Kasárna

Byla založena v roce 1882 nákladem monarchie. Bzenec na ně přispěl částkou 5000 zlatých. O jejich stavbu stejně jako o stavbu kasáren v Hodoníně se zasloužil poslanec Říšského sněmu František Weber, rodák ze Žeravic. Město Bzenec pronajalo armádě také část Doubravy jako cvičiště, která ji využívala až do devadesátých let. Zřejmě se cvičilo i na polích za kasárnami vzhledem k počtu prázdných nábojnic, odznaků a knoflíků, jež se v těchto lokalitách nachází.

Za rakousko-uherské monarchie, bylo ve bzenckých kasárnách umístěno jezdectvo. Za první světové války byla část kasáren přebudována na záložní nemocnici, jejímž zřízením byl pověřen okresní lékař z Kyjova Dr. Jan Tobiš. Ten byl v průběhu války spolu s doktorem Františkem Hlávkou odvolán pro nedostatek patriotismu vůči monarchii. Z této doby se nám dochovala i jména kurátů, jež během války v kasárnách působili. Byli to: B. Svanda, J. Pant, J. Indrák, vrchní kurát V. Tesař a P. Cerhák. V průběhu války v lazaretu zemřelo 237 vojáků různých národností, kteří jsou pochováni na bzeneckém hřbitově.

Ihned po vyhlášení nového československého státu se změnily i poměry v nemocnici. Rakouští lékaři a přidělení důstojníci opouštěli bez vyzvání svá místa již 30. října a velitelem nemocnice byl místo sesazeného Dr. Löwyho prozatimně jmenován Dr. Jiří Pavlinec a velitelem zdravotního oddělení za hejtmana Ehrenfelda poručík Veber. Zbytek mužstva byl vzat starostou obce, tajemníkem a jedním z radních do slibu a zároveň se začalo řešit zásobování nemocnice, jelikož její zásoby byly již vyčerpány. Po několika dnech došlo ke jmenování nového stálého velitele nemocnice Národním výborem v Brně a stal se jím štábní lékař Dr. Ludvík Kovařík. V prosinci téhož roku byl do Bzence dirigován 34. pluk italských legií pod vedením italského plukovníka Gambyho, který se okamžitě po příjezdu ubytoval v bzeneckých kasárnách. Pluk se zde dlouho nezdržel a již koncem prosince zamířil na Slovensko. V červenci roku 1919 byl do prostor v bzeneckém zámku a bývalé německé škole dislokován náhradní prapor pěšího pluku č. 8 z Brna. Jeho vzdělávací odbor zde během doby svého působení pořádal řadu vzdělávacích přednášek a jiných akcí pro místní obyvatelstvo. V červnu roku 1919 bylo bzenecké vojenské cvičiště Doubrava svědkem manévrů a velké přehlídky vojska, které se zde v okolí koncentrovalo před svým odchodem na Slovensko do bojů proti Maďarům. Této manifestaci čs. branné moci zde přihlížel i ministr národní obrany Václav Klofáč a náčelník štábu čs. armády francouzský generál Peleé.

Poté bylo v bzeneckých kasárnách umístěno od června 1919 posádkové velitelství, od listopadu 1919 do září 1921 lehký dělostřelecký pluk 53 a již od téhož měsíce sem byla převelena 2. korouhev 7. jezdeckého pluku s velitelem podplukovníkem Hajným, která poté v roce 1928 přesídlila do Hodonína a Bzenec dostal posádkou 125. hrubý dělostřelecký pluk, který sem byl přemístěn z Louky u Znojma. V den příchodu dne 29. září byl pluk očekáván zástupci obce na hranicích města a s hudbou odveden do kasáren. Pro město tato změna znamenala jistou výhodu, protože stav posádky se značně zvětšil. Pluk vykazoval v době příchodu následující stav: 14 důstojníků, 480 mužů, 150 koní, 12 děl. Velitelem byl plukovník Beil a zástupce velitele major Baier. V roce 1932 byl velitelem tohoto pluku plk. Jar. Klíma, který byl tohoto roku převelen k dělostřeleckému pluku č. 7 do Olomouce a na jeho místo nastoupil pplk. Roman Sembratovič od 6. dělostřeleckého pluku z Brna.

Spolu s nimi působil v zámecké budově od ledna 1920 do listopadu 1927 vojenský zdravotnický sklad č. 3 pod vedením podplukovníka legionáře Josefa Kudláče, který byl dříve dislokován v Uherském Hradišti. Toto skladiště mělo v roce 1920 ve stavu třicet zaměstnanců a pět důstojníků. Poté se přesunul i přes protesty bzenčanů do Liptovského Sv. Mikuláše na Slovensko. V době jeho přesunu disponoval již třiačtyřiceti zaměstnanci převážně z řad gážistů. Připočteme-li však i jejich rodiny přišlo město o 139 obyvatel. Místo tohoto skladiště prostory v zámku využívala od roku 1931 spojovací četa děl. pluku 125 a každoročně 1. října sem byli umísťováni vojáci při nástupu nováčků do kasáren z důvodu nedostatku místa. Bzenečtí obyvatelé vděčí posádkám umístěným ve Bzenci za první republiky za mnohé, protože vojáci zcela nezištně pomáhali při všech větších požárech a jiných živelných kalamitách, jež Bzenec postihly. Vojenská kasárna měla v té době cca 23 budov, většinou ještě z dob monarchie, bylo však potřeba zvýšit kapacitu kasáren, protože stávající byla velmi nevyhovující a tak již v roce 1931 zahájilo město jednání s vojenskou správou o možnosti rozšíření celkové plochy a přístavby nových budov. V roce 1935 věnovalo město armádě potřebné pozemky nutné k rozšíření objektu, které získalo směnou za jiné plochy od dosavadních vlastníků. Armáda objekt kasáren využívala do konce devadesátých let. Pak byly státem předány zdarma do vlastnictví města Bzence.

Kasárna dnes

V roce 2002 byly tři budovy u ulice Olšovské přestavěny na byty a zbytek areálu postupně přebudován ke komerčním účelům. Zajímavou budovou v kasárnách je bývalá rakousko-uherská jízdárna, která však byla za komunismu přestavěna v garáže vojenské techniky a nyní na restauraci, bowling a diskotéku, čímž byla definitivně znehodnocena.

Ze života dělostřeleckého pluku 125 ve Bzenci

Následující fotografie pochází z přelomu dvacátých a třicátých let a zachycují převážně příslušníky 1. baterie tohoto pluku při službě, výcviku i odpočinku.

Manévry na Doubravě – 19. a 20. července 1919

Uvítání vrchních představitelů čs. branné moci zástupci obce na vojenském cvičišti Doubravě při příležitosti manévrů armády, které se zde konaly ve dnech 19. a 20. července 1919 před jejím odchodem a zapojením do bojů s Maďary na Slovensku. Na fotce jsou označeni: 1 – náčelník hlavního štábu čs. branné moci a v době pořízení této fotografie i vrchní velitel čs. branné moci francouzský divizní generál Peleé, 2 – ministr národní obrany Václav Klofáč, 3 – Zemský velitel pro Moravu a Slezsko gen. Podhajský, 4 – plk. Husán, 5 – náčelník generálního štábu Drileé, 6 – setník Bayer, 7 – mjr. Pavelka, 8 – praporčík Benešovský. Fotka pochází z rodinného archívu p. Mojmíra Křížky.

Představitelé čs. branné moci v živé debatě se zástupci bzeneckého Sokola a městského zastupitelstva na manévrech konaných ve Bzenci ve dnech 19 – 20. července roku 1919. Fotka pochází z rodinného archívu p. Mojmíra Křížky, jehož otec a významný člen bzeneckého Sokola p. Josef Křížka je zde zachycen spolu se stavitelem a taktéž významným členem a jedním ze zakladatelů bzeneckého Sokola Janem Rychmanem uprostřed debatující skupinky.

Další fotografie

Fotografie ze soukromého alba