Kostel sv. Jana Křtitele

Farní kostel je ve Bzenci bezpečně doložen již v roce 1235. Původní kostel byl zasvěcen všem svatým a stál na místě kostela dnešního – 2. 5. 1605 byl však vypálen při přepadení města Bočkajovci. Byly zničeny i zvony, které se žárem roztavily. Kostel byl sice znovu opraven, ale zůstal téměř osm let beze zvonů. Nový zvon byl ulit až roku 1613 z materiálu zvonů zničených. Byl 30 centů těžký a opatřen nápisem: „L.P. 1605 dne 2. máje jakož od nepřítele skrze oheň chrám Páně, zvony, takž město Bzenec zkázu jest vzalo, z kteréžto zvonoviny r. 1613 tento zvon zase jest slit ke cti a chvále Pánu Bohu, k památce Jana Křtitele, patrona kostela města Bzence, nákladem Jejich milosti pána Jana Kryštofa Pruskovského a ouřadu i vší obce téhož města.” Nad nápisem byl erb Pruskovských a pod nápisem erb města Bzence. Z druhé strany bylo latinské dvojverší od tehdejšího faráře Jana Hýla, jež v překladu zní: „Jako polnice děsí nepřítele a kříž úskoky ďáblovy, žádám, by toto dílo stejné účinky budilo.” Vzhled původního kostela se nám aspoň pro představu dochoval na dřevorytu, jež zachycuje Bzenec v druhé polovině 17. století.

V roce 1695 již tento kostel nedostačoval potřebám bzenecké farnosti a tehdy na urgence faráře Horga nechal hrabě Jiří Kryštof Proskovský zbudovat nový chrám. Základní kámen nového kostela byl položen 3. 5. 1696. Tato událost byla zapsána v Památní knize z té doby: „Léta páně 1696 dne 3. máje za regirování vys. uroz. p. p. Jiříka Kryštofa, sv. říše římské hraběte z Proskova, dědičného pána na Pruskově, Chřelicích, Bělé, Hradci, Bzenci, Prinku, Hertwigswaldu, Jejich římské císařské Jasnosti tajného rady, skutečného komorníka a při sousedech zemských v markrabství moravském assesora, velebného pána Stanislava Krpenického, děkana královského města Hradiště, velebného a dvojctihodného pána Jana Jiří Horga, ten čas faráře bzeneckého a purgmistrovství p. Jana Scholza, p. Jiříka Matyášů, p. J. Súčka,p. Bernata Orlického, p. Jana Pečírky, p. Jana Šlapanského, p. Jana Myšíka,p. Jana Fabiána, p. Jana Vrzala: zbořen jest starý a založen nový chrám Páně zdejší bzenecký, do jehož základů sám svrchu psaný vys. uroz. pán p. náš milostivý ku cti a chvále Boží a všem pobožným křesťanům ku příkladu tak se ponížiti ráčil, že v starosti své prvý základní kámen rukama svýma po deskách spouštěti a založiti jest pomáhal. Pan Bůh sám pomáhati rač, aby šťastně k dokonání přijíti mohl. Stalo se roku a dne jak nahoře. Za rychtáře p. Václava Plachty, ten čas skutečného spoluotce a hospodáře kostelního.” Návrh projektu barokního kostela vznikl zřejmě v okruhu lidí kolem architekta Giovaniho Pietra Tencaly a samotnou stavbu vedl zednický mistr Jan Kern. Kostel byl dokončen roku 1702. Je 13 metrů široký, 45 metrů dlouhý a jeho valová klenba je 12 metrů vysoká. Na severní straně je k chrámu připojena čtyřboká sakristie a oratoř v patře. Hlavní vchod je ozdoben erbem Jiřího Kryštofa a jeho manželky hraběnky Marie Rosalie Proskovské.

Z původního kostela se zachovaly jen krypty v dosud nezměněné podobě. Do krypt se vstupem v kostele se pochovávali kněží, občané, kteří měli na chrámu nějaké zásluhy, nebo za poplatek i obyčejní lidé. Do krypt se vstupem mimo kostel jenž nechal roku 1588 zřídit Kašpar Pruskovský byli pochováváni členové hraběcí rodiny. Kostelní věž byla původně ve zdivu nižší, ale její dřevěná konstrukce byla vyšší a štíhlejší než je tomu dnes. Nynější podobu získala až při opravách v roce 1746. Při této opravě byla do báně dána i pamětní listina spolu s předměty běžné potřeby té doby. Věž byla osazena velkým zvonem z roku 1613 a novým zvonem, který dal ulít Jiří Kryštof. Zvon byl 18 centů těžký s nápisem: „Za auspicií nejvznešenějšího a nejosvícenějšího pána, pána Jiřího Kryštofa s.ř.ř. hraběte z Proskova, dědičného pána na Proskově, Hradci, Bzenci atd., J. Cís. veličenstva skutečného tajného rady a nejosvícen. a nejvnešenější paní, paní Marie Rosalie, sv.ř.ř. hraběnky z Thurri a Vallessasina, dědičné paní na Krakovci.” (překlad J. Hanák) Nad tímto nápisem byl ještě jeden: „Od moru, hladu, války a ohně vysvoboď nás Pane. Jan Křtitel Milvek zhotovil v Brně. Roku 1700.” Tento zvon byl spolu s umíráčkem a zvonkem na malé věži v březnu 1917 na rozkaz vojenské správy zabaven, rozataven a použit na válečné účely, stejně jako většina zvonů v našich zemích. Dominantou vnitřního vybavení je hlavní oltář z první poloviny 19. století, který byl zhotoven za faráře a děkana Kristiána Hospodáře nákladem farníků. Štukovou práci se sousoším Na nebevzetí a čtyřmi evangelisty vytvořil Ondřej Schweigel z Brna. Obraz křtu Ježíše Krista na hlavním oltáři ale pochází nejspíše již ze století 18. Většina ostatního vybavení kostela je rovněž z 18. a 19. století. Z kaple sv. kříže, jež byla stržena při přestavbě bzeneckého zámku v polovině 19. století byl bzeneckému kostelu věnován obraz s výjevy ze života blahoslaveného Jana Sarkandera a mnoho jiných předmětů. Zásluhu na zvelebování chrámu měl i Dr. Jan Pospíšil, který nechal pořídit pro bzenecký kostel dvě malovaná okna do presbytáře, stříbrné ciborium a několik bohoslužebných rouch ze zlatého brokátu a Msgre. Josef Hanák, jež nechal v roce 1933 pořídit 6 barevných oken s obrazy sv. Václava, Josefa, Cyrila a Metoděje, sv. Ludmily, Anežky České, sv. Prokopa a Vojtěcha. Obrazy zhotovila firma Jan Říha z Brna za částku 20 000 Kč a byly dodány ještě téhož roku před bzeneckou poutí. Bezprostřední okolí kostela se využívalo až do roku 1812 jako hřbitov, poté se přebudovalo na park.

V průběhu doby se bzenecký kostel stal několikrát terčem působení přírodních živlů. Například v roce 1825 uhodil do střechy kostela blesk, který prorazil klenbu, poškodil varhany a pod chorem shodil jednoho anděla u kříže. Stejně tak kostel doplácel i na války jež se v průběhu dob udály. Kromě již zmiňovaného vypaléní za vpádu Bočkajových vojsk nebo zrekvírování zvonů za světové války doplatil i na války napoleonské, když se v roce 1810 musely do Brna odevzdat: stříbrná věčná lampa, pozlacená monstrance s měsíčkem zdobeným démanty, pozlacené ciborium k zaopatřování, kadidelnice s loďkou, kalich, pacifikál, mešní konvičky s podnosem a křestní lastura. Po první světové válce, kdy byly zvony zrekvírovány, se rozhodovalo o zhotovení nových. Farní úřad k tomu přednesl požadavek zastupitelstvu již v roce 1927 pro uvolnění peněz ze zvonového fondu. Bohužel ve stejnou dobu o peníze ze zvonového fondu zažádala i rada starších československé církve pro stavbu husova sboru. Tahanice o fond trvaly až do roku 1929, kdy po podání protestu farním úřadem rozhodl okresní úřad v Uherském Hradišti ve prospěch římsko-katolické církve. Nové zvony zhotovila firma R. Manoušek a spol. v Brně. Větší zvon vážil 880 kg a byl opatřen nápisem: „Ke cti sv. Václava, ochránce vlasti.” Na jedné straně byl obraz sv. Václava, na druhé znak města Bzence s textem: „Nákladem pokladny zvonového fondu v Bzenci. Léta páně 1930.” Menší zvon vážil 620 kg a nesl nápis: „Ke cti sv. Josefa, ochránce církve.” Na jedné straně byl obraz sv. Josefa, na druhé straně znak města s tímž textem jako u zvonu většího.

Zakoupení dvou kostelních zvonů bylo usneseno 22 hlasy ve schůzi obecního zastupitelstva dne 30. dubna 1930. K úhradě vydání bylo použito zvonového fondu, jenž tou dobou činil asi 40 000 Kč, dále obnosu 3 541,50 Kč, které k tomu účelu měl farní úřad k dispozici a zbytek byl opatřen 3% výpujčkou ze jmění dávky nápojové. Celkový náklad, včetně železné stolice a instalování byl 67 769,95 Kč. A protože by z vybíraných poplatků za zvonění ve stávající výši nebylo možné zápujčku splácet, byly zvýšeny poplatky za zvonění takto: pro dospělé na 10 Kč, 20 Kč a 30 Kč, pro děti do 14 let na 5 Kč, 10 Kč a 16 Kč podle velikosti pohřbu.

Slavnost svěcení a předání zvonů se konala dne 28. října 1930. Zvony byly na ověnčených vozech a s hudbou přivezeny z fary před radnici, kde starosta obce předal zvony farnímu úřadu, načež znovu v průvodu a s hudbou byly odvezeny před kostel, kde světícím biskupem Dr. Visnarem z Olomouce byly vysvěceny. Před svěcením promluvil náměstek starosty p. ing Josef Pírko a několik školních dětí předneslo básně a uvítalo přítomného biskupa a také děkana Dr. Okaníka z Bratislavy. Po vysvěcení konaly se slavnostní bohoslužby, při nichž měl kázání Dr. Okaník. Potom se konalo v kostele biřmování.

V roce 1935 při vichřici došlo k poškození střešní krytiny kostela, k jejíž opravě se přistoupilo v roce 1936 za spoluúčasti bzeneckých firem Holomek, která zajišťovala stavbu lešení a spojeným klempířským dílnám Máca a Vyoral. Dozor nad probíhajícími pracemi byl svěřen členu městské rady a kostelnímu hospodáři Fr. Bezchlebovi. Další renovací si kostel prošel v roce 1938, která již proběhla v celkovém měřítku a upraveny byly i plochy kolem kostela. Za první republiky se i experimentovalo s podsvícením kostelních hodin, ale tato akce se setkala s neúspěchem a nepovedená montáž musela být odstraněna.

Dne 17. 3. 1942 byly dle vládního nařízení sejmuty z věže kostela zvony: Poledňák, Raňák, Umíráček, zvonek z roku 1702 a zvonek v kapli v Olšovci – celkem 5 zvonů. 18. 3. 1942 byly tyto zvony převezeny do Veselí nad Moravou, kde se zvony sbíraly. Na věži kostela zůstal jen zvon největší, a na žádost farního úřadu, že je starobylý z roku 1615 a byl již zachován ve světové válce 1914 – 1918, byl farnímu kostelu opět ponechán.

Těsně po druhé světové válce byly interiéry kostela obohaceny o předměty z rozbořené kaple sv. Floriána, jež padla za oběť německé válečné mašinérii.

V roce 2008 došlo k celkové rekonstrukci kostela za podpory grantu z Islandu, Lichtenštejnska a Norska prostřednictvím Finančního mechanismu EHP, která na tuto rekonstrukci přispěla částkou 301 787 €. O zbytek dofinancování se postaralo město a Římskokatolická farnost Bzenec. Dodavatelem projektu se stala firma Dvořan IZOLMONT Bzenec s.r.o., která prošla vítězně celým výběrovým řízením. Při této rekonstrukci byla opravena střecha, krov, zrekonstruována elektroinstalace a obnoveny nástěnné malby. A tak může být nyní město Bzenec na tuto ukázku raně barokního stavitelství u nás právem hrdé.




Obsah báně kříže kostela sv. Jana Křtitele