dnes předvádět vývoj tohoto konzervárenského průmyslu od doma vyráběných starých kvašáků přes výrobky soukromých českých a židovských firem až k dnešnímu stavu, jenž je od roku 1948 reprezentován národním podnikem Fruta, který je součástí Jihomoravské Fruty (Modřice u Brna). Sláva bzeneckých kvašáků zanikla a jejich místo a slávu převzaly sterilované okurky, jichž bylo letos vyrobeno asi 400 vagonů a z nichž jedna desetina šla na export pod značkou Nova nebo Znojmia do Anglie, Německé spolkové republiky, do Austrálie, východní Afriky a do jiných států. Kromě toho vyrábí Fruta sterilované zelí, zeleninové a ovocné konzervy, různá hotová jídla atd. A tak Fruta a SPŠK udělali ze Bzence středisko konzervárenského školství v republice. Při závodě Fruta je učňovské středisko pro učně ze Slovenska a Moravy, kteří bydlí na internátě (1. patro bývalého domu bratří Königsteinů a na Úkolkách – dříve Fr. Rýpal)

Trud

Lidové výrobní družstvo truhlářů, malířů, lakýrníků a čalouníků se sídlem v Bzenci vzniklo už roku 1945 vlastně ve Veselí nad Moravou a po určitých reorganizacích má své ředitelství v Bzenci, kde sloučilo bývalou firmu L. Čmelík a F. Strážnický. Své provozovny má v Tyršově ulici, na Úkolkách a na Doubravě. Bylo do něho začleněno celkem 54 drobných živností. Má své provozovny i ve Veselí, kopytárnu v Louce. Letos byla zahájena nová výstavba provozovny na Úkolkách. Činnost družstva je zaměřena v působnosti okresu Hodonín, kde zajišťuje v převážné části služby obyvatelstvu 17 provozovnami a několika pracovišti na úseku natěračů a malířů. Vyrábí náročné zakázky nábytkového a čalouněného zboží, ale i stavebního truhlářství. Provozovna v Louce zhotovuje i rekreační chaty.

Okresní průmyslový podnik – OPP

Historie tohoto podniku je velmi pestrá. Jak už bylo dříve zaznačeno, byl bývalý cukrovar v Kolonii zničen 24. dubna 1945 ustupujícími německými fašisty. Po různých úvahách započalo se s jeho rekonstrukcí, jež byla dokončena 15. září 1947. Proběhla v něm však jedna kampaň a v roce 1948 došlo v něm k těžké technické závadě a po dalších úvahách, zda má být zmodernizován nebo vyřazen z provozu, byla zvolena druhá eventualita a do 31. 7. 1950 byl cukrovar demontován.

Obnova

Objektu cukrovaru používala jako skladu Dehtochema a od 1. 4. 1951 jej převzala Obnova, n. p. v Gottwaldově, která zde prováděla opravy obuvnických strojů a kotlů, měla zde sklady materiálu a od roku 1955 prováděla zde i opravu dieselmotorů. Části objektu používala i n. p. Rudý říjen z Gottwaldova k uskladnění ojetých pneumatik a konečně zde byla i Krajská zásobovací základna místního hospodářství v Gottwaldově a Krajský kovopodnik z Uherského Hradiště (oprava obuvnických strojů, parních kotlů a motorů). V tomto provozu se opravovaly též tehdejší primitivní stroje na protektorování pneumatik a vedení závodu sáhlo záhy k výrobě těchto strojů, po nichž byla velká poptávka. Konstrukce tohoto lisu znamenala převrat v protektorovací technice, poněvadž to byl první poloautomatický celokruhový protektorovací lis ve střední Evropě. S jeho sériovou výrobou se začalo v roce 1958. Poptávka po těchto strojích vzrůstala, proto byly vedle starého cukrovaru postaveny 3 nové haly. Tyto lisy pod značkou Ideal jdou dnes do všech socialistických zemí a i do některých kapitalistických zemí. Kromě toho se zde vyrábějí i tzv. krmné a hnojné drážky pro naše JZD a státní statky.

Náš OPP vznikl 1. 7. 1960, jenž převzal veškerou výrobní činnost v objektu cukrovaru a v nových halách, kde se provádějí opravy obuvnických strojů, dieselmotorů, vyrábí se technická pryž, opravuje gumová obuv, vyrábějí zemědělské drážky, ale hlavně protektorovací zařízení. Od roku 1961 je při podniku výzkumné a vývojové středisko. Zhotoven byl prototyp automatu na balení vajec, který se začne vyrábět sériově v roce 1966.

Kovo Bzenec

30. 6. 1965 došlo k vyčlenění veškeré kovovýroby do nově zřízeného n. p. Kovo Bzenec, který kromě uvedených provozů má ještě výrobu železných košů v Hodoníně pro sklárny Kyjov – obaly na demižony.

OPP provádí nyní činnost v oboru dřevozpracování, má provozovny ve Veselí nad Moravou, ve Ždánicích, Kyjově, dále v oboru kůže – guma – textil, pod který patří čalounické a brašnářské provozovny v Hodoníně a v Kyjově, centrální správkárna v Hodoníně a celá síť sběren a rychlosprávkáren obuvi a punčoch v okrese Hodonín a textilka v Bzenci.

Textilka v Bzenci MEOS

Kovo, n. p. Bzenec vzniklo 1. 7. 1965 a je částí trustu, který pod společným označením MEOS sdružuje podniky Romo – Fulnek, Kovo – Cheb, Kovo – Bzenec a Kovo – Beluša.

Posláním těchto podniků je zabezpečovat vývoj a výrobu zařízení pro obor kůže – guma, údržbu bytového fondu, mechanizace pro zahradnictví atd.

Vinařské závody n. p. Bratislava, závod Bzenec

Milý čtenáři, tento podnik jsem si nechal až naposled. O něm se nemá psát, ten musíš navštívit a dovolí-li ředitel podniku návštěvu zámeckých sklepů, uvidíš-li jeho sklady vína ve sklepech v Barácích, poznáš, kolik slunečních paprsků, tlukotu slavíků, stříbra podzimních mlh a šepotu milenců je uloženo v ohromných sudech. A ochutnáš-li jejich špičková vína, uvedená v rejstříku pod značkami „Bzenecká Lipka“, „Zlatý hrozen“, bzenecké červené burgundské „Chateau Bzenec“, to vše v tobě oživne a rozlije se ti v žilách. Ne nadarmo se chlubí četnými diplomy a zvláště zlatou medailí v Budapešti, a stříbrnou z Rakouska, jež obdrželi při velké mezinárodní soutěži.

JZD

Po této letmé procházce Bzencem zajdeme si ještě na skok do JZD. Zde se jenom přeptáme na výši jednotky a prohlédneme si jejich stroje.

Tož je jich pěkná řádka:

  • pluhy – 6,
  • kultivátory – 3
  • hrudořezy – 1,
  • smyky – 5,
  • brány – 9 souprav,
  • válce – 2,
  • secí stroje – 6,
  • přesnosecí – 1,
  • TVO – 6, kukuřice 2,
  • sazeč brambor – 1,
  • rozmetač mrvy – 2,
  • nakladač – 3,
  • plečky KPN6 – 5,
  • rýhovač – 1,
  • prosekávač – 1,
  • silážní řezačky – 2,
  • postřikovač P900 – 2,
  • lišty – 8,
  • cepák (silážní) – 1,
  • SOP300 – 3,

traktorů vidíme 14, z toho 2 pásové DT – 54. A i pěknou výstavbu mají družstevníci za sebou. Teď staví nový kravín na Doubravě, aby měli dobytek centrálně ustájený. I přes nepřízeň počasí – brambor hodně pohnilo v zemi, vinohrady téměř zničeny pernosporou, zatopené louky a obilí – byla jednotka 15 Kčs + naturálie. Traktoristé jsou odměňováni tak, že na každý stroj stanoven limit na opravy v Kčs a při dodržení limitu a úspor jsou řidičům vypláceny odměny. Pracovní morálka se značně zlepšila, poněvadž byla zavedena osobní zainteresovanost. Velmi platné služby družstvu koná jeho místopředseda Jan Novák – předsedou je Josef Čožík z Domanína – jenž je členem rady MěNV a s nímž se počítá, že v roce 1966 bude po odchodu soudruha Čožíka do JZD v Moravském Písku zvolen on předsedou JZD v Bzenci.

Chtěl bych zde podotknout, že by žádný Bzenčan se již nevrátil k soukromému hospodářství. I když někdy kritizují poměry v družstvu, stojí si většinou velmi dobře. Opravují a vybavují si domy, mají motorky a auta a každý má vinohrad a ještě nějaký záhumenek – chovají prasátko – pojedí si, popijí vínečka, tož co jim schází.

ZDŠ

Ředitelem školy je soudruh Stanislav Nevřivý, jeho zástupcem soudruh Felix Šeděnka. Škola má 620 žáků v 19 třídách. Všimněme si letos u této školy, jak žáci prospívají. V pololetí 1964 – 65: prospělo 563 žáků – 91 %, neprospělo 57 žáků – 9 %. V první až páté třídě po dvou třídách je celkové procento prospěchu 97 %, v šesté až deváté třídě prospělo celkem 83,5 %. Nejhorší prospěch je v jazyce českém – 22 propadlo, ruském 20, matematice 22, ze zbývajících předmětů je 53 nedostatečných. Hlavní příčinou neprospěchu je špatná pracovní morálka, v několika případech i rodinné poměry. Příkladem nejhorším je žák Oldřich Kubaň, žák 9. třídy. Jeho otec loni utonul při sečení trávy u Moravy. Matka na jeho výchovu nestačí, chlapec ji neposlechne. Chodí do školy, kdy se mu zachce, navštěvuje i sklepy, opíjí se, krade. Neprospěl z 6 předmětů. Dodatečně uvádím, že po prázdninách se šel učit do Gottwaldova – Svit, ale z nevyjasněných příčin se brzy na to pověsil doma na půdě. Tady se měla s žákem stát nějaká náprava, neměl být ponechán sám sobě, přece máme dnes instituce, které mohou takového mladého člověka získat plně pro řádný život. Žáci mají všechny vymoženosti, aby se mohli učit a i jinak plně vyžívat ve škole. V pionýrském oddíle je 320 žáků, zavedeny jsou žákovské kroužky zájmové: turistický, kreslířský, výtvarný, národopisný, vlastivědný, střelecký, motoristický, leteckomodelářský, gymnastický, včelařský a navštěvuje je 166 žáků.

V Družině mládeže jsou dvě oddělení, průměrná návštěva je však malá – 15 – 25 žáků. V kuchyni se stravuje asi 166 žáků. Škola má letos velký úkol – nacvičit se svými žáky prostná na III. celostátní spartakiádu a vystoupit na místní, okrskové (ve Vracově) a na okresní spartakiádě (v Hodoníně). Nacvičuje asi 500 žáků.

Mateřská škola

V mateřské škole člověk starší omládne. Pěkné, to je málo, krásné a milé prostředí, jenom poněkud malé. Děti zdravé, veselé. Pobaví se, projdou se, v kuchyni stále se pro ně něco dobrého připravuje, po obědě se vyspí nebo alespoň si odpočinou. Hraček mají až až, a jakých. Tak se má vyvíjet život. V očích dětí má být jen radost, tam nepatří hrůza.

Zdravotní středisko

Je rozděleno na obvod I. – Bzenec a II. – Těmice, Syrovín, Domanín, Žeravice. Zprávu, kterou podávám, se týká obvodu I. a Strážnice – Přívozu. Obvod I. vede Dr. Žarošský, obvod II. Dr. Pavliska. Do obvodu I. přísluší tedy 4 260 obyvatel Bzence, dále 250 zaměstnanců Fruty, 180 zaměstnanců Vinařských závodů, 95 z Trudu, 33 z OPP výroba prádla, 20 z Benziny, 130 z Komunálních podniků. Většina zaměstnanců dojíždí z okolí.

Personální obsazení obvodu I.:

  • obvodní lékař Dr. Žarošský,
  • zdravotní sestra R. Sedláčková,
  • porodní asistentka B. Daněčková,
  • dětská lékařka Dr. D. Fajmanová,
  • ambulantní gynekolog Dr. Mat. Prajza,
  • zubní lékař Dr. Alf. Blumka,
  • dentista Ed. Přerovský,
  • instrumentářky: E. Blumková a M. Šulcová.

V ordinaci bylo ošetřeno 19 810 pacientů (obvod I.), 955 členů JZD, 1925 dorostu (ZUŠ, ZMŠ, SPŠK), 839 návštěv sestry v domácnostech.

Zdravotní stav obyvatelstva je dobrý, v prosinci proběhla lehčí epidemie chřipky bez vážnějších komplikací.

Zajděme si ještě do lékárny. Vede ji PhMr. Fr. Tomeček. Za 1. pololetí 1965 bylo vydáno pro obvod I. 4 420 receptů za 45 000 Kčs, pro obvod II. 4 650 receptů za 43 000 Kčs, pro ostatní zdravotní zařízení 8 930 receptů za 105 000 Kčs, prodej léčiv za hotové činil 104 000 Kčs, prodej na fakturu pro sociální sektor činil 23 000 Kčs. Celkový příjem lékárny za I. pololetí činil 320 000 Kčs.

Ošetření chrupu je pro všechny školáky a zaměstnance zdarma. Ošetření u lékaře též. To je jedna z největších vymožeností socialismu. Péče o matky s dětmi je vzorná. V ústavě (Kyjov) se narodilo 57 dětí, mrtvě narozených bylo 0, doma narozených 0, zemřelo 1.

V poradně vyšetřeno 761 dětí do jednoho roku a 131 dětí do šesti let, celkem tedy 892 dětí.

V gynekologickém ambulantním oddělení vyšetřeno 420 těhotných žen a 33 šestinedělek.

Porodní asistentka vykonala u těhotných žen 124 návštěv, u šestinedělek 80, u novorozeňat 420, u gynekologických nemocí 66.

V rámci zdravotní osvěty provedeno 12 přednášek a besed s obyvateli a dorostem na různá zdravotní témata a 6 rozhlasových relací.

ČSČK

Velmi dobrá je spolupráce s ČSČK. Při náboru čestných dárců krve bylo vyšetřeno 70 občanů, z nichž 64 darovalo krev. Konány prohlídky v kuchyních společného stravování a ve všech prodejnách potravin. Členky ČSČK vypomáhaly při oslavách, měly službu o žních, při pořádání závodů a cvičení.

Sociálně zdravotní komise při MěNV

Obor této komise je velmi obsáhlý a i velmi záslužný. Stará se o to, aby přestárlí občané dostávali od ní příspěvky na obědy. Tak marně vzpomínám, jak jsem se za svého působení na slováckých vesnicích setkal často se bzeneckými občany. Byl to pro mne jako Bzenčana trapný pocit, když jsem je viděl chodit od domu k domu prosit o nějakou almužnu. Dnes se nám jeví jako zcela nemožné, ale bylo tomu tak skutečně. V Nádražní ulici vysedávali kupříkladu denně 3 „žebráci“, jeden měl i kolovrátek, který chraptivým hlasem vyhrával kolemjdoucím. Před každým tímto chudákem ležela na zemi čepice na almužnu. A kolik přestárlých lidí, kteří se styděli jít žebrat, dokončovalo svůj prací naplněný život v opuštěnosti, bídě a hladu. O takové lidi se dnes stará uvedená komise, v nemoci jim přiděluje ošetřovatelku, kterou proplácí ze svých příjmů. A ještě na jeden její záslužný čin upozorním. Komise vede v evidenci notorické alkoholiky a v případě nepolepšitelnosti je posílá na doporučení lékaře na protialkoholické léčení do Kroměříže. V programu komise je dále čistota města. Na svých schůzích hlásí členové komise občany, kteří nedbají na úpravu ve svém okolí a ji porušují a tito pak jsou už přinuceni, aby nehyzdili pěkný vzhled města svou nedbalostí a nedostatkem smyslu pro kolektivní čistotu. Komise má do roka několik relací do místního rozhlasu. Vypomáhá jí i Dr. Žarošský. Upozorňuje občany, aby v zimě posypali chodníky v době náledí, upozorňuje na dopravní kázeň chodců a řidičů motorových vozidel a tak předchází úrazům. Má dohled i nad obchody a školami.

A teď několik čísel. Obědy zlevněné (50 hal., 1 Kčs) bere asi 48 důchodců a do 31. 5. 1965 bylo doplaceno na jejich stravování 15 800 Kčs. Na podporách nemocným TBC bylo též do toho data vyplaceno 3 350 Kčs. 4 osoby dostaly opakovaně podpory ve výši 2 100 Kčs, na nákup topiva proplaceno 295 Kčs. Tato práce není nikde vidět jako kupříkladu postavený dům, pracovníci o své práci totiž mnoho nemluví z taktnosti vůči přestárlým, ale je to práce velmi záslužná, je to jedna mince socialismu.

Bytové poměry

Z toho zdravotnictví se jaksi nemůžeme vymotat. Ale i tak je dobře, aspoň máme možnost psát o věci, kterou bych nazval tou nejzákladnější. Vždyť největším pokladem člověka je zdraví. Po stránce bytové však nemůžeme být v Bzenci plně spokojeni.

V Bzenci je 1 352 bytových jednotek. Ústřední topení mají 4 bytové jednotky, lokální vytápění, vodovod, kanalizaci 743, lokální vytápění, studnu, záchod na dvoře 605, tedy polovina je stavebně a hygienicky závadných bytů, hlavně v Barácích a v Olšovci. Jednopatrových domů je 65, 2 pokoje má 392 domů, více pokojů 895.

Zajišťování stavebních míst

Během roku žádalo asi 20 občanů o přidělení stavebního místa na individuální výstavbu rodinných domků. Z tohoto počtu mělo jenom 5 zajištěné stavební místo. Stavební komise proto musela jednat s občany o odprodeji stavebních míst (u Syrovínky na pozemcích Hostecké, Valštýnové a Novákové i v Mlýnské ulici). Celkem dostatek proluk je v Olšovci. Musel být proto vytýčen plánovaný postup ve výstavbě domků na podkladě Měřičského střediska v Hodoníně. Někteří občané však nechtějí prodat určené pozemky a bude nutno přistoupit k vyvlastnění. Komisi pro výstavbu dochází žádostí o přidělení míst pro stavbu garáží a hledá se vhodné místo pro tento účel.

III. celostátní spartakiáda a T J. Sokol

Do jubilejního roku 1965 připadla III. CS, která měla světu demonstrovat vyspělost národa po stránce tělesné, jeho ukázněnost, smysl pro kolektivnost a pro krásu. Pro místní T. J. Sokol zdála se účast na této celostátní akci velkým problémem, poněvadž některé oddíly – muži, ženy a i dorost – vykazovaly minimální akceschopnost. Dík několika jedincům, v jejichž žilách stále koluje láska k tělovýchově, vypěstovaná od nejútlejšího mládí – ředitel Oldřich Kučera 55 roků, Vlasta Haindlová 49 let – podařilo se dát dohromady dorostenky a muže. Školní mládež do 15 let nacvičovali učitelé a učitelky ZDŠ, družstva dorostenců tvořili žáci průmyslové školy konzervárenské. Rozplánovaly se dny nácviků a všichni se dali do práce. Cvičení byla velmi náročná, bylo nutno překonat mnoho a mnoho těžkostí. Často se už zdálo, že vše ztroskotá na některých velmi složitých částech. Ale pevná vůle všech, a pamatujme, že cvičili i žáci 1. a 2. třídy, byla korunována úspěchem. Všechna družstva cvičila na okrskové spartakiádě ve Vracově dne 23. 5. Od rána lilo. Cvičiště bylo rozbahněné od stálých předchozích dešťů. Cvičenci však cvičili i za deště, po kotníky ve vodě, lehali do kalužin, ale nic je neodradilo. Místní spartakiáda byla v zámku na betonovém parketu 6. 6. A pak ještě do Hodonína na okresní. Na CS do Prahy jeli jen dorostenci a muži, z nichž nejstarší byl asi Josef Jaroš (přes 65 roků). Tuto akci splnil Sokol na výbornou. Bylo by si třeba přát, aby bylo vidět naši mládež častěji v tělocvičně než u kulečníku v hospodě.

A co říci o další činnosti TJ. Sokol. Nejvíce se mluví o oddílu kopané. Má 120 členů. Do soutěží se zapojila 3 družstva. 1. družstvo mužů hraje v okresním kole a z 12 oddílů je na 8. místě, lepší se však zápas od zápasu. Dorostenci hrají též v okresním přeboru. Družstvo žáků bylo doplněno velmi mladými žáky a umístilo se na posledním místě. To je však neodradilo od dalšího sportování. Oddíl stolního tenisu má 40 členů, 4 družstva. Muži se umístili v okresním přeboru na 2. místě, družstvo žen A hraje krajský přebor, ženy B hrají okresní přebor a dorostenci skončili v okrese na 4. místě. Škoda, že nemají dostatek míst a stolů, aby se dostali k tréninku všichni a v potřebné míře. Šachisté – 1. družstvo – je v okresním přeboru na 2. místě. Založený oddíl odbíjené navazuje na bývalou tradici tohoto sportu v Bzenci. Zdá se tedy, že po sportovní stránce se to začíná v Bzenci hýbat k lepšímu. Bylo by si přát, aby úspěchy oddílů přivedli do řad sportovců i ostatní, kteří mnohdy pro nedostatek zájmů a povinností pěstují „sport“ ode zdi ke zdi a vzpírání půllitrů.

Koupaliště

Koupaliště bylo uvedeno v takový stav, že mohl být zahájen jeho provoz. Přesto má však určité nedostatky: stojatou vodu vedle koupaliště, smetí, popel a odpadový materiál. Bylo též zjištěno, že přítoková voda je znečištěna, pravděpodobně vypouštěním odpadové vody z Vracova, na což byl upozorněn okresní hygienik.

Zásobování obyvatelstva

Jen velmi zhýčkaný člověk by mohl tvrdit, že nedostal v obchodě to, co potřeboval. Pokud se týká potravin, jsou k dostání všechny ve speciálních zdravotně nezávadných baleních. Definitivně odpadly jakékoli fronty. V samoobsluhách možno si v klidu vybrat z pultů jakékoli zboží, i citronů, pomerančů a banánů je dostatek. Byly jen stížnosti na kvalitu chleba. Po zrušení dvou místních pekáren (Šimčík a Ježek) byl chléb dovážen z Boršova a Archlebova. Poněvadž nebyl kvalitní, byla sjednána náprava a chléb a pečivo se dováží z Hodonína, kde je ohromná velkopekárna. Jen tvarohu je stále nedostatek, zato sýrů všech druhů velmi bohatý výběr. Rovněž masa a masných výrobků je dostatek. Prodej lihovin poněkud poklesl, zvýšil se však prodej piva a vín. Pokud jde o průmyslové zboží, jeví se občas určitý nedostatek v oddělení kovo – sklo – elektro v obchodním domě. Není však divu! Lidé stále staví a opravují domy, žádný televizor si nevystojí v prodejně ani týden své místo. Sotva se zboží rozbalí, už na ně lidé čekají. Všichni vydělávají, a pokud nemají dost peněz na hotovosti, dostanou ve spořitelně půjčku. V rodinách, kde vydělávají 3 – 4 členové, se měsíčně sejde až 6 000 Kčs, i více. Proto jsou nároky občanů značné a z toho vyplývá občas nedostatek určitého zboží. Kdybychom to tak srovnali s poměry za 1. republiky, kdy zboží bylo hodně, ale málo peněz mezi lidmi a kdy obchodníci prodávali velmi často na splátku.

Komunální služby

Měly provozovny, jež jsou určeny především soukromému sektoru. Své úkoly plní dobře, až na provozovnu opravy elektrospotřebičů a malíře. Celkem myjí tyto provozovny: elektro, zámečnictví, hodinářství, kamnářství, stolářství, pletárnu, švadleny, kamenosochař, sklenářství, brašnářství (výroba peněženek), čalounictví, vulkanizace, malířství, natěračství, nákladní a osobní doprava (2 traktory, 2 nákladní a 2 osobní auta), holičství, 2 zahradnictví, květinová síň, prádelna, pohřební ústav, sběrna prádla, stavební údržba. Schází tady pánský krejčí. Není ho v Bzenci. My jsme tady na tom v Bzenci dobře, hůře jsou však na tom okolní vesnice, které musí zadávat práci buď KS nebo OPP, čímž tam pro ně vznikají časové ztráty. V polovici roku odešel ředitel KS Dušan Ptáček do OPP, jež mají kanceláře v I. patře bývalého hotelu Skála a KS převzal soudruh Karel Jelínek z Kolonie.

Sbor pro občanské záležitosti

Tento sbor se už plně vžil a akce, jako je vítání do života, rozloučení se zemřelými občany rozhlasem nebo přímo na hřbitově, nebo u domu, oslavy zlatých svateb a pohoštění nejstarších občanů je už tak vžité, že by si toho všimli občané, kdyby se neb ono nestalo. Jednomu aktu vítání mladých občánků do života byli přítomni i předsedové sborů a matrikáři z okolních vesnic spolu se zástupci KNV, ONV z Hodonína a ze Senice. Velká pozornost se věnuje i předávání občanských legitimací, mladí občané (žáci ZDŠ) byli přítomni i slavnostnímu zasedání MěNV na Sokolovně, aby poznali práci dospělých lidí.

Místní lidový soud

Byl zvolen na posledním zasedání pléna MěNV. Tento sbor bude projednávat provinění místních občanů, což dosud spadalo pod komisi pro ochranu veřejného pořádku. Jednomyslně byli zvoleni: soudruh Hartmann Josef, Holčíková Eva, Cigánek Josef, Gistr Josef, Sochna Miloslav, Jelínek Josef a Nenicková Emílie.

Doplňovací volby

Za soudružku Jindřišku Habáňovou, která se přestěhovala do Veselí nad Moravou, byla zvolena poslankyní soudružka Věra Tomečková.

Občanské výbory

Byly letos zvoleny poprvé. Jsou v Bzenci 4, a to od března. Ustavující schůze byly ve všech obvodech a na nich byli zvoleni jejich předsedové. Ze zápisů, které byly doručeny radě MěNV, vyplývá, že se občanské výbory zabývají tím, co zlepšit v jejich obvodě – západní, střední a východní část Bzence a Kolonie. Jsou připomínky na špatný chléb, na úpravu cest, opravu můstků přes Svodnici, rozšíření můstků přes Syrovínku, vypouštění slepic. Téměř všechny výbory si stěžovaly na nepravidelnou dodávku vody z vodovodu a pozvaly si i vedoucího soudruha Křížku. Voda prý obsahuje velké procento železnatých látek, při změně teploty se voda znečistí usedlinou v trubkách, při poruchách a podtlaku dochází k znečištění vody. Vodojem je poměrně malý a doporučuje se postavit ještě jeden rezervní. Nepomáhá ani čistící stanice pod Kněžími horami. Jak vidět, jsou to poměrně maličkosti, jimiž se tyto občanské výbory zabývají, ale mnohdy maličkosti mohou přivodit určité rozladění a znepříjemnit život.

Veřejné oslavy

Všechny oslavy zapadaly do společného rámce oslav 20. jubilea osvobození vlasti. A toto jubileum si zasloužilo toho, aby to byl rámec co nejširší. Využilo se i jubilea, o němž jsem se zmínil v úvodu: 950 let Bzence, do toho zapadlo i 80 let zemědělské školy. Bylo práce, ale bylo i chuti do ní. Zmíním se tedy jen velmi stručně o jednotlivých akcích:

  1. 1. února: beseda s občany na Lidovém domě. Program:
    • a) Dr. Jar. Dřímal zdůvodnil, proč lokalizuje Businc do Bzence
    • b) pisatel kroniky: Předhistorické údobí Bzence
    • c) uč. Jana Doležalová – stručný přehled dějin města podle Pamětí
    • d) pisatel kroniky: údobí 1848 – 1920

    Účast asi 450 posluchačů – dotazy zodpovídal pisatel.

  2. 12. dubna: Doba okupace a odbojová činnost v Bzenci 1939 – 1945
  3. Referoval pisatel kroniky. Účast 550 lidí. Beseda.

  4. 17. dubna: Večer lampionový průvod, proslov na náměstí, ohňostroj, slavnostní večer na Sokolovně – koncert souboru Veličan.
  5. 18. dubna: Slavnostní zasedání MěNV za účasti zástupců všech složek NF. Po projevu vyznamenání zasloužilých občanů. Delegace s věnci k památníkům I. a II. světové války. Přítomni i příbuzní padlého rumunského důstojníka Stoika Grumareuscu, kteří pak pobyli v Bzenci několik dní, a byly jim ukázány i krásy naší vlasti (Luhačovice, Brno atd.). Vojenská přehlídka posádky a lidových milicí. Večer taneční zábava.

Muzeum

V přízemí hotelu Skála byla dosti vhodně upravena hlavní místnost pro účely instalace muzea, jež dostalo název Výstavní síň. Hlavní zásluhu má o to ředitel okresního muzea v Hodoníně soudruh Dvořáček, který tento úkol, který na sebe vzal, splnil velmi krásně. Zaopatřil nové vitríny, pořídil inventarizaci sbírek. Muzeum bylo otevřeno a těšila se z něho celá bzenecká veřejnost. V 1. patře byla uspořádána velká a moc pěkně instalovaná výstava Bzenec ve fotografii. Ani by člověk nevěřil, kolik starých snímků Bzence bylo mezi občany. Byly ofotografovány a byl o tuto výstavu opravdu veliký zájem.

  1. 14. srpna večer v zámecké zahradě – „9 rozhněvaných mužů“.
  2. 15. srpna scéna „Zralé hrozny“ – sehráli bzenečtí ochotníci. Dále soubor Rozmarýn z Brna, výstava obrazů, výstava výrobků bzeneckých závodů. Filatelistický kroužek dosáhnul toho, že poštovní zásilky byly razítkovány příležitostným razítkem 950 let města Bzence.

Zdařilý průběh všech částí oslav 20. jubilea osvobození naší vlasti bylo dílem kolektivu, jemuž patří za to dík.

Závěr

Po této letmé procházce Bzencem, jež není daleko úplná, vracím se k úvodu. Tož co, udělalo se toho málo v Bzenci? A to jsem se úmyslně nezmínil o téměř dostavěném kulturním domě (ten si nechám na rok 1966, abych o něm podal podrobnou zprávu). Vždyť je třeba jenom otevřít oči. Už nešlapeme přece po náměstí po těch kočičích hlavách, ale jdeme po kostkové dlažbě. Kde dříve byly na náměstí kaluže bláta, louže, jindy zase prach, je dnes krásný park. Krásný parčík je i v ulici u pošty. Chodníky s dlaždicemi v městě, do Olšovce, v Nádražní ulici, nová silnice v Tyršově ulici. Máme zde moderní zdravotní středisko. A co ten nový obchodní dům a samoobsluhy, to se ti nelíbí? Nebo to krásné kadeřnictví na náměstí! A muzea jsme se též dočkali: A nezapomeň, že už nechodíš pro vodu ke studni, ale máš doma vodovod. A retranslační stanice v Kněžích horách – jistě ti zlepšuje televizní obraz. Vzpomínáš si na Lužu v Bzinské ulici? Jaký je tam dnes pěkný park! Doma snad nadáváš, že tě volají na brigádu na kulturní dům. Ale až bude hotový, to bude posezeníčko, až se budeš dívat na širokoúhlý film nebo na divadelní představení. Bude tam i knihovna a čítárna. No víme, že by škola potřebovala přístavbu, ale i k tomu dojde, jen pomoz budovat letos i ty! A pak zlepšíme kanalizaci, zbudujeme sportovní středisko v zámecké zahradě. Ale to je vše vázáno na dokončení toho kulturáku.

Tož vidíš, občane, je toho za 20 let hodně. Vzhled města se změnil. Za zámkem vzniká vilová čtvrť, nenajdeš v žádném domě stará malá okna. Zajdi si do některých domů a uvidíš, jaký je tam komfort. A co ten činžák v Olšovci, ten nepatří k Bzenci? Podotkneš, že jinde je toho více. My věříme, že též přijdeme na řadu. Jen pomoz i ty budovat, přilož ruku k dílu!

7. 4. 1966 Jan Hirš

Post scriptum:

Milý čtenáři těchto řádků! Letošní záznam v kronice bzenecké je už můj třicátý, neboť záznamy jsem zapsal od roku 1936. Podotýkám to jen proto, abych byl omluven, že při přepisu poznámek jsem zapomněl připsat stať o počasí. Příčinou této mé chyby byla tentokrát chřipka, která mne přepadla uprostřed této práce. Připojuji tedy několik poznámek: Počátek roku ukazoval na normální rok, pokud jde o počasí. Pěkná zima, úžasný nástup jara, v klidu udělané však jen ty první práce. Ale už v květnu to začalo. Pršelo, pršelo, pršelo! A k tomu bylo i chladno. Práce v polích vázla, na těžší půdy se nedalo ani vstoupit, ne tak vjet traktorem. Zemědělci ani nestačili sušit šaty. Obloha stále zatažena tmavými mraky. Kukuřice je žábě po kolena, žloutne, a už je červen. Hrozny ještě nekvetou. Třešně deštěm popukaly, obilí poléhá! Níže položená pole jsou pod vodou, z vody vyčuhují jen drobné, mnohde nepřepleté cukrovky.

Morava se vylila a zatopila louky a pole. Jižní Morava je pod vodou, silnice, dráhy jsou zatopeny. A ta katastrofa na jižním Slovensku, kde se protrhly hráze Dunaje a Váhu. I vojáci bzenecké posádky tam jeli na záchranné práce. Červenec – a pořád prší. Snad ani to obilí nesklidíme. Konečně srpen rozhodl. Obloha jako zametená. Příroda vše rychle dohání. Žně proběhly normálně, užitky ovšem byly slabší. Nejvíce na to doplatily bzenecké vinohrady. Déšť, mlha a zase déšť a mlha. Jen několika šťastlivcům se podařilo, že své vinohrady zachránili. Ale ti stříkali 8 krát i vícekrát. Na většinu vinohradů byl však žalostný pohled – révy bez listů a samozřejmě i bez hroznů. Tentokrát si pernospora zařádila, že není pamětníka. Pokud kdo úrodu jakžtakž zachránil, nedoufal, že hrozny dozrají. Ještě v září byla zrnka jak broky. Nejvyšší sladkost byla 15⁰. Někteří občané nesebrali ani do košíčku. I brambory daly malou sklizeň (škoda v JZD činila 1 200 000 Kčs), proto byly částečně sníženy i příděly pro domácnosti. Kukuřice též nedozrály na zamokřených polích. Ale v bzeneckých sklepech bylo o vinobraní přece veselo. Byla velká poptávka po matolinech, v Bzenci bylo jako v Káni Galilejské. Samoobsluha měla větší obrat jen z tržby za cukr. Kdekdo dělal druhák – grůl. A mnozí  Bzenčané jsou v tom směru mistři, používají různých chemikálií a někteří s úsměvem tvrdí, že i z hroznů se dá dělat víno.