Uvedený článek pochází z knihy Bradova západomoravská župa footballová v odboji a historii, která vyšla v roce 1947. Spisovatel Ryšavý nás v něm seznamuje s počátky fotbalu v městě Bzenci ve 20. letech 20. století a jeho historií do roku 1947. Článek je ponechán v původní literární podobě.

SK Slovan Bzenec – do roku 1947

Ferdinand Václav Ryšavý

Ačkoliv první psaný záznam o SK Slovan Bzenec pochází z r. 1928, přece jen lze počítati s tím, že v Bzenci se hrával football už od r. 1926, ovšem bez organizačního podkladu. Kopaná však mezi mládeží rychle zdomácněla, o čemž svědčí existence hned jakýchsi 3 klubů, které si daly jméno: Meteor, Slavia a VSK.

Za první průkopníky footballového sportu v Bzenci je možno považovati pány Kašpárka, J. Minaříčka, Štočka, Gazdu a A. Kuchaře, jimž tento sport utkvěl hlouběji v mysli, než aby byl pro ně jen dočasnou zábavou. Měli nezáviděníhodnou pozici, neboť naráželi jak na nepochopení širší veřejnosti, tak na nedostatek místa, kde by mohli football dobře propagovat. Již z toho poznáváme, že nejožehavější otázkou Slovanu byla od jeho založení otázka hřiště. Městská rada z počátku neprojevovala ochotu nějak pomoci, takže mužstvo hrávalo na Doubravách, vzdálených 2 km od města.

V r. 1932 se postoj městské rady ke sportovcům podstatně změnil. Nejen že přidělila klubu vhodný pozemek za městským koupalištěm, ale dala jej i oplotit. Tímto činem dostalo se Slovanu krásného hřiště, na kterém se bez nesnází vyžívá. Nedělo se tak vždy po linii rovné. Nejprve zápasil klub s nekázní mužstva, která mu pokazila pověst u bzeneckého pořádkumilovného občanstva a vynesla půlroční zastavení činnosti. Klub překonav takto vzniklou krizi, dočkal se celkem nerušeně let 1937 – 1938 a pak se opět zastavil. Trpěl nedostatkem peněz, neboť výbor chtěl získat větší počet diváků na hřiště a zval si proto drahé soupeře. Diváky však nezískal v poměru ke zvýšeným nákladům za soupeře a klub vinou tohoto hospodaření upadl do dluhů. Vzpamatoval se však a dík obětavosti členstva vyšel i z tohoto úpadkového období nakonec uzdraven.

Ve vedení Slovanu se od jeho ustavení vystřídali do oné doby 4 předsedové: p. Kašpárek, p. Felenda, p. Ruth a p. Šemora. Mezi nejhorlivějšími pracovníky je nutno jmenovat ještě p. K. Rosa, J. Daněčka a A. Dostálka.

Výkonnost bzeneckého Slovana bývala stále kolísavá. Mužstvo příliš často střídalo hráče, protože vedení klubu zavádělo hráče cizí, nestálé, kdežto domácí hráči zůstávali opomíjeni. V r. 1937 si výbor uvědomil svoji chybu a začal plnit důsledně už známou zkušenost, že jen ve vlastním dorostu je v budoucnosti síla klubu. A tato zkušenost dokázala i zde v krátkém čase své oprávnění.

Právě v r. 1941 si Slovan vybojoval postup do I. B třídy a všichni členové nabyli přesvědčení, že tím není vyčerpána konečná činnost mužstva. Vedle footballu však členové mohli sledovat i dobře se vyvíjející odbor dívčí házené, který se však po dvouleté činnosti rozešel. Byl obnoven v r. 1940 a znovu se měl čile k životu.

Také hockey v Bzenci se snažil uchytiti, ale nedařilo se to, ačkoliv podmínky se zdály pro to dobré. Footballový odbor v r. 1941 si vedl velmi úspěšně za vedení výboru: předsedy K. Šemory, pánů O. Vašíčka, A. Daněčka, J. Daněčka, R. Repíka, Varadínka, F. Holuba, PhMr. K. Čížka, Frant. Palečka, F. Bunži, F. Šeděnky a Ant. Staňka. V průběhu dalšího pokračování války se však footballu v Bzenci přestalo dařit. Mnozí členové výboru jako politicky podezřelí opustili své funkce a když potom řada hráčů byla odvlečena na práci do Německa, mužstvo se rozpadlo a sestoupilo do II. třídy. Klubovní život hodně upadal a nevzpamatoval se až do konce války. Vedení však přes všechny potíže se podařilo uchránit mládež od výchovy Kuratoria. Konečně když prošla Bzencem válka, neutrpěl klub žádnou škodu a po válce začínal znovu budovati spolkový život. Upravoval hřiště, aby vyhovovalo hráčům i návštěvníkům, a vůbec navazoval jednání s ostatními tělovýchovnými spolky a nakonec prožili všichni členové velikou radost, když se vrátil domů dlouholetý kapitán prvního mužstva Rostislav Repík spolu s hráčem Františkem Bunžou, oba jako partyzáni, bojující v Titově armádě v Jugoslávii.

Zdroj: RYŠAVÝ, Ferdinand Václav. Bradova západomoravská župa footballová v odboji a historii, Olomouc : Jiří Vyjídák, 1947. 274 s., str. 198 – 199.